Země: USA Rok vydání: 2006 Žánr: hixploitation Originální název: The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning Český název: Texaský masakr motorovou pilou: Počátek Režie: Jonathan Liebesman Hrají: Jordana Brewster, R. Lee Ermey, Andrew Bryniarski Hrací doba: 91 min

(Budou spoilery.)

O remaku „The Texas Chainsaw Massacre“ si můžete myslet cokoliv, ale jednu věc mu asi nejde upírat. Když nic jiného, ukázal, že strejda Leatherface ještě nepatří do starého železa a jeho motorová kamarádka také ještě není zralá na šrot. Přinejmenším tedy z finančního hlediska.

Buďme upřímní: když šla předělávka do kin, Koženoksicht dokázal pořádně vydělat naposledy v sedmdesátých letech při svém debutu. A ať se nám to líbí nebo ne, o chechtáky jde ve filmovém průmyslu především. Osmdesátky možná ještě Leatherface horko těžko uhrál na nulu, ale v devadesátých letech už jeho série paběrkovala, a to i kvalitou. Byl to až restart v roce 2003, který dokázal, že Leatherface svoji řetězovku pořád dokáže túrovat způsobem, aby to lidi zajímalo. Co na tom, že kvůli tomu musel opustit své tradiční rodinné jméno Sawyer a přejmenovat se na Thomase Browna Hewitta a že pro úspěch na konci bijáku musel obětovat i svojí ruku. Showbyznys si nevybírá a člověk občas musí přinášet oběti.

Vzhledem k tomu, že se „The Texas Chainsaw Massacre“ v kinech osvědčilo, pokračování dostalo zelenou. Ostatně, právě pro prachy se to předělávalo. Nemá smysl si myslet cokoliv jiného, když v pozadí stál někdo jako Michael Bay. Sequel se ale vyrábí těžko, když hlavní záporák, na němž to celé stojí, přišel minule o ruku a zároveň nepatří k nadpřirozeným bijcům. Cesta ven vede samozřejmě prequelem. Což ostatně dostatečně jasně naznačuje název „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“.

Od prequelu by člověk čekal, že nabídne nějakou origin story a pořádně vysvětlí původ a důvod, proč se v Texasu děje to, co se tam děje, tedy proč se tam tak intenzivně masakruje motorovou pilou. „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ tuhle část ovšem dost odfláknul. Leatherfacův vznik odbude během prvních pěti minut (nepřeháním) a pak valí standardní historku o výletnících, kteří projíždějí Texasem a zůstanou v něm déle, než by si sami přáli – typicky do konce života. Za normálních okolností by tam napořád zůstala jen většina, ale protože jde o prequel, všem musí být dopředu jasné, že nemůže přežít nikdo, poněvadž jinak by předešlý (chronologicky následující) biják nedával smysl.

Potom už si „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ ve svém dalším průběhu jen odškrtává povinné drobnosti. Jako kdyby si tvůrci předem připravili seznam, co všechno se musí během té hodinky a půl ukázat. Uvidíme tedy Leatherfacovu první masku z lidské kůže, jak Leatherface poprvé rozvrčel svojí motorovku, jak šerif Hoyt přišel o zuby, jak strýček Monty přišel o nohy a tak dále. Jinak se valí vcelku klišé a najde se i pár obligátních nedomyšleností (boreček si skřípne nohu do pasti, ale ještě téže noci začne opět běhat jak kamzík).

Nemusí to znít dvakrát lákavě, přesto má „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ své kvality, a dokonce si myslím, že ze všech těch novějších dílů natočených po roce 2000 je tenhle tím nejlepším. Pokusím se vysvětlit proč:

Podobně jako v „The Texas Chainsaw Massacre“ se podařilo vytvořit upocenou špinavou atmosféru, která své značce ostudu nedělá. I tentokrát sice platí, že se nálada nemůže rovnat s intenzitou a syrovostí „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974, ale postačí to. Na rozdíl od svého předchůdce pak „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ přidává také slušnou dávku krve a gore, takže snad vůbec poprvé (!) značka naplňuje význam pojmu masakr.

