 |
| Země: Izrael Žánr: alternative metal Datum vydání: 4.5.2013 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: 7/10 K recenzi poskytl:
|
Nevím jak vy, ale když já vidím spojení metal a Izrael, okamžitě si vybavím dvojici Orphaned Land a Melechesh, případně, pokud bych nechtěl být tak specifický, mám zažitou představu o tvrdě metalové kapele, která se nestydí za svůj východně orientální původ a co víc, dává to ve své tvorbě hezky na odiv, protože nejen výše uvedené party s tímto přístupem slaví pěkný úspěch. To ovšem není případ Walkways, kteří, jak už asi tušíte, pochází právě z Izraele a do nichž by to člověk ani po bližším zkoumání neřekl. Nemíním tady kapele vyčítat, že na svém debutu “Safe in Sound” se rozhodla jít jinou cestou, jen jsem byl při pohledu do bookletu alba překvapen, z jakých končin že to pochází.
Ono když se to tak vezme, tak by se ani pestré folklórní prvky do hudby Walkways nehodily. Nedokážu si úplně živě představit, že by se v alternativním metalu plném podladěných kornovských riffů ve spojení s katatoniovskou melancholikou v klidnějších pasážích najednou zjevil sitár nebo něco podobného. Zpěvák Ray Yerushalmi, kytaristé Bar Caspi a Yoni Menner se spolu s basákem Avihaiem Levym a bubeníkem Prielem Horeshem pouští na svém debutu do hudebního spojení mezi moderním, skoro až nu-metalovým projevem, který velmi často doplňují pomalejšími pasážemi. Byl jsem příjemně překvapen, že výsledek nezní zas tak roztříštěně, jak bych od takhle mladé skupiny, jež má za sebou jedno EP, čekal. Agresivní momenty mají hezky ostré hrany a klidnější polohy nezní utahaně a unyle. Zpěvák Ray se na ploše celého alba představuje jako velmi variabilní vokalista, protože od hlubokého řevu je schopný se během chvilky dostat do přirozeně chraplavého výrazu, který je velmi podobný Jonathanu Davisovi, až k vyloženě melodickým polohám. Je fakt, že v těch nejlíbivějších momentech, kdy se nebojí závratných výšek, mi jeho hlas moc neladil, ale čistě objektivně mu co do rozsahu nelze nic vytknout a určitě představuje jedno z největších lákadel Walkways.
O žádné ze skladeb na “Safe in Sound” se nedá říct, že by byla jednostranně zaměřené na tvrdší či naopak art rockovější strunu, což z celé desky činí variabilní a překvapivými momenty osvěžený výtvor, který na druhou stranu nezní nepřístupně a progresivně, aby s ním měli problém i méně nároční posluchači. Právě v tomto vidím největší sílu Walkways. Chcete něco na oddech a hudbu mít spíš jako kulisu? Máte náladu na album, na které se můžete v klidu soustředit? Ač to není úplně běžné, oboje “Safe in Sound” splňuje bez problémů. Osobně mi k srdci přirostly víc písně, ve kterých se tlačí na pilu, takže po zbytečném intru “Intro” je můj první záchytný bod “All Lies”, která hned na úvod vystrčí růžky krátkým, nicméně intenzivním metalovým riffem s dvoukopákovou salvou bicích. Bohužel následuje asi nejslabší song celého alba, a sice nezáživná a průměrná “Endless I”, která se v naprosto odlišné, skoro-akustické verzi objevila na singlu “Skyfall”. Ten krom výše zmíněné “Endless I” obsahuje hlavně nudnou předělávku bondovského hitu Adele. Následující dvojice “Towards the Light” a “Thoughts” mi z celého alba učarovaly nejvíc. První svou hard rockovou jistotou s progresivně metalovým nádechem, zatímco druhá hladkými přechody mezi metalickými pasážemi a melodickým kornovským refrénem, s čímž ostatně nemá problém většina skladeb a neměl jsem z desky dojem násilného slepování různých kousků puzzle dohromady.
Úplně zbytečné mi na takto moderně pojatém albu s americkým kytarovým soundem přišla dvojice meziher “Luminary Kid” a hlavně smyčcová “Pause”, kdy tu první bych ještě jako kytarovou instrumentálku s mluveným slovem dokázal pochopit, tak “Pause” se i přes dvouminutovou délku stala momentem navíc, který pouze oddaluje skvělou vypalovačku “Actions”. Ta asi nejvíc svým jednoduchým vyzněním zapadá do zámořské nu-metalové škatulky, ale žádné rapové vokály a samply ve stylu Limp Bizkit a starých Linkin Park nečekejte. Je škoda, že obdobných písní se na novice nesešlo víc, protože by deska získala akčnější zevnějšek.
Netvrdím, že “Safe in Sound” je bezchybná deska, na jakou člověk narazí jednou za dlouhou dobu, ale jako kratší oddychovka mi posloužila velice dobře, vlastně líp, než bych čekal. Úplně živě si většinu skladeb dokážu představit v rockovém rádiu. Skvělý zvuk, který mixoval Jens Borgen a v němž vyniknou jak tvrdě kytarové pasáže, tak melancholické chvilky, a bezchybné instrumentální výkony jsou už dnes standard, který nepřekvapí, ale i tak klobouk dolů za technicky vychytané spojení různých nálad. Původně jsem měl v plánu ocenit Walkways 6 body, ale pořád si myslím, že je jejich debut zajímavějším počinem, než s jakým vyrukovala spousta podobně orientovaných kapel, takže bodík navrch za snahu.