Nejočekávanější album měsíce: In Vain – Ænigma

H.: Horna – Askel lähempänä Saatanaa Index očekávání: 7/10 Ježura: In Vain – Ænigma Index očekávání: 9/10 Kaša: Rotting Christ – Κατά τον δαίμονα εαυτού Index očekávání: 8/10 nK_!: Avantasia – The Mystery of Time Index očekávání: 8/10 Stick: Imperium Dekadenz – Meadows of Nostalgia Index očekávání: 9/10 Atreides: Wardruna – Runaljod – Yggdrasil Index očekávání: 10/10 Zajus: In Vain – Ænigma Index očekávání: 9/10

Březnový eintopf nakonec ovládla norská progresivní formace In Vain se svou novinkou “Ænigma”, která patří k těm kapelám, jež máme v redakci prostě dlouhodobě rádi (tedy, někteří z nás jen krátkodobě – to abych poznámku jednoho nejmenovaného Ježury nenechal jen tak bez povšimnutí). K vítězství jim sice stačila přízeň jen dvou redaktorů, protože jsou naše chutě zjevně rozdílné, nicméně i přes odlišná alba měsíce se v samotných textech některá jména opakují vícekrát, namátkou třeba Rotting Christ, Avantasia nebo Imperium Dekadenz.

H.:

Březnová volba není zdaleka tak těžká, jako tomu bylo v únoru, přesto i v tomto měsíci mám pár žhavých želízek v ohni. Sice bych podobně jako někteří kolegové pode mnou mohl s naprosto klidným srdcem také zvolit třeba In Vain, Imperium Dekadenz nebo Rotting Christ, po zralém úvážení jsem se však nakonec rozhodl přiklepnout vítězství finským pekelníkům Horna, a to z celkem jednoduchého důvodu. Mám jejich muziku rád a tak nějak si nevzpomínám, že by někdy vydali placku, která by mě nebavila. Sice nemůžu tvrdit, že bych očekával, že by Horna překonali svůj předchozí opus “Sanojesi äärelle”, ale na to, že od “Askel lähempänä Saatanaa” dostanu pekelnou desku od jedné z předních formací finského black metalového podzemí, bych si klidně vsadil…

Ježura:

Jak většinou vybírám eintopfové album buď s těžkým srdcem, nebo mám vůbec problém nějaké takové najít, tentokrát to bude velice jednoduché. Své třetí album totiž chystají Norové In Vain. Nejmenovaný H,.si ze mě dělají srandu, že jsem In Vain ještě před pár měsíci neznal a teď jim tu skládám ódy, ale nemohu si pomoci – pokud totiž lze usuzovat z nebetyčných kvalit alb “The Latter Rain” a “Mantra”, rovněž “Ænigma” bude menší vodíkovou pumou. Bohové, jak já se na to těším!

Kaša:

Téměř do poslední chvíle jsem se nemohl rozhodnout mezi trojicí chystaných novinek z řad In Vain, Hypocrisy a Rotting Christ. Všechny tyto kapely mají za sebou velice povedená poslední alba a očekávání tak nejsou rozhodně malá. Na příčce nejvyšší se nakonec umístili řečtí Rotting Christ, jejichž “Kata Ton Daimona Eaytoy” zní z těch několika mála ukázek, ke kterým jsem se zatím dostal, velice slibně. “Aealo” jsem slyšel nesčetněkrát a pokud se Sakis a jeho parta pochlapí, tak to vidím dost podobně i s novinkou. Krom zmíněné trojice si určitě nenechám ujít novou Avantasii, od které sice nečekám žádné zázraky, ale jsem zvědavý jestli Tobias Sammet dodrží i na “The Mystery of Time” sestupnou kvalitu svých děl, která jej posledních pár let zdobí.

nK_!:

Avantasia v čele s Tobim mě zatím nikdy nezklamala, a tak se na “The Mystery of Time” těším v březnu asi nejvíce. Těsně v závěsu se tak ocitají Six Feet Under, kteří jsou žánrově sice trochu jinde, leč muziku také produkují parádní. Hej, stalo se někdy, že bych v posledních dvou letech očekával více jak jednu pěknou desku za měsíc? Otázka za dva bludišťáky.

Stick:

V březnu je nálož vycházejících desek docela napráskaná, nicméně já celkem jasně sáhl po svých oblíbencích Imperium Dekadenz, jejich předcházející desky plné atmosférického blacku mě jednoduše chytily a nepustily. Především u předchozí “Procella Vadens” jsem strávil mnoho hodin. Její neskutečně poetický obal a hudební obsah byly přesně tím, čemu se u mě dá říct trefa do černého. Jsem nesmírně zvědavý, s čím přijdou tentokrát, a věřím, že si během těch tří let dali záležet, aby složili desku, která nezapadne prachem a bude náležitě respektována ať už v black metalových kruzích, tak napříc metalovou scénou.

Atreides:

Přemýšlel jsem o tom, které z očekávaných alb bych ve svém prvním eintopfu vyzdvihl, a nakonec jsem se rozhodl rockovou a metalovou scénu vynechat ve prospěch Wardruny – pohanského uskupení z Norska, jež se soustředilo kolem Kvitrafna. Ten byl před vznikem Wardruny znám především pro své působení za škopky v Gorgoroth, nicméně těm časům je už dávno konec a po dlouhých čtyřech letech vychází nové album, na které se těším už od doby, kdy opadlo prvotní nadšení z debutu. Předešlý počin je doslova a do písmene zhudebněným rituálem nabitým tajuplnou atmosférou dávných časů. Nyní nás čeká druhá část eposu o runách, jenž nese podtitul “Yggdrasil” a podle všeho se opět jedná o událost vskutku mimořádnou.

Zajus:

V březnu vyjdou hned tři velmi zajímavá alba. Prvním z nich je celkově třetí dlouhohrající počin norských progresivců In Vain. Tato kapela mě omámila již svým debutem “The Latter Rain” z roku 2007 a mou přízeň posílila i druhým albem “Mantra”, které vyšlo o tři roky později. Nemám nejmenší pochybnosti, že novinka “Ænigma” vysoko nastavenou laťku přinejhorším udrží, v lepším případě pak překročí. Již zmíněná “Mantra” pro mě byla albem roku, novinka tak má na co navazovat. Dalším albem v pořadí je druhá deska mladíků Essence, pocházejících z Dánska. Jakkoliv považuji klasický thrash metal za žánr v mnoha ohledech překonaný, tato čtveřice mě svým debutem naplnila novou nadějí a hromadou energie. Jejich “Last Night of Solace” se tak samozřejmě podívám na zoubek a velmi se na to těším. Poslední z trojice favoritů pak vychází již dnes a jde o album kultovních Řeků Rotting Christ. Jakkoliv nejsem dlouholetý fanda této kapely a jejich starší nahrávky v podstatě neznám, s jejich dosud poslední album “Aealo” jsem si ve své době užil krásný románek a protočil ho nejméně stokrát. Uvolněné skladby z novinky pak znějí přinejmenším zajímavě. A jako obvykle na konci jen stručný seznam alb, které sice nejspíše ničí žebříčky očekávání trhat nebudou, ovšem poslech si zaslouží. Tentokrát půjde o novinky Hypocrisy, Imperium Dekadenz a Amaranthe. Nejočekávanějším albem měsíce pro mě jsou však jistě In Vain.

---