Z nějakého důvodu se už o remaku často smýšlí jako o násilném filmu, ale mně osobně to přijde jako blbost, protože spousta krvavého materiálu zůstala kvůli ratingu na podlaze střižny. Starší bijáky se nějakým zásadním násilím také nemohly chlubit, ostatně třeba „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ si s prostřiháváním kvůli ratingu také užil svoje a „The Texas Chain Saw Massacre“ je svou absencí explicitního gore proslulý. „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ oproti tomu ždímá své eRko na nejzazší hranici a za to má palec nahoru.

V neposlední řadě má pak snímek velké plus v postavě šerifa Hoyta v podání Ronalda Lee Ermeyho, jenž si tenhle díl krade pro sebe a nevynechá jedinou příležitost k úchylné hlášce. Podle mě jde o nejvýraznější figuru „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“, jež zastiňuje i samotného Leatherface, byť i ten si s fazónou bývalého kulturisty Andrewa Bryniarskiho umí sjednat respekt. Zato kladní hrdinové tradičně platí za pouhé maso na porážku, ale když nic jiného, alespoň nejsou tak nesympatičtí jako ti z minulého dílu.

Jistě, „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ se dá vyčítat hromada věcí. Jako třeba že se odehrává v šedesátých letech, ale vypadá jako z moderní doby mínus mobilní telefony. Anebo byste si mohli kopnout do jeho prostoduchosti. Tahle série nicméně nikdy nebyla o hlubokomyslných myšlenkách, tudíž by bylo naivní chtít něco takového po jejím šestém filmu. Z „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ nevymlátíte víc než tupou sadistickou řezničinu, která utíká stejně rychle jako řetěz na motorové pile. Tenhle díl se nicméně nastaveného konceptu chopil v nejvyváženějším poměru mezi brutalitou a snesitelnou mírou jednoduchosti ze všech moderních dílů. A díky tomu určitě patří do horní tabulky žebříčku všech dílů texaské motorové frančízy.

Země: USA Rok vydání: 2003 Žánr: hixploitation Originální název: The Texas Chainsaw Massacre Český název: Texaský masakr motorovou pilou Režie: Marcus Nispel Hrají: Jessica Biel, Jonathan Tucker, Andrew Bryniarski, R. Lee Ermey Hrací doba: 98 min

(Budou spoilery.)

Devadesátá léta byla pro Koženoksichta dost krušná. Kvalitou se potácel v průměru („Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“) až nefalšované břečcce („Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“). Komerčně texaské masakrování také vesměs paběrkovalo. Když se všechno sere, sere se to pořádně. Leatherface o tom ví díky devadesátkám svoje.

Hovádku s motorovkou v prackách podal pomocnou ruku ten nejméně pravděpodobný člověk. Michael Bay, známý režisér komerčních výplachů, jenž proslul svým fetišem na výbuchy slowmo nájezdy kamer, v roce 2001 společně se dvěma dalšími šuliny založil produkční společnost Platinum Dunes. Ta se měla zaměřit na levnější, převážně hororové bijáky, z nichž by se dal vytřískat nějaký tvrdý cash. Rozhodně v tom tedy nehledejte lásku k žánru, nýbrž prachobyčejný mamon.

„The Texas Chainsaw Massacre“ byl první vlaštovkou v nastíněné strategii. I když předešlou dekádu značka paběrkovala, remake kultovního hororu se zdál skoro jako sázka na jistotu – nalezou na to jak století staroušci, jimž tohle jméno něco říká, tak omladina, která se nechá nalákat na cool název. A sukces to byl parádní. Leatherface se svou motorovkou z peněženek vyříznul víc jak desetinásobek svého rozpočtu a také se velkou měrou přičinil o následnou vlnu předělávek dalších hororových kultů. K níž sama společnost Platinum Dunes ostatně také notně přispěla kusy jako „The Amityville Horror“, „Friday the 13th“, „A Nightmare on Elm Street“ nebo „The Hitcher“.

