Země: USA Rok vydání: 2017 Žánr: slasher Originální název: Cult of Chucky Český název: Chuckyho kult Režie: Don Mancini Hrají: Fiona Dourif, Brad Dourif, Michael Therriault, Adam Hurtig Hrací doba: 91 min

(Budou velké spoilery.)

Od šestých a sedmých dílů dlouhých hororových sérií už divák žádné velké zázraky neočekává. A většinou je také nedostává. Jsou tu ovšem výjimky. Pro mě je třeba nejlepším dílem „Friday the 13th“ právě šestka. A dost mě překvapilo, že další takovou výjimkou je rovněž „Child’s Play“. Obzvlášť po docela slabé šestce „Curse of Chucky“ jsem toho od sedmičky moc nečekal, a proto mě (příjemně!) překvapilo, v jaké formě se vraždící panák vrátil ve svém sedmém dobrodružství „Cult of Chucky“…

A přitom se sedmička zpočátku netváří zrovna slibně, spíš naopak. Vrací se vozíčkářka Nica ze šestky. Té samozřejmě (klasicky) nikdo nevěřil, že všechny vraždy z minulého dílu má na svědomí dětská hračka posednutá duchem sériového vraha, takže skončila v blázinci. Prostředí blázince pro horor není nijak zvlášť originální a tenhle vypadá obzvlášť levně. Film se navíc stejně jako v případě „Curse of Chucky“ rozjíždí pomaleji, ale na rozdíl od šestky to není taková nuda.

Ta pravá sranda ale klasicky nastane až v momentě, kdy se na scénu dostaví Chucky, jenž začne s gustem redukovat psychicky narušené postavičky. Tentokrát s lepšími hláškami a leckdy i důmyslnějšími způsoby, ačkoliv je evidentní, že ta nejoriginálnější smrt se sklem nápadně připomene skleněný strop z „Bride of Chucky“.

V „Cult of Chucky“ je nicméně sranda ještě znásobená tím, že Chucky tu tentokrát není jen jeden, protože si skutečně vytvořil svůj kult a hobluje zduplikovaný hned v několika panenkách. Momenty, kdy víc panenek sype vtipné pindy přes sebe, jsou fakt zábavné a stojí za to kvůli nim už posedmé přežít obligátní „vraždí ta panenka a nikdo mi to nevěří“. Ale díky docela zajímavému a příjemně zamotanému ději a několika zajímavých zvratům to i tak v pohodě ubíhá. Atmosféra i zábava houstnou s přibývajícími minutami a hlavně přibývajícím počtem Chuckyho inkarnací. Oproti minulému dílu citelně přibylo černého humoru, což je velké plus, a gore je jednoznačně nejhustější z celé série.

Hlavně je ale na „Cult of Chucky“ hodně vidět, že celou sérii dělá jeden člověk, který si hlídá konzistenci a návaznost, ale také se ke svému životnímu dílu chová s úctou a má nějakou vizi, jakým směrem značku vést. Což u hororových sérií rozhodně nebývá zvykem. Sedmička svým vývojem zpětně konečně dala smysl i šestce (byť ta mi stále připadá spíš jako takové celovečerní intro do něčeho, co má zjevně být novou érou „Child’s Play“) a také novější díly plně propojila s těmi nejstaršími (Andy Barclay, hrdina prvních tří dílů, se opět stává plnohodnotnou postavou) i s těmi prostředními komediálními (větší prostor také pro Tiffany, která se sice neukáže na dlouho, ale díky jejímu přičinění se děj hýbe kupředu).

Navíc Don Mancini přihazuje další hrst servisu pro zapalené diváky. Zatímco v „Curse of Chucky“ se ve finální respektive potitulkové scéně vrátila Tiffany a Andy, v „Cult of Chucky“ scéna po titulcích vytáhne eso v podobě další staré známé postavy, opět i s její původní představitelkou. Vrátí se totiž Kyle z „Child’s Play 2“ a byla by velká škoda, kdyby v dalších dílech nedostala víc prostoru, stejně jako se v sedmičce plnohodnotně vrátil i Andy Barclay.

