Země: USA Rok vydání: 1990 Žánr: hixploitation Originální název: Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III Český název: Kožená tvář Režie: Jeff Burr Hrají: Kate Hodge, Ken Foree, R.A. Mihailoff Hrací doba: 85 min

(Budou velké spoilery.)

„Bzzzzzzz bzzzzzzz bzzzzzzz bzzzzzzz“
Leatherface

Citátem nehynoucího klasika jsem se rozhodl otevřít povídání o třetí kapitole texaského masakrovaní motorovou pilou. Koženoksicht si svou trademarkovou hlášku samozřejmě neodpustí ani tentokrát, čímž jsem vlastně zároveň prozradil, že se neopomene pomazlit se svojí řetězovou kamarádkou. A ještě aby ne, když u trojky se vypracoval i do titulu celého bijáku. Na diplomaticky řečeno pomalejšího prosťáčka z texaského zapadákova nesporně slušný výkon!

Práva na značku „The Texas Chainsaw Massacre“ na konci osmdesátých let zakoupili New Line Cinema. Jejich kravaťáci doufali, že Leatherface převezme štafetu po Freddy Kruegerovi, jehož „A Nightmare on Elm Street“ se pomalu chýlila k naplánovanému konci, a potáhne kupředu další úspěšnou hororovou sérii. Plány byly neskromné a rovnou se počítalo i s pokračováním. Pro „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ se dokonce naplánovala scéna s odmaskováním Leatherface, kde se mělo ukázat, že škrabošky z lidské kůže nenosí jen tak náhodou, protože pod nimi skrývá ohavnou postiženou držku. Poté se ale rozhodlo, že se Koženoksicht odhalí až v dalším díle, na nějž nakonec nedošlo, takže odmaskování se nakonec uskutečnilo až v remaku „The Texas Chainsaw Massacre“ z roku 2003.

Důvod byl jednoduchý – smělé plány nevyšly a „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ si z amerických kin vymasakrovalo nuzných necelých šest míčů, na základě čehož se New Line Cinema práv zbavili, a nepřímo tak přispěli ke vzniku následujícího odpadu. Ale to už je samozřejmě jiný příběh, na nějž se dostane někdy příště. Dnes jsme se tu sešli, abychom si pověděli, zdali si trojka skutečně zasloužila takto propadnout…

Svým způsobem ano, poněvadž „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ – přestože se ještě nejedná o opravdu špatný film – skutečně představuje určitý propad a krok špatným směrem. „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 i jeho pokračování „The Texas Chainsaw Massacre 2“ měly charakter. S tím snad budete souhlasit, ať už si o dvojce a její změně stylu myslíte cokoliv. Trojka takový charakter postrádá.

Na „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ se výrazně podepisuje doba vzniku. V druhé poloviny osmdesátých let až do devadesátých let se z hororu začala vytrácet syrovost a explicitnost. Žánr se obecně vzato pod palbou cenzury stával uhlazenější a jemnější. Ani tento film danému trendu neunikl. Původní scénář prý obsahoval výrazně více gore a násilí. Studio si vyžádalo zásadní škrty a přepisy. I přesto si „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ odneslo od ratingové komise nejtvrdší hodnocení X – pro zajímavost jako úplně poslední snímek vůbec, protože poté se toto označení přejmenovalo na NC-17. Film následně absolvoval celkem 11 výletů k ratingové komisy, než se dostal na hodnocení R, a není těžké si domyslet, že během každého tohoto výletu se stříhaly další a další krvavé záběry. Některé z nich jsou navždy ztraceny.

Na „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ je tohle stříhání a ubírání násilí strašně znát. Ta základní myšlenka a snaha se tam v jádru pořád ukrývá, ale o to víc chybí ona drsnost, která dle mého k sérii prostě patří. Snímek se tím pádem dostává na úroveň bezkrevných (leckdy i doslovně) umírněnějších vyvražďovaček typických pro přelom osmdesátých a devadesátých let a do určité míry vlastně i celá devadesátá léta. Čest výjimkám.

Lehce diskutabilní je i postava samotného Leatherface. Už ve dvojce byl trochu za otloukánka rodiny, ale co do pozornosti hrál s Chop-Topem pořád vyrovnanou partii. Ve trojce – přestože se jeho jméno nachází i názvu – se občas dostává do stínu jiných záporáků, hlavně Texe v podání mladého Viggo Mortensena. Tenhle motiv, že Leatherface je v rámci rodiny spíš taková tupá pracovní síla řízená jiným členem, se ovšem napříč sérií opakuje vícekrát a zrovna tady ještě Koženoksicht naštěstí není takovou karikaturou jako o pár let později v „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“.

„What the fuck is wrong with you people? Why don’t you leave us alone?“
„We’re hungry.“
„You never heard of pizza?“

Přestože „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ stále patří do originální série, ve skutečnosti působí spíš jako reboot anebo spíš další „dvojka“ navazující přímo na jedničku a ignorující „The Texas Chainsaw Massacre 2“. Film se odehrává v jiném prostředí, složení rodiny je úplně jiné, přibyly noví členové, z dřívějška se vrací prakticky jen Leatherface a v nepodstatné roličce také dědeček.

Z dějového hlediska se nicméně jedná o klasiku: Texasem projíždí nevinní lidé, kteří se dostanou spárů kanibalské famílie, zahučí motorová pila a dál už si to asi dokážete představit. Výletníky tentokrát tvoří jen mladý pár a později se k tomu přimotá militantní kořen Benny v podání hororového matadora Kena Foreeho („Dawn of the Dead“). Asi si dokážete dopočítat, že se rodinka tentokrát moc nepředvede a vlastně tu umře víc Sawyerů než výletníků!

S Bennym je spojena ještě další záležitost, která mě na „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ točí snad ze všeho nejvíc. V závěrečné scéně se totiž začnou vracet postavy, které byly v předešlém průběhu jednoznačně zabity. Ne jedna, ne dvě, ale rovnou tři! Kupříkladu Benny měl dle původního záměru skutečně zemřít, ale na testovacích promítáních si jej publikum oblíbilo, pročež se ho rozhodli oživit a narychlo dotočit právě tuhle debilní finální scénu. Což mi přijde jako naprosto vymaštěný důvod. Vtipně tu scénu navíc natočili bez vědomí režiséra Jeffa Burra, jenž se o ní dozvěděl, až když si na svůj vlastní biják zašel do kina.

Navzdory nepochybným nedostatkům, několika špatným rozhodnutím a tvrdému zásahu střihačských nůžek ale „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ není zas až tak špatné a pořád si drží jistou úroveň, přestože pokles oproti předešlým dílům snad ani nelze rozporovat. Najdou se nicméně i klady. Prostředí lesa a bažin se mi líbilo a k motorovému řádění se hodilo. V určitou chvíli se povedlo docela dobře vykreslit šílenství klanu Sawyerů a tím spíš by určitě bylo zajímavé vidět původní podobu filmu. A také trojce musím přičíst k dobru jednu nezapomenutelnou hlášku – jednu z nejlepších v celé sérii.

Všehovšudy se tedy „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ těžce nechytá ani na originál, ani na groteskní Hooperovu dvojku – alespoň tedy v mých očích. Přesto třetí texaské eskapády pořád neurazí a jako pohodové hororové béčko průměrných kvalit, jemuž vévodí Leatherfacova exkluzivní nablýskaná pila s roztomilým nápisem „The Saw is Family“ a metalový soundtrack, se to strávit dá. Jak by řekli klasici: má jí motorovou! Že by to ale měl být „nejkontroverznější horor vůbec“, jak hlásí plakát? To ani ve snu…

---