 |
| Země: Švédsko Žánr: melodic death / post-thrash metal Datum vydání: 25.8.2014 Label: Century Media Records Tracklist: Hodnocení: 6,5/10
|
Vypadá to, že pro fanouška severské metalové scény se přelom letních a podzimních měsíců ponese ve znamení souboje trojice kapel, které spojuje jedno jediné. Göteborg. Velikáni In Flames, At the Gates a konečně The Haunted si na letošek nachystali svá nová alba a protože jsou tyto kapely propojeny ať už stylově (alespoň v minulosti), v horším případě pak personálně, tak se nedá vyhnout jisté formě srovnání a pasování jednoho z těchto jmen na pomyslného krále scény pro letošní rok. Loni měli usnadněnou pozici Soilwork a letos jsou tak možnosti všelijaké. Nicméně, dost bylo úvodních řečí a pojďme se podívat na prvního člena z tohoto trojlístku, a sice posledně jmenované The Haunted.
S těmi to ještě před dvěma lety vypadalo všelijak, takže na to, že se v dohledné době dočkáme nového alba, bych si svoje peníze nevsadil. Z pětičlenné sestavy odešli letití tahouni Peter Dolving, Per Möller Jensen a Anders Björler, tedy jedna polovina ústředního bratrského dua, takže s budoucností to vypadalo opravdu nedobře, protože jméno The Haunted nesli na svých bedrech kytarista Patrik Jensen a basák Jonas Björler. Ti nijak nezaháleli a začali shánět náhrady, přičemž jak se následně ukázalo, nejjednodušší je sáhnout do řad svých bývalých členů, takže za mikrofon se postavil první navrátilec Marco Aro, který v The Haunted již působil, když nahradil již jednou odchozího Dolvinga a podílel se na druhém a třetím albu. Následoval jej původní bubeník kapely, jímž není nikdo jiný, než Adrian Erlandsson, jenž nadrtil debut “The Haunted” a kapelu opustil před čtrnácti lety. No a jako poslední se do pětičlenné skládačky zasadil novic Ola Englund, jenž se mihnul v sestavě Six Feet Under, s nimiž si odbyl studiové práce v rámci poslední desky “Unborn”.
Při pohledu na současnou sestavu The Haunted je celkem jasné, jakým směrem se novinka, která se jmenuje “Exit Wounds”, bude ubírat. Příchod členů, kteří s kapelou zažili její staré časy, sliboval jistý odklon od lehce experimentální řady alb, kterými se parta v posledních letech prezentovala, a bylo tak záhodno očekávat návrat k pořádně chrastivému zvuku, rychlým tempům a zabijáckým písním, kde se sere na nějaké úkroky stranou a frčí se hlavou napřed drtivému materiálu. Marco Aro disponuje poněkud zemitějším vokálem než Peter Dolving, takže příklon k neo-thrash metalu s nezbytným deathovým základem je na “Exit Wounds” zřejmý. Ne, že by kapela tuto cestu na předešlých albech vyloženě opustila, ale novinka je více zafixovaná v klasických postupech, takže působí přeci jen o něco semknutěji a olschoolověji, ačkoli o vyložené retro se nejedná a nová sestava si zachovává poznávací tvář, která celou její tvorbu prostupuje.
Co však před vydáním “Exit Wounds” zřejmé nebylo, byla kvalita, jakou má posluchač očekávat. Upřímně řečeno jsou The Haunted z pohledu studiových alb docela nevyrovnaná kapela. Po famózním “rEVOLVEr” jako by se tahle parta tak trochu hledala a přišla s neuvěřitelně nudným “The Dead Eye”. “Versus” bylo naopak docela svěží a zábavné, ale o tři roky později přilétl na stůl rozháraný průser “Unseen”. Novinka je naštěstí někde na půli cesty k úspěchům, které The Haunted sklízeli zejména za “rEVOLVEr”. Skladby jsou (bohužel pro fanoušky předešlých zářezů) jedna jako druhá, a může se tak stát, že ačkoli má deska velmi slušný odpich, tak v závěru bude pozornost uvadat a fanoušci předchozí počinů můžou na rozmanitější a melodičtější písně rovnou zapomenout, protože úkol “Exit Wounds” je jednoduchý – drtit.
