Datum: 22.10.2014 Místo: Praha, Exit-Us Účinkující: Belligerence, Let Them Burn, Magenta Harvest

Když jsem si zkraje letošního roku vzal na recenzi debutovou desku “Volatile Waters” od finské death metalové party Magenta Harvest, nakonec jsem za to byl vděčný. Z “Volatile Waters” se totiž vyklubal nesmírně sympatický a zábavný počin, jehož poslech jsem si náramně užíval, a už tehdy mně vrtalo hlavou, jak tento materiál může fungovat živě. Když tedy Magenta Harvest oznámili termíny svého prvního evropského turné, mezi nimiž se Praha skvěla na prvním místě, nebylo to věru těžké rozhodování. A když vyšlo najevo, že tenhle koncert s náramným potenciálem vyjde člověka na mrzkou stovku, do kopru šly i poslední zbytky pochybností.

Magenta Harvest měli toho večera doprovodit jednak ostřílení mazáci Belligerence a druhak mně zcela neznámá pražská sebranka Let Them Burn, kterou však pořadatel uvedl způsobem, který napovídal, že by mohlo jít o zajímavou muziku, takže o kvalitu hudební produkce se nebylo třeba strachovat. Pro takovou sestavu se navíc prostory libeňského Exit-Usu jevily jako zcela adekvátní, a když se navíc na Facebookové události koncertu objevil přesný rozpis hracích časů i hodina otevření klubu (sláva, konečně se to i v našich končinách začíná stávat standardem!), říkal jsem si, že lepší předpoklady k povedené akci si snad ani nejde přát.

Ten optimismus ovšem nabral znatelných trhlin někdy ve tři čtvrtě na devět, kdy se podle vítaného rozvrhu mělo už dávno hrát, ale místo toho teprve zvučili Let Them Burn, a mně nezbývalo než cucat jedno pivo za druhým, chroupat brambůrky (příště bych prosil aspoň ty párky, když už jsou v nabídce) a úporně se nudit, protože do Exit-Usu jaksi nedorazil nikdo, s kým by šlo té nudě vzdorovat déle než pár zdvořilostních frází. Středa je na undergroundové akce asi moc velký mainstream…

Těsně před devátou se ale konečně začalo hrát. Večer otevřeli Let Them Burn, a protože jsem o nich do té doby neslyšel vůbec nic, byl jsem poměrně zvědavý, co pánové na pódiu vymyslí. A ačkoli to nebyl žádný vyložený zázrak, rozhodně se to dalo poslouchat. Muzika Let Them Burn se pohybovala někde v hájemství moderně pojatého death metalu s občasnými výjezdy do v podstatě čistokrevného thrashe, ale ať to bylo co to bylo, důležité je, že to nebylo vůbec špatné a i provedení stálo za to. Let The Burn totiž působili dost sebejistě, sehraně a to vystoupení jsem jim zkrátka věřil každým coulem. Když jejich set skončil, sice jsem netruchlil a trvat to déle, tak bych se asi trochu nudil, ale úlohu otvíráku večera Let Them Burn zastali více než důstojně.

Od v pořadí druhých Belligerence jsem si toho sliboval poměrně dost, protože i když jsem od nich v minulosti neslyšel ani notu, rozhodně jde o vyhranou kapelu, u které nějaká amatéřina moc nepadá v úvahu. A Belligerence v tomto ohledu nezklamali. Jejich moderně pojatý extrémní metal (nechtějte po mně nic bližšího, zkrátka nebyla nálada o tom, co hraje, nějak extra přemýšlet) byl technicky i kompozičně vyzrálý, zkušenost z toho táhla na sto honů a o poslouchatelnosti je tedy absolutně bezpředmětné diskutovat. Tématem k diskuzi však alespoň pro mě byl pódiový výkon kapely. Že se kytarista co do pohybu moc nepřetrhnul, to by mi ani tak nevadilo, ale trochu horší to bylo u zpěvačky Appii, od které jsem tedy čekal poněkud živější komunikaci s publikem, než jakou předvedla. Určitě se tu nechci po nikom vozit, ale dovedl bych si představit rozhodně větší show než pár průpovídek mezi skladbami a jinak v podstatě statický výkon. Jinak ale Belligerence vesměs potěšili a našemu dalšímu setkání se v žádném případě nebudu vyhýbat.

Vzhledem k tomu, že Magenta Harvest měli nazvučeno už před začátkem celého koncertu, poslední přestávka večera se omezila na čas potřebný k přestavění pódia a několika málo korekcím a hrát se začalo relativně brzy. A jakkoli obě předskakující kapely zanechaly dobrý dojem, Magenta Harvest, kteří do té doby vesele zevlovali mezi lidmi, od prvních tónů svého setu jasně ukázali, kdo je hlavní hvězdou večera. Bez nějakých průtahů nebo dramatických pauz se pustili do díla a byl to nářez jako kráva. Jak už to tak bývá, proti studiové podobě měly skladby (“Volatile Waters” zazněla v celé délce) o poznání průbojnější a živější charakter a vzhledem k tomu, že muzika Magenta Harvest už na desce dovede do rytmu rozkomíhat nejednu hlavu, živě se tento chvályhodný efekt jedině znásobil a pod pódiem to podle toho také vypadalo. I když se tam totiž pochybovalo sotva 30 lidí (včetně kapel), všichni přítomní se bavili opravdu náramně, kotlilo se, tleskalo se, skandovalo se a v samém závěru se dokonce objevilo několik plavců.

Je poměrně paradoxní, že k tomu, aby si Magenta Harvest lidi získali takovým způsobem, jako se jim to povedlo, nebylo zapotřebí ničeho zvláštního. Pánově prostě hráli a ono to bohatě stačilo. Je ovšem pravda, že asi poměrně velkou zásluhu na tom má zpěvák Matthias Lillmåns (ano, ten samý, co si říká Vreth a chroptí v řadách Finntroll), protože i když se projevoval celkem úsporně, bylo to veskrze efektivní a navíc je to ohromný sympaťák, takže dirigovat publikum mu nedělalo sebemenší problém. Krom toho nenechal nikoho na pochybách, že jde o velice schopného vokalistu, a vedle zničujícího growlu ukázkově vysekl i špinavě melodické party, které se na “Volatile Waters” místy vyskytují.

Magenta Harvest hráli relativně dlouho, ale i když přehráli úplně celý debut, za celou tu dobu nebylo po jakékoli nudě ani památky. Když pak s omluvou, že víc toho opravdu neumějí, vyklidili pódium, zůstal po nich jen skvělý dojem z naprosto parádního koncertu. Ještě dlouho poté, co se dohrálo, pak pánové ochotně debatovali s fanoušky, pózovali na fotografie a obecně se oddávali spokojenosti, která byla zcela zřetelně oboustranná. A aby taky ne, když se navzdory nepříliš velké návštěvě lidem podařilo v Exit-Usu vytvořit parádní atmosféru, díky níž se vůbec první vystoupení Magenta Harvest za hranicemi Finska vydařilo asi nejlépe, jak mohlo.

I přes hodinovou sekeru tedy pražská zastávka Volatile European Waters Tour nakonec vyšla snad v každém ohledu. Návštěva jakž takž obstojná, zvuk bez větších výhrad, předkapely příjemné a Magenta Harvest naprosto skvělí, což je solidní bilance i obecně, ale vzhledem k okolnostem (termín uprostřed týdne, vstupné z říše snů) to znamená opravdu vydařenou akci a já ani náznakem nelituji, že jsem se jí zúčastnil. Na shledanou příště!