Archiv štítku: slasher

Friday the 13th: A New Beginning (1985)

Friday the 13th: A New Beginning (1985)

Země: USA
Rok vydání: 1985
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th: A New Beginning
Český název: Pátek třináctého 5

Režie: Danny Steinmann
Hrají: John Shepherd, Melanie Kinnaman, Shavar Ross

Hrací doba: 92 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Ani druhý pokus „definitivně“ ukončit sérii se ve čtyřce nepovedl navzdory jejímu odvážnému názvu „The Final Chapter“. Podtitul pětky, která je o pouhý rok mladší než její přímý předchůdce, je ovšem neméně výmluvný: „A New Beginning“.

Pátý díl legendární slasherové série mezi fanoušky příliš oblíbený není a ve všech žebříčcích se většinou nachází na úplně druhém konci než trojka se čtyřkou – na samém chvostu, kde se přetahuje o titul nejhoršího „Pátku třináctého“ s devátým dílem. Podle mě je ovšem pětka zbytečně podceňovaná. Samozřejmě, že ve své podstatě to není nijak zásadně dobrý film, ale ruku na srdce, „Pátek třináctého“ jako celek není žádná dech beroucí podívaná. Samozřejmě, že je pětka trochu hloupá, ale jenom o trochu víc než ostatní díly. Snad tedy až na přehrávající vidláky, kteří jsou skutečně lehce za čárou.

Řekl bych, že vysoká neoblíbenost pátého dílu plyne jednoduše ze skutečnosti, že zde nevraždí Jason Voorhees. Vypadá to jako Jason, nosí to hokejovou masku jako Jason, drží to mačetu jako Jason, ale Jason to není. Jak se totiž na konci ukáže, jde jen o napodobitele, jenž pana Voorheese použil jakožto zástěrku pro své vlastní zločiny. Což byl krok, který mnohým příznivcům nebyl po chuti, a tito by nejspíš byli ještě naštvanější, kdyby se realizoval původní záměr, že od šestého dílu by se hokejové masky a mačety ujal Tommy Jarvis, jemuž mělo z konfrontací s Jasonem definitivně jebnout, což ostatně všechno naznačoval konec pětky.

Vedle malého „detailu“, že se za maskou neskrývá Jason Voorhees, ovšem není „A New Beginning“ nijak výrazně horší než předešlé díly, v lecčems je dokonce i překonává. Přinejmenším v body countu, který je v pětce jeden z nejvyšších v celé sérii. Gore je taky v pohodě, ačkoliv i tady musely dost zásadně zastříhat střihačovy nůžky (nejen kvůli krvi, ale také kvůli nahotě), aby pětka prošla do kin s nějakým rozumným ratingem. Film prý dostal rating R až na devátý pokus. Některé vraždy jsou přesto zábavné, hlavě ta v lese se zahradními nůžkami a hned ta následující s opaskem. Speciální zmínku si jistě zaslouží vražda v kadibudce, u které si vždycky málem utrhnu bránici, protože ta je fakticky k popukání.

Pětka se v ději opět posouvá o několik let kupředu, shodou náhod o pět. Jednička se odehrávala v roce 1979, dvojka až čtyřka v roce 1984 a pětka roku 1989. Příběh se točí okolo Tommyho Jarvise, jenž si ze svého setkání s Jasonem odnesl pěkné trauma a od té doby lítá akorát po doktorech a léčebnách. Film začíná v momentě, kdy přijíždí do zařízení, kde se z nějakého důvodu nepříliš přizpůsobivá mládež připravuje na své zařazení zpět do společnosti. I mezi nimi je Tommy největší exot a asi nikoho z vás nepřekvapí, že se zanedlouho začne dít něco, co mu dobře na srdíčku rozhodně neudělá.

Friday the 13th: A New Beginning (1985)

Vzato kolem a kolem mě sledování pětky vůbec neobtěžovalo, rozhodně ne o nic víc než předešlé díly. Samozřejmě, že není problém najít hned několik dost hloupých prvků, bez nichž by výsledku bylo zaručeně lépe – vedle již zmiňovaných vidláků je to samozřejmě statečný černošský kluk. Děti do hororů prostě nepatří, protože jen málokdo má koule je nechat odpravit, takže většinou přežijou a hororového fandu serou. Obzvlášť když začnou zachraňovat ostatní anebo bojovat s hlavním záporákem. Tommyho výstup ve čtyřce byl snesitelný, ale Reggie v pětce je prostě na pěst a snad všichni při každém zhlédnutí doufáme, že tentokrát už tou mačetou po tlamě dostane… a nikdy to nevyjde.

Nicméně z hlediska samotných mordů, tempa a zábavnosti pro mě pětka splňuje, co od „Pátku třináctého“ očekávám. Zázrak to samozřejmě není a určitě je pravda, že patří do spodní poloviny pomyslné tabulky všech dílů, ale přesto si myslím (a vím, že to nebude populární názor), že „A New Beginning“ dostává víc hejtu, než si zaslouží…

Friday the 13th: A New Beginning (1985)


Friday the 13th: The Final Chapter (1984)

Friday the 13th: The Final Chapter (1984)

Země: USA
Rok vydání: 1984
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th: The Final Chapter
Český název: Pátek třináctého 4

Režie: Joseph Zito
Hrají: Ted White, Kimberly Beck, Corey Feldman

Hrací doba: 90 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Dvojka až čtyřka „Pátku třináctého“ na sebe navazují zcela plynule a napřímo. Nejprve vždy proběhne krátká rekapitulace minulé části, až se dojde do bodu, kdy tato skončila, a odsud se rovnou pokračuje dál. Jak si pamatujeme od minula, trojka skončila zabitím nebohého Jasona. Však víte, sekera do palice neudělá dobře na zdravíčku ani takovému frajerovi, jakým je mistr Voorhees. Není ale všem krvavým dnům konec…

V márnici se totiž Jason probere (vysvětlení nečekejte, to byste od tohohle filmu chtěli trochu moc), okamžitě si spraví náladu na odpravení dvou místních zřízenců, kteří si kousek od jeho mrtvoly chtěli dát opáčko z kopulačních pohybů, a hurá zpátky domů, do lesů okolo jezera Crystal Lake. Na uvítanou zde odpraví jednu macatou stopařku, až se jí z toho rozmáčkne banán (v tom nehledejte žádnou metaforu ani jinotaj, fakt při své smrti rozmáčkne banán), a pak už jen stačí počkat, než dorazí nová dávka mládeže na popravu. Ta obsadí sousedství vedle stálých obyvatelů oblasti, k tomu ještě okolo pobíhá zálesák, jenž přišel najít pana Voorheese a vyřídit si s ním, že mu ve dvojce sejmul sestru. Ale Jasonovi nic z toho nevadí – čím víc krků na podříznutí, tím lépe.

Ani čtyřka nijak nemění zaběhnuté schéma, které zavedly již předcházející části. Nejprve pomalejší rozjezd s bezstarostnou mládeží. Bezstarostnost ovšem trvá jen do chvíle, než na mejdlo vtrhne Jason Voorhees a stane se hlavní hvězdou večera. Jak vidno, i s hokejovou maskou na ksichtě může být člověk lvem salónů, po jehož opíchání řvou všechny roštěnky. V tomhle si ten jinotaj už klidně najděte.

