Archiv štítku: Vhöl

Vhöl: druhé album v říjnu

Zámořská formace Vhöl, v jejíchž řadách lze nalézt členy kapel jako YOB, Agalloch nebo Hammers of Misfortune, letos vydá následovníka svého eponymního debutu z dubna 2013. Novinka ponese název „Deeper Than Sky“ a k mání bude od 23. října na CD u Profound Lore Records. LP verze vyjde někdy později pod hlavičkou Gilead Media.


Vhöl – Vhöl

Vhöl - Vhöl
Země: USA
Žánr: black metal / crust / power metal
Datum vydání: 9.4.2013
Label: Profound Lore Records

Hodnocení: 5/10

Odkazy:
facebook

Nedávno vzniknuvší projekt Vhöl ze Spojených států amerických se na první pohled tváří dost zajímavě už jen díky své sestavě, v níž se potkávají dva členové progresivní kapely Hammers of Misfortune, člen stoner metalových YOB a navrch bubeník Aesop DekkerAgalloch. To je kombinace jmen, která vzbuzuje docela slušné očekávání…

Hned na začátek ale můžu prozradit, že mě stejnojmenný debut Vhöl příliš nechytnul… vlastně tedy skoro vůbec. Hlavní problém desky tkví v tom, že je strašně nesourodá a nevyrovnaná. Stačí se jen podívat na výše vypsaný žánrový mišmaš a už člověk začne tušit něco nekalého, protože dát dohromady zrovna takovéhle žánry, aby to mělo hlavu a patu, nevypadá jako zrovna lehký úkol… a Vhöl jej nezvládli zrovna přesvědčivě. Deska působí v základě black metalově, ačkoliv black metalová vlastně moc není, přestože se občas objeví chaotičtější kytarové výjezdy, při nichž si vzdáleně vzpomenete na takové Krallice, akorát v hodně, hodně naředěné verzi. Velká část nahrávky uhání ve skoro až punkovém tempu s black metalovým soundem, což může být zajímavá kombinace, když se to povede (z fleku mě napadají třeba Italové The Secret, kteří loni vydali naprosto drtící desku, nebo našinci Mörkhimmel), ale tady se to moc nepovedlo a působí to nezáživně. Do toho pak sem tam práskněte úplně nepasující heavy metalové sólo nebo momenty, které jako by vypadly od nějaké průměrné americké power metaloviny skupiny, a máte asi tak představu, o čem tohle je.

Nejhorší na tom je, že Vhöl ani nemůžete úplně odstřelit, protože pánové a dáma dokážou vymyslet i zajímavé pasáže, jakkoliv tyto povedené momenty sráží okolní balast. Nádherným příkladem je druhá “Insane with Faith”, která utíká v jakémsi rockovém kvapíku a dost nudí, aby nakonec nabídla hodně dobrou závěrečnou minutu.

“Vhöl” je jednoduše dost rozporuplnou nahrávkou, ale i když jsem se z ní doslova snažil vytáhnout něco pozitivního, celkový dojem zůstává stejný – ztráta času. Škoda, čekal jsem o dost víc.