I přes zjevnou jednotvárnost však není letošní zářez tak špatným a nudným albem, jak by se z předchozích řádků mohlo zdát. Má své mouchy, to nelze popřít, ale hned několik skladeb je vyloženě skvělých nebo obsahuje pamětihodné momenty, díky nimž je cesta čtrnáctkou songů mnohem snazší. Při výčtu pomyslných highlightů, které mají tu sílu, aby při poslechu posluchače zaujaly, nesmí chybět hned úvodní pecka z říše snů “Cutting Teeth”. Přesně tohle je typ písně, které kapele na posledních albech scházely. Ničivá kytarová linka, kulometná rytmika, rychlé thrashové tempo a nasraný Marco, který sice není tak variabilní vokalista jako jeho předchůdce, ale když si uvědomíme, jakou cestou se The Haunted na novince vydali, tak je jeho výběr logickou volbou.
Další kousky, které stojí za zmínku a které jsou z mého pohledu ty nejsilnější vály na albu, jsou určitě “My Salvation”, jež má kořeny zapuštěné v melodickém death metalu a díky pomalejšímu groove riffu je víc než jen další rychlou peckou, kterých je na desce beztak dost. “Trend Killer” je skvělá hutná šlupka, v níž se mihne Chuck Billy z Testament. Hrozně se mi líbí její refrén, který je sice velmi jednoduchý, ale poháněn mocnou kytarovou a bicí salvou získává pořádné grády. Vyčítat dnes thrashovým kapelám citaci kytarových postupů Slayer by se mohlo zdát zbytečné, protože to padne na každou druhou partu, ale i severští velikáni The Haunted se toho nebojí, výsledkem čehož je valivá “Temptation” a hned následující rychlá “My Enemy”, jejíž hrací doba se zastavila přesně na jedné minutě a vítězí tak v kategorii o nejrychlejší a nejagresivnější song alba, při kterém budou na koncertech lítat končetiny na všechny strany.
Mým velkým favoritem se stala “Kill the Light”. Zcela určitě za to můžou líbivé kytarové vyhrávky, díky nimž v refrénu píseň opouští přímočaré thrashové hoblování. Na úplný závěr jsem si nechal závěrečnou “Ghost in the Machine”, která si ponechává stopové množství melodiky minulých alb a ukazuje, že zamyšlený a melodický pohled na thrash metal není v podání této sestavy vůbec špatný (jak už v minulosti nejednou předvedli). Jako zakončení alba je to mimochodem velmi dobře zvolená záležitost, protože po těch čtyřiceti minutách drtivého přístupu takové lehké pohlazení přijde vhod.
To, že jsem vynechal při svém výčtu půlku tracklistu, není narážkou na to, že polovina alba stojí za houby, protože i zde je několik skladeb, které se mi líbí. Jmenovitě “Psychonaut”, “Eye of the Storm”, nebo “All I Have”, ovšem je to ten typ písní, které při celkovém poslechu zapadnou, nicméně díru na duši při jejich poslechu neutrpíte. Naproti tomu vyloženě slabé písně se mým uším zdají být “Time (Will Not Heal)”, “This War” a “Infiltrator”. Prvně jmenovaná je příliš kolovrátková, takže i přes průměrnou stopáž po chvíli nudí. “This War” a “Infiltrator” jsou pak jen slabší pokusy o totéž, co předvádí “Cutting Teeth”, “Trend Killer” nebo “Temptation”. Celkem obyčejné thrashové kusy, ze kterých si na zadek nesednu, protože jim chybí alespoň pořádná dávka agrese a energie, kterou se dá leckdy dohnat nedostatek v podobě kompoziční nezajímavosti, což je právě jejich případ.
Upřímně řečeno jsem “Exit Wounds” čekal mnohem horší. Ne, že bych The Haunted odepsal už předem, ale vzhledem k nedávným přešlapům jsem čekal ledacos. Sice jsem na novinku byl hodně zvědavý (už jen díky obměně sestavy), ale v takhle slušný materiál jsem nevěřil. “Exit Wounds” by si sice zasloužilo prostříhat, aby se zbavilo skladeb, jež nahrávku nikam neposouvají a při poslechu jsem si je zrovna neužíval, ale spíš čekal na jejich blížící se konec, nicméně v konečném měřítku to není album, jehož poslech by se nedal užít. Já se bavil dost. Od personálně spjatých At the Gates sice čekám daleko silnější posluchačský zážitek, ale o tom až někdy příště v dalších částech povídání o novinkách göteborgských velikánů. The Haunted na úvod překvapili, takže proto jim můžu s klidným srdcem udělit nadprůměrnou známku.