Nová verze inovuje především v postavách a stylu, ale základní osa, ne náhodou totožná s charakteristickou dějovou linií hixploitation hororu, zůstala zachována. Parta mladých lidí z civilizace se přimotá do zapadákova, zdálky zahučí řetěz motorové pily a dál už to znáte. Nejpozději během prvních pěti minut vám bude jasné, kdo na konci přežije.

Výletníků přijede stejně jako v roce 1974, ale to je beztak šumák, protože jde jen o nezajímavé maso na porážku. Film se sice dle standardního hororového klišé zpočátku snaží o nějaké seznámení s postavami, aby vám jich pak mohlo být líto, ale stejně není, protože jde jen o náhodné cucáky. Zásadnějších změn tedy dostala kanibalská famílie, v níž zbyl jedině Leatherface. Žádný kuchař, žádný děda, žádný stopař. Namísto toho přichází hodně divný šerif, beznohý strejda a pár divných vidláckých babek.

Na rozdíl od pokusů v devadesátkách ale tvůrci naštěstí pochopili, že hlavní hvězdou musí být sám Leatherface. Samotná postava Koženoksichta v podání kulturisty Andrewa Bryniarskiho patří k největším kladům „The Texas Chainsaw Massacre“, protože tady (a skoro by se chtělo dodat: konečně) budí opravdový respekt. Lze věřit, že jde o tupé, nemyslící, ale kurevsky nebezpečné hovado, jehož jediným smyslem života je své oběti rozřezat, stáhnout z kůže a sežrat.

S ostatními inovacemi už to zas tak slavné není. Filmu se sice do určité míry daří reprodukovat atmosféru upoceného hnusu, ale o moc víc z hlediska stylu chválit nejde. Originál bodoval ohavnou syrovou aurou zapříčiněnou dokumentaristickým stylem, díky němuž „The Texas Chain Saw Massacre“ získávalo na autentičnosti. Remake je modernější, uřvanější, doslovnější a explicitnější, ale ve finále má násobně menší, jestli vůbec nějaký dopad. Prostě se jen odehraje, aniž by po sobě něco zanechal. Není vyloženě nudný a pořád naštěstí řeže víc masa než ostudy, ale kvalitám své předlohy se nepřibližuje ani na dohled.

Kapitolou sama pro sebe budiž násilí. Jak už padlo, remake je explicitnější a krvavější než originál, nikoliv však skutečně explicitní a krvavý. Upřímně moc nerozumím tomu, kde „The Texas Chainsaw Massacre“ získalo svou pověst krutého a brutálního snímku, protože kamera se v násilných záběrech rozhodně nevyžívá. Vždy když dojde do nějaké říznutí do masa, radši srabsky uhne a nic zásadního neukáže. Původně se tam prý něco hnusnějšího nacházelo, ale kvůli ratingu to zůstalo na podlaze střižny. V tomhle ohledu předělávka trochu připomene trojku, kde se taky stříhalo a stříhalo, až tam toho moc nezbylo.

Na „The Texas Chainsaw Massacre“ se určitě dá koukat a nijak zásadně to člověka neurazí, pokud film nechce odsoudit čistě z principu jako kacířství. Není ale ničím víc než povrchní zábavou moderního střihu. Oproti originálu schází dusivá atmosféra, jejíž absence by mohla být vyvážena voyeuristickou prasárnou, ale na ni toho snímek ukáže příliš málo, i když o trochu tvrdší než neškodné teenage slashery je. Ve finále tedy víc průměr než novodobá klasika, ale mohlo to dopadnout i mnohem hůř…

Země: USA Rok vydání: 1990 Žánr: hixploitation Originální název: Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III Český název: Kožená tvář Režie: Jeff Burr Hrají: Kate Hodge, Ken Foree, R.A. Mihailoff Hrací doba: 85 min

(Budou velké spoilery.)