Začátek je opětovně nutnou omáčkou, kterou člověk musí vytrpět, než na scénu vtrhne Jason. Pomalejší a nudnější rozjezd opět vyváží závěrečná půlhodina, kdy se Jason rozjede a vykuchá (skoro) všechno, co mu přijde pod ruku. K nejzábavnějším smrtím čtyřky bych zařadil rozmačkání hlavy v koupelně, vraždu v kuchyni (nikdy se neptejte na otvírák na víno, když je poblíž Jason, nebo vám ho opravdu podá) a také zabití výše zmiňované drsňáka, jenž si přišel pro pomstu, protože během umírání hodí naprosto dokonalou hlášku: „He’s killing me!“

Za zmínku možná stojí, že gore efekty v tomto díle opět stvořil Tom Savini, jenž pracoval už na jedničce. K sérii se prý vrátil z toho důvodu, že Jason na konci zemře a že mělo jít o poslední díl, díky čemuž také v originále nese podtitul „The Final Chapter“. Jak už dnes dávno víme, dlouho tenhle záměr nevydržel. Ostatně i trojka měla být původně poslední a Jason na jejím konci dostal po papuli. Zajímavostí ovšem je, že díky tomuhle bijáku se „Pátek třináctého“ stal teprve druhou filmovou sérií v historii, která se dostala ke čtyřem navazujícím pokračováním. Prvenství v tomto ohledu má jen tak mimochodem Agent 007.

Friday the 13th: The Final Chapter (1984)

Čtyřka také uvádí na scénu postavu Tommyho Jarvise, jenž se posléze objevuje i v následujících dílech. Zde přichází na scénu ještě jako dítě a je to právě on, komu se podaří na konci zabít Jasona Voorheese ve známé scéně s mačetou do hlavy. Což je jen tak mezi námi trochu paradoxní, jelikož čtyřka je první a jednou ze dvou částí celé série (nepočítaje jedničku, kde nevraždí on), kde Jason nikoho nezabije svou trademarkovou mačetou, aby tu s ní nakonec sám dostal naloženo.

„Pátek třináctého 4“ je společně s trojkou nepochybně ztělesněním toho, o čem celá slavná série je, má všechny trademarky na svém místě (paradoxně až na mačetu) a stal se etalonem toho, jak by měl „pravý“ „Pátek třináctého“ vypadat. Což je asi i důvod, proč je mezi fanoušky tolik ceněný a proč se v žebříčcích série pravidelně umisťuje na předních pozicích (ačkoliv svého času byl kritikou těžce strhán). Osobně si ale myslím, že většina „Pátků třináctého“ je docela vyrovnaná a že ani čtyřka není zas tak výrazně lepší než ostatní. Ale fajn vyvražďovačka, jíž klasicky vévodí finální půlhodina, to bezesporu je.

Friday the 13th: The Final Chapter (1984)


Friday the 13th Part III (1982)

Friday the 13th Part III (1982)

Země: USA
Rok vydání: 1982
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th Part III
Český název: Pátek třináctého 3

Režie: Steve Miner
Hrají: Richard Brooker, Dana Kimmell, Paul Kratka

Hrací doba: 95 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Prvnímu i druhému dílu „Pátku třináctého“ se ve své době dařilo a oba se mohly pochlubit finančním sukcesem, tudíž se s natáčením druhého pokračování a zároveň třetího dílu nijak neotálelo. Pouhý rok po dvojce už tu byla „Part III“, jejíž děj se odehrává pouhý den po dvojce. Návaznost je tedy jasná, zbraně nabroušené, Jasonova chuť vraždit veliká, tak hurá na věc.

Schéma je vlastně neměnné. Jednotlivé části „Pátku třináctého“ většinou nic nového nevymýšlejí a od dvojky dál je to na několik příštích dílů vlastně na jedno brdo. Trojka začíná intrem, v němž Jason odpraví nějaké dva místní vidláky u nich doma. Režisér – stejně jako dvojky se i trojky ujal Steve Miner – v téhle pasáži zdařile napíná. Je nad slunce jasné, že Jasonův úder přijde, ale chvíli to trvá… žádné strachy, nakonec se sekáček ke slovu dostane a film otevře svůj mrtvolný účet.

Potom už přichází na řadu klasický průběh „Pátků třináctého“. Na víkend na chatu přijíždí parta teenagerů, jejichž jedinými životními starostmi je zachlastat, zahulit, zasouložit (ne nutně v tomhle pořadí). Akorát nevědí o tom, že v přilehlé stodole se usídlil Jason Voorhees osobně. Nejprve se vypořádá se třemi motorkáři, s nimiž se omladina nepohodla v nedalekém krámě. Trio kožených borečků (respektive dvou borečků a jedné borečkyně) se přijelo pomstít, ale než stačí provést nějakou lumpárnu ve stodole, Jason si zjedná respekt a všem jim ukáže, zač jsou toho vidle.

Potom už přijde noc, jako vždy se zanedlouho spustí bouřka (to je pomalu taky jedním z poznávacích znamení série – vždycky, když Jason Voorhees řádí, je bouřka a strašně chčije), takže už nic nebrání tomu, aby se legendární zabiják pustil do svého krvavého díla, díky němuž se onou legendou stal. Některá zabití jsou vcelku fajn, hlavně jde o výše zmiňovaný hod vidlemi na cíl ve stodole, pak taky o harpunu do oka, zásek do tlamy vzhůru nohama (nikdy před Jasonem nechoďte po rukou – zabije vás) a v neposlední řadě také vytlačení oka z hlavy, při němž trojka předvede své pověstné 3D.

3D? Jestli si někdo z vás myslel, že první film ve 3D je „Avatar“, tak ho asi zklamu, jelikož se s touto technologií experimentovalo už o desítky let dříve. Ostatně ani „Pátek třináctého 3“ není ani zdaleka prvním takovým pokusem, je však prvním 3D filmem, jenž se dočkal velkoplošného nasazení do kin hollywoodským major studiem. Na 3D efekt se tu hodně hraje, což ostatně naznačuje už sám plakát. Během filmu jdou mnohé předměty proti kameře pro podporu tří dimenzí, vzhledem k žánru to jsou velmi často zbraně anebo třeba zmiňované oko, ale někdy se jedná i o takovou blbost jako třeba jojo.

Friday the 13th Part III (1982)

Jestli se ovšem „Pátek třináctého 3“ něčím nesmazatelně zapsal do análů téhle legendární série, 3D to rozhodně není. Trojka má totiž specifické postavení především díky tomu, že Jasonovi dala jeho kultovní masku. Právě zde si vrah poprvé nasadí masku hokejového brankáře, s níž nejprve blbne jedna z pozdějších obětí. Jason tlouštíkovi podřízne krk a přivlastní si jeho masku, která mu na jeho ohavném ksichtě zůstane i ve všech následujících dílech.