Kromě toho si ale sedmička připravila půdu také na to, aby série mohla zdravě a důstojně pokračovat i po další roky. Chucky patří k těm postavám, které jsou neodmyslitelně spjaty s jedním hercem, v tomto případě Bradem Dourifem. Ten má už ale svůj věk a je jasné, že Chuckyho nebude moct hrát věčně. „Child’s Play“ to vyřešilo hodně chytře, když štafetu převzala Dourifova dcera Fiona respektive tedy v rámci příběhu její postava Nica. Proti takovému řešení nemůže mít námitky snad nikdo a rozhodně jde o citlivější pokračování než obyčejné přeobsazení.

Všehovšudy sedmička hodně potěšila, protože po komediálních dílech a slabší šestce se konečně jedná o návrat v plné parádě. Nakonec vůbec nevadí, že se už „Child’s Play“ muselo stáhnout na televizní obrazovky, protože potenciál má tahle série pořád velký. Chucky se aktuálně nachází v mnohem zdravější kondici než jakýkoliv další z legendárních slasherových harcovníků jako Jason Voorhees, Freddy Krueger nebo Leatherface… snad jen ten Michael Myers má aktuálně před sebou nějakou šťastnější vyhlídku na nejbližší budoucnost, ale na rozdíl od Chuckyho se musel vykoupit (už několikátým) tvrdým rebootem, zatímco hláškující zrzavý prcek stále jede v původní a jediné dějové linii. Sedmička hlavně nechala dveře dokořán (šestka a sedmička konečně pochopily, že není košer furt zabíjet nejdůležitější postavu, když se chce pokračovat dál) do budoucna. Já osobně se teda na další Chuckyho eskapády těším. Podle všeho na ně nebudeme čekat dlouho.

Země: USA Rok vydání: 2013 Žánr: slasher Originální název: Curse of Chucky Český název: Chuckyho kletba Režie: Don Mancini Hrají: Fiona Dourif, Danielle Bisutti, Brennan Elliott, Maitland McConnell, Brad Dourif Hrací doba: 97 min

(Budou spoilery.)

Ačkoliv Chuckyho komediální díly nepatří k tomu nejoblíbenějšímu v sérii „Child’s Play“ (což obzvláště platí o „Seed of Chucky“, protože „Bride of Chucky“ se mi ještě zdá fanouškovskou základnou docela tolerované), osobně si myslím, že jich bylo třeba, aby postava neupadla do rutiny, kterou šlo třeba v „Child’s Play 3“ už nepříjemně cítit. Poté, co vraždící panák dvakrát pobavil a rozesmál, se mohl v šestém díle „Curse of Chucky“ v pohodě vrátit k hororovějšímu ladění a serióznějšímu tónu.

Proč ne, srandy už bylo dost a „Child’s Play“ je nakonec pořád hororová série, nikoliv komediální. Nutno ale dodat, že „Curse of Chucky“ ten návrat k vážnějšímu pojetí vzalo opravdu vážně. Už několikrát jsem zde v článcích o minulých dílech psal, že Chucky nikdy nevynechal příležitost si zanadávat nebo něco vtipného zahlásit. V „Curse of Chucky“ ovšem rezignoval i na tohle a zahlásí si vesměs jen jednou a ještě k tomu docela slabě.

Jinak se Chucky věnuje spíš mordování, ale ani v tomhle případě se zas až tolik nepředvede. „Child’s Play“ není zrovna hororová série, která by se vyznačovala nějak zásadně vysokým počtem mordů, od toho tu jsou přece jenom jiní střelci, takže nepřekvapí, že bodycount není v „Curse of Chucky“ nějak zásadně vysoký, v tomhle ohledu šestka vesměs udržuje průměr.

Když už dojde na samotné vraždy, je to oukej, ty docela ujdou. Dekapitace auto-plechy, nůž v oku nebo odseknutí spodní čelisti sekerou jsou v pohodě. Ale trvá to kurva dlouho, než se film trochu rozjede, a když už se rozjede, zas taková jízda to není. „Curse of Chucky“ dost dlouhou našlapuje okolo, jen naznačuje a snaží se hrát na atmosféru, díky čemuž má asi nejblíže k pojetí jedničky. Schází tomu ale nějaký větší šmrnc a na rozdíl od jedničky rovněž taková ta osmdesátková patina a naivita, jež mnohé nedostatky překryje nostalgií.