„Bzzzzzzz bzzzzzzz bzzzzzzz bzzzzzzz“
Leatherface

Citátem nehynoucího klasika jsem se rozhodl otevřít povídání o třetí kapitole texaského masakrovaní motorovou pilou. Koženoksicht si svou trademarkovou hlášku samozřejmě neodpustí ani tentokrát, čímž jsem vlastně zároveň prozradil, že se neopomene pomazlit se svojí řetězovou kamarádkou. A ještě aby ne, když u trojky se vypracoval i do titulu celého bijáku. Na diplomaticky řečeno pomalejšího prosťáčka z texaského zapadákova nesporně slušný výkon!

Práva na značku „The Texas Chainsaw Massacre“ na konci osmdesátých let zakoupili New Line Cinema. Jejich kravaťáci doufali, že Leatherface převezme štafetu po Freddy Kruegerovi, jehož „A Nightmare on Elm Street“ se pomalu chýlila k naplánovanému konci, a potáhne kupředu další úspěšnou hororovou sérii. Plány byly neskromné a rovnou se počítalo i s pokračováním. Pro „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ se dokonce naplánovala scéna s odmaskováním Leatherface, kde se mělo ukázat, že škrabošky z lidské kůže nenosí jen tak náhodou, protože pod nimi skrývá ohavnou postiženou držku. Poté se ale rozhodlo, že se Koženoksicht odhalí až v dalším díle, na nějž nakonec nedošlo, takže odmaskování se nakonec uskutečnilo až v remaku „The Texas Chainsaw Massacre“ z roku 2003.

Důvod byl jednoduchý – smělé plány nevyšly a „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ si z amerických kin vymasakrovalo nuzných necelých šest míčů, na základě čehož se New Line Cinema práv zbavili, a nepřímo tak přispěli ke vzniku následujícího odpadu. Ale to už je samozřejmě jiný příběh, na nějž se dostane někdy příště. Dnes jsme se tu sešli, abychom si pověděli, zdali si trojka skutečně zasloužila takto propadnout…

Svým způsobem ano, poněvadž „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ – přestože se ještě nejedná o opravdu špatný film – skutečně představuje určitý propad a krok špatným směrem. „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 i jeho pokračování „The Texas Chainsaw Massacre 2“ měly charakter. S tím snad budete souhlasit, ať už si o dvojce a její změně stylu myslíte cokoliv. Trojka takový charakter postrádá.

Na „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ se výrazně podepisuje doba vzniku. V druhé poloviny osmdesátých let až do devadesátých let se z hororu začala vytrácet syrovost a explicitnost. Žánr se obecně vzato pod palbou cenzury stával uhlazenější a jemnější. Ani tento film danému trendu neunikl. Původní scénář prý obsahoval výrazně více gore a násilí. Studio si vyžádalo zásadní škrty a přepisy. I přesto si „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ odneslo od ratingové komise nejtvrdší hodnocení X – pro zajímavost jako úplně poslední snímek vůbec, protože poté se toto označení přejmenovalo na NC-17. Film následně absolvoval celkem 11 výletů k ratingové komisy, než se dostal na hodnocení R, a není těžké si domyslet, že během každého tohoto výletu se stříhaly další a další krvavé záběry. Některé z nich jsou navždy ztraceny.

Na „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ je tohle stříhání a ubírání násilí strašně znát. Ta základní myšlenka a snaha se tam v jádru pořád ukrývá, ale o to víc chybí ona drsnost, která dle mého k sérii prostě patří. Snímek se tím pádem dostává na úroveň bezkrevných (leckdy i doslovně) umírněnějších vyvražďovaček typických pro přelom osmdesátých a devadesátých let a do určité míry vlastně i celá devadesátá léta. Čest výjimkám.

Lehce diskutabilní je i postava samotného Leatherface. Už ve dvojce byl trochu za otloukánka rodiny, ale co do pozornosti hrál s Chop-Topem pořád vyrovnanou partii. Ve trojce – přestože se jeho jméno nachází i názvu – se občas dostává do stínu jiných záporáků, hlavně Texe v podání mladého Viggo Mortensena. Tenhle motiv, že Leatherface je v rámci rodiny spíš taková tupá pracovní síla řízená jiným členem, se ovšem napříč sérií opakuje vícekrát a zrovna tady ještě Koženoksicht naštěstí není takovou karikaturou jako o pár let později v „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“.

