Země: Velká Británie Rok vydání: 2009 Žánr: cave horror Originální název: The Descent: Part 2 Český název: Pád do tmy 2 Režie: Jon Harris Hrají: Michael J. Reynolds, Shauna Macdonald, Jessika Williams Hrací doba: 94 min

(Budou velké spoilery.)

„The Descent: Part 2“ je přesně tím druhem pokračování, o nějž se nikdo neprosil, nikdo jej nechtěl a nikdo jej nepotřeboval. Přesto vzniklo. Dokonce i za účasti lidí od prvního dílu – vrátily se herečky a střihač Jon Harris se tentokrát ujal režie.

Výsledek sám o sobě špatný není a na poměry na sílu dělaných dvojek „The Descent: Part 2“ vlastně dopadlo ještě docela dobře. Aby ale mohlo vzniknout pokračování tak uzavřeného snímku jako „The Descent“, padla za oběť část logiky a konzistence. Pachuť zbytečnosti se pak s „The Descent: Part 2“ táhne už z definice. Tak či onak, návrat do jeskyně, jejímiž útrobami se prohánějí zdegenerované lidožravé oblůdky, přesto proběhl.

Začněme hned první věcí, jež fandu prvního dílu určitě namíchne. „The Descent“ dopadlo špatně a šestice dobrodružných holek v neprobádaném jeskynním komplexu zařvala. Alespoň tedy v původní verzi. Existují nicméně různé sestřihy a na americký trh jednička doputovala bez poslední scény, v níž se ukázalo, že zdánlivý útěk z podzemí poslední přeživší ve skutečnosti neproběhl a jen jí trochu jeblo. V americkém vydání tohle chybí, tudíž v téhle verzi „The Descent“ dopadlo dobře – hlavní postava přežila a unikla.

„The Descent: Part 2“ navazuje právě na ten optimističtější americký konec, kde Sarah přežila. Zároveň se dozvíme, že naše šestice z jedničky strávila v podzemí dva dny, během nichž se spustila pátrací akce. Akorát ve špatné jeskyni, protože jak víme, Juno tehdy nahlásila výlet do turistické jeskyně, ale nic netušící kamarádky zavlekla do neprobádaného komplexu. Sarah trpí ztrátou paměti a nic nedokáže říct, ale policejní pes dokáže vystopovat, odkud z podzemí vylezla. Dá se dohromady záchranná mise tří jeskyňářů, dvou policistů a… no, samotné Sarah.

Tady už to začíná haprovat. Holka vylezla kdoví odkud a ve špatném fyzickém i psychickém stavu, ale oni ji vezmou s sebou. Jedná se o jeden z prvních lapsů, které mi na „The Descent: Part 2“ vadily nejvíc. Většina z nich se manifestuje skrze postavu šerifa, jehož mentální pochody jsem tedy nechápal ani za kokot. Právě on Sarah zatáhne zpátky do jeskyně a není to jeho poslední přešlap.

Ačkoliv jej na to kápo speleologů upozorní, šerif si s sebou stejně vezme pistoli. Člověk zrovna nemusí mít nějaké zásadní povědomí o jeskynních, aby věděl, že střelba v takovém prostoru přímo žadoní o to, aby se někomu zřítil strop na palici. Hádejte co. Debil střelí a skupině se zasype cesta zpátky. No, a co uděláš, když utíkáš před rychlými žravými zmetky? Samozřejmě tu holku, kterou jsi do jeskyně přitáhnul, k sobě připoutáš klepety, aby ti neutekla, a odmítneš je odemknout i v momentě, kdy se chtějí přelézat dost vratké šutry nad propastí. A pak se strašně divíš, že váhu dvou lidí to fakt neunese.

Stručně a jednoduše, šerif byl kardinální vemeno a někdy v mládí dostal mentální klystýr. Anebo to jen někdo z přítomné trojice scénáristů (jedním z nich je mimochodem i James Watkins, jenž má na triku skvělé „Eden Lake“) přehnal.

Bohužel, s negativy jsme ještě neskončili. Nikdy mi příliš nevoní, když se pokračování snaží okatě vykrádat svého předchůdce. Asi tušíte, že přesně tohle se v „The Descent: Part 2“ děje. První film přinesl několik poměrně známých výjevů jako třeba nadupaný souboj v krvavém jezírku nebo vyhrabání Sarah z podzemí. Dvojka přesně tyhle známé scény nebo záběry přebírá a s lehkou obměnou (z jezírka krve se stalo jezírko hoven) s nimi pracuje znovu.

Na rozdíl od jedničky však v „The Descent: Part 2“ chybí i hustá klaustrofobická atmosféra a napětí, které v předešlém filmu fungovalo. Dvojka se ve finále prostě a jednoduše smrskla na krvavou akční naháněčku ve tmě.

Na druhou stranu, „The Descent: Part 2“ pořád není průser v tom smyslu, že by se jednalo o vyloženě špatný počin. Úroveň šla oproti jedničce prakticky ve všech ohledech strmě dolů, ale právě jako ta akční řežba v jeskyni film pořád jakž takž funguje, když divák přimhouří oko nad několika logickými faily, kanonizací debilního amerického konce a dalšími divnými řešeními plynoucími z toho, že se dvojka točila prostě na sílu.

Smutné (pro samotný biják naopak spásné) je to, že i navzdory všem jmenovaným negativům je „The Descent: Part 2“ pořád lepší o úroveň lepší než spousta dalších jeskynních hororů à la „The Cave“ nebo podobné pičoviny. Ještě víc to ale vypovídá o tom, jak vysoko si v rámci subžánru stojí původní „The Descent“.