„Curse of Chucky“ zpočátku na předešlé části zdánlivě nenavazuje. Sledujeme matku a dceru Nicu na vozíčku (právě ona bude nadále hrát zásadní roli) ve velkém domě, jimž někdo (a nějak si nevzpomínám, že by film explicitně vysvětlil kdo a jak, ale dá se to vytušit) pošle panenku Good Guy, a samozřejmě je to přesně ta panenka. Matka zkape hodně rychle a na místo přijíždí její druhá dcera se svým manželem, dcerkou a chůvou. Asi tušíte, co bude následovat…

Trochu diskutabilním krokem je pro mě způsob, jakým se šestka začala vrtat v hluboké minulosti a trochu posunula osud Charlese Lee Raye, když ještě býval člověkem, a důvod, proč se nakonec převtělil do dětské hračky. Trochu to zavání tím, že Don Mancini už nevěděl, jak „Child’s Play“ posunout dál bez podobné berličky, tak se vrátil do minulosti a přidělal tam něco navrch, aby série mohla pokračovat. Mimoto jde prakticky o jedinou věc zajišťující návaznost na starší díly, protože až do tohoto odhalení stojí „Curse of Chucky“ docela odděleně od ostatních a dlouho se tváří spíš jako rodinné drama, v němž náhodou vraždí nějaká hračka.

O hlubší propojení s událostmi předešlých částí se nakonec postará úplné finále, které je čistým fanservisem. Nejprve se v poslední scéně filmu vrátí Tifanny a ještě větší bonbónek přijde ve skryté potitulkové scéně, kdy do série opět naskočí Andy Barclay, tedy kluk z prvních tří dílů, jehož si navíc zahrál ten samý herec jako v jedničce a dvojce, Alex Vincent, nyní samozřejmě o 25 let starší. Na tomhle místě se možná sluší zmínit i další perličku, a sice že hlavní roli v „Curse of Chucky“ hraje Fiona Dourif, tedy skutečná dcera Brada Dourifa, jenž mluví Chuckyho (a hraje Charlese Lee Raye v těch několik málo scénách v sérii).

Díky tomuhle všemu mi nakonec „Curse of Chucky“ připadá spíš jako celovečerní příprava půdy na další díl a obecně novou éru Chuckyho. Kromě tohohle totiž šestka nic moc nenabízí, Chuckyho nový design je hnusný (ne v tom dobrém slova smyslu) a celkově mi to přijde takové zapomenutelné. Pár nápadů to sice má, přesto film působí trochu laciněji a je na něm vidět, že se jedná o odvar rovnou pro video. Ale stejně jako u komediálních dílů i tady platí, že Chucky zdaleka není jediný slasherový maniak, jehož tenhle ústup ze slávy potkal. Pro mě osobně se každopádně společně s „Child’s Play 3“ jedná o nejslabší díl.

Země: USA Rok vydání: 1991 Žánr: slasher Originální název: Dětská hra 3 Český název: Child’s Play 3 Režie: Jack Bender Hrají: Justin Whalin, Perrey Reeves, Jeremy Sylvers, Brad Dourif Hrací doba: 90 min Odkazy: Odkazy: facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Třetí díl Chuckyho eskapád šel do kin jen tři čtvrtě roku po „Dětské hře 2“. Což není zrovna velký odstup, který by sliboval, že bylo přípravě filmu věnováno dostatek času a úsilí. Na „Dětské hře 3“ je to dost vidět. Trojka byla šitá horkou jehlou a to se na její kvalitě bohužel podepsalo.

Duchovní otec série Don Mancini, jenž napsal scénář ke všem dílům a tři (pětka, šestka a sedmička) sám režíroval, se ostatně nechal slyšet, že právě trojka je jeho nejméně oblíbená ze všech sedmi filmů. Na „Dětské hře 3“ se začalo pracovat ještě před uvedením trojky, a jak sám Mancini prohlásil, po dokončení předešlé části už neměl dostatek dobrých nápadů, aby sepsal pokračování na dostatečné úrovni. Přirozeným důsledkem je, že z původní staré trilogie, která se ještě brala seriózně, je trojka suverénně nejhorší a nejnudnější.

