Země: USA Rok vydání: 2019 Žánr: slasher Originální název: Child’s Play Český název: Dětská hra Režie: Lars Klevberg Hrají: Gabriel Bateman, Aubrey Plaza, Mark Hamill Hrací doba: 90 min

(Budou spoilery.)

Nikdy jsem nebyl příznivcem různých remaků a rebootů, spíš naopak, a s největší pravděpodobností už ani nikdy nebudu. Mohl bych se sice rozepsat o nějakých hlubších důvodech, proč k takovým počinům chovám averzi, ale schovám si to až na jindy, třeba i do samostatného článku. V krátkosti jen řekněme, že mi to povětšinou připadá jako zbytečnost.

Přesto ještě svým způsobem chápu pokusy znovu nakopnout nějakou značku, která už je dávno mrtvá a skončila před mnoha lety. Pokud jsou ty bijáky dobré, pořád jde podle mě o zbytečnost, ale dejme tomu, že v tom lze nalézt nějaký rozumný záměr. Nicméně remake jako „Child’s Play“ absolutně nedává smysl, ať se na to podívám z jakéhokoliv hlediska.

„Child’s Play“ totiž není mrtvá série, na níž by už roky jen sedal prach a žila pouze ve vzpomínkách hororových fandů. Chuckymu se daří docela dobře, i když už nemá potenciál na plnění kinosálů a přesunul se do televize. Don Mancini jakožto duchovní otec série ale dál pokračuje v původní dějové linii a podle všeho ještě nějakou dobu pokračovat bude. Sedmý díl „Cult of Chucky“ vyšel poměrně nedávno (2017), v roce 2020 by měl přijít seriál a výhledově se do budoucna chystají i další celovečeráky. Proč by se za takové konstelace měl předělávat původní snímek z roku 1988, když jeho příběh a odkaz dál žije? A obzvlášť když šestka a sedmička začaly do hry vracet i staré postavy z prvních dílů, čímž i ty letité bijáky stále mají v rámci Chuckyho univerza své opodstatnění.

Jen těžko se tedy dá na remake „Child’s Play“ pohlížet jinak než jako na laciný pokus studia jak zajebat prachy, protože jde prostě o známé jméno. Dědci, co jsou tak staří, aby si ještě pamatovali dřívější díly, na to půjdou ze zvědavosti, a omladině se to prodá jako cool horor, protože ty teďka frčí. Prostě sázka na jistotu. Možná to jsou předsudky, ale téhle pachuti jsem se při sledování nové verze „Child’s Play“ prostě nedokázal zbavit. Obzvlášť když předělávka udělala některé hodně diskutabilní změny.

Tohle je samozřejmě problém všech remaků. Když je předělávka doslovná, všichni budou pindat, že to sprostě okopírovali; když se udělají nějaké změny, všichni budou pindat, že se něco změnilo. Což ale nic nemění na tom, že nový design Chuckyho je fakt tak nepovedený, až je prostě extrémně debilní. O něco větší smysl už dává, že remake úplně vyškrtnul voodoo (už nejsou osmdesátky, na koho by tohle dneska fungovalo?) a tím pádem i postavu Charlese Lee Raye. Chucky je nyní skutečně jen obyčejná hračka, která se akorát ukrutně porouchala. Respektive ne náhodou, jak se dozvíme v intru, protože zoufalý Ind v továrně na hračky odstranil všechny bezpečnostní protokoly.

Snaha o modernizaci zas tak nevadí, ale je škoda, že film úplně nevyždímal potenciál toho, že se Chucky umí připojit a ovládat všechna zařízení od téže společnosti, jimiž je prošpikovaná skoro každá domácnost. Pořádně toho využije až v poslední scéně v supermarketu, jinak prakticky jen zapíná a vypíná televizi nebo světla. Co mi ale vadilo ještě víc – díky oné změně původu tady Chuckymu prostě schází charisma. V původních filmech to nebyla jen hračka, nýbrž psychopatický cynický dobytek, a právě to vždy patřilo k největším přednostem „Child’s Play“. Nyní je to jenom kus rozbitého plastu, což jednoduše nemá patřičný dopad.

Film samotný není úplný pacifista. Nějaká krev se najde a minimálně dvě vraždy jsou i poměrně zajímavé (sekačka + vánoční světélka, která ale byla vidět už v traileru, a pila), přesto to působí poměrně cudně a největší maso předvedou scény z „The Texas Chainsaw Massacre 2“, na nějž se postavy v jednu chvílí dívají v televizi.

Možná to bude dáno celkovým tónem snímku, který chce být chvíli hororem, za chvíli zase zbytečné vtípky pro odlehčení, ale žádný hustý černý humor jako ve starších částech „Child’s Play“. Přijde mi, že takhle se ty horory poslední dobou z nějakého důvodu točí… prostě tam musí být nějaké vtípky a zlehčení situace, aby se děcka v kinech náhodou opravdu nebála. Dokonce i když se hlavní hrdina Andy snaží zbavit lidské hlavy, již dostal od Chuckyho jako dárek, nejde o žádnou bizarní scénku a spíš to bylo jako z nějaké debilní komedie, jejíž humor stojí na tom, že se nějaká postava cítí trapně.

Pocity jsou každopádně hodně rozporuplné, protože remake není tak strašný, aby se na něj nedalo jednou podívat a aby jej člověk mohl nemilosrdně pojebat. Zároveň jsem však na něm nenašel prakticky nic, co by mě vyloženě potěšilo a kvůli čemu bych si jej potřeboval pamatovat. Celkově tedy čistý průměr, který sice asi není nejhorším dílem „Child’s Play“ vůbec, ale zcela určitě je tím nejzbytečnějším, protože zápach nepotřebnosti a příliš očividná snaha lehce vydělat z toho táhnou na hony.