Vím, že spousta fandů si trojku (a s ní i čtyřku) cení snad nejvíc v sérii, osobně však ten důvod nechápu. Snad kvůli tomu, že právě zde si Jason Voorhees konečně nasadil svou pověstnou masku a tedy až odsud začal naplňovat všechny trademarky značky. Mně osobně ovšem přijde, že od dvojky (včetně) dál je několik dalších částí navlas stejných a také stejně zábavných. I trojka má klasicky trochu zívací rozjezd, který je s trochou nadsázky spíš špatná teen komedie, pak nastoupí Jason a konečně začne ta pravá zabáva. Jediná škoda je, že „Pátek třináctého 3“ byl podobně jako další díly série pro kina hodně zcenzurován, aby dostal nižší rating, docela rád bych viděl původní nesestříhanou krvavější verzi. Ale jinak pohoda, dobrý slasher – samozřejmě zejména díky finální půlhodině, v níž začne řádit Jason.

Friday the 13th Part III (1982)


Friday the 13th Part 2 (1981)

Friday the 13th Part 2 (1981)

Země: USA
Rok vydání: 1981
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th Part 2
Český název: Pátek třináctého 2

Režie: Steve Miner
Hrají: Amy Steel, John Furey, Warrington Gillette, Steve Dash

Hrací doba: 87 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Pět let po masakru, který v prvním díle „Pátku třináctého“ rozpoutala Pamela Voorhees, se jezero Crystal Lake opětovně stává objektem zájmu, kde se někdo snaží vytvořit turistickou destinaci. Na druhé straně vodní plochy, relativně daleko od místa předchozí tragédie, se schází několik teenagerů na kurzu pro vedoucí letních táborů. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o horor a navrch ještě o horor s názvem „Pátek třináctého“, musí být každému nanejvýš jasné, že jakkoliv je dorazivší omladina prudce nadržená a sexuchtivá, rozhodně nepůjde o rozjuchanou náctiletou komedii.

Pamela Voorhees sice na konci minulého dílu zdechla, nicméně Jason… ten se sice měl utopit, ale jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Skutečně se utopil? To nikdo neví – včetně samotného filmu, který se nijak neobtěžuje vysvětlit, jaktože se v lesích okolo jezera Crystal Lake potuluje postižený zabiják žijící ve fušersky spíchnuté boudě ochotný vykuchat kohokoliv, kdo mu páchne do rajónu.

Musím říct, že tohle mě na pokračování „Pátku třináctého“ malinko mrzí, až rozčiluje. Takže se neutopil a celou tu dobu přežíval v místních lesích? Pokud ano, proč si ho do té doby nikdo nevšiml, když mezi jeho zmizením (1958, kdy se měl jako dítě utopit) a současností (1984) uplynulo tolik let. Anebo se skutečně utopil a je to nějaký duch nebo extrémně agresivní zombie nebo cokoliv? „Pátek třináctého 2“ žádné odpovědi bohužel nedává… Asi ne náhodou se někteří tvůrci prvního dílu o tomto přístupu veřejně vyjádřili v docela nelichotivém duchu.

Jediné, co dvojka dovysvětlí, je osud Alice, jediné přeživší z prvního dílu. Herečka Adrienne King chtěla s „Pátkem třináctého“ pokračovat, ale měla trochu problémy s příliš horlivým fanouškem prvního dílu, který ji pronásledoval, díky čemuž nakonec na plac dorazila až v poslední den, v době, kdy byl film celý natočen. Zahrála si tedy pouze v úvodní scéně, v níž Jason Voorhees pomstí svou maminku, jíž Alice na konci jedničky usekla hlavu. Mimochodem se jedná o první Jasonovu vraždu v celé sérii a rovnou mimo prostředí jezera Crystal Lake.

To je naštěstí největší a také jediný zásadní problém snímku. S výjimkou téhle malé kaňky je totiž druhý „Pátek třináctého“ oldschoolový slasher jak víno a i v dnešní době je náramná zábava jej sledovat. Vyvražďovací škola v krystalicky čisté žánrové podobě, jako z učebnice. Rozjezd je trochu pomalejší, ale jakmile se Jason ve druhé polovině konečně pustí do krvavého díla, není už moc co vytýkat. Napětí je navzdory stáří slušné, vraždy rovněž, i když by mohly být krvavější, v tomto duchu je dvojka lehce cudnější než jednička.

Friday the 13th Part 2 (1981)

Sám Jason Voorhees je ovšem ve formě. Žádná empatie ani výčitky, jako správná mašina na smrt se nikým nepáře a chladnokrevně a systematicky morduje celé osazenstvo kempu, které zde na noc zůstalo. V čemž mu nijak nebrání ani skutečnost, že ve dvojce na sobě ještě nemá svou ikonickou hokejovou masku, již si nasadí až ve třetím díle. Tady vraždí s jakýmsi pytlem na hlavě, díky čemuž se tu nápadně podobá vrahovi z ještě staršího hororu „The Town That Dreaded Sundown“ (1976). S výjimkou novějšího remaku z roku 2009 je dvojka jediná část celé ságy, kde Jason vraždí v tomhle pytli, a jen tak mimochodem také jediná část, v níž má odmaskovaný Jason vlasy a vousy (jistě si vzpomenete, že vlasy neměl ani jako dítě v těch několika málo záběrech v jedničce).

Friday the 13th Part 2 (1981)

Samozřejmě, že „Pátek třináctého 2“ jede dle jasně daných žánrových pravidel, ale je to dost spanilá jízda, která odsýpá, jak se na pořádný slasher sluší a patří. Nebojím se tvrdit, že v tomto případě je dvojka mnohem lepší než jednička. Původní „Pátek třináctého“ má svůj význam, ale osobně jej beru spíš jen jako takovou předehru před Jasonovou sérií. Skutečný „Pátek třináctého“ začíná až zde, kdy se na scénu dostaví sám hlavní zabiják a začne porcovat otravné náctileté blby. Hororová klasa i klasika.


Friday the 13th (1980)

Friday the 13th (1980)

Země: USA
Rok vydání: 1980
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th
Český název: Pátek třináctého

Režie: Sean S. Cunningham
Hrají: Adrienne King, Jeannine Taylor, Kevin Bacon, Harry Crosby, Laurie Bartram, Mark Nelson, Betsy Palmer

Hrací doba: 95 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

„Pátek třináctého“ – to je jméno, které nepochybně vzbuzuje určitý respekt. Jedna z nejznámějších a také nejdelších hororových sérií, jeden z těch „svatých“ slasherů, které formovaly svůj žánr a které zapříčinily obrovskou slasherovou mánii v osmdesátých letech, kdy takzvané „vyvražďovačky“ vládly hororovému světu. Deset filmů hlavní série, jeden remake a navrch jeden crossover s kolegou Freddy Kruegerem ze série „Noční můra v Elm Street“. Celkem tedy dvanáct bijáků, které se točí okolo Jasona Voorheese, jednoho nejvíc ikonických zabijáků filmové historie.

Nemilosrdný vrah s hokejovou maskou na ksichtě a mačetou v ruce – to je obraz, jenž přesáhl hranice hororového teritoria a stal se popkulturní ikonou. Kolik sériových vrahů o sobě může tvrdit, že to dotáhli takhle daleko? Jason se stal regulérní legendou, kterou zná snad každý, ale dovolím si tvrdit, že zdaleka ne všichni viděli veškeré jeho snímky a že někteří dokonce ani netuší, jaké byly jeho začátky… Právě dnes začínáme mapovat jeho cestu skrze desítky zmasakrovaných obětí až na vrchol.