Jednička a dvojka se odehrávaly vždy v roce, ve kterém byly uvedeny v kinech, tedy 1988 respektive 1990. „Dětská hra 3“ se nicméně na časové ose posunuje kupředu. Až do roku 1998. Z malého Andyho, jehož se Chucky / Charles Lee Ray v předešlých dílech snažil zabít, se stal o trochu větší Andy. Jako šestnáctiletý nastupuje na vojenskou akademii, přestože má problémový profil. Šikana od místních mazáků ale zdaleka nebude tím nejhorším, co na něj bude v následujících minutách filmu čekat.

Manažeři hračkářské společnosti, která kdysi panenky Good Guy vyráběla, totiž usoudili, že od skandálů s údajně posednutou hračkou již uběhlo dost času, aby mohli kdysi úspěšnou značku opět přivést k životu a vydělávat na další generaci malých špuntů. Při obnově provozu v zavřené továrně, v níž Chucky kdysi (ve druhém díle) zemřel, ovšem při odklízení jeho ostatků ukápne kapka krve do hmoty, z níž se hračky vyrábějí. Stalo se přesně to, co byste asi tak očekávali – jedna z nových panenek má v sobě opět duši Charlese Lee Raye. Nové tělo, ale pořád stejná chuť zabíjet a pořád stejný smysl pro černý humor, jenž je Chuckymu vlastní již od první „Dětské hry“. Pořád sice platí, že se může převtělit do člověka, jemuž svou pravou identitu prozradil jako prvnímu, ale po chvíli mu dojde, že s novým tělem se „poprvé“ resetuje a může se prozradit někoho jinému.

Sám Chucky však bohužel v „Dětské hře 3“ nedostává tolik prostoru, kolik by bylo třeba. Jakmile se vraždící a vražedný panák objeví, jedná se o nejzábavnější momenty. Kór když to Chucky vyšperkuje nějakým mordem nebo alespoň suchou hláškou. Docela se mi líbí i prostředí finálového souboje, které se odehrává příznačně v zábavním parku (nachází se nedaleko vojenské akademie) ve strašidelném domě.

Pocitově nejvíce prostoru ovšem dostává Andy a jeho trable na vojenské škole. Jak se marně snaží uniknout systému, aby mohl svést souboj s Chuckym. Scénky, kdy Chucky něco provede a Andy pak vypadá jako retard nebo viník nebo obojí, protože nikomu nechce a nemůže říct o posednuté panence, zanedlouho začnou být docela únavné. Do sledování filmu se vkrádá nuda a minuty ubíhají pomaleji, než by bylo záhodno.

Co se mordů týče, dokonce ani v těch se Chucky tentokrát úplně nepředvede. V paměti asi nejvíc utkví smrt popeláře rozdrcené v drtiči na odpadky a smrt seržanta-holiče Botnicka, jemuž Chucky prořízne hrdlo břitvou. Ale jinak je to takové průměrné, přestože počet mrtvol zůstal stejný jako u „Dětské hry 2“.

Jednička byla sympatickým osmdesátkovým slasherem s originálním vrahem. Dvojka byla béčková jízda v tom dobrém slova smyslu. S trojkou se „Dětská hra“ vyčerpala a „naservírovala“ pravděpodobně ten nejslabší část celé doposud sedmidílné série. Jediné štěstí je, že se tomhle duchu nepokračovalo, protože do příštích filmů si Chucky uvědomil, že mu hodně sluší nadhled a sypání hlášek, takže o pár let později přišel comeback v komediálnějším ladění, jenž značku oživil.

Země: USA Rok vydání: 1990 Žánr: slasher Originální název: Child’s Play 2 Český název: Dětská hra 2 Režie: John Lafia Hrají: Alex Vincent, Brad Dourif, Christine Elise Hrací doba: 84 min Odkazy: Odkazy: facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Když někdo začne páchat vraždy a ten někdo je dětská panenka posednutá duchem sériového zabijáka, asi jen těžko s tímhle můžete vyjít na veřejnost. Vždyť kdo by něčemu takovému věřil. Není tedy divu, že policie tuhle historku popírá, přestože dva její příslušníci byly v prvním díle „Child’s Play“ svědky toho, co Chucky napáchal. Není tedy divu, že šestiletému Andymu, jenž měl ten pech, že právě jeho panenku duch zabijáka Charlese Lee Raye posedl (respektive měl pech, že právě posednutou panenku dostal), nikdo nevěří, ačkoliv jeho matka stojí za ním.

