Archiv štítku: LKA

(මහසෝනා) – යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!

Mahasona - Yantra mantra gurukam

Země: Srí Lanka
Žánr: drone / experimental metal
Datum vydání: 17.1.2020
Label: විරූපි Propaganda

Tracklist:
01. යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!

Hrací doba: 14:31

Odkazy:

K recenzi poskytl:
Qabar PR

Vždycky mám radost, když v našich recenzích můžu představit nějakou divnou a obskurní záležitost. Ta dnešní k takovým rozhodně patří, a to hned z několika důvodů. Což o to, že dnes probíraná formace se nijak neprezentuje na internetu, neexistují žádné fotky, ani není známa sestava. To už jsou docela běžné záležitosti. Tihle uličníci ze Srí Lanky to ale dotáhli ještě dál a nemají ani žádné jméno…

I když jak se to vezme… skupina totiž nemá běžné jméno v tom smyslu, že neexistuje slovo, které by ji označovalo. Kapelu totiž reprezentuje vyobrazení démona ze srílanských mýtů. Tento démon – vyobrazený také na obálce pilotního demosnímku „යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!“ – nese jméno මහසෝනා (neboli v přepisu Mahasonā), díky čemuž občas můžete vidět interpreta právě s tímhle názvem, ale ve skutečnosti zmíněný výraz není názvem skupiny.

Aby to byla ještě dvojnásobná sranda a pořádná obskurnost, na kterou si nesáhne každý druhý, „යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!“ samozřejmě fyzicky vyšlo jen na audiokazetě ve velice omezeném množství 40 kusů. V době vydání těchto řádků už u vydavatele විරූපි (Virvpi Music) není k dispozici ani jeden kousek.

Vrhněme se nicméně na vlastní muziku, která je nakonec také docela zajímavá a mohla by stát za poslech, i pokud na vás nezbude kazeta. „යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!“ nabízí jedinou čtvrthodinovou skladbu, která to řeže kurva od podlahy. S přivřenýma očima tomu můžete říkat třeba experimentální black / death metal s hlukovými vlivy, ale i navzdory určitým metalovým elementům má „යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!“ blíže k dronu. Jede v pomalém tempu (bicí de facto hrají docela „pohodový“ rytmus), na němž se trochu vazbí, basa prudí a do toho se prasí divné hlučivé nájezdy, u nichž ani nejde poznat, jestli je doprovází nějakými zvukovými krabičkami dojebaný vokál, anebo se jedná jen o další efekt.

Samotné hudební nápady nepatří k ničemu zásadnímu. Okolo desíti minut dojde k vzedmutí, při němž hudba na chvíli zrychlí, ale je evidentní, že „යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!“ nestojí na hudebnosti, nýbrž na masivním zvuku a akustickém zachycení nihilistického bahna. A v tomhle ohledu demosnímek rozhodně neselhává, spíš naopak. Osobně z toho necítím příliš lokální démonologie a okultismu, jimž se má údajně formace tématicky věnovat, ale v konečném důsledku mi to zas až tak nevadí, protože demo uspokojivě funguje i jakožto prostý misantropický marast.

K nějakému prosvětlení a uvolnění nálady dojde v posledních třech minutách, které „යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!“ zakončí monotónní, leč podmanivou baskytarovou linkou. Ačkoliv se jedná o výrazný odklon od předešlých minut, formálně navíc k „pozitivnějšímu“ naladění, jako závěr to funguje skvěle.

„යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!“ působí dobře také díky své délce respektive spíš krátkosti. Na utáhnutí nějaké ambicióznější plochy se tu těch nápadů nebo zajímavých věcí nachází přece jenom příliš málo. Kdyby tohle jelo třeba čtyřicet minut, nejspíš by se to zvrhlo v nudu. „යන්ත්‍ර.මන්ත්‍ර.ගුරුකම්!“ má ale naštěstí jen čtvrt hodinky, což výsledku prospívá. Jako krátká jednohubka, jejíž alfou i omegou je sonická síla zvuku, to má své opodstatnění i význam. Víc od toho ale nečekejte. Mě osobně tenhle kraťas přesto potěšil.