Jasonovy začátky v úplně původním filmu byly nanejvýš skromné. Vždyť se v něm prakticky ani neobjevuje. Původně totiž Jason nebyl zamýšlen jakožto ústřední postava celé série, v jedničce slouží pouze jakožto motiv, na jehož základě vrah koná. Ale žádné strachy, všechno zůstává v rodině, protože tady za něj práci odvede jeho maminka, jež se mstí všem teenagerům za to, že kdysi radši souložili namísto své práce a díky jejich nepozornosti se její syn utopil.

Není žádným tajemstvím, že „Pátek třináctého“ vznikl na základě úspěchu svého staršího bratříčka „Halloweenu“. Michal Myers slavil se svým debutem z roku 1978 velký úspěch, na němž se následně snažili přiživit i mnozí. Jedním z prvních takových byli i tvůrci „Pátku třináctého“, s nímž ovšem položili základy hororovému kolosu…

Což mi na jednu stranu přijde nanejvýš zajímavé. Lze totiž chápat, že na dlouholetou sérii zadělal první díl „Halloween“, poněvadž to je prostě skvělý biják, jemuž ani po čtyřiceti letech od svého natočení neschází napětí a hutná atmosféra. Naproti tomu první „Pátek třináctého“ až tak zásadně skvělý není a v roce 1980 měla tahle série své nejlepší díly ještě dlouho před sebou.

V roce 1958 v kempu u jezera Crystal Lake nešťastnou náhodou utonulo dítě – Jason. O rok později zde byli zabiti dva vedoucí tábora. Kemp byl následně zavřen a začal chátrat. O dvacet let později tu je pokus o jeho znovuotevření, na místo dorazí první vedoucí a začnou pomalu dávat místo dohromady. Jenže tu nejsou sami, a jakmile nastane bouřlivá deštivá noc, kdosi je začne sledovat a jednoho po druhém vraždit.

Friday the 13th (1980)

„Pátek třináctého“ je v několika ohledech formálně zajímavý. Až do úplného konce drží pod pokličkou identitu vraha, vraždy jsou většinou ukázány přímo z jeho pohledu, což vytváří docela svěží efekt. Z dnešního pohledu je snímek nadupaný horou klišé, ale to mu asi nelze zazlívat, poněvadž právě „Pátek třináctého“ tato klišé pomáhal zavádět. Pochválit můžeme i krvavou stránku, která sice vedle dnešních masakrů už nikoho nedojme, ale na dobu svého vzniku jsou sekera v hlavě nebo šíp v oku vcelku fajn.

Nicméně, prohlásil jsem, že první „Pátek třináctého“ není nějak zásadně skvělou záležitostí, k čemuž mám samozřejmě své důvody. Snímek dost zestárl a dnes už nemá šanci vyděsit ani napnout, atmosféra je chabá a navzdory poměrně krátké stopáži se to místy poměrně vleče. Hodně dlouho trvá, než se vůbec něco začne, ačkoliv je příjemné, že s nástupem vraha na scénu nepřichází žádný zásadní zlom ve vývoji – většina obyvatelů kempu totiž zemře dřív, než si vůbec všimnou, že se něco děje, tudíž je ten přechod takový plynulý.

Friday the 13th (1980)

Nějaké vřískání a naháněčky tedy přicházejí až s poslední obětí a s nimi i jedna ze slabších pasáží „Pátku třináctého“. Závěr působí zbytečně natahovaně, vrství se v něm dementní chování vražedkyně (vykecávání) i oběti (prostě mámu Voorheesovou nemůže dojebat, když leží na zemi, musí začít zdrhat, aby se tat mohla opět zvednout a pokračovat v honu). Dnes už mě trochu iritoval i hudební doprovod, ať už jde o romantické melodie, které asi měly navodit pocity klidné přírody, když se nic neděje, tak rádoby napínavou hudbu ve scénách vražd.

Na první „Pátek třináctého“ jsem se dnes koukal s trochu rozporuplnými pocity. Vzpomínám si, že když jsem snímek kdysi dávno viděl poprvé v pubertě, fakt mě to dostalo a docela jsem se u toho i bál. Nyní už mi přišlo, že jeho kouzlo takřka vyprchalo (jaký to rozdíl oproti úvodní části konkurenčního „Halloweenu“!). Přesto si respekt zaslouží – za několik slušných mordů i lekaček a především z historických důvodů. Ať je totiž „Pátek třináctého“ jakýkoliv, nepochybně se jedná o zásadní dílko svého žánru, které inspirovalo mnohé další a položilo základ jedné velké hororového legendě. A to už mu nikdy nikdo neodpáře.

Friday the 13th (1980)


Halloween II (2009)

Halloween II (2009)

Země: USA
Rok vydání: 2009
Žánr: horor

Originální název: Halloween II
Český název: Halloween II

Režie: Rob Zombie
Hrají: Scout Taylor-Compton, Tyler Mane, Brad Dourif, Danielle Harris, Malcolm McDowell

Hrací doba: 101 min
(Director’s cut: 119 min)

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: IMDb.com

Remake „Halloweenu“ z roku 2007 nedopadl po finanční stránce vůbec špatně a nakonec ani po té filmové ne, tudíž Rob Zombie dostal zelenou, aby v sérii pokračoval a přidal ke své verzi slavné slasherové série i druhou část. Jenže zatímco v jedničce se ještě Zombie +/- mínus držel předlohy originálního snímku z roku 1978, k níž přidával nějakou vlastní nadstavbu (dlouhá linka z dětství Michaela Myerse), ve dvojce se už kompletně utrhnul ze řetězu a přetváří „Halloween“ k obrazu svému…

(Mimochodem, dneska budou menší spoilery.)

Jednu věc je nutno vyjasnit – „Halloween II“ z roku 2009 rozhodně není remakem „Halloween II“ z roku 1981. Zombie zde sice na původní dvojku sem tam odkáže, ale působí to spíš jako šibalské mrknutí na znalce, kteří ví a pamatují si. Viz například scéna v nemocnici nebo „šokující“ odhalení, že Laurie Strode se ve skutečnosti jmenuje Angel Myers a je sestrou Michaela Myerse. Tedy – tohle odhalení je šokující spíše pro samotnou postavu ve filmu, divák si to mohl lehce domyslet už v předešlém díle, i kdyby neznal staré snímky.

Základní cíl Michaela Myerse je stále stejný – zredukovat počet členů své rodiny. Nicméně ještě předtím, než se vydá na cestu, aby mohl pokecat se sestrou, jen tak se potuluje po polích s vizáží asociálního bezdomovce, a to dokonce bez masky. Bez masky se klidně nechá zmlátit dvojicí buranů a ve vraždící mašinu se mění až tehdy, když si svůj zarostlý ksicht zakryje ikonickou (a zde značně poškozenou) škraboškou. Snad ani není třeba dodávat, že v takovém případě se karty obracejí a že dvojice buranů to bude mít rychle za sebou.

