 |
| Země: USA Žánr: alternative metal / hard rock Datum vydání: 20.8.2013 Label: Pavement Music / Tracklist: Hodnocení: 6,5/10 Odkazy:
|
Ryan McCombs si před téměř deseti lety solidně rozházel fanoušky své do té doby domovské formace Soil, když oznámil, že z kapely odchází a připojuje se k žánrově podobným Drowning Pool. Jak jsme se za ta léta přesvědčili, jednalo se o dvojnásobný přešlap, protože poslední dvě desky Soil, na kterých se McCombs nepodílel, dost propadly a nejinak tomu bylo i u fošen Drowning Pool, kde jsme byli zkrátka všichni zvyklí na něco docela jiného, než tam svého času Ryan předváděl. Naštěstí došlo v roce 2011 ke spásnému uvědomění, potulný frontman McCombs se vrátil do Soil (k Drowning Pool nastoupil do služby mladičký, leč schopný Jasen Morero) a dva roky na to vychází dnes recenzované album “Whole”. Návrat ztraceného syna a naštěstí taktéž ke kořenům.
Američtí Soil nejsou v našich končinách zase až tolik známí (a mám pocit, že tu snad ani nikdy koncertně nevystupovali), ale za svou šestnáctiletou kariéru stihli natočit slušných šest hard rockových/alternativně metalových alb a předností jejich tvorby je právě hlas zkušeného Ryana McCombse. Dále kapela vždy sázela na úderné hard rockové melodie a riffy podepřené dunivou basou. Taková americká klasika. Desky “True Self” a “Picture Perfect”, starší sestřičky novinky “Whole”, tohle vše bohužel dost postrádaly a jejich kvalita tak neuvěřitelně utrpěla. Některá uskupení se bez svých dvorních a zavedených frontmanů prostě obejít nedokážou, ať si kdo chce co chce tvrdí.
Z nového materiálu čiší letité zkušenosti a maximální sehranost současné sestavy. Album staví především na chytlavých rockových melodiích a dobře provedených a zábavných refrénech, kteréžto jsou součástí téměř každé písně. Zvukově, produkční hodnotou i textově se novinka dá přirovnat k fošně “Scars” z roku 2001. Jedná se o chytrý a po řadě neúspěchů i snadno předvídatelný a očekávatelný krok, protože “Scars” byla ve své době mimořádně našlapaná placka a jako taková se setkala s obrovským úspěchem, a to hlavně na americkém kontinentě. Na “Whole” McCombs řádí jako zamlada, v čemž mu při podpůrných vokálech vydatně sekundují i kytarista Adam Zadel (výborné příjmení) a basák Tim King. Za škopky sedí Will Hunt, kterého si někteří z vás možná pamatují coby jednoho z bubeníků slovutných Black Label Society.
Co je ale na té osmatřicet minut dlouhé stopáži zdaleka nejzábavnější – otextování písní. Soil si se svými skladbami uměli vždycky výborně vyhrát, a i když se samozřejmě nejedná o nic extra komplikovaného nebo snad jakkoliv edukativního či poučného nebo zamyšleníhodného, při recenzování jsem se bavil od začátku do konce. Texty mají v rámci žánru opravdu hlavu a patu, z ničeho si neberou servítky, místy se rozněžní, pěkně gradují a člověk se sem tam doopravdy pousměje nad tím, co inovativního se dá v rámci hard rockové vyčichlé zábavy a zaprášených textařů ještě vymyslet. Za mě jasný palec nahoru a nejsilnější kus jedenáctiskladbové skládačky zvané “Whole”. Doporučuji při poslechu dávat opravdu pozor a soustředit se i na detaily, abyste nepřišli o nic zásadního.
Album rozjíždí skladba “Loaded Gun” a už od prvních tónů do nás začíná sypat střednětempý hard rock říznutý těžkou kytarovou linkou. I krátkého zasólování se mlsuchtivý posluchač dočká. McCombs nasazuje svůj unikátní chraplák a první necelé tři minuty “Whole” příjemně utíkají. “The Hate Song” – textově jednoznačně nejvíce nejlepší song celé desky. Výborný refrén začíná slovy “You are so beautiful… so I wrote you this lovely little hate song…”. Super. Vysoko posazené laťky dosahuje i píseň následující – “Ugly”. Pomalejší rozjezd střídá refrén ve středním tempu a celá píseň graduje ve sborových vokálech. “Way Gone” jest klasickou rockovou koncertní vypalovačkou a krom celkem zajímavé kytarové linky nic moc nového nenabízí. “Psychopath” se místy dost rozjede a kytarová onanie bere konce až těsně před refrénem, kde opratě rychlosti přebírá opět McCombs. Solidní nášleh. Klipovka a singl “Shine On” je praktickou ukázkou toho, co dnes Soil mohou fanouškům nabídnout, poněvadž jako taková funguje coby shrnující výcuc všech možných i nemožných technik a poloh, které je možné na “Whole” najít. Druhou půli desky načíná “Wake Up”, která baví a dobře odsýpá opět hlavně po kytarové stránce. “Amalgamation” je song klasického Soil střihu s parádním refrénem připomínajícím prastarou “Breaking Me Down” ze zmiňované desky “Scars”. Tady se nedá nic pohanit, ale za drobnou repetitivnost ani pochválit. “My Time” si ani nevšimnete a “Little Liar” dokazuje, že i Soil dokáží zahrát na melancholickou notu. To samé “One Love”, která funguje jako závěrečná baladická na dobrou noc.
Soil se po mnoha letech a návratu dlouho ztraceného frontmana vzpamatovali a vydali konečně poslouchatelné a veskrze zábavné album. “Whole” není dokonalé, není nejlepší a ve srovnání se zmiňovanými Drowning Pool a jejich novinkou “Resilience” (také z letošního roku) vyklízí pole a vzdává se, ale po celou dobu poslechu jsem se nenudil a coby příjemná oddechovka funguje opravdu dobře. Pěkných šest a půl bodu s vyhlídkou na případné polepšení.