V/A – Scorn Coalescence

VA - Scorn Coalescence

Země: Srí Lanka / Nový Zéland
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 26.7.2019
Label: Cyclopean Eye Productions

Tracklist:
01. Serpents Athirst – Poisoning the Seven
02. Genocide Shrines – All and/or Nothing
03. Trepanation – B/H/T
04. Heresiarch – Dread Prophecy

Hrací doba: 22:22

Odkazy Serpents Athirst:
facebook

Odkazy Genocide Shrines:
facebook

Odkazy Trepanation:
facebook / bandcamp

Odkazy Heresiarch:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Qabar PR

Split alba, skrze která lze objevit zajímavé kapely, jsou super. Možná, že naše stránky sledují i undergroundoví potápěči, co zdejší účastníky dlouho a dobře znají, ale spíše předpokládám, že s některými, ne-li se všemi, se případný posluchač seznámí poprvé až zde. „Scorn Coalescence“ není jen kompilace několika skladeb mladých smeček, které se chtějí předvést a jsou rády, že jim někdo něco vydá. Personál jednotlivých kapel se zná osobně a skladby na sebe například i tématicky odkazují. Takže se jedná o stvrzení jakéhosi personálního pouta a manifest sdílené vize hudebního násilí; to vše pod taktovkou labelu Cyclopean Eye Productions, na jehož soupisce je možné najít i další zajímavá zvěrstva jihoasijského, extrémně metalového undergroundu.

Člověka asi napadne, že na Srí Lance nebude nejživější scéna, a tak nepřekvapí, že ústřední figura Serpents Athirst působí skoro v každé zásadní, tamní kapele. Jako otvírák slouží song „Poisoning the Seven“ dobře, ovšem rovnou jej označuji za nejméně výrazný na celém splitu. Serpents Athirst se prezentují black metalem v podobě, jak jej na prvních dvou deskách hrávali singapurští Impiety; tudíž přímočaře nasypaný a poměrně melodický námrd, který ovšem jakmile sejde z uší, sejde i z mysli.

Kytarista Serpents Athirst mimochodem bubnuje v Genocide Shrines, kteří na sebe již stačili upozornit s tituly vydanými například Vault of Dried Bones a Iron Bonehead. První ípko mě lehce iritovalo přílišnou nápodobou Archgoat, což byl v menší míře problém i dlouhého debutu „Manipura Imperial Deathevokovil: Scriptures of Reversed Puraana Dharmurder“, ale ten, když už nic, seriózně vraždil. „All and/or Nothing“ sice se mnou ani zdaleka nehýbe tak jako materiál ze zmíněné desky, ale riffy jsou tu slušné a již nesmrdí adorací známějších jmen. V druhé půli má skladba zajímavý epický nádech a já jsem docela zvědavý, co Genocide Shrines předvedou na další desce.

Bylo by nepatřičné splitko vnímat jako závod v kvalitě či extrému, ale předem mohu říct, že Nový Zéland Cejlon ve všech ohledech poráží; s novou skladbou Trepanation jde totiž do tuhého. „B/H/T“ je nejgrindovější song a hnusná špína!! Pokud se budete při poslechu zmateně divit, proč vám píská v uších, tak vězte, že se s vámi Trepanation snaží podprahově vyjebat. Každopádně při poslechu třetí skladby cítím nejen příval adrenalinu, ale i mírnou nevolnost, čemuž tleskám.

Nejlepší kus ale zplodili Heresiarch, kteří za své debutové album „Death Ordinance“ dostali v příslušné recenzi zaslouženou sodu. Pánové si vzpomněli, že riffy mají i v nepříčetném neandrtálském metalu svůj význam, trochu více, především v druhé půli přihlédli k epice á la Axis of Advance, ale oblékli ji do mnohem ponuřejšího hávu. A celkově bych se nezdráhal „Dread Prophecy“ označit za nejpovedenější skladbu kapely, už jenom z toho důvodu, jak skvěle hudba doplňuje její koncept.

Splitko „Scorn Coalescence“ splnilo svůj účel. V prvé řadě se jedná o 22 minuty fakt solidní brutality, dále jsem díky němu znovu-objevil slibnou kapelu (Trepanation) a navíc oživilo můj zájem o budoucí tvorbu Genocide Shrines a Heresiarch. Serpents Athirst možná také podržím v paměti. Možná. Pokud holdujete načernalému, bestiálnímu metalu smrti, nebude poslech ztrátou času.