Už jen to, že si Zombie dovolil Michaela částečně odmaskovat, působí v rámci „Halloweenské“ série ojediněle. Až doposud si totiž dospělá verze Myerse sundala masku pouze jedinkrát, a sice v pátém díle „The Revenge of Michael Myers“, kde ukázal tvář malé Jamie (ale ne divákovi); nedobrovolně mu pak byla stržena i v jedničce. Téměř vždy se tak ale děje způsobem, aby Michaelův obličej zahalovala tma a nebylo mu do něj vidět – s výjimkou samotného závěru, v němž divák nejenže konečně nahlédne pod masku, ale dokonce uslyší kultovního vrahouna promluvit. Byť o žádný hlubokomyslný monolog se nejedná, jen ze sebe vysouká jedno slovo. Kromě Myerse prošel významnou proměnnou i doktor Loomis, z něhož se nyní stal cynik snažící se na celém Myersově případu těžce vydělat. Zajímavý přístup, ale nakonec proč ne.

Řekl jsem, že Zombie zde začal přetvářet „Halloween“ dle svého, ale zatím to asi tak nevyznívá, co? Inu, v takovém případě by bylo záhodno připomenout zhulené duchařské pasáže (trochu připomenou šílené prostřihy v „Domu tisíce mrtvol“), v nichž se Michaelovi zjevuje duch jeho matky a duch sebe sama v dětském věku, který s matkou komunikuje namísto dospělého Myerse. To bych ještě teoreticky byl schopen sežrat, ale v momentě, kdy tyhle duchy začne vidět i Laurie / Angel, a ti ji navíc fyzicky začnou bránit v pohybu, už se to celé začíná posouvat do trochu nadpřirozené roviny, v níž se mi „Halloween“ osobně nelíbí. Navíc bych řekl, že celý tenhle mateřský motiv je poněkud zbytečný a filmu víc škodí, než pomáhá. Upřímně, trochu mi to přišlo, jako kdyby tohle Zombie do scénáře připsal, aby i sem mohl obsadit svou manželku Sheri Moon Zombie, jež ztvárňuje Myersovu matku, protože prostě musí být v každém jeho bijáku, jinak by měl doma dusno.

Halloween II (2009)

Další nevýhodou snímku je, že se až nepříjemně pomalu táhne. Začátek „Halloween II“ je vysoce slibný, ale postupně začne tempo uvadat a uvadat. Dvojka se víc soustředí na Laurie a její vyrovnání se s událostmi jedničky, takže sám Michael Myers trochu ustupuje do pozadí. Děj je trochu rozmělněný, vlastně docela nijaký a kupředu postupuje snad šnečí rychlosti. Na rovinu, dvouhodinová stopáž (režisérský sestřih) je trochu vražedná (skoro jako Michaelův nůž), důsledkem čehož je „Halloween II“ prvním celovečerním hraným snímkem Roba Zombieho, u něhož jsem pocítil nudu.

Jestli ale něco film drží nad vodou, pak je to jednoznačně sám Michael Myers. Jeho polidštění a částečné odmaskování mi nijak nevadilo, možná právě naopak. Samotná postava opět budí respekt (však ji také hraje kanadský hromotluk Tyler Mane) a hlavně – tentokrát je Myers skutečně nelítostný. Vraždí nemilosrdně, brutálně a bez sebemenších známek jakýchkoliv emocí. Tenhle dojem vydatně podporuje i skutečnost, že „Halloween II“ ještě trochu přidal na brutalitě a naturalismu a nebojí se zobrazování ošklivých detailů. Právě a jedině v těchto chvílích dokáže snímek s divákem aspoň trochu zacloumat.

Halloween II (2009)

Celkové dojmy z „Halloween II“ jsou ovšem poněkud rozporuplné. Na jednu stranu potěší syrovost vraždících scén, poněvadž tentokrát Michael Myers zabíjí snad nejpůsobivěji ze všech deseti dosavadních filmů. Tím spíš to pak ale celé vyznívá nevyrovnaně, protože mnohé pasáže jsou prostě slabé až zbytečné. Nicméně i přesto „Halloween II“ rozhodně neřadím k tomu nejslabšímu, co „Halloweenská“ série vyprodukovala. V porovnání s béčky od pětky dál stále vyhrává tenhle film.


Halloween (2007)

Halloween (2007)

Země: USA
Rok vydání: 2007
Žánr: horor

Originální název: Halloween
Český název: Halloween

Režie: Rob Zombie
Hrají: Tyler Mane, Daeg Faerch, Malcolm McDowell

Hrací doba: 109 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: IMDb.com

„Halloween“ je série, která po geniální jedničce a stále skvělé dvojce začala silně upřednostňovat kvantitu nad kvalitou. Do první slepé uličky se dostala s nesouvisejícím třetím dílem, do druhé se šestým dílem, odkud se pokusila vrátit na správnou cestu sedmička, která vymazala vše od trojky po šestku. Jenže ani tato příběhová větev moc dlouho nevydržela, protože hned s následnou osmičkou upadla do podobného svrabu jako předtím.

Bylo jasné, že má-li „Halloween“ pokračovat, zasloužil by si čerstvý přístup. Příprava celkově již devátého snímku v sérii započala nedlouho po uvedení „Halloween: Zmrtvýchvstání“, ale kvůli smrti výkonného producenta Moustapha Akkada, jenž produkoval všech osm filmů a zemřel v roce 2005 při teroristickém útoku v Jordánsku, se práce hodně zdržely. Původně se mělo jednat skutečně o deváté pokračování, jehož název měl údajně znít „Halloween: Retribution“, ale nakonec se z něho vyklubal remake originálního snímku, jejž dostal pod režijní patronát Rob Zombie. Ten původně usiloval hned o dva filmy, z nichž jeden by se soustředil čistě na dětství Michaela Myerse, a druhý by byl regulérním remakem. Producentům se však tato idea nelíbila a chtěli pouze remake…

Snad právě kvůli tomu se „Halloween“ z roku 2007 tak zásadně zaměřuje na dětství a začátky Michaela Myerse, aby si Zombie vynahradil nepovolený druhý snímek. Výrazně tedy rozšiřuje to, co si divák mohl u originálu z roku 1978 leda tak domýšlet. John Carpenter totiž v původním snímku z dětství ukázal jen to, jak Michael Myers ubodal svou sestru a následně byl zavřen v ústavu. Rob Zombie se na tento aspekt soustředí víc a snaží se vysvětlovat, jak se vlastně z obyčejného klučiny stal nelítostný sériový vrah.

Zde asi záleží na tom, z jakého úhlu pohledu na takové rozhodnutí hodláme nahlížet. Na jednu stranu je příjemné, že se Rob Zombie rozhodl jít si do určité míry svou cestou a přidat k předloze i nějakou nadstavbu, tedy netočit jen modernější variaci na již řečené. To bych považoval za pozitivum. Na druhou stranu, v originále divák o Myersovi nevěděl takřka nic, což také mělo určité kouzlo. Remake z něj dělá nepřekvapivý výsledek povahy, šikany a špatného rodinného zázemí, což mi přijde zbytečně triviální. Nicméně „dětská“ polovina filmu je o něco povedenější a Zombie se v ní opět ukazuje jako schopný režisér, jenž umí vytvořit napětí. Vše vrcholí v rodinném masakru, v němž si tentokrát Michael Myers vezme na paškál víc lidí než jenom sestru. Tahle scéna patří k vrcholům remaku a řádění krvavé řádění malého Myerse je podáno opravdu výborně.

