Země: Velká Británie / USA Rok vydání: 2018 Žánr: sci-fi Originální název: Annihilation Režie: Alex Garland Hrají: Natalie Portman, Oscar Isaac, Jennifer Jason Leigh, Gina Rodriguez, Tuva Novotny, Tessa Thompson, Hrací doba: 115 min Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Už mnohokráte se ukázalo, že vysoká očekávání bývají předzvěstí velkého zklamání, přesto je člověk nepoučitelný a pořád se na něco těší a doufá, že daný film, album nebo cokoliv jiného naplní jeho představy, které jsou buď moc vysoké anebo moc jinde. Jistě ten pocit všichni znáte, takže asi víte, o čem hovořím. Pro mě osobně se takovým zklamáním stal i snímek „Annihilation“.

„Annihilation“ patří k těm filmům, které vznikly na základě knižní předlohy – tu v tomto případě sepsal Jeff VanderMeer. Osobně jsem ji nečetl, přesto jsem byl na filmové zpracování dost zvědavý a těšil jsem se na zajímavé science fiction. Na sci-fi, které namísto epických soubojů s lasery a cestování vesmírem na roztodivné planety nabídne chytrý scénář a nějakou hloubku. „Annihilation“ se sice snaží být přesně takové, ale nemohu se zbavit dojmu, že zůstalo jen u té snahy.

Základní dějová osa „Annihilation“ se tváří slibně. Ostatně to byla právě ona, kdo může za má očekávání. Na pobřeží spadl neznámý objekt a utvořil okolo sebe zvláštní světelnou stěnu. Do jejího nitra bylo vysláno už několik výprav – lidé, zvířata, stroje – ale nikdo a nic se doposud nevrátilo.

Hlavní postavou filmu je Lena, vysokoškolská přednášející a bývalá vojačka, jejíž manžel Kane, také voják, před rokem odešel na misi (hádejte kam) a od té doby je nezvěstný. Zničehonic se ovšem vrátí domů, ale chová se trochu divně a Lena z něj nedokáže vyrazit sebemenší vysvětlení toho, kde byl poslední rok a co dělal. Než bys řekl švec, manželovi se přitíží, jenže než dojedou do nemocnice, po cestě sanitku přepadne komando.

Lena se probírá až v komplexu na okraji záře, jejíž existence zůstává držena pod pokličkou, takže veřejnost o ní neví. Zde se dozví, že Kane je doposud jediný, kdo se vrátil. Jakožto bioložka s vojenským výcvikem se přidá k (teď už) pětičlenné výpravě vědkyň, která jako další směřuje dovnitř, aby se pokusila přijít na to, co je tento fenomén vlastně zač.

Scény uvnitř samotné záře jsou vlastně hodně fajn. Místní prostředí je snově nasvícené a má tím pádem zvláštní atmosféru. Objevování nového světa uvnitř, v němž se pomalu mění DNA všech organických věcí, mě bavilo. Osobně bych si sice nechal líbit ještě víc momentů s hororovým nádechem, ačkoliv přinejmenším k prvnímu útoku zmutovaného medvěda by šlo mít nějaké výhrady. Bohužel jde jen o část filmu, protože průzkum vnitřku záře je prokládán množstvím otravných vztahových flashbacků, u nichž jsem se málem ukousal nudou.

Stejně tak by se mi líbilo, kdyby se jednotlivé účastnice výpravy chovaly trochu chytřeji, protože se z nich dost brzo stane houf vyklepaných slepic, které odmítají používat mozek. Aby toho nebylo málo, nakonec se dozvíme, že prakticky žádná z nich, s výjimkou hlavní hrdinky, vlastně ani nemá motivaci nebo důvod se vrátit do „normálního“ světa, takže tu vlastně chtějí chcípnout. Když nějakou sežere zmiňovaný zmutovaný medvěd, tak to beru, ale když další zajde za roh a prostě zmizí nebo se z ní stane strom nebo co, tak už to začíná trochu zavánět.

Postupnou vylučovací metodou nakonec zbude pouze jedna – samozřejmě nemusím říkat jaká, jelikož sám film vám to prozradí prakticky hned v prvních vteřinách – a konečně má dojít na očekávané finále a rozuzlení. Ale to mi nakonec přišlo až vtipně triviální a značně neuspokojivé. Což nakonec vystihuje i celý snímek, jenž se snaží působit strašně chytře, promyšleně a hluboce, ale ve své podstatě je vlastně – obyčejný a nijaký.

Nevím, jak moc v tomto ohledu pomohla či nepomohla knižní předloha, ale když budu brát čistě samotný film, připadá mi jako promarněná příležitost. Z něčeho, co mělo být omračující sci-fi, se nakonec vyklubala jednoduchá jednohubka o výletě pěti buchet do světélkujícího lesíka. Nepochybně existují i mnohem horší filmy, ale „Annihilation“ velmi škodí pachuť velkého zklamání.

