Annihilation (2018)

Annihilation (2018)

Annihilation (2018)

Země: Velká Británie / USA
Rok vydání: 2018
Žánr: sci-fi

Originální název: Annihilation

Režie: Alex Garland
Hrají: Natalie Portman, Oscar Isaac, Jennifer Jason Leigh, Gina Rodriguez, Tuva Novotny, Tessa Thompson,

Hrací doba: 115 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Už mnohokráte se ukázalo, že vysoká očekávání bývají předzvěstí velkého zklamání, přesto je člověk nepoučitelný a pořád se na něco těší a doufá, že daný film, album nebo cokoliv jiného naplní jeho představy, které jsou buď moc vysoké anebo moc jinde. Jistě ten pocit všichni znáte, takže asi víte, o čem hovořím. Pro mě osobně se takovým zklamáním stal i snímek „Annihilation“.

„Annihilation“ patří k těm filmům, které vznikly na základě knižní předlohy – tu v tomto případě sepsal Jeff VanderMeer. Osobně jsem ji nečetl, přesto jsem byl na filmové zpracování dost zvědavý a těšil jsem se na zajímavé science fiction. Na sci-fi, které namísto epických soubojů s lasery a cestování vesmírem na roztodivné planety nabídne chytrý scénář a nějakou hloubku. „Annihilation“ se sice snaží být přesně takové, ale nemohu se zbavit dojmu, že zůstalo jen u té snahy.

Základní dějová osa „Annihilation“ se tváří slibně. Ostatně to byla právě ona, kdo může za má očekávání. Na pobřeží spadl neznámý objekt a utvořil okolo sebe zvláštní světelnou stěnu. Do jejího nitra bylo vysláno už několik výprav – lidé, zvířata, stroje – ale nikdo a nic se doposud nevrátilo.

Hlavní postavou filmu je Lena, vysokoškolská přednášející a bývalá vojačka, jejíž manžel Kane, také voják, před rokem odešel na misi (hádejte kam) a od té doby je nezvěstný. Zničehonic se ovšem vrátí domů, ale chová se trochu divně a Lena z něj nedokáže vyrazit sebemenší vysvětlení toho, kde byl poslední rok a co dělal. Než bys řekl švec, manželovi se přitíží, jenže než dojedou do nemocnice, po cestě sanitku přepadne komando.

Lena se probírá až v komplexu na okraji záře, jejíž existence zůstává držena pod pokličkou, takže veřejnost o ní neví. Zde se dozví, že Kane je doposud jediný, kdo se vrátil. Jakožto bioložka s vojenským výcvikem se přidá k (teď už) pětičlenné výpravě vědkyň, která jako další směřuje dovnitř, aby se pokusila přijít na to, co je tento fenomén vlastně zač.

Scény uvnitř samotné záře jsou vlastně hodně fajn. Místní prostředí je snově nasvícené a má tím pádem zvláštní atmosféru. Objevování nového světa uvnitř, v němž se pomalu mění DNA všech organických věcí, mě bavilo. Osobně bych si sice nechal líbit ještě víc momentů s hororovým nádechem, ačkoliv přinejmenším k prvnímu útoku zmutovaného medvěda by šlo mít nějaké výhrady. Bohužel jde jen o část filmu, protože průzkum vnitřku záře je prokládán množstvím otravných vztahových flashbacků, u nichž jsem se málem ukousal nudou.

Stejně tak by se mi líbilo, kdyby se jednotlivé účastnice výpravy chovaly trochu chytřeji, protože se z nich dost brzo stane houf vyklepaných slepic, které odmítají používat mozek. Aby toho nebylo málo, nakonec se dozvíme, že prakticky žádná z nich, s výjimkou hlavní hrdinky, vlastně ani nemá motivaci nebo důvod se vrátit do „normálního“ světa, takže tu vlastně chtějí chcípnout. Když nějakou sežere zmiňovaný zmutovaný medvěd, tak to beru, ale když další zajde za roh a prostě zmizí nebo se z ní stane strom nebo co, tak už to začíná trochu zavánět.

Annihilation (2018)

Postupnou vylučovací metodou nakonec zbude pouze jedna – samozřejmě nemusím říkat jaká, jelikož sám film vám to prozradí prakticky hned v prvních vteřinách – a konečně má dojít na očekávané finále a rozuzlení. Ale to mi nakonec přišlo až vtipně triviální a značně neuspokojivé. Což nakonec vystihuje i celý snímek, jenž se snaží působit strašně chytře, promyšleně a hluboce, ale ve své podstatě je vlastně – obyčejný a nijaký.

Nevím, jak moc v tomto ohledu pomohla či nepomohla knižní předloha, ale když budu brát čistě samotný film, připadá mi jako promarněná příležitost. Z něčeho, co mělo být omračující sci-fi, se nakonec vyklubala jednoduchá jednohubka o výletě pěti buchet do světélkujícího lesíka. Nepochybně existují i mnohem horší filmy, ale „Annihilation“ velmi škodí pachuť velkého zklamání.

Annihilation (2018)


5 komentářů u „Annihilation (2018)“

  1. Má to celkem rozporuplná hodnocení. Na to se možná i podívám. Že ty dámy nemají motivaci se vrátit do civilizace, se ani moc nedivím. Mně dát někdo nabídku, že mě změní na strom, tak nebýt Jižní Koreje a jejího vlivu na Čínu, která teď asi začne mít pořádný vliv globálně, mu na to z fleku kývnu taky.

    1. Už jsem to viděla. Konec je fakt divný. Celkově žádná pecka. Za zmínku stojí feministické ladění, kdy hrdinky mají být schopné a nejsou moc sexy, je tu snaha o to, aby nebyly černobílé, ale psychologický to žel není dvakrát rozvinuté. Ta hlavní podvádí starýho s černochem. Jedna z nich je lesba, jiné zas mají jistá traumata, ale tyhle motivy tam nejsou nijak rozvíjeny a tak jejich chování je takové “nahodilé”. Působí to polovičatě a tak to nemůže působit ani jako drama ani jako scifi a dopad na publikum musí zákonitě zůstat jen u nenaplněných očekávání.

    1. A jsi si jistý, že se ti to nelíbilo kvůli znalosti předlohy, kde byla asi řada věcí dovysvětlená? Mně se pak dodatečně taky některé věci líbí víc, když zjistím podrobnosti. Ostatně bez toho by mi řada anime atd. nedávala valný smysl vůbec, protože tam se se znalostí předlohy, nebo dohledávání asi často přímo počítá.

  2. U tohoto kousku mě napadlo, že to rozpracované asi být mělo a původně autorsky
    i bylo zamýšleno, ale zasáhl rozpočet a z toho kompromisy. Proto se to tak složitě zaplétalo do výsledné vánočky, že to koncovka (čti divák) bez popcornu nepobrala…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.