Stalo se, co stát se muselo. Andyho mámu umístili do psychiatrické léčebny a samotného Andyho do dětského domova k případné adopci. Celá tahle story o vraždící panence nicméně dělá vrásky majitelům firmy, která hračku Good Guy vyrábí. Nenapadne je nic lepšího než zbytky Chuckyho, který byl na konci první části „Child’s Play“ zapálen, zbaven končetin i hlavy a nakonec mu prostřelili srdce, získat a panenku restaurovat. Koho by napadlo, že společně s tím se dostane zpátky do hry také Charles Lee Ray, který si po svém znovuzrození opět dělá choutky na malého Andyho. Jeho motivy ovšem nejsou pedofilní, nýbrž čistě praktické…

To máte tak. Chudák Charles je uvězněn v dětské hračce a jediný způsob, jak se z ní dostat, je, že opět provede voodoo zaříkávání a převtělí se do člověka, jemuž jako prvnímu prozradil svou pravou totožnost. Což byl právě Andy. Z tohohle důvodu se pokoušel chlapce dostat už v jedničce a pokusí se o to znova.

Andyho se v mezičase ujala nová rodinka, ale netřeba se strachovat – Chucky mu je v patách. Malý parchant si tentokrát připíše o tři oběti víc než v prvním díle, počítáme-li i zásah elektrických proudem při Chuckyho oživování. Některé vraždy jsou navíc vcelku vynalézavé (technik v továrně na hračky) anebo přinejmenším zábavné (učitelka ve škole). Přijde mi, že ve dvojce přibylo i krve a obecně akce, také černého humoru je o trošku víc, takže se dá říct, že „Child’s Play 2“ se oproti jedničce snaží zvednout laťku prakticky ve všech ohledech. Což je taková běžná praxe ve dvojkách, ale zrovna u „Child’s Play“ to na rozdíl od většiny podobných pokusů maká, takže pokračování je snad ještě o kousek lepší než jeho předchůdce – což asi nebude příliš populární názor, vím. Nicméně se bavíme o hororu, kde vraždí dětská hračka, takže trochu větší přepálenost tomu podle mého názoru prostě sluší.

Vrcholem snímku je bezesporu finální scéna v továrně na výrobu Good Guy panenek, kde Chucky pronásleduje Andyho a teenagerskou kolegyni z adopčního programu. Tahle naháněčka mezi pásovou výrobou plnou hraček mě fakt baví a vůbec mi nevadí ani Chuckyho až skoro-nesmrtelnost, kdy už si postavy několikrát myslí, že je konec, ale jemu se zdechnout ještě nechce a zaútočí znovu. Tady jsem ochoten to sežrat, protože v rámci celého konceptu to není nic rušivého – na rozdíl od jiných takzvaně reálných hororů, kde takhle vstává z mrtvých někdo, kdo má být obyčejný člověk.

Dvojka je obecně vzato hůře hodnocena než jednička, ale mně osobně se možná líbí ještě o kousek víc. Je to parádní béčkový horor, který má v sobě trochu cynismu, a přitom ještě nepadá do vyloženě komediální roviny jako některé pozdější díly Chuckyho série. Podobně jako jeho předchůdci mu navíc stále nechybí ta typická osmdesátková atmosféra, přestože vyšel už v devadesátých letech. Netvrdím, že jde o nějaký dokonalý kinematografický zážitek, ale něco do sebe to má. Krásně pohodová podívaná.

Země: USA Rok vydání: 1988 Žánr: slasher Originální název: Child’s Play Český název: Dětská hra Režie: Tom Holland Hrají: Catherine Hicks, Alex Vincent, Chris Sarandon, Brad Dourif Hrací doba: 84 min Odkazy: facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Je zajímavé si povšimnout, že většina z těch nejslavnějších elitních filmových zabijáků, kteří přesáhli svůj žánr a stali se popkulturními ikonami, pochází z první půle osmdesátých (Freddy Krueger z „Noční můry v Elm Street“, Jason Voorhees z „Pátku třináctého“) nebo až ze sedmdesátých let (Leatherface z „Texaského masakru motorovou pilou“, Michael Myers z „Halloweenu“). Charles Lee Ray je v tomto ohledu mezi těmi slasherovými velikány s předlouhými sériemi o mnoha filmech tak trochu výjimkou.