Nicméně i v dospělé části, v níž už Zombie začíná citovat scény z originální předlohy, jsou některé momenty povedené. Za plus považuji, že Myers v téhle verzi sám o sobě vypadá děsivě, budí respekt, postupuje chladnokrevně a bez jakýchkoliv emocí, jak se na správnou vraždící zrůdu sluší a patří, a dokáže rozehrát poctivý masakr. Asi tím nejvýraznějším je syrové popravení adoptivních rodičů Laurie Strode.

Halloween (2007)

Na druhou stranu, remake má určitě i svá negativa. V některých případech mi opisování od originálu přišlo jako zbytečná úlitba nostalgikům. Jedním příkladem za všechny budiž zabití Lindy a jejího přítele, které se odehraje stejným způsobem jako v roce 1978. Trojice holčičích kamarádek (z nichž jednu jen tak mimochodem hraje Danielle Harris, tedy představitelka malé Jamie„Halloween 4: Návrat Michaela Myerse“ a „Halloween 5“) je poměrně nudná – s nevýraznou nudnou Laurie Strode v čele. I z tohoto ohledu je dobře, že remake bere jako hlavní postavu Michaela Myerse, nikoliv právě Laurie. Mírně mě zklamal i závěr snímku, v němž nastoupí zbytečně nelogické chování postav (pro horory bohužel typické) a Myers opět začne být nesmrtelný. To mi přijde poněkud škoda, když Zombie celou předchozí stopáž Michaela prezentuje jako bezcitnou, leč stále uvěřitelnou zrůdu, aby to následně shodil tím, že jej nechá přežít vše.

Halloween (2007)

Celkově vzato se ovšem jedná o poměrně důstojnou předělávku, která sice svou předlohu nemá šanci překonat, ale v rámci celé „Halloweenské“ série rozhodně patří k tomu lepšímu – dokonce bych se jiv pomyslné tabulce nebál zařadit hned na třetí pozici za první a druhý díl z roku 1978 respektive 1981. A to vůbec není špatný výsledek. Remake má několik silných momentů, přihazuje slušnou porci brutality (z tohoto ohledu jde o doposud suverénně nejnásilnější díl) a celkově svému jménu vůbec nedělá ostudu. Jedná se tedy o relativně povedený pokus o představení legendárního hororového monstra současným divákům. Možná až škoda, že Zombie dostal na starost pouhý remake.


Halloween: Resurrection (2002)

Halloween: Resurrection (2002)

Země: USA
Rok vydání: 2002
Žánr: horor

Originální název: Halloween: Resurrection
Český název: Halloween: Zmrtvýchvstání

Režie: Rick Rosenthal
Hrají: Brad Loree, Bianca Kajlich, Busta Rhymes

Hrací doba: 94 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: OutNow.ch

Michael Myers je zjevně nesmrtelný. Pokud si dobře vzpomínám, byl v předchozích sedmi dílech (z nichž v jednom se ani neobjevil) „zabit“ snad čtyřikrát, ale vždycky se v následujícím filmu ukázalo, že tak žhavé to nebude a že má tenhle frajer v bílé masce neobvykle tuhý kořínek. A tak i přesto – pozor, přijde sedmičkový spoiler – že na konci „Halloweenu: H20“ přišel o hlavu, osmá část „Halloweenské“ ságy s příznačným podtitulem „Zmrtvýchvstání“ to převrátí vzhůru nohama a ukáže, že Michael pořád žije (protože to ve skutečnost nebyl on, komu byla useknuta kebule) a je připraven vraždit. Mimochodem, když už jsem zmiňoval ty spoilery, radši upozorním, že tentokrát to bez nich nepůjde, takže jestli si nechcete zkazit překvapení, pokud jste snímek ještě neviděli, zvažte, zdali číst dál.

V osmičce se kromě vrahouna vrací na scénu i třetí největší hvězda Halloweenské série po Michaelu Myersovi a doktoru LoomisoviLaurie Strode. Jenže pozor, ačkoliv je Jamie Lee Curtis všude uváděna na prvním místě v hereckém obsazení a na plakátě ji nelze přehlédnout, ve skutečnosti si ve filmu střihne jen malý štěk na začátku. Navíc na něj Jamie Lee Curtis přistoupila z jediného důvodu – aby se nechala Michaelem Myersem konečně vykuchat a její postava se tedy mohla ze série „Halloween“ nadobro vytratit. (Jak ale dle čerstvých informací víme, nakonec si to rozmyslela a v aktuálně chystaném novém díle se zase objeví.)

Vzhledem k tomu, že synátor Laurie Strode ze sedmičky se v „Halloween: Zmrtvýchvstání“ neobjevuje (ačkoliv to původně v plánu údajně bylo), nabízí se otázka, koho tedy nyní bude chtít Michael Myers sejmout, když už vyvraždil, koho mohl a vlastně i nemohl (nezapomínejme, že sedmička smazala díly tři až šest – respektive čtyři až šest, protože trojku není třeba mazat, když s Myersem nemá nic společného – takže žádná malá Jamie v téhle linii série neexistuje). No, je to trochu divné a přijde mi, že to spoustu fandů série pěkně sere, ale – v osmičce nemá Michael Myers žádný velký motiv a jen tak kuchá náhodné kretény, kteří mu vlezou do baráku. Asi jen proto, že ho ruší od sklepní meditace, haha.

No, každopádně příběh „Halloween: Zmrtvýchvstání“ je dost sjetý, ale to se asi dalo čekat, protože jaký vymyslíte rozumný důvod, aby parta lidí vlezla do baráku sériového vraha? Osmý díl „Halloweenu“ to vymyslel tak, že jde o reality show, v níž se šest mladých lidí vydá do strašidelného domu, v němž v živém internetovém vysílání pátrá po odpovědích na otázku, proč Michael Myers začal vraždit. Samozřejmě, že po víc jak dvaceti letech by v opuštěném baráku (zase – nezapomeňte, že díly čtyři až šest se nestaly) nenašli ani hovno, ale něco jim tam nastražil producent show, jehož hraje neskutečně otravný rapper Busta Rhymes. Akorát ho při tom všem rapování jaksi nenapadlo, že tam ve sklepě skutečný Michael Myers může stále žít a že ve vysílání převezme hlavní roli.

Samozřejmě, že je to slátanina jako hovno. Samozřejmě, že trapní teenageři jsou extrémně nesympatičtí, takže tentokrát divák fandí Michaelovi, aby je všechny co nejdříve a co nejbolestivěji odpravil. Jen tak mimochodem mě pekelně nasralo, že Busta Rhymes, jemuž jsem zdechnutí přál nejvíc, to přežije a naopak pěkná zrzka to odnese. I když za to, že svoje cecky ukázala jen na vteřinku v jednom rychlém záběru, si to možná taky zasloužila, haha. Nicméně, chtěl jsem říct, že jakkoliv od osmého dílu dávno béčkové hororové série budete čekat sračku, nakonec to není až zas taková tragédie, jak se všude říká.

Halloween: Resurrection

Pokud nad tím nebudete zbytečně přemýšlet (čti: nebudete vůbec přemýšlet), dostanete vcelku odpočinkovou teenage naháněčku s nožem. Jistěže je to kurevsky nedůstojné pokračování takového kultu, jakým byl první „Halloween“ z roku 1978, to samozřejmě nikdo nepopírá, ale ruku na srdce – v téhle sérii jsou i horší kousky. Ať je osmička sebevětší kravina, furt mi přišla o dost lepší než trojka s pětkou. A naopak s přeceňovanou sedmičkou neprohrává zas až tak propastně.