Země: Velká Británie / USA Žánr: sci-fi Originální název: Flash Gordon Český název: Flash Gordon Rok vydání: 1980 Režie: Mike Hodges Hrají: Sam J. Jones, Melody Anderson, Max von Sydow, Chaim Topol, Ornella Muti, Timothy Dalton, Brian Blessed Hrací doba: 111 min Odkazy: facebook Zdroj fotek: IMDb.com

Dle dosavadního ladění filmového koutku už jste možná pochopili, že mám slabost pro brakové kulty z videokazet. Věřím však, že v tom zdaleka nejsem sám, a také věřím, že spoustě z vás se rozsvítily oči, jakmile viděli název tohohle článku. „Flash Gordon“ k takovým VHS-kultům jistě patří. Tenhle film je opulentní space opera nádherně ilustrující 80. léta se vší jejich přehnaností a specifiky, zároveň v něm ale místy doznívá i psychedelická éra předchozí dekády, která se projevuje třeba na zpracování mraků nebo zdrogovaných obrazcích při průletu vesmírem.

Samotnou postavu Flashe Gordona ovšem tento snímek z roku 1980 ani zdaleka nevytvořil. Ta totiž pochází z komiksu – první strip s Flashem se objevil v lednu 1934 a již o dva roky později se hrdina poprvé podíval i do filmu. Postupně vznikly tři dlouhé snímky, kde si Flashe Gordona zahrál Buster Crabbe – v letech 1936 („Flash Gordon“, někdy též s podtitulem „Space Soldiers“), 1938 („Flash Gordon’s Trip to Mars“) a 1940 („Flash Gordon Conquers the Universe“). 1954-1955 pak byl vysílán i seriál se Stevem Hollandem v hlavní roli a v letech 1979-1982 běžel animovaný seriál a další televizní seriál přišel v roce 2007, ale ten se s příliš kladnými ohlasy nesetkal a brzy byl zrušen. V současné době se v zákulisí pomalu uvažuje i o moderním rebootu, jenž by správňáckého sci-fi hrdinu vrátil zase do hry, ale zatím není jisté, že k jeho realizaci dojde. Poslední zprávy z loňského roku hovoří o tom, že je projekt stále ve fázi přepisování scénáře.

Dovolím si však tvrdit, že právě zpracování z roku 1980 je to nejznámější. Nelze nevidět, že snímek už je z dnešního pohledu roztomile naivní, leckdy až infantilní. V jednu chvíli vypadá skutečně dobře a projevuje se nákladná výprava, kterou hned vzápětí zabije naprosto dementně vyhlížející kostým. A nejen ten – třeba scéna, kdy Flash Gordon bojuje se strážemi stylem à la americký fotbal, je vysloveně trapná. Zároveň s tím je však ve filmu velká nadsázka a zasvěcení zachytí i řádku vtípků a easter eggů – například se původně uvažovalo, že by měl snímek režírovat slavný Ital Federico Fellini, z čehož nakonec sešlo, ale v jednu chvíli se zde objeví skřítek jménem Fellini. Kterého si vede na vodítku tehdejší sexbomba Ornella Muti. Zkráceně řečeno, „Flash Gordon“ určitě není konkurencí „Hvězdných válek“, byť o tom prý byl producent snímku přesvědčen, spíš má blíže k takové „Barbarelle“ anebo obecně sci-fi kouskům z 50. a 60. let.

Pokud tedy budete od „Flashe Gordona“ očekávat seriózní sci-fi, jen těžko budete uspokojeni, protože s takovou se na tohle koukat moc nedá. Přistoupíte-li však na předkládanou hru a obrníte se nadhledem, pak pochopíte, proč jde o kultovní záležitost. Pak začne dávat smysl i arci-gay soundtrack z dílny Queen (úvodní song vás bude strašit ve snech, haha) a hloupoučký příběh o tom, jak se hrdina z planety Země omylem dostane do vzdálené galaxie a přesvědčí všechna zotročená a vzájemně znepřátelená království, aby se spojila proti tyranskému císaři Mingovi, vládci vesmíru. Je to samozřejmě pohádka, ale v naivitě celého snímku vlastně odpovídající celkové atmosféře.

Dnes je „Flash Gordon“ čistá nostalgie, ale své kouzlo má a pokud vám nechybí smysl pro takový druh filmů, kouká se na to docela příjemně i dnes. Jestli mi něco vadilo, tak to nebyla ona naivita, ale spíš sám hlavní hrdina, jejž si zahrál Sam J. Jones. Ten je tak kladný, až to bolí, proti němu byl i Mirek Dušín podlý hajzl. Ale to do jisté míry můžete brát jako další dílek do skládanky. Naopak si cením parádně slizkého záporáka Minga v podání Maxe von Sydowa a také krásných holek – kromě Ornelly Muti v roli Mingovy dcery si zmínku zaslouží i Melody Anderson v úloze Flashovy holky.

„Flash Gordon“ je klasické sci-fi dobrodrůžo v pestrobarevném a pestrém fantastickém světě, které se mezi fanoušky science fiction dočkalo kultovního statusu. Nutno ale říct, že se tak jako u mnohých jiných snímků stalo až zpětně a s odstupem času. V době svého vydání „Flash Gordon“ sice neprodělal, ale i tak vydělal mnohem méně, než se předpokládalo. Původně se plánovala i pokračování, všichni herci v hlavních rolích dokonce podepsali smlouvy na víc filmů, ale k realizaci dalších dílů nakonec nikdy nedošlo. Každopádně, jestli se slzou v oku vzpomínáte na Rodokapsy a komiksy z Ábíčka, „Flash Gordon“ vám určitě radost udělá.