Archiv štítku: Kostnatění

Kostnatění – Hrůza zvítězí

Kostnatění - Hrůza zvítězí

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 13.9.2019
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Hrůza zvítězí
02. Jedna generace
03. Každé zranění předurčeno
04. Únik z existence
05. Donekonečna v přítomném čase

Hrací doba: 37:56

Odkazy:
bandcamp

Blackmetalová kapela z USA pojmenovaná Kostnatění, to musí zaujmout snad každého. Tato jednočlenná kapela na sebe poprvé upozornila s EP „Konec je všude“, které vyšlo u zaniklého vydavatelství pro „pokročilé“ Fallen Empire, a materiál to byl přinejmenším zajímavý. Kompetentní, relativně svébytný, a proto snad i nadprůměrný, ale ani zpětně si nemyslím, že by předkládal něco skutečně extra. Mezi námi, mě nebaví vůbec. Mozek kapely D.L. se také profiloval v Glass Shrine hrajících „pozitivnější“ a primitivní podobu black metalu a jako taková šla zcela mimo mě, plus archivy zmiňují i další projekty, jež mi nestojí za zmínku, na rozdíl od jeho vokálního hostování na novém albu Serpent Column, o kterém si tu povíme jindy.

O lecsčem svědčilo již „Konec je všude“, ale nové album „Hrůza zvítězí“ zcela potvrdilo dojem, že D.L. citelně vychází z kapel soustředěných okolo dnes neaktivního vydavatelství a stejnojmenné hudební entity Rhinocervs: tedy Absum, Nihilobstat, Glossolalia, Tukaaria a především Odz Manouk. Zmínění výraznou díru do blackmetalového světa neudělali, neboť stále zůstávají v hluboké obskuritě, ale určitě nejsem sám komu minimálně Tukaaria a Odz Manouk chybí. Jejich přístup k žánru byl svěží a zanechali po sobě opravdu tučnou porci zvláštních a opojných nápadů. Zájemcům Rhinocervs nedotčeným bych pro začátek doporučil vynikající splitko Odz Manouk / Tukaaria, za poslech samozřejmě stojí i dlouhé desky obou kapel, a pokud byste chtěli ochutnat jednu z několika nepojmenovaných kazet, tak zkuste „RH-11“.

Ovšem Kostnatění na uvedené vyznění volně navazuje a posouvá ho dál. Některé polámané riffy „Hrůzy“ mi třeba zavání Demilich nebo Gorguts, a tak samozřejmě Kostnatění mnohým připomene Deathspell Omega, ale to je poněkud neférově zavádějící přirovnání, protože zde se obyčejné následování trendu nekoná. Svébytnosti materiálu dost napomáhá unikátní kytarový tón evokující suché vyznění „Henbane“ v psychedelickém hávu Rhinocervs-kapel, Arizmenda nebo střední éry Blut aus Nord. Kytarová hra také nebývá překotná jako v případě Deathspell Omega, výše uvedených deathů nebo spřízněných Serpent Column. Kostnatění je ale rovněž vlastní smysl pro detail (!) a velký hráčský cit, stejně jako dovednost struny a posluchače řádně pomučit. Párkrát mě mimochodem napadlo, že podobně znějící desku by mohl vydat borec z Jute Gyte, kdyby se vybodnul na suchopárná cvičení v muzikální podivnosti a složil niterně inspirovaný, opravdový (black) metal.

„Hrůza zvítězí“ bylo pro tvůrce způsobem, jak se vyrovnat s úzkostmi ze smrti, a hudbě nelze upřít opravdu účinnou emoční sílu. V každém songu jsou křivé melodie, které nemohu vyhnat z hlavy a nutí mě se k desce vracet i víckrát za den. Netrvalo ovšem dlouho seznat nakolik síla s kvalitou kolísají, a tak nemohu říct, že by nějaký song zabíjel od začátku do konce, což je největší mínus.

Kostnateni

V neposlední řadě bych rád věnoval i pár řádků textům, které mají smysl, kouzlo a výtečně doplňují ráz hudby. Zvlášť vtipné je, že obsahově a dokonce i gramaticky překonávají citelnou část tuzemských true smeček. Cizí původ tvůrce příležitostně prozrazují pouze nepřirozené kolokace slov, které lze stejně obhájit básnickou licencí, to naprosté minimum chybiček a nečeské kladení slovního přízvuku či zvláštní artikulace, což je s blackovým vokálem stejně úplně fuk. Každopádně smekám.

Recenzi jsem napsal brzy, příliš brzy, ale od „Achatius“ se mi nestalo, abych si na desce tak intenzivně zafičel. Sám jsem ovšem zvědavý, co s nahrávkou provede čas. Není tu potenciál, aby se z „Hrůzy“ stala srdcovka nebo záležitost mnoha týdnů a měsíců; posun od prvního EP je ale veliký a dlouhý debut se tak vyplatí slyšet nejenom kvůli českým textům. Nezanedbatelné plus musím Kostnatění připsat i za připomínku kultu Rhinocervs. Nepochybuji, že „řemeslně“ D.L. ještě poroste, otázkou je, zda se i v budoucnu dostaví natolik sugestivní múza jako ta, která mu pomohla zrodit tuto desku. Pokud bude příští titul oplývat podobně působivými nápady a celkově bude konzistentnější, stane se z Kostnatění pojem.