 |
|
Země: Slovensko Tracklist: Side B: Hrací doba: 44:41 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
Slovenský projekt Tigris argentum funguje od roku 2017 a jedná se o vedlejší aktivitu další slovenské formace 900piesek, což je v lokálních podmínkách relativně známé jméno v oblasti experimentální a hlukové hudby. V Tigris argentum ovšem Matúš Mikula nepůsobí sám, jelikož se jedná o dvojčlennou formaci.
Hádám (snad ne špatně), že Mikula bude v Tigris argentum vystupovat pod jménem Figur von Molitan a bude mít na starosti zvukovou stránku věci. Kolegou do dua mu je Skinny Boyfriend, jenž se dle všeho stará o „výrobu“. Čert ví, co všechno to obsahuje, ale zřejmě v tom bude zahrnuta minimálně výroba nosičů. První nahrávka „Sol nigra“ totiž vyšla na audiokazetě, jejíž balení je dost zjevně „handmade“. Ostatně každá z třinácti vyrobených kazet má i svou vlastní tygří malůvku, jejichž kolekci si můžete prohlédnout tady (osobně vlastním kousek vpravo v prostřední řadě – pořadové číslo 8). Prudce limitované, ručně číslované i ručně vyráběné edice nejsou nakonec u Nomad Sky Diaries / Sky Burial Productions nějakým výjimečným úkazem.
Pojďme nicméně zpátky k samotným Tigris argentum. Pro ještě bližší představení projektu si dovolím vypůjčit průvodní text, který mi přijde docela zajímavý. Nemá smysl jej tu převyprávět v trochu odlišné formulaci, proto jej tu uvedu celý (mezi anglickou a slovenskou verzí jsem upřednostnil tu druhou zmiňovanou):
„Tigris argentum je akusticky, industrialny diy projekt, ktory vznikol na sklonku leta 2017 za ucelom skumania kovu ako media pre prenos zvukovej vlny. Spaja sa v nom fyzika a matematika s tisic rokov starymi, modifikovanymi gongovymi technikami, s obsesiou vo zvuku, ktory mozno pocut, citit a vnimat prirodzenym sposobom, ako ked ste na vylete v lese a pocuvate zvuk potoka. V realnom svete neexistuju stupnice. Iba velka suhra veci okolo nas, dokonala struktura, dokonaly system..nelinearny chaos. Myslienky nam zabranuju vnimat podstatne.
Tigris argentum je vybuch obrovskej supernovy v bezrozmernom priestore bez casu, ako ked list spadne zo stromu. Ziadny koncept nikdy nebol a nikdy nebude. Jednoduchost. Inverzne slnko dava bytostiam ziaru. Kov je krasny material. Vedie zvuk v uzasnej komplexnosti, ako ziadny iny..“
Takhle zní ta poetická verze toho, o čem „Sol nigra“ je. Já se na to pokusím navázat trochu přízemnějším způsobem:
Poslech Tigris argentum na mě působil hodně meditativním dojmem, z čehož trochu plyne i to, že jsem „Sol nigra“ během společně stráveného času vnímal spíš jako minimalističtější počin. Což je ale trochu zavádějící pocit, neboť na nahrávce se toho děje relativně dost a rozhodně ji nejde obviňovat z toho, že jen bezduše a bezobsažně hučí. Ve skladbách lze cítit vývoj a snaha o gradaci, což mi sice úplně neštymuje s výše citovaným „ziadnym konceptom“, ale nevadí. Jakási meditativnost „Sol nigra“ může někomu připadat trochu paradoxní i s ohledem na to, že určité pasáže (třeba finále „amplis probitatis vermilionis thetrahedronis“ nebo jedna část „stella rubinus“) se dotýkají soft noisu, kterýžto většina z nás asi nemá spojený zrovna s meditací, spíš s katarzí.
I přes zmínku noisu byste si ale neměli představovat hlukovou nahrávku, jakkoliv „Sol nigra“ občas „skřípe“, občas lomozí nebo „cinká“. Vyznění je spíše „ambientní“, ačkoliv i tenhle pojem musíte brát s rezervou, poněvadž skutečnou podstatu ambientu „Sol nigra“ naplňuje jen ve velmi omezené míře. Ale to samé by se nakonec dalo tvrdit i o dronu – určitě se na desce nechají nalézt pasáže, které mají ten dronový feeling a formálně se žánru dotýkají, ale mluvit o „Sol nigra“ jako o dronovém albu by bylo poněkud zavádějící.
Shrnul bych to asi, že se jedná o abstraktní, industriálně-experimenální cosi. Jak už to ale bývá, důležitější než stylová příslušnost je poutavost a ta se „Sol nigra“ upírat nedá. Jde totiž o zajímavé album se zvláštní aurou, které by vyznavačům akustického experimentu mohlo stát za poslech.
