Archiv štítku: Misanthropic Rage

Misanthropic Rage – Gates No Longer Shut

Misanthropic Rage - Gates No Longer Shut

Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 18.11.2016
Label: Godz ov War Productions

Tracklist:
01. In a Blind Dimension
02. Gates No Longer Shut
03. I, the Redeemer
04. Into the Crypt
05. Niehodowalny
06. Cross Hatred
07. I Took the Fate in My Hands

Hrací doba: 40:29

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Godz ov War Productions

Polskou odnož jakéhosi řekněme inteligentního black metalu mám docela rád, takže když je příležitost ochutnat nějaké nové jméno zmiňovaného původu a stylu, nikdy příliš neváhám a jdu do toho. Přesně takhle jsem v loňském roce nepohrdl poslechem debutového minialba „Qualia“ dvojice W. a AR. ze středopolského města Mińsk Mazowiecki, která souhrnně vystupuje pod názvem Misanthropic Rage.

Bohužel na mě „Qualia“ nezapůsobilo takovým způsobem, jak jsem doufal. V titulním sedmnáctiminutovém opusu se sice nacházely i slibné nápady a jedna bravurní pasáž, ale vše okolo už zdaleka nebylo tak bezchybné a zbylé dvě písně (z nichž jednou byla předělávka „K.I.N.G.“ od Satyricon) už byly docela slabé. Přesto jsem se nakonec rozhodl nelámat nad Misanthropic Rage hůl a dát jim druhou šanci. Tentokráte prostřednictvím dlouhohrající prvotiny „Gates No Longer Shut“.

Nebyl jsem si úplně jistý, co přesně mám od „Gates No Longer Shut“ očekávat. „Qualia“ sice načrtlo jistý potenciál, nicméně nešlo přehlédnout skutečnost, že deska vychází méně jak půlroku po EP, což zjevně asi není časový horizont, během něhož se lze hudebně posunout o mílové kroky kupředu. Přesto nakonec musím říct, že z řadovky mám o něco lepší pocit než z jejího neřadového předchůdce. Byť ani tentokrát není na místě skákat radostí dva metry do vzduchu, neřkuli ještě výš do vzduchu.

Po úvodu v podobě „In a Blind Dimension“, která vyjma vcelku pěkného melodického sóla nenabízí nic zvláštního, začne série poutavějších písniček. Titulní „Gates No Longer Shut“ se po chvilce s nic moc riffem zvrhne do povedené skladby, již drží nad vodou především zvolnění s výborným motivem a zkušeně podané vygradování, v němž se prolnou obě dosavadní tváře songu, tedy jak ta kytarová, tak ta progresivnější. „I, the Reedemer“ rovněž nepostrádá výraznější linky a v neposlední řadě přidává sympaticky zvláštní sólo. Laťku pak drží i dobře vystavěná „Into the Crypt“, jež nenudí i navzdory sedmi minutám délky. Sice se i zde ukazuje, že slabina Misanthropic Rage tkví v rifech, které v jejich podání znějí poněkud „dutě“ (ačkoliv je pravda, že v pár momentech to poměrně sedí), ale kladné dojmy mírně převažují

Zato následující „Niehodowalny“ mě ničím nezaujala. Misanthropic Rage totiž mimo jiné v mnohých pasážích prezentují i technicky pojatý black metal, ale tato jejich poloha mě nudí ze všech nejvíce – a právě „Niehodowalny“ se v tomhle vyžívá. Občas to zavání snahou o chaotický black metal, která se prostě nezdařila. Ani druhá polovina, v níž Poláci zvolní a pokusí se o další progresivnější chvilku, mě tentokrát nijak neupoutala, takže za zmínku zde stojí snad jen úplný závěr s čistým vokálem. „Cross Hatred“ je na tom vesměs stejně jako „In a Blind Dimension“ – několik málo útržků je relativně fajn, ale jako celek žádný zázrak. A nakonec vesměs to samé lze říci i o finální osmiminutovce (nejdelší na albu) „I Took the Fate in My Hands“.

Misanthropic Rage

Jak tedy „Gates No Longer Shut“ zhodnotit? Některé momenty v jistých písních a některé části alba – svá slova směřuji především k pasážím s melodiemi, čistými vokály nebo náznaky progresivnějšího přístupu – ukazují, že Misanthropic Rage evidentně nejsou jalová skupina a jistý talent jim byl do vínku dán. Mám ovšem pocit, že ho nebylo dostatek k tomu, aby Poláci dokázali (alespoň tedy v současné době) stvořit působivou věc. Zjevně trvají na tom, že chtějí hrát i technicky a že chtějí posluchačům nabídnout i riffy evokující starou školu, a přitom je obě tyto polohy sráží a jedná se o to nejméně záživné, s čím nahrávka přichází.

Tak či onak, na základě „Gates No Longer Shut“ lze myslím bezpečně prohlásit, že na špičku podobně pojatého polského black metalu Misanthropic Rage zdaleka nemají a formacím jako namátkou Furia, Odraza, Morowe, Mord’A’Stigmata, Thaw, Outre, Cień, Mussorgski či Eerie koukají jen zdálky na záda. Třeba se to časem změní a Misanthropic Rage se vyhrají do podoby, kdy jmenovaným budou moct konkurovat, ale nyní z pomyslného ringu odcházejí poražení. Poslechem „Gates No Longer Shut“ nic moc nezkazíte, o mírný nadprůměr asi stále jde, ale kdokoliv z před chvílí zmiňovaných je myslím vašeho času hoden spíš.


