Země: USA Rok vydání: 2017 Žánr: slasher Originální název: Cult of Chucky Český název: Chuckyho kult Režie: Don Mancini Hrají: Fiona Dourif, Brad Dourif, Michael Therriault, Adam Hurtig Hrací doba: 91 min

(Budou velké spoilery.)

Od šestých a sedmých dílů dlouhých hororových sérií už divák žádné velké zázraky neočekává. A většinou je také nedostává. Jsou tu ovšem výjimky. Pro mě je třeba nejlepším dílem „Friday the 13th“ právě šestka. A dost mě překvapilo, že další takovou výjimkou je rovněž „Child’s Play“. Obzvlášť po docela slabé šestce „Curse of Chucky“ jsem toho od sedmičky moc nečekal, a proto mě (příjemně!) překvapilo, v jaké formě se vraždící panák vrátil ve svém sedmém dobrodružství „Cult of Chucky“…

A přitom se sedmička zpočátku netváří zrovna slibně, spíš naopak. Vrací se vozíčkářka Nica ze šestky. Té samozřejmě (klasicky) nikdo nevěřil, že všechny vraždy z minulého dílu má na svědomí dětská hračka posednutá duchem sériového vraha, takže skončila v blázinci. Prostředí blázince pro horor není nijak zvlášť originální a tenhle vypadá obzvlášť levně. Film se navíc stejně jako v případě „Curse of Chucky“ rozjíždí pomaleji, ale na rozdíl od šestky to není taková nuda.

Ta pravá sranda ale klasicky nastane až v momentě, kdy se na scénu dostaví Chucky, jenž začne s gustem redukovat psychicky narušené postavičky. Tentokrát s lepšími hláškami a leckdy i důmyslnějšími způsoby, ačkoliv je evidentní, že ta nejoriginálnější smrt se sklem nápadně připomene skleněný strop z „Bride of Chucky“.

V „Cult of Chucky“ je nicméně sranda ještě znásobená tím, že Chucky tu tentokrát není jen jeden, protože si skutečně vytvořil svůj kult a hobluje zduplikovaný hned v několika panenkách. Momenty, kdy víc panenek sype vtipné pindy přes sebe, jsou fakt zábavné a stojí za to kvůli nim už posedmé přežít obligátní „vraždí ta panenka a nikdo mi to nevěří“. Ale díky docela zajímavému a příjemně zamotanému ději a několika zajímavých zvratům to i tak v pohodě ubíhá. Atmosféra i zábava houstnou s přibývajícími minutami a hlavně přibývajícím počtem Chuckyho inkarnací. Oproti minulému dílu citelně přibylo černého humoru, což je velké plus, a gore je jednoznačně nejhustější z celé série.

Hlavně je ale na „Cult of Chucky“ hodně vidět, že celou sérii dělá jeden člověk, který si hlídá konzistenci a návaznost, ale také se ke svému životnímu dílu chová s úctou a má nějakou vizi, jakým směrem značku vést. Což u hororových sérií rozhodně nebývá zvykem. Sedmička svým vývojem zpětně konečně dala smysl i šestce (byť ta mi stále připadá spíš jako takové celovečerní intro do něčeho, co má zjevně být novou érou „Child’s Play“) a také novější díly plně propojila s těmi nejstaršími (Andy Barclay, hrdina prvních tří dílů, se opět stává plnohodnotnou postavou) i s těmi prostředními komediálními (větší prostor také pro Tiffany, která se sice neukáže na dlouho, ale díky jejímu přičinění se děj hýbe kupředu).

Navíc Don Mancini přihazuje další hrst servisu pro zapalené diváky. Zatímco v „Curse of Chucky“ se ve finální respektive potitulkové scéně vrátila Tiffany a Andy, v „Cult of Chucky“ scéna po titulcích vytáhne eso v podobě další staré známé postavy, opět i s její původní představitelkou. Vrátí se totiž Kyle z „Child’s Play 2“ a byla by velká škoda, kdyby v dalších dílech nedostala víc prostoru, stejně jako se v sedmičce plnohodnotně vrátil i Andy Barclay.

Kromě toho si ale sedmička připravila půdu také na to, aby série mohla zdravě a důstojně pokračovat i po další roky. Chucky patří k těm postavám, které jsou neodmyslitelně spjaty s jedním hercem, v tomto případě Bradem Dourifem. Ten má už ale svůj věk a je jasné, že Chuckyho nebude moct hrát věčně. „Child’s Play“ to vyřešilo hodně chytře, když štafetu převzala Dourifova dcera Fiona respektive tedy v rámci příběhu její postava Nica. Proti takovému řešení nemůže mít námitky snad nikdo a rozhodně jde o citlivější pokračování než obyčejné přeobsazení.

Všehovšudy sedmička hodně potěšila, protože po komediálních dílech a slabší šestce se konečně jedná o návrat v plné parádě. Nakonec vůbec nevadí, že se už „Child’s Play“ muselo stáhnout na televizní obrazovky, protože potenciál má tahle série pořád velký. Chucky se aktuálně nachází v mnohem zdravější kondici než jakýkoliv další z legendárních slasherových harcovníků jako Jason Voorhees, Freddy Krueger nebo Leatherface… snad jen ten Michael Myers má aktuálně před sebou nějakou šťastnější vyhlídku na nejbližší budoucnost, ale na rozdíl od Chuckyho se musel vykoupit (už několikátým) tvrdým rebootem, zatímco hláškující zrzavý prcek stále jede v původní a jediné dějové linii. Sedmička hlavně nechala dveře dokořán (šestka a sedmička konečně pochopily, že není košer furt zabíjet nejdůležitější postavu, když se chce pokračovat dál) do budoucna. Já osobně se teda na další Chuckyho eskapády těším. Podle všeho na ně nebudeme čekat dlouho.