 |
|
Země: Česká republika Tracklist: Hrací doba: 37:07 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Domácí smečku V rukou osudu jsem dlouhodobě trochu ignoroval. O její existenci mám povědomí už delší dobu. Ostatně před x lety vydali i splitko s podobně laděnou bandou Blues for the Redsun, jejíž nahrávky poslouchám docela poctivě. Navíc členové V rukou osudu působí také v blackmetalových Lichens, s jejichž muzikou nějak obeznámen jsem. Přesto jediným počinem kapely, jejž jsem si doposud pustil, bylo právě zmiňované splitko s Blues for the Redsun. Navíc to už bylo dávno, tudíž si z něj pamatuju akorát tak prd. Na koncerty potom obecně vzato dost kašlu, takže ani živě jsem s touhle cháskou nepotkal.
Na druhou stranu, zas až taková ostuda to snad není, protože když nic jiného, „Chronos“ je pořád dlouhohrající debut a zkusit nějakou kapelu poprvé pořádně poslouchat na řadové prvotině není žádná velká tragédie. Vlastně jsem tím vším chtěl spíš upozornit na to, že nedokážu úroveň „Chronos“ srovnat se staršími nahrávkami, což by se možná hodilo, protože mě deska nijak zásadně nesebrala…
Nejprve ale dle svého nejlepšího zvyku zamachruju s omáčkou opsanou z Wikipedie. Chronos je personifikace času pocházející už z dob antického Řecka. Postupem času začal být zachycován v podobě starého muže s epickým plnovousem, který (myšleno muž, nikoliv plnovous) nese kosu a přesýpací hodiny. Což je ostatně také motiv obálky debutu V rukou osudu, takže je evidentní, že nepůjde o náhodu, zvlášť když i samotné texty se v jistém ohledu zaobírají pomíjivostí bytí. A kdo doteď nevěděl, proč se chronosphere z „Command & Conquer: Red Alert“ jmenuje chronosphere, tak teď už ví. Není zač!
Když už jsem nakousnul ty texty, mohu v souvislosti s nimi zmínit ještě jednu věc, která mě docela zamrzela. Samotná lyrická stránka mi přijde poměrně solidní, ale je škoda, že v textech prezentovaných na kartách přidaných k audiokazetě občas vynechávají háčky a interpunkce. Nakonec už jen kvůli tomu, že nejde u tupou pičovinu, by si prezentace myšlenek zasloužila bezchybnou formu. Nosič sám jinak vypadá hezky, jak je u vydáních na značce Sky Burial Productions ostatně zvykem. Jedná se o kazetu ve skládacím papírovém obalu limitovanou počtem 49 kusů.
Co se hudební stránky týče, měli byste si představit hodně pomalý sludge / doom metal, který občas díky kytarovým melodiím odkazuje i na klasický doom metal. Kupříkladu zmiňovaní Blues for the Redsun by měli být dobrým referenčním bodem, co byste od V rukou osudu mohli očekávat, akorát si odmyslete hlukové elementy a uberte něco nihilismu.
Nicméně možná právě proto, že to V rukou osudu netáhnou až do takového extrému, mi „Chronos“ nepřijde nijak zvlášť strhující. Lze poznat, že V rukou osudu mají svoji vizi a utahaný šnečí marast je přesně tím, po čem touží, čemuž samozřejmě nemohu nic vyčítat. S takovým přístupem nepřekvapí, že „Chronos“ nenabízí žádné výraznější momenty, zapamatovatelné pasáže ani záchytné body, prostě se jen rozvážně valí kupředu. Osobně mám ale ten problém, že mě nijak nesebrala nastavená atmosféra, díky čemuž se pro mě poslech stal hodně rychle příliš jednotvárnou záležitostí, a některé pasáže mi přijdou vcelku prázdné.
Sračkou však „Chronos“ určitě není, což neříkám jen tak z alibismu, abych si nad tím umyl ruce. Vážně si myslím, že skutečně nepovedená muzika zní prostě jinak než to, čím se prezentují V rukou osudu. Akorát mě osobně jejich debut trochu minul. Během prvních pár poslechů jsem s tím byl v klidu, při větším počtu tomu nicméně v mých očích došel dech, a tudíž už pravděpodobně nikdy nenajdu důvod, proč bych si měl „Chronos“ ještě někdy pouštět. Neznamená to ale, že vám placka nemůže naopak zachutnat, takže jestli máte rádi tuze pomalé bahno, klidně můžete zkusit „Chronose“ okoštovat (bez dvojsmyslů – přece jenom už je to starší pán).