Jestli ale něco „Halloween: Zmrtvýchvstání“ škodí, tak to ani není dementní příběh nebo důraz na moderní technologie. Naopak vraždění v přímém přenose, kdy tomu lidi u obrazovek fandí, protože si myslí, že jde jen o show, mi přišlo jako relativně oukej osvěžení – lepší než bezbarvý recyklát předešlých dílů jako v pětce. Největším kamenem úrazu je Busta Rhymes. Už dlouho jsem nezažil, aby mě někdo v nějakém filmu takhle extrémně sral, abych mu přál tu nejhorší možnou smrt. Jeho rádoby drsné hlášky jsou na pěst stejně jako neochota zhebnout, a když proti Myersovi začne metat kung-fu otočky, posune tím osmičku do vod nezamýšlené sebeparodie. Pouštění elektřiny do Michaelových varlat to jen potvrzuje, ehm.

Halloween: Resurrection

„Halloween: Zmrtvýchvstání“ je ovšem do určité míry bizarní i bez toho, takže budete-li se chtít škodolibě bavit, tak se bavit budete. Možná i proto osmičku nehodnotím tak nízko, protože jsem se u ní dost nasmál. Co na tom, že se člověk nesměje, protože je to vtipné, nýbrž kvůli tomu, že je to směšné. Ale jinak samozřejmě nejde o příliš dobrý film a podobně jako jiné další díly stojí za vidění jen kvůli tomu, aby člověk viděl kompletní sérii „Halloween“.


Halloween H20: 20 Years Later (1998)

Halloween H20: 20 Years Later (1998)

Země: USA
Žánr: horor

Originální název: Halloween H20: 20 Years Later
Český název: Halloween: H20

Rok vydání: 1998
Režie: Steve Miner
Hrají: Jamie Lee Curtis, Josh Hartnett, Michelle Williams, Adam Arkin

Hrací doba: 86 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: IMDb.com

Velkým neduhem dlouhých hororových sérií bývá značně nevyrovnaná kvalita jednotlivých částí. Ale to je asi logické, protože jen těžko lze udržet laťku kvality třeba v deseti filmech, na nichž se střídají různí režiséři, scénáristé a další filmařská chamraď. Samozřejmě, že takový osud neminul ani legendárního sériového vraha Michaela Myerse a jeho sérii „Halloween“.

S pětkou a šestkou se „Halloween“ dostal dost hluboko. Nebudeme-li počítat třetí díl, jenž sice nese jméno „Halloween“, ale s Michaelem Myersem nemá zhola nic společného, tak se zde série dostala na samotné dno. Navíc se při sešupu povedlo nasměrovat příběhovou linku do vod, odkud nebylo smysluplného úniku. Pětka byla ostudná co do kvality; šestka sice úroveň malinko zvedla, a dokonce nabídla několik slušných mordů, ale příběhově šlo o neskutečnou hovadinu, která z Myerse udělala duté hovádko ovládané runami, seskupením hvězd a fanatickou sektou. Navíc oba díly vykazovaly nadprůměrnou míru tuposti v míře, jakou už nelze dost dobře tolerovat ani u béčkového hororu. Kam byste tohle chtěli posunout, aby to dávalo smysl a nebyla to už od začátku píčovina na kvadrát?

Je jasné, že nemohlo přijít nic jiného než radikální řez, který celkově sedmý „Halloweenský“ film opravdu nabízí. A sedmička s podtitulem „H20“ se toho skutečně nebojí a řízla dost radikálně – ignoruje vše od trojky (včetně) dál. Maže se tedy návrat Michaela Myerse ve čtyřce, maže se pětková nuda, mažou se i runy a sekta v šestce. „Halloween: H20“ přímo navazuje na „Halloween II“ z roku 1981 respektive na úvodní dvojfilm tvořený prvními dvěma díly.

Zároveň byl „Halloween: H20“ zamýšlen jako pocta původnímu snímku k jeho 20. výročí a o jeho vznik se hodně zasadila Jamie Lee Curtis, jež se zde opět vrací na scénu. Bohužel bez Johna Carpentera, jenž se odmítl k „Halloweenu“ vracet, i bez Donalda Pleasence, který v roce 1995 zemřel. Nicméně tvrzení, že jde o čistokrevné stylové navázání, ať už bychom tím mysleli temnou atmosférickou lahůdku (první díl) nebo oldschool slasher (druhý díl), by bylo dost zavádějící. Víc než 80. léta je totiž z „Halloween: H20“ cítit tehdy aktuální vlna zájmu o teenagerské vyvražďovačky, již nastartoval mohutný úspěch prvního „Vřískotu“ (1996). Jde tedy o takový mix nostalgie a (tehdejší) moderny, který vrací do hry Jamie Lee Curtis a s ní i postavu prvních dvou částí, a zároveň k ní přidává bandu náctiletých klacků, jejichž největší starostí je chlastat a souložit… tedy jen do té doby, než na scénu nastoupí Michael Myers, protože pak své priority hodně rychle přehodnotí na útěk a přežití. A stejně jako se ne všem podaří ve věku 17 let smočit, ani v tomhle případě nedokážou všichni uniknout Michaelovu nabroušenému noži.

Jak už název, rok vzniku i motivace vzniku napovídají, „Halloween: H20“ se odehrává dvacet let po událostech z „Halloween“ a „Halloween II“. Pokud by vám to z toho názvu zas tak jednoznačné nepřipadalo, vězte, že v originále se to pro jistotu jmenuje „Halloween H20: 20 Years Later“, aby to pochopili úplně všichni. Laurie Strode (Jamie Lee Curtis) už je dospělá a žije pod falešným jménem Keri Tate v Kalifornii, kde pracuje jako ředitelka zazobané soukromé školy, do níž chodí i její synátor John (toporný Josh Hartnett ve svém filmovém debutu). A vrátného jim dělá rapper LL Cool J v jedné z mála svých rolí, kde nehraje afroamerického drsoně, ale pořádného troubu.

Halloween H20: 20 Years Later (1998)

Co čert nechtěl – skoro celá škola odjede na Halloween na výlet, takže v areálu zbude jen pár lidí (včetně ředitelky, jejího potomka a jeho holky), a přesně v tom momentě se staví na návštěvu Michael Myers, aby si s Laurie pokecal a vyměnil trochu té sourozenecké lásky. Během takového dialogu se běžně používají argumenty typu nůž nebo sekera. Jenže pozor – Laurie už věčný strach a schovávání začne trochu srát, takže se jej zbaví přesně tehdy, když se s Myersem poprvé setká, a nehodlá dát bráškovi nic zadarmo. Tentokrát tedy půjde o značně vyrovnanější partii než před dvaceti lety.

