 |
|
Země: Nizozemsko Tracklist:
Side B: Hrací doba: 41:42 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
Dnešní recenzi začnu úplně retardovaně – o Wolfmachine vím naprosté hovno. Trochu mě snad ale omlouvá to, že víc než moje ignorance má tenhle stav na svědomí skutečnost, že moc informací o Wolfmachine nejde dohledat. Alespoň ne pohodlně. Možná, že prolezením nějakých obskurních fór by se cosi dalo vyštrachat, ale to není úplně moje hobby, takže se budeme muset spokojit se suchým prohlášením, že Wolfmachine pochází / pocházejí z Nizozemska.
Osobně mi ale tahle nulová informovanost nijak nevadí. Naopak je mi svým způsobem docela sympatická, zvlášť v dnešní době, kdy se většina snaží honit lajky na sociálních sítích, všude se cpe a pokouší se být za každou cenu vidět. Tohle na mě nejenže nefunguje, spíš mě to ještě odpuzuje. Přístupu podzemních smeček jako Wolfmachine si cením násobně víc – skryté perly prakticky bez propagace. Kdo prahne po kvalitě a je schopen a ochoten ji hledat, ať si ji najde; ti ostatní stejně nejsou hodni. Naším cílem je tu představovat právě to divnější, leč kvalitnější spektrum metalové hudby, nikoliv standard, jenž má sice potenciál nalákat víc čtenářů, ale nudí nás, plus si o něm v případě zájmu můžete přečíst všude jinde. A nejen z tohoto důvodu sem povídání o Wolfmachine patří, protože bezejmenná debutová deska je excelentní.
Nejprve několik slov k samotnému vydání. V případě „Wolfmachine“ se totiž bavíme o nahrávce už trochu staršího data. Počin původně vyšel 31. ledna 2018 na audiokazetě jakožto 161. vydání německého labelu Worship Tapes. Limitace činila 100 kopií. O další rok a půl později, 15. listopadu 2019, se do světa dostala edice na gramofonové desce v limitaci 200 kopií, o niž se společnými silami postaraly firmy Arcane Angels z Řecka a Dawnbreed Records z Nizozemska. Tehdy se Wolfmachine dostal(i) také do mého hledáčku, ale jak už mám ve (zlo)zvyku, nějakou dobu mi trvalo, než jsem se dokopal k samotnému poslechu. Vám ale doporučuji s okoštováním neotálet tak dlouho.
Celá nahrávka je ve skutečnosti jedna dlouhá skladba, která byla pro potřeby vinylové desky rozdělena do dvou stop trvajících 25 respektive 20 minut. Každá z nich začíná i končí drone/noisovým hučením. A mezi tím? Mezi tím na vás čeká intenzivní blackmetalová hypnóza těch nejvyšších kvalit. Monotónní sypání bicích, uhrančivé riffy i melodie, nepropustná a tíživá atmosféra. Ukázka toho, jak z minima vytřískat maximum; důkaz, že minimalismus a strohost přednesu mohou jít a jdou ruku v ruce s hloubkou. „Wolfmachine“ je dost monolitické a nepropustné na to, aby vás vtáhlo dovnitř a nechalo zapomenout na okolní svět, a přitom si hraje s jemnými detaily a postupným vývojem natolik sebejistě, aby udrželo pozornost po celou dobu. Trans? Zde je takové pojmenování na místě. „Wolfmachine“ takovou silou vládne a má potenciál na to, abyste se v něm mohli utopit.
Dokonce si dovolím ještě přitvrdit a zvolit odvážnější slova: „Wolfmachine“ je majstrštyk, jenž představuje majestát black metalu z určitého úhlu pohledu a dělá to prakticky bezchybně. Je to nahrávka, kterou nutně potřebuješ slyšet – tedy za předpokladu, že nepatříš k válečníkům z Purnamy, ale v takovém případě bys měl lidstvu prokázat laskavost a jít se radši zabít. Anebo se alespoň kurva dál nemnožit. Vy ostatní byste s poslechem Wolfmachine váhat neměli.