 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 15:26 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
Vpaahsalbrox. To je kurva název, co? Důvodů, proč hodlám věnovat čas jedinému demu dávno zaniklé kapely z Texasu, je několik. Jednak za poslech stojí a je již normálně sehnatelné díky Pale Horse Recordings a hlavně bych rád případného posluchače dál nasměroval k spřízněným, neméně obskurním kapelám jako například Triphane, Khimaat a hlavně Nivathe. Ty se jménem Vpaahsalbrox spojuje vokalista Plague, jehož možná znáte z funeraldoomové magořiny Senthil. No, a pro úplnost by se ještě slušelo zmínit i kapelu Erraunt, která je dílem zdejšího basisty Oneirica (a taky není úplně „normální“).
Demo „14 Sovereign“ nabízí tři skladby o celkové délce patnácti minut a těšit se můžete na zkurveně neurotický black metal. Tipoval bych, že ve své době se tvůrci inspirovali ve francouzském blackmetalovém podzemí, ale pozor! Nedá se zde hovořit o plytké kopírce Deathspell Omega, jak tomu dnes bývá. Přeci jen tohle demo vyšlo v roce 2005, kdy se francouzský black metal teprve nadechoval ke svému dalšímu smrtícímu úderu. Svou negativní, hysterickou náturou by Vpaahsalbrox mohli evokovat některé kapely černých legií a já osobně si při poslechu nejvíce vybavuji bosoráckou magii v podání Darvulia. Také je dobré si vybavit, že po přelomu milénia fungovalo v USA několik dosti syrových a zároveň ujetých kapel, které z odkazu Les légions noires také čerpaly. Vpaahsalbrox patří mezi ty, kteří si onen odkaz přebrali po svém, ale možná se inspirovali i ve své tehdejší domácí „scéně“.
Na „14 Sovereign“ nečekejte melodie ani melancholii. Jen odevzdání sebe sama hysterickému zoufalství a spalujícímu vzteku, když už je nad vyhasínající slunce jasné, že vás nečeká ani spasení, ani naděje, pouze bolest. Něco takového mi Vpaahsalbrox vsugerovali pomocí nonstop disharmonie a citelné agrese, která poleví jen na několika místech. Samozřejmě, v daných momentech lze očekávat, že se hudba velice brzy zvrhne v peklo. Vpaahsalbrox své demo pravděpodobně nahráli ve zkušebně, dost možná i naživo, a proto má zdejší trojice skladeb velice autentický feeling, který dal mým abstraktním pocitům základ. U bicích lze například zaznamenat chyby (třeba poněkud dojebané přechody), ale to je vyváženo jinak vysoce intenzivní hrou, za níž ostatní členové nezaostávají. Vokalista Plague řve, někdy až vříská do mřížek mikrofonu z plna hrdla, ale ani jednou nevykouzlil na mé tváři něco jako posměšný úšklebek, jak se tomu mnohdy stávalo, když byl v kurzu „sebevražedný / depresivní black metal“ a každý idiot považoval za nutné ječet jako piča.
„14 Sovereign“ nebylo, není ani nebude legendární demo; jinými slovy poklad, kde je z nějakého vyššího důvodu, objektivním nedokonalostem navzdory, vše subjektivně perfektní. Třeba druhá skladba „The Flesh I Have Given You“ na mě působí slabším dojmem. Ale zbytek prostě ničí a stojí jako důkaz, že před těmi deseti lety se v Texasu začínalo dít něco zvláštního. Ostatně, své doporučení jsem vám zanechal v prvním odstavci a jen dodám, že „Enveloped in a Diseased Abyss“ patří k těm nejnegativnějším svinstvům, jaké jsem kdy slyšel.