„Halloween: H20“ rozhodně není tak špatný, jak tvrdí jedni, ani tak dobrý, jak tvrdí jiní. Je tak někde na půl cesty, nicméně na rozdíl od předchozích částí (které sedmička strká s přehledem do kapsy) se tentokrát podařilo snímek nasměrovat správným směrem. Dokonalé to ale není, protože se výsledek neobešel bez několika nelogičností a hlavně – „Halloween: H20“ je tak strašně předvídatelný a očekávatelný, až to bolí. Vůbec není problém odhadnout, co se bude dít za chvíli nebo kdo zemře, což samozřejmě značně otupuje případné napětí, jež by jinak v některých momentech mohlo být vcelku solidní. Podobně nepotěší, že ve stylu tehdejších teenage vyvražďovaček je „Halloween: H20“ zbytečně přístupný, stravitelný a popcornový, což v překladu znamená velmi skromný příděl krve a mrtvol. Michael Myers se v tomto ohledu v sedmičce příliš nevyznamená. Snad jen výkuch zimní bruslí na začátku pobavil. Můžete argumentovat, že v krvavosti nevynikala ani jednička, ale ta to kompenzovala koňskou dávkou tísnivé atmosféry. A ta v sedmičce také není.

Halloween H20: 20 Years Later (1998)

Přesto „Halloween: H20“ odsýpá docela slušně, i když se tu poměrně dlouhou dobu mnoho neděje a Myers do školy vtrhne až v závěru. Nicméně jsem se nenudil a finále je docela v cajku. Výsledku hodně napomáhá i skutečnost, že na poměry celovečerních snímků je velmi krátký, takže končí dřív, než se divák stihne začít pořádně nudit. Což je v pohodě, protože třeba dvacet minut navrch by to nejspíš neutáhlo. Radši takhle, i když některé scény v druhé polovině působily lehce zbrkle a mohly dostat o kousek víc prostoru na úkor kecání z první půlky.

Celkově vzato však „Halloween: H20“ díky svému tempu a auře slabšího, leč relativně důstojného následovníka patří někam do poloviny tabulky celé série. Na jedničku s dvojkou samozřejmě nemá, ale trojku, pětku a šestku „Halloween: H20“ překonává levou zadní a s naprostým přehledem. Se čtyřkou vyjde sedmička cca nastejno, ale kdybych musel volit, o kus sympatičtější mi je „Návrat Michaela Myerse“ z roku 1988. A i když se mi nyní „Hádvacítka“ nelíbila tolik, jako když jsem ji viděl poprvé v o dost nižším věku, pořád se to dá.

Halloween H20: 20 Years Later (1998)


Halloween: The Curse of Michael Myers (1995)

Halloween: The Curse of Michael Myers (1995)

Země: USA
Rok vydání: 1995
Žánr: horor

Originální název: Halloween: The Curse of Michael Myers
Český název: Halloween: Prokletí Michaela Myerse

Režie: Joe Chappelle
Hrají: Donald Pleasence, Paul Rudd, Marianne Hagan, Mitchell Ryan

Hrací doba: 88 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: IMDb.com

Po nečekaně slušném návratu Michaela Myerse do záře reflektorů ve čtvrtém díle prodělala série „Halloween“ znatelný kvalitativní propad s velice nepovedenou pátou částí – „The Revenge of Michael Myers“ byl totiž zcela nudný horor bez jakýchkoliv výraznějších momentů a s naprosto tupým scénářem. Od šestky jsem nečekal žádné velké zázraky, naopak jsem si myslel, že bude stejně blbá jako její přímý předchůdce (v tom lepším případě) anebo ještě blbější. Na jednu stranu tomu tak je, ale na druhou vlastně ne. Jak se to vezme. Jestli tomu nerozumíte, neváhejte číst dál!

„Prokletí Michaela Myerse“, jak zní podtitul šestého dílu, jemuž jako prvnímu po jedničce chybí v oficiálním názvu číslovka, začíná poměrně zmateně. Nějaký divný porod, nějaká sekta… pak ale rodička (jak se později dozvíme, je to Jamie, tedy ta malá holka ze čtyřky a pětky) začne zdrhat a na scénu přijde Michael Myers a s ním i legendární Halloweenský hudební motiv. Zároveň se začne odehrávat trochu srozumitelnější, i když stále takový nijaký děj. Točí se to kolem nějakého děcka (toho, které vyprdla Jamie na samém začátku) a celé je to takové divné, ale…

…ale i přesto to nějakým způsobem docela baví. Kvalitou je to takový sympatický průměr, ale Michael Myers na rozdíl od pětky řádí docela s gustem a umí si své oběti vychutnat. Některé momenty jsou dokonce i poměrně napínavé – ne nijak extrémně, napnutí jak guma od trenclí nebudete, ale něco málo v tom je, respektive tedy v některých určitých momentech, zpravidla těch souvisejících s vraždami a Michaelovou prací. Lokálně se určité pnutí daří tvořit.

Abych se přiznal, nejenže mě to nesralo, ale dokonce jsem se při sledování „Prokletí Michaela Myerse“ vcelku bavil, takže jsem byl ochoten i velkoryse přehlédnout, že se Myers zničehonic objeví na Halloweenské slavnosti u někoho v autě, sejme ho, mezi hromadou návštěvníků jej pověsí na strom a najednou je zpátky doma, kde nyní bydlí nová rodinka (příbuzní těch, kdo adoptovali Laurie z prvního dílu). Vlastně jsem se až divil, jak je šestka slušná, připadala mi cca na úrovni čtvrté části. Solidní béčková zábava ovšem trvala jen do určitého momentu.

Tento moment přišel přibližně po hodině, kdy se na obrazovku vrátí sekta, ještě víc se začne čachrovat s runami, mystikou a podobnými píčovinami. Asi nejzajímavější z té finální půlhodinky je Michaelovo krvavé běsnění na operačním sále s epileptickým střihem, na nějž naváže podivně industriální soundtrack. Jenže dějově „Prokletí Michaela Myerse“ absolutně přestane dávat smysl a pošle „Halloween“ do úplných sraček. Sice film nějak víceméně vysvětlí, proč měl Myers už v pětce na ruce runu a kdo byl ten tajemný cápek, kdo jej na konci pětky osvobodil z vězení, ale samozřejmě je to vysvětlení jak pojď mě mrdat z boku. Šestka na mě působila, jak kdyby scénárista první dvě třetiny psal koukatelný béčkový horor, pak se mocně zhulil a v rauši dopsal ten zbytek. Sorry, ale tohle fakt neberu.

Halloween: The Curse of Michael Myers (1995)

Ještě za půlkou filmu jsem si říkal, že se „Prokletí Michaela Myerse“ vyvíjí poměrně pohodově a že to ani zdaleka není takový průser, jak jsem v předstihu očekával. Závěr však celý snímek spláchne do hajzlu. Je jisté, že se do výsledku zásadně promítlo masivní přestřihávání a dotáčky způsobené úmrtím Donalda Pleasence, jenž si zde svou úlohu doktora Sama Loomise zopakoval naposledy, tvůrčími neshodami a špatnými reakcemi publika při testovacím promítání, ale nakonec mi to může být vcelku šumák. Důležité je, že to, co dnes koluje jako oficiální verze „Halloween: Prokletí Michaela Myerse“, stojí díky ustříknuté poslední třetině za vyližprdel.


Halloween 6: Producer’s Cut

Kromě oficiální kinoverze snímku dlouhé 88 minut existuje ještě alternativní podoba běžně známá jako „Producer’s Cut“ (ale někdy též jako „Halloween 666“). Dle všeho se jedná o původní podobu „Prokletí Michaela Myerse“ ještě předtím, než se začalo s výše zmiňovanými dotáčkami a střihy. „Producer’s