---

Země: Velká Británie Rok vydání: 2005 Žánr: cave horror Originální název: The Descent Český název: Pád do tmy Režie: Neil Marshall Hrají: Shauna Macdonald, Natalie Mendoza, Alex Reid, Saskia Mulder, MyAnna Buring, Nora-Jane Noone Hrací doba: 99 min

(Budou velké spoilery.)

Jeskynní horor je poměrně zvláštní disciplína. Rád bych řekl, že mám tenhle subžánr rád, ale pokud bychom oblibu měřili dle počtů filmů, které člověk považuje za povedené, tak to tvrdit nemůžu. Jeskynních hororů, o nichž bych mohl s klidným srdcem říct, že se mi líbily, jsem viděl minimum. Přesto mi tenhle subžánr přijde zajímavý a hlavně má podle mě veliký potenciál.

Prostředí jeskyně totiž k hororu padne jak ulité. Tma, stísněné prostory, malá skupina lidí pod psychickým i fyzickým tlakem a také nevědomost toho, co bude následovat za dalším rohem – všechny tyhle atributy může jeskynní horor využívat naplno a vytvořit z nich klaustrofobickou atmosféru. Málokterému se to nicméně daří. Nebojím se ale prohlásit, že britský kousek „The Descent“ patří k těm nejpovedenějším, s nimiž jsem měl tu čest.

Typickým znakem jeskynního hororu je také klišé. Vždycky tu máme průzkum dosud neznámé jeskyně. Cesta, skrze niž skupina dobrodruhů dovnitř vlezla, se zbortí a vrátit se nejde. Záhy se navíc ukáže, že v jeskyni nejsou nejsou sami a že ve tmě žije něco, co má hlad. Skoro to vypadá, že bez těchto elementů se jeskynní horor snad ani nemůže obejít. Kdo z nás by věřil monstru v už známé jeskyni, již pravidelně navštěvují nadšenci nebo snad dokonce turisté? Zatarasená cesta také dává smysl, protože kdyby chodba zůstala průchozí, všichni by se při prvním náznaku problémů mohli otočit a jít zpátky. A monstrum? O čem jiném by to přece bylo, co? Sice bych si dokázal představit, že by to nějaký film mohl pojmout psychologicky, že by jeskyňářům prostě jenom začalo postupně mrdat v palici, ale horor v sobě určitou pokleslost mívá už ze své podstaty a k tomu se monstra prostě hodí.

„The Descent“ ostatně ukazuje, že není nutné vymýšlet něco, co tu ještě nebylo, a přece jde natočit skvělý a napínavý horor. Jak vidno, někdy je důležitější talent než originalita a zrovna Neil Marshall, jenž za „The Descent“ stojí, patří k těm režisérům, kteří dokážou vytřískat hodně muziky i za málo peněz. Dokázal to už nejednou, ale myslím si, že právě „The Descent“ platí za vrchol jeho dosavadního počínání.

Snad jediným oživením standardního jeskynního vzorce budiž v případě „The Descent“ skutečnost, že zde máme čistě dámskou sestavu. Holky jsou docela akční a jezdí spolu na dobrodružné výlety. Tentokrát se k nim přidává i Sarah, která před rokem přišla v autonehodě o dceru a manžela. Jejich cílem je známý jeskynní komplex, ale ta nejakčnější z nich trochu změní plány, aniž by o tom komukoliv z ostatních řekla. Objevila totiž novou, dosud neznámou jeskyni a právě sem výpravu zavede.

Následuje klasický, výše popsaný scénář. Počáteční nadšení rychle vyprchá poté, co se zavalí zpáteční cesta. Už v téhle fázi se „The Descent“ může pochlubit výbornou atmosférou a daří se mu dobře reprodukovat stísněnost uzavřeného prostoru a nejistotu, zdali se vůbec dá dostat ven.

Nalomenou morálku postav pak dodělá útok ohavných slepých monster orientujících se podle sluchu. Vtipná perlička: herečky dopředu nevěděly, jak obludy vypadají, takže měly při prvním setkání pořádné překvápko. Každopádně, od tohoto momentu se „The Descent“ zlomí do akčně hororového krvavého masakru, v němž oběti rychle přibývají na obou stranách. Film si nicméně pořád udržuje hutnou atmosféru, za což rozhodně palec nahoru. I díky tomu se scény jako potápění v krvavém jezírku vryjí do paměti.

V tomhle odstavci vypálím velký spoiler, takže případně rovnou přeskočte na další, ale prostě musím pochválit, že byly koule i na negativní konec. Filmy bez happy endu má rád, protože jich je dost málo, takže za mě rozhodně palec nahoru. Mimochodem, pro americké vydání se v závěru trochu stříhalo, aby tahle verze dopadla šťastněji, aby se z toho někdo náhodou nerozbrečel. Vyměklé moče!

V jádru „The Descent“ samozřejmě není nějaké vysoké umění, ale jako hutný horor s vysokým tempem a povedenou atmosféru funguje výborně. Od doby, co jsem ho poprvé viděl, si na něj vzpomenu vždycky, když se jdu podívat do nějaké jeskyně, což jen potvrzuje, že se skutečně jedná o povedený a výrazný počin, na nějž si člověk pamatuje i s odstupem. Naštěstí ale do jeskyní moc nelezu, a když už ano, tak jedině do těch pro turisty, takže jsem žádné hladové slepé zmrdy ještě nepotkal, haha. Každopádně jde o výborný biják a rozhodně jej doporučuji ke zhlédnutí, jestli jste jej ještě neviděli.

---