„What the fuck is wrong with you people? Why don’t you leave us alone?“
„We’re hungry.“
„You never heard of pizza?“

Přestože „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ stále patří do originální série, ve skutečnosti působí spíš jako reboot anebo spíš další „dvojka“ navazující přímo na jedničku a ignorující „The Texas Chainsaw Massacre 2“. Film se odehrává v jiném prostředí, složení rodiny je úplně jiné, přibyly noví členové, z dřívějška se vrací prakticky jen Leatherface a v nepodstatné roličce také dědeček.

Z dějového hlediska se nicméně jedná o klasiku: Texasem projíždí nevinní lidé, kteří se dostanou spárů kanibalské famílie, zahučí motorová pila a dál už si to asi dokážete představit. Výletníky tentokrát tvoří jen mladý pár a později se k tomu přimotá militantní kořen Benny v podání hororového matadora Kena Foreeho („Dawn of the Dead“). Asi si dokážete dopočítat, že se rodinka tentokrát moc nepředvede a vlastně tu umře víc Sawyerů než výletníků!

S Bennym je spojena ještě další záležitost, která mě na „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ točí snad ze všeho nejvíc. V závěrečné scéně se totiž začnou vracet postavy, které byly v předešlém průběhu jednoznačně zabity. Ne jedna, ne dvě, ale rovnou tři! Kupříkladu Benny měl dle původního záměru skutečně zemřít, ale na testovacích promítáních si jej publikum oblíbilo, pročež se ho rozhodli oživit a narychlo dotočit právě tuhle debilní finální scénu. Což mi přijde jako naprosto vymaštěný důvod. Vtipně tu scénu navíc natočili bez vědomí režiséra Jeffa Burra, jenž se o ní dozvěděl, až když si na svůj vlastní biják zašel do kina.

Navzdory nepochybným nedostatkům, několika špatným rozhodnutím a tvrdému zásahu střihačských nůžek ale „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ není zas až tak špatné a pořád si drží jistou úroveň, přestože pokles oproti předešlým dílům snad ani nelze rozporovat. Najdou se nicméně i klady. Prostředí lesa a bažin se mi líbilo a k motorovému řádění se hodilo. V určitou chvíli se povedlo docela dobře vykreslit šílenství klanu Sawyerů a tím spíš by určitě bylo zajímavé vidět původní podobu filmu. A také trojce musím přičíst k dobru jednu nezapomenutelnou hlášku – jednu z nejlepších v celé sérii.

Všehovšudy se tedy „Leatherface: The Texas Chainsaw Massacre III“ těžce nechytá ani na originál, ani na groteskní Hooperovu dvojku – alespoň tedy v mých očích. Přesto třetí texaské eskapády pořád neurazí a jako pohodové hororové béčko průměrných kvalit, jemuž vévodí Leatherfacova exkluzivní nablýskaná pila s roztomilým nápisem „The Saw is Family“ a metalový soundtrack, se to strávit dá. Jak by řekli klasici: má jí motorovou! Že by to ale měl být „nejkontroverznější horor vůbec“, jak hlásí plakát? To ani ve snu…

Země: USA Rok vydání: 1974 Žánr: hixploitation Originální název: The Texas Chain Saw Massacre Český název: Texaský masakr motorovou pilou Režie: Tobe Hooper Hrají: Marilyn Burns, Allen Danziger, Paul A. Partain, William Vail, Teri McMinn Hrací doba: 83 min

(Budou spoilery.)

Psát dnes o „The Texas Chain Saw Massacre“ samozřejmě není žádná objevitelská činnost. Může se stát, že mladší ročníky tenhle kultovní flák z roku 1974 znát nebudou a spíš budou obeznámeni s jeho předělávkou z roku 2003, případně že ti ještě mladší už neznají ani tu (přece jenom od remaku uběhlo již celých sedmnáct let), ale pořád jde o legendární, stylotvorný a vlivný snímek, jenž posunul horor kupředu a výrazně se podepsal na jeho dalším směřování.