Charles Lee Ray a.k.a. Chucky se svého prvního filmu dočkal až v roce 1988, a přestože je slasherem, tedy žánrem spojeným převážně s osmdesátými léty, z osmdesátých let pochází pouze jeden, právě první díl. I přes tento handicap se mu ovšem podařilo dotáhnout se na roveň výše jmenovaných a tehdy již slavných kolegů a také nastřádat slušnou řádku filmů. Čím to, že právě Chucky tak zaujal na rozdíl od mnohých dalších vraždících maniaků, kteří se ve slasherech z osmdesátých let rojili jako houby po dešti?

Vítězný recept dle mého tkví v tom, že Chucky je výjimečný. Není to jen další vraždící maniak v masce. Charles Lee Ray – jeho jméno je jen tak mimochodem složeninou jmen Charles Manson, Lee Harvey Oswald a James Earl Ray – byl vcelku standardní sériový zabiják přezdívaný The Lakeshore Strangler. Dokud jej nedopadli a nepostřelili. Charlesovým štěstím bylo, že praktikoval voodoo, s jehož pomocí se mohl zachránit. Charlesovou smůlou bylo, že těsně před svou smrtí neměl po ruce nic jiného než dětskou panenku značky Good Guy. Co měl chudák dělat. A tak vznikl Chucky – vraždící panenka. V čemž tkví i jeho originalita mei velkými fiilmovými vrahy (přestože o jediný horor s panenkou / panenkami v hlavní roli samozřejmě rozhodně nejde).

Kdo „Dětskou hru“ neviděl, mohl by si pomyslet, že horor o vraždící panence musí být nechtěně směšná píčovina. Vždyť kdo by se bál hračky s nožem! První díly série včetně tohoto jsou nicméně pojaty v serióznějším duchu a vůbec jim to nevadí. Chucky má sice tvář dětské hračky, ale jinak je to pěkný zmrd, který pro svoje účely využívá dítě (kdo by věřil šestiletému špuntovi, že vraždí jeho panenka?), a když se přestane tvářit jako hračka a pustí se do díla, ukáže se, že i dětská hračka může vypadat jako pořádný hajzl. Nehledě na to, že Chucky je také kvalitní cynik a nějakou sprostou průpovídku si neodpustí nikdy, kdy k tomu má příležitost. Navíc se zmetkovi nechce moc zdechnout, takže o zábavu budete mít postaráno, i když se vám ho třeba podaří zapálit.

Jasně, strašidelná „Dětská hra“ není (na druhou stranu, skutečně strašidelné mi přijde jen málokterý film, prakticky skoro nic), ale i přes zdánlivě jeblou premisu je to pořád důstojný horor s parádní 80s atmosférou, který ze svého nepravděpodobného scénáře udělal přednost a nakonec i díky němu se stal kultovní. A to i přesto, že Chucky, přinejmenším tedy ve svém prvním představení, není zas až tak výkonný a všehovšudy si připíše jen čtyři hity, z čehož jeden není ani přímá vražda, nýbrž nastražená past s puštěným plynem, a zbylé také nejsou nějaké majstrštyky mezi mordy na stříbrném plátně.

Krev ani hutná atmosféra tedy nepatří k přednostem první „Dětské hry“, obojího se ve filmu dávkuje jen velmi skromně. Hlavním tahákem je vedle hláškujícího nasraného panduláka především všeobecná zábava – v širším slova smyslu, nemám na mysli vyloženě smích. „Dětská hra“ je prostě ohromně zábavný béčkový biják, což samozřejmě myslím jako pochvalu. Může se to zdát málo, ale na druhou stranu – co víc by měl člověk od filmu chtít, než aby ho na nějakou tu hodinku a půl zabavil? I dneska je to dobrá podívaná, kterou si člověk rád zopákne a ne nutně jenom z nostalgie.