Archiv štítku: Sojourner

Draconian, Harakiri for the Sky a Sojourner v Praze

Draconian / Harakiri for the Sky / Sojourner
19.01.2019 – Praha – Futurum

Facebook event: https://www.facebook.com/events/1826318124132480/
Vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/180

Žhářský útok pod taktovkou zádumčivých tónů
Švédští melancholici DRACONIAN mají u nás pevnou základnu, která se za více jak dvacet let nesmírně prohloubila. Velké nadšení přišlo spolu s oznámením nového turné The Sovereign Arsonists, kde se krom švédských doom metalistů představí také post-black metaloví HARAKIRI FOR THE SKY, kteří nám vloni představili novou desku Arson. Ta se umístila na vysokých příčkách v německých a rakouských hudebních žebříčcích a s kladnými ohlasy nešetřili ani další zahraniční média. Turné doplňují mezinárodní folk-black metalisté SOJOURNER, složení z muzikantů z Nového Zélandu, Švédska a Itálie. Může snad být tato kombinace nějak špatná? Určitě ne! Přijďte se přesvědčit devatenáctého ledna do pražského Futura na vlastní oči a uši.

Draconian

DRACONIAN – Stellar Tombs
https://www.youtube.com/watch?v=bQlboFvHGQ4

HARAKIRI FOR THE SKY – Heroin Waltz
https://www.youtube.com/watch?v=TxrIkW4J4EI

SOJOURNER – Winter‘s Slumber
https://www.youtube.com/watch?v=okqUvmtGrrU

[tisková zpráva]


Sojourner – Empires of Ash

Sojourner - Empires of Ash

Země: international
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 25.5.2016
Label: Avantgarde Music

Tracklist:
01. Bound by Blood
02. Heritage of the Natural Realm
03. Aeons of Valor
04. The Pale Host
05. Homeward
06. Trails of the Earth
07. Empires of Ash

Hrací doba: 57:56

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Atmo blacku se v posledních pár letech docela daří. Ne, že by snad šlo o vyložený boom a trend, jako je tomu v případě hipsterstého post-(pseudo)blacku, ale je tu patrná jakási nová vlna kapel libujících si v atmospheric black metalu, jimž se dostává poměrně solidního ohlasu z řad posluchačů. Je pravda, že ti opravdu velcí vydavatelští hráči a velké festivaly tuhle větev vesměs přehlížejí, což ale nic nemění na tom, že zde tyto tendence jsou a že své publikum mají, ačkoliv jsou ty formace třeba v pozici debutantů. A zdá se, že k takovému (relativnímu) úspěchu mají nakročeno i jistí Sojourner.

S původem Sojourner se to má docela složitě. Kapela o sobě tvrdí, že její kořeny jsou částečně na Novém Zélandu a částečně ve Švédsku, ale současným působištěm je Skotsko, přičemž Metal-Archives navíc hlásá, že jedna členka (která je moc pěkná, jen tak mezi námi) je z Anglie a jeden člen ze Španělska. Prase aby se v tom vyznalo. Radši to nechme plavat a věnujme se samotné hudbě.

Sojourner na sebe prvně upozornili v loňském roce, kdy vydali svůj pilotní singl „Heritage of the Natural Realm“ (skladba se s odlišným mixem nachází i na dnes recenzované desce). Na něm se ukázala krása dnešního internetového věku, protože si skladbu poslechly tisíce lidí, jejichž feedback byl veskrze pozitivní. Snad i proto po Soujourner skočili kultovní Avantgarde Music, pod jejichž křídly je nyní servírován řadový debut „Empires of Ash“. A nutno dodat, že i v jeho případě jsou ohlasy nadšené, všichni to chválí a já osobně jsem snad ještě nenarazil na žádný negativní názor. Jste-li na tom podobně a také jste ještě nezaznamenali, že by se muzika Sojourner někomu nelíbila, pak vám udělám menší laskavost a nabídnu poněkud kritičtější pohled.

