Archiv štítku: Jute Gyte

Jute Gyte: nové album

Experimentálně blackmetalový projekt Jute Gyte pokračuje ve vysoké kadenci nahrávek, takže ani letošní rok se neobejde bez nové desky. Novinka se jmenuje „Perdurance“ a vyjde 6. června tradičně v režii Jeshimoth Entertainment (vlastní značka Adama Kalmbacha, jediného člena Jute Gyte). Obal prohlížejte tady, tracklist následuje:

01. At the Limit of Fertile Land 02. The Harvesting of Ruins 03. Like the Woodcutter Sawing His Hands 04. Palimpsest 05. Consciousness Is Nature’s Nightmare 06. I Am in Athens and Pericles Is Young


Jute Gyte – Discontinuities

Jute Gyte - Discontinuities
Země: USA
Žánr: experimental black metal
Datum vydání: 4.3.2013
Label: Jeshimoth Entertainment

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
bandcamp

Pokud se k něčemu stavím v hudbě už předem poněkud nedůvěřivě, je to nadprodukce, kdy hudebníci pálí jedno album za druhým ve velké kadenci. Vadí mi to proto, že se v takových případech dost často stává, že kvalita ustoupí kvantitě. Není divu, že s takovým přístupem se mi příliš nechtělo ani do poslechu zámořské kapely Jute Gyte

Produkce tohoto jednočlenného projektu je totiž totální šílenost… od roku 2006, kdy vyšel debut “Apidya”, je “Discontinuities” už 21. dlouhohrajícím albem. Ano, čtete správně, 21 desek za sedm let a do toho ještě tři EP taktéž s novou muzikou. A nutno ještě dodat, že opravdové tvůrčí vzplanutí chytil Adam Kalmbach, člověk stojící za Jute Gyte, až v roce 2010, když k dnešnímu dni vyšlo za posledních tři a půl roku 16 z těch 21 alb. Jen letos zatím tři počiny. Uff…

Byl jsem ale docela překvapený tím, že i přes takhle šílenou kadenci “Discontinuities” rozhodně není odpadem, vlastně je to naopak docela dobrá nahrávka – v rámci svého stylu. Adam Kalmbach vůbec na nic nečeká a hned s první vteřinou “The Haunting Sense of an Unrepeatable Unidirectional Vector” se bez varování pustí zahuhlaný black metalový bordel s trochu horším soundem – ale ne úplně praváckým, to zase existují i mnohem větší chlívy. Muzika je poměrně monotónní (ale zase ne úplně beze změn) a přesně dle vzoru dávných žánrových klasik se “uživí” i nějaký ten přehmat nebo nedokonalost. Hlavní je spontánnost.

A kde je v tom ukrytý ten experiment zmiňovaný v žánrové škatulce hlavičky? Jednoduše… “Discontinuities” je místy takový chaos, až hudba s přimhouřením oka přechází až někam na hranici soft noisu. Také mnohé kytarové rejstříky a hmatníkové jízdy, které jsou zde k slyšení, nejsou v klasickém black metalu zrovna standardním výrazivem.

Těžko říct, jak jsou na tom zbylá alba Jute Gyte, ale “Discontinuities” samo o sobě je prostě zajímavým počinem a v jeho monotónnosti mu ani více jak hodinová délka neškodí. Nicméně je to muzika spíš pro pokročilejší v podobných odvětvích…