Přesto – psát dnes o „The Texas Chain Saw Massacre“ je něco jako nosit nové mrtvoly do sklepního brlohu nekrofilního kanibala: nikdy toho není dost. Asi jen těžko přijdete s nějakým novým náhledem. Takhle slavný a rovněž kontroverzní počin byl již mnohokrát po minutě rozebrán a analyzován. Nemám nicméně ambice nabídnout nějaký svěží pohled. Vždyť svěžest se k tomuhle upocenému hnusu ani nehodí. Rozhodně si však kladu ambice metat hromadu superlativ, poněvadž nic jiného si „The Texas Chain Saw Massacre“ nezaslouží.

Nehodlám s tím šetřit a začnu hned zprudka: „The Texas Chain Saw Massacre“ je jedním z nejlepších hororových filmů všech dob. Silné tvrzení? Nepochybně ano. „The Texas Chain Saw Massacre“ má ovšem všechno, co jen od hororu můžete chtít, a dávkuje to s ohromnou intenzitou i přesvědčivostí. Jde o jeden z těch vzácných případů, kdy úplně všechny dílky zapadly na své místo a utvořily mistrovské dílo, které veškeré své zdánlivé nevýhody přetavuje do svých předností, a v konečném důsledku tak nabízí extrémně silný zážitek.

Můžeme se pitvat v detailech, ale nade všechno bych vyzdvihl především jeden aspekt – „The Texas Chain Saw Massacre“ má sílu navodit nepříjemné pocity, diskomfort a znepokojení. Přesně tohle by měl dobrý horor umět. Upřímně se zeptejte se sami sebe, kolik žánrových filmů něco takového opravdu dokáže. Osobně si myslím, že takových není mnoho, ale tenhle k nim rozhodně patří.

Dokážu si představit, co si teď asi myslí člověk, jenž „The Texas Chain Saw Massacre“ doposud neviděl: že přeháním. V pořádku, to je asi přirozená myšlenka, a vlastně se ani na sledování nemůžete připravit lépe než tak, že budete čekat letitý neškodný horor s nevěrohodnou krví a takovou tou starou naivitou. Já jsem to tak měl stejně, když jsem si jej kdysi v patnácti nebo šestnácti pouštěl prvně. Tím spíš ale mohu potvrdit, že o to nemilosrdněji vás pak sejme brutalita a krutost, s jakou se „The Texas Chain Saw Massacre“ chová nejen ke svým postavám, ale i ke svým divákům. Napoprvé jsem měl dost problém film dodívat, což samozřejmě můžete svést na to, že jsem se o to pokoušel v poměrně nízkém věku, ale už tehdy jsem byl zvyklý se koukat na hororové masakry.

Výsledku paradoxně obrovsky pomáhá, že se natáčelo s nuzným rozpočtem. Omšelý a levný vzhled výrazně napomáhá syrovosti a autentičnosti. Nelidské vedro sálá z obrazu, pot, smrad… a to ještě než se rozezní drásavý zvuk řetězu motorové pily, která utne nervozitu první poloviny a začne druhou polovinu intenzivní hrůzy.

Už znepokojivé atmosférické intro filmu a epizoda s divným stopařem napoví, že tohle nebude žádná sranda. Druhá část „The Texas Chain Saw Massacre“ to jedině potvrzuje. Nelítostný nástup Leatherface na scénu. Kladivem na dobytek bez váhání rube hlavy. Věšení na hák. Místnost plná peří a kostí. Výbava domu vyrobená z části lidských těl. Řev motorové pily. Film vrství jednu krutost za druhou, aby nakonec vygradoval do nechvalně proslulé scény večere s mučením posledním oběti, kde teror atakuje nejvyšší hodnoty. Právě tady se v plné míře ukazuje, jak moc pomáhá strohý a úsporný styl. Konstantní nervy drásající ječení, psychedelické detaily na oko oběti se střídají s prohlížením výzdoby z lidských ostatků a divadlem maniakální rodiny. Esence hnusu, která celý tenhle makabrózní zážitek vygraduje.

