Země: Grónsko Žánr: black metal Datum vydání: 15.1.2016 Label: Nebular Winter Productions Hrací doba: 47:03 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Nebular Winter Productions

Jak už jsem psal v nejedné recenzi, hodně mě baví kapely z netradičních destinací. Dnes si opětovně jednu takovou představíme. I když, cynik by mohl říct, že formace Morar vlastně pochází z Dánska, tak jakápak netradiční destinace. Formálně vzato je to vlastně pravda, ale jde o to, z jaké části Dánska tahle skupina pochází. Domovinou Morar je totiž Grónsko, což je, jak si jistě všichni pamatujete z hodin středoškolského zeměpisu, autonomní oblast patřící k Dánskému království.

Každopádně, přírodní poměry tohoto ostrova zjevně nepatří zrovna k těm nejpohodlnějším k životu. S nadsázkou řečeno je to vlastně jen obrovský kus ledu, kde žije pár tuleňů, mrožů a ledních medvědů a sem tam okolo proplave velryba. Na celé obrovské ploše ostrova žije +/- stejně lidí jako v průměrném okresním městě České republiky. Z toho je asi zřejmé, že metalové muzice tu pšenka příliš nepokvete.

Všemocná internetová encyklopedie metalu uvádí, že se v Grónsku nacházejí celkem tři metalové skupiny. Jednou z nich je i Morar, o níž si nyní budeme povídat. Tento projekt má totiž aktuálně na kontě svůj dlouhohrající debut, jehož název zní „Wahlheim“. Tak hurá na věc!

Když jsem se podíval na logo Morar a obálku „Wahlheim“, tak jsem čekal, že to bude nějaká mrazivá syrová sypačka bez špetky invence. Jenže zdání klame. Rozhodně se jedná o black metal, o tom samozřejmě není sebemenšího sporu, ale ten výsledek zní malinko jinak. Syrovost v tom dozajista je, ale taková, řekněme, v rozumné míře. Žádné vrzání nenamazaných dveří, otvírání rezavé konzervy nebo bzučení roje vos – je to taková příjemně poslouchatelná syrovost.

To by ještě šlo, nicméně ten hlavní rozdíl oproti očekávané podobě tkví v samotném ladění materiálu. Morar nehraje (nehrají?) žádnou mrazivou vichřici. Trochu mě překvapilo, že „Wahlheim“ se nese spíše ve středním tempu a snaží se o atmosféru. Album se neštítí výrazných kytarových melodií (třebas začátek druhé „Torn by Thorns“ může být dostatečným důkazem), uživí se ovšem i čistší zpěv jako v „Afflications“ a vzhledem k okolnostem člověka příliš nepřekvapí ani poklidná instrumentálka „Lake Creek Valley“ v půli alba. Jistě, tu a tam se objeví i rychlejší moment (viz např. „Thee to Scorn“), ale obecně se tu hraje spíš nezběsile.

Odhlédneme-li ovšem od zajímavého původu Morar, pak ta muzika není nic extrémně originálního či převratného. Nechápejte mě zle – „Wahlheim“ je sympatická nahrávka, přinejmenším tedy mně sympatická, a poslouchá se moc hezky. Čas v její v společnosti plyne v pohodovém duchu a nemůžu tvrdit, že bych se nějak nudil. Ale to je tak vše – je to prostě jen pohodička a dobře se to poslouchá. Slovy hodnotící stupně: lepší průměr, možná až lehounký nadprůměr. Rozhodně však poctivý, o tom žádná.