 |
|
Země: Švédsko Tracklist: Hrací doba: 49:09 Odkazy: |
Lik asi nepatří k nějakým hvězdám metalového nebe, ale když se řekne tenhle název, většina lidí si nejspíš představí právě deathmetalisty ze Stockholmu. V poslední pětiletce jsou docela aktivní, pravidelně vydávají alba na značce Metal Blade a před koronkou taky pilně koncertovali, takže asi nikomu nelze vyčítat, že si na ně vzpomene jako první.
Vedle nich ale ve Švédsku existuje ještě jeden LIK, tentokrát psaný kapitálkami, protože nejde o „Mrtvolu“ ve švédštině, nýbrž zkratku Lekamen illusionen kallet. Tenhle projekt vznikl už před více jak dvaceti lety a stojí za ním Graav, jehož můžete znát díky Armagedda nebo Lönndom. Ten byl naopak v poslední desetiletce neaktivní, ať už kvůli osamělému pobytu kdesi v divočině nebo oplétačkám se zákonem. V poslední dvou letech se ovšem Graav pomalu vrátil k vydávání muziky prostřednictvím nových projektů Ehlder a Graavehlder, plus samozřejmě nelze opomenout ani studiový návrat Armagedda a v neposlední řadě také znovuoživení LIK.
Myslím si, že z formací, na nichž se Graav podílel, má v undergroundu největší věhlas jednoznačně Armagedda. Já osobně jsem měl ale vždycky nejradši právě LIK. První tři desky „Må ljuset aldrig nå oss mer“ (2003), „Besvärtade strofer“ (2005) a „Lekamen illusionen kallet“ (2007) mám hodně rád a hlavně ta třetí je skvost jak prase. Muzika LIK mě oslovila hlavně nevšedním a jasně rozpoznatelným zvukem s osobitou atmosférou.
Vzpomínám si, že na metalových archivech se tomu kdysi říkalo occult black rock, což dost sedí. Vlastně se jedná o rockovou muziku s blackmetalovým feelingem a psychedelickou patinou. Výsledek zní přesně tak lákavě, jak to vypadá napsané. A to samé nakonec platí i o čtvrté nahrávce „The Second Wind“, s níž se hudba LIK posunula trochu jinam a vydala se variabilnější cestou. Pořád se ale jedná o výbornou záležitost.
Asi tedy nepřekvapí, že jsem se na pátou desku „Avgrundspoetens flamma“ těšil. Přesto jsem její poslech dlouho odkládal, a to z jednoduchého důvodu. Na Bandcampu je počin označen jako „raw mix“, takže jsem předpokládal, že se jedná o nějakou pracovní / demo verzi, již posléze nahradí oficiální podoba počinu. Nicméně vzhledem k tomu, že se dlouhé měsíce nic nedělo a neobjevily se žádné známky toho, že by se moje domněnka měla potvrdit, vysral jsem se na to a začal poslouchat.
První poslechy „Avgrundspoetens flamma“ přinesly dva zásadní poznatky. Za prvé, charakteristická nálada a specifický sound LIK albu nechybí, což je samozřejmě jenom dobře a vlastně by mě krutě namíchlo, kdyby tomu bylo jinak. Za druhé, zvukově má „Avgrundspoetens flamma“ nejblíže asi k „Besvärtade strofer“, zatímco hudebně je nesrovnatelnější s jistými polohami „The Second Wind“.
Říct nicméně, že „Avgrundspoetens flamma“ působí jako srážka staré trilogie a „The Second Wind“, by nicméně bylo zbytečně zkratkovité a asi by to novince ani neudělalo čest. Navíc by takové prohlášení beztak stálo za prd, protože první tři alba se mezi sebou taky dost liší. Bezpečně lze tedy tvrdit, že „Avgrundspoetens flamma“ působí v rámci diskografie LIK podobně výlučně jako jakýkoliv z jeho předchůdců, a přitom desce stále pracuje s nezaměnitelným soundem a trademarky projektu. A to považuji za super výsledek.
„Avgrundspoetens flamma“ sice starší věci nepřekonává, rozhodně ale srovnání s nimi ustojí se ctí. Když nic jiného, tak přinejmenším závěrečná trojice skladeb „Kvävan“, „Dödsliv“ a „Avtryck“ jasně ukazuje, že tenhle návrat smysl měl a že LIK pořád platí za mimořádně zajímavou kapelu, jejímuž zvláštnímu zvuku se blíží jen další Graavovy projekty.
Za slyšení tedy album rozhodně stojí, a to i když LIK z dřívějška neznáte. „Avgrundspoetens flamma“ totiž svým pojetím klidně může posloužit jako vstupní brána ke kouzlu LIK. Novinka totiž není tak podzemní a syrová jako „Må ljuset aldrig nå oss mer“, ani tak psychedelická jako „Besvärtade strofer“, ani roztahaná (ne v tom pejorativním smyslu) jako „Lekamen illusionen kallet“, ani rozhádaná (opět ne v tom pejorativním smyslu) jako „The Second Wind“. Svým způsobem je nejpřístupnější, ale hlavně je pořád skvělá a svá.