O tom, jak dobré „The Texas Chain Saw Massacre“ je, svědčí i skutečnost, že se film – svému názvu navzdory – prakticky obejde bez gore a laciného lpění na krvavé lázni. Těžko se věří tomu, že režisér Tobe Hooper tento přístup zvolil se záměrem dosažení PG ratingu. Povedl se mu pravý opak, protože tím, že všechno explicitní schoval mimo záběry kamery a nechal pracovat fantazii, činí ze snímku ještě tíživější záležitost. Nepřekvapí, že „The Texas Chain Saw Massacre“ si nejenže neodneslo rating PG, ale ještě má za sebou bohatou historii zákazů a cenzurování. Navzdory absenci krvavých záběrů totiž „The Texas Chain Saw Massacre“ působí násilněji než mnohé jiné horory, v nichž létají vnitřnosti vzduchem.

Opomenout nelze ani zvukovou stránku, protože ta se na celkovém dojmu rovněž výrazně podepisuje. Už padly zmínky o dlouhých minutách plných jekotu nebo rachotu motorové pily. K nim si ještě přidejte extrémně nepříjemný experimentální soundtrack. Ten by měl zaujmout všechny posluchače těch nejzvrácenějších zákoutí industrialu, ambientu a power electronics.

Obskurní obsah filmu je snad zčásti dílem také obskurními podmínkami při natáčení. Třeba popisovanou večeři obcházejí historky o tom, jak John Dugan (děda) odmítl podstupovat maskování víckrát, takže se scéna natočila na jeden zápřah. Téměř třicet hodin v kuse, zatímco venku panovalo odporné texaské vedro 40 °C. V místnosti plné hnijícího masa tvořícího rekvizity. Pak člověk lehce věří povídání o tom, že herci museli chodit mezi záběry zvracet ven, aby byli schopni natáčet, a stejně jednoduše lze chápat slova Edwina Neala (stopař), jenž prohlásil, že natáčení téhle scény pro něj byl horší zážitek než válka ve Vietnamu.

Těch zajímavých historek okolo „The Texas Chain Saw Massacre“ se ale najde víc. Obzvlášť se mi vždycky líbila ta, jak Tobe Hooper dostal prvotní nápad na film. Nacházel se prý v přeplněném obchoďáku a potřeboval se dostat na vzduch. Opodál si všimnul sekce motorových pil a napadlo jej se davem prořezat. Notoricky známá je rovněž inspirace snímku u Eda Geina, jenž sice nebyl výkonným vrahem (dokázaly se mu jen dvě vraždy), ale doháněl to svou zálibou ve vykopávání mrtvol na místním hřbitově a výrobě domácích potřeb z jejich částí.

Celkově by se dalo říct, že celý „The Texas Chain Saw Massacre“ vlastně odpovídá charakteru samotného Leatherface, nejslavnějšího člena zvrácené texaské rodinky skrytého pod maskou z lidské kůže. Leatherface je nemyslící, mentálně zaostalá hora vraždící bezmyšlenkovitě. Podobně ani samotný „The Texas Chain Saw Massacre“ nemá žádnou hlubokou myšlenku, ale ve své primitivnosti a přímočarosti je maximálně účinný.

„The Texas Chain Saw Massacre“ je nepochybně milník, jenž posunul možnosti svého žánru. Stačí si jen uvědomit, kolik dalších klasik a známých žánrových filmů z jeho odkazu čerpá. Návaznost na texaskou motorovou odyseu lze vidět v dalších velkých sériích jako „The Hills Have Eyes“, „Wrong Turn“ nebo „Wolf Creek“, další filmech jako „House of 1000 Corpses“, ani nemluvě o vyložených kopírkách à la „Escape from Cannibal Farm“. Dokonce se zde údajně inspiroval i sám Ridley Scott s „Alien“.

Každopádně je evidentní, že v případě „The Texas Chain Saw Massacre“ se bavíme o významném počinu, jehož kultovní status neponižuje ani následné rozmělňování v hromadě pokračování leckdy pochybných kvalit. Povinnost vidět a uctívat pro každého žánrového fandu.