Misanthropic Rage – Qualia

Misanthropic Rage - Qualia

Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 27.6.2016
Label: Godz ov War Productions

Tracklist:
01. Qualia
02. Katharsis
03. K.I.N.G. [Satyricon cover]

Hrací doba: 25:22

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Godz ov War Productions

Misanthropic Rage je nová slibná akvizice na scéně chytře pojatého polského black metalu. Záležitost pro všechny z vás, kdo slyšíte na jména jako Morowe, Mord’A’Stigmata, Furia, Odraza, Cień nebo Eerie. V právě zmiňovaných formacích se s nadsázkou řečeno mnohdy dokola točí několik konkrétních jmen, ale toto není případ Misanthropic Rage, poněvadž dvojice W. (zpěv) a AR. (zpěv, všechny nástroje) na blackmetalové scéně doposud nepatří mezi zavedené pojmy.

Misanthropic Rage hodlají vydat svůj dlouhohrající debut „Gates No Longer Shut“ 18. listopadu skrze Godz ov War Productions. My se však nyní nebudeme věnovat této desce, nýbrž prvnímu EP „Qualia“, s nímž se Poláci prezentovali v červnu a pouze v digitální podobě. Mohli byste si pomyslet, že by bylo logičtější už teď počkat na první řadovku, nicméně „Qualia“ není žádným kratičkým štěkem (minialbu schází pouhých pět minut do dovršení půlhodinové stopáže) a hlavně – nacházejí se zde tři exkluzivní písně, jež se na nadcházejícím debutu neobjeví. A právě tyto nám poslouží jako prvotní zhodnocení toho, zdali je potenciál v případě Misanthropic Rage pouze domnělý, nebo skutečný.

Středobodem „Qualia“ je jednoznačně úvodní titulní skladba, která svědčí o tom, že ambice Misanthropic Rage nechybí – dvojice si totiž hned na začátku vyšlápla na více jak 17minutovou kompozici. Výsledek není špatný, bohužel však musím říct, že jisté zeštíhlení by písni jen prospělo, neboť se najdou i hluché chvilky. Po klidnějším rozjezdu přijde obligátní kytarové zahrození, které není ničím zvláštním, byť hloupé to také není a minimálně krátká melodičtější vsuvka okolo tří minut to oživí. Přesto je v těch nejkytarovějších momentech cítit, že by Polákům prospěla větší neobyčejnost, zvlášť označují-li se jako avantgardní black metal.

Po čtyřech a půl minutách však poprvé přijde atmosférické zvolnění, zpěv a plíživé melodie – a hned je cítit, že v této poloze jsou si Misanthropic Rage o poznání jistější. Na úplný vrchol však Poláci vystoupají až po další troše riffů v polovině osmé minuty. Nastoupí skutečně excelentní melodie, s níž začne několikaminutová klidnější pasáž, v níž se čistý vokál (konečně) dostane k hlavnímu slovu. Právě tento prostředek skladby dokazuje, že nějaký potenciál v Misanthropic Rage skutečně dřímá, jelikož tenhle moment je skutečně skvělý, byť po něm bohužel přijde další vcelku konvenční cvičení na téma moderního black metalu.

Přesto „Qualia“ něčím zaujmout dokáže na rozdíl od následující agresivnější čtyřminutovky „Katharsis“, z níž v hlavě utkví jen finále s docela chytlavým riffem. Celé EP pak uzavírá předělávka „K.I.N.G.“ od norských Satyricon, jež se dle mého názoru příliš nepovedla. Největší hitovku nejlepší desky black’n’rollové éry severské veličiny se jednoduše nepovedlo převzít přesvědčivě, vokálně Poláci nestíhají a absence nezaměnitelné Frostovy práce na bicích taktéž bolí, o kytarovém sólu radši ani nemluvě.

Celkový dojem z „Qualia“ je tedy trochu rozporuplný. Minimálně ona brilantní pasáž uprostřed titulního opusu dokazuje, že nějaký talent by v Polácích vězet mohl. Na druhou stranu, v blackmetalových momentech Misanthropic Rage působí až příliš obyčejně a zaměnitelně (a v důsledku toho i nudně), díky čemuž se jen tak mimochodem vkrádá myšlenka, zdali je nějaké to zvolnění dostatečným argumentem pro označení hudby avantgardní nálepkou – sám za sebe říkám, že spíš nikoliv. Ale to jen tak na okraj, hlavní je pocit z hudby. A v tomto ohledu zůstali chlapci někde na půl cesty – určitě mě Misanthropic Rage do svých sítí neulovili, ale prozatím se necítím ani odrazen a ze zvědavosti si „Gates No Longer Shut“ pustím, jestli se dvojice za ten půlrok dokázala posunout k vyšší kvalitě a k oné kýžené avantgardě.