Země: USA Rok vydání: 2019 Žánr: supernatural horror Originální název: Annabelle Comes Home Český název: Annabelle 3 Režie: Gary Dauberman Hrají: Mckenna Grace, Madison Iseman, Katie Sarife Hrací doba: 106 min Odkazy: web / facebook / twitter Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

S výjimkou prvního „The Conjuring“ a dejme tomu ještě druhého „The Conjuring“ se mi prakticky žádný film z tohoto nyní již docela rozsáhlého duchařského univerza vyloženě nelíbil, některé z nich dokonce považuji za vyloženě špatné. Větev o posedlé panence Annabelle, která už v počtu dílů předběhla ústřední sérii, není výjimkou. Spíš naopak – právě ona podle mého názoru táhne celkovou kvalitu univerza dolů.

Jednička i dvojka „The Conjuring“ bodovala především díky umu talentovaného Jamese Wana. Ten sice pracoval s hororovými klišé, ale umí z nich vytřískat atmosféru i slušné jump scary. Ty spin-offové větve už režírují o poznání méně výrazní tvůrci, což se na výsledcích silně podepisuje. První „Annabelle“ z roku 2014 doteď považuji za úplně nejslabší příspěvek do celého tohoto filmového vesmíru, protože takhle nudnou, sterilní a bezpohlavní duchařinu aby jeden pohledal. Dvojka byla o něco stravitelnější, ale kvalitou na tom byla cca podobně jako další spin-off „The Nun“ – obyčejný průměr. Spotřební bijáky, které nemají šanci (a nejspíš ani ambice) zůstat v paměti déle jak týden.

Od třetího pokračování „Annabelle Comes Home“ jsem tím pádem nečekal žádné zázraky. A taky jsem žádné nedostal. Trojka jede na stejné brdo a opět se jedná o unylou spotřební duchařinu pro náctileté publikum do kin. Nic, na čem by si měl smlsnout hororový fanoušek.

„Annabelle Comes Home“ se v trilogii odehrává jako poslední a v celém univerzu jí chronologicky patří místo mezi „The Conjuring“ a „The Curse of La Llorona“. Snímek začíná intrem z nedaleké minulosti, kde paranormální vyšetřovatelé Ed a Lorraine Warrenovi získají Annabelle a odvezou si ji do svého kutlochu plného démonických předmětů. Což přímo navazuje na jednu scénu z „The Conjuring“. Už v intru se objeví nejen propojení na „The Curse of La Llorona“, ale také se ukáže, že panenka má být oproti ostatním artefaktům o něco hustší, což bude pro následující minuty samozřejmě stěžejní zjištění. Přesto se Annabelle podaří v pohodě zamknout do bedny z nějakého požehnané skla a všechno je v cajku. Prozatím. Můžeme se přesunout o pár let kupředu.

Warrenovic dcera v mezičase o něco povyrostla, ale ne o tolik, aby už nepotřebovala hlídání, když se její rodiče vypraví řešit další případ. Přijde tedy chůva a s ní i její nepozvaná kamarádka, kterou nenapadne nic lepšího než se jít mrknout do démonického sklepa a otevřít skříňku s Annabelle. Film se to sice pokouší vysvětlit tím, že se holka snaží spojit se svým mrtvým fotříkem, což ale nic nemění na to, že je to blbá kráva. Annabelle probudí k životu všechno okolo a kvazi-strašení může začít.

Film má nicméně několik zásadních problémů. Než k tomu strašení vůbec dojde, divák musí protrpět skoro hodinu totální nudy, kdy se absolutně nic neděje. Místy dokonce „Annabelle Comes Home“ působí spíš jako pubertální vztahová komedie, což považuji za absolutní přešlap. Jednoznačně v tom vidím úlitbu již zmiňovanému náctiletému publiku, což akorát potvrzuje moji domněnku, že právě na tuhle věkovou kategorii univerzum cílí. Osobně si ale myslím, že otřepané rádoby fórky, že se holce líbí kluk a stydí se mu říct, aby ji zvířecky omrdal (nebo tak něco), v takovém hororu nemají co dělat. A když už, rozhodně by neměly mít prakticky stejný prostor jako pokusy o strašení.

Říkám pokusy o strašení, čímž de facto poukazuji na další velkou minelu „Annabelle Comes Home“. Duchové to naplno rozjedou až ve finální půlhodině, ale ani v té se vlastně nekoná nějaké velké vzrůšo. Je to takové příliš hodné a umírněné, už dopředu víte, že se nikomu nic nestane a že všechno dobře dopadne. Chcípnout tu nemůže ani moucha, natožpak aby zařvala nějaká postava. Na to, že ten barák má být plný démonů a posedlých předmětů, které panenka všechny přivede k životu, tak toho teda moc nepředvedli, protože si ty nadpřirozené síly nedokázaly poradit se třemi teenagery (ještě dorazí ctitel chůvy) a jedním dítětem. Hanba. Dokonce ani ty lekačky prakticky nejsou. Pár chabých pokusů se najde, ale kdo viděl předešlé snímky z univerza, ten se snad ani leknout nemůže, protože se jede podle totožné šablony a člověk už dopředu ví, kdy to přijde.

Popravdě mi „Annabelle Comes Home“ přišlo spíš jako taková investice do budoucnosti série. Warrenovi zde hrají vedlejší role a do popředí se dostává jejich dcera, aby měl kdo převzít štafetu, až herci hrající dospělé vyšetřovatele zestárnou. Dokonce si film připravil půdu i pro jejího budoucího manžela, jenž se zde objevuje jako další děcko, které naši dívku šikanuje ve škole. To je první věc. Druhou investici vidím v představení velkého počtu dalších duchů a předmětů, z nichž by případně bylo možné nasypat další spin-offy. Napočítal jsem tuším čtyři, které tu hrály nějakou větší roli (svatební šaty, samurajská zbroj, převozník, vlkodlak) a u nichž by se ty filmy daly zajebat z fleku, ale při velkém hladu po mamonu by jich studio určitě našlo i víc (faun, televize předpovídající budoucnost, posedlá deskovka, opička).

Snímek sám o sobě ovšem moc dobrý není, skoro si až říkám, že označení průměr je pro „Annabelle Comes Home“ přespříliš milosrdné. Jde o ztělesnění všeho, co je na současném mainstreamovém hororu špatně, a už jen kvůli tomu si film respekt nezaslouží. Jako by to ale nestačilo, i v rámci vesmíru „The Conjuring“ jde o jeden z nejslabších článků, společně s první „Annabelle“ jednoznačně ten úplně nejslabší. A to ne, že by „Annabelle: Creation“ nebo „The Nun“ byly nějaké zázraky…