Ne, že by mne snad nějak zásadně ovlivňovaly náhodné názory na internetu, toho jsem dalek, ale jaksi mi na první pohled připadalo, že by Sojourner mohli být zajímaví, takže jsem se na poslech „Empires of Ash“ vlastně i docela těšil. Nicméně realita je pro mě docela zklamáním, jelikož se téhle mezinárodní partičce nepodařilo si mě omotat kolem prstu. Však atmospheric black metal to má už ve svém názvu – musí mít atmosféru. No, a zrovna v případě „Empires of Ash“ to tam jednoduše není. Je to takové poslouchatelné, ale vůbec nic navíc. Nemá to hloubku, nemá to tu vnitřní sílu, aby deska člověka stáhla, zhypnotizovala a nepustila jej. I přes jisté objektivní kvality a formální úroveň v Sojourner nespatřuji nic víc než (horší?) průměr.

Mohlo by se zdát, že absence onoho interního charismatu je tím nejzásadnějším problém. To je přinejmenším do jisté míry určitě pravda a už jen takhle skutečnost sama o sobě je dost na to, aby to „Empires of Ash“ podrazilo nohy. Že by se ale jednalo o jediný neduh? To fakt ne. Ono to asi jde ruku v ruce, ale Sojourner mě moc neberou i z toho důvodu, že je to celé takové neškodné… takové pohádkové. To je přesně to pravé slovo, jelikož vystihuje i jakousi naivitu a bezbřehý optimismus, který je dle mého u podobných záležitostí spíše na škodu. „Empires of Ash“ zní trochu jako soundtrack ke kýčovité fantasy knížce, jejíž děj je předvídatelný a plný klišé a v níž nakonec zvítězí dobro nad zlem, hlavní hrdina si vezme princeznu za ženu, chytnou se spolu za ruce a při zapadajícím sluníčku odejdou vstříc doživotnímu štěstí. Fujtajbl… kdyby mi bylo osm, asi bych to sežral, ale zase nevím, jak bych se v osmi letech dostal k black metalu, ha! No, tak či tak – nějak podobně na mě „Empires of Ash“ působí a nemyslím to zrovna jako pochvalu. Ale co si budeme povídat, ono to šlo předpokládat už na základě obálky…

No, a abychom už tu rakev zatloukli úplně, přidejme ještě poslední hřebíček. Album je prostě brutálně jednotvárné. To by v zásadě vadit nemuselo, pokud by člověka strhla silná atmosféra, ale ta se, jak už jsme si výše řekli, jaksi nedostavuje, takže tím spíš vyplyne na povrch, že skoro všechny skladby jsou si podobné jak vejce vejci. Občasný folkový motiv posluchače nijak zvlášť nevytrhne, naopak spíš ještě dotahuje onu propíranou pohádkovost do konce, a navíc nijak nezakryje šablonovitost, s jakou bylo „Empires of Ash“ složeno. Na druhou stranu, furt je to lepší než snaha o ozvláštnění v podobě „The Pale Host“, protože takováhle jemňoučká jakoby folková skladbička s ženským zpěvem je kýč jak poleno. Ale jestli vám zní zajímavě něco jako céčková Enya, tak by se vám asi líbil i tenhle track.

Sojourner asi bude trhák pro lidi, kteří jsou nekriticky nadšení z takových Saor anebo Summoning v méně bombastickém vydání a neškodnými kytarami (a to říkám i s vědomím, že Summoning fakt nejsou žádní chaoticky riffující extrémisti)… až na fakt, že Sojourner z mého úhlu pohledu zmiňovaným skupinám nesahají ani po pytlík. Původně jsem měl v téhle recenzi napsané, že mě „Empires of Ash“ vyloženě nesere, ale když jsem to tak po sobě četl, uvědomil jsem si, že bych si tímhle prohlášením lhal do kapsy. To album se mi totiž nelíbí a už si ho nikdy nepustím. Na kýčovitý black metálek pro děti mě totiž fakt neužije. Za mě jednoznačné zklamání a navrch mě mrzí, že se pod tohle podepsal jeden z mých nejoblíbenějších labelů.

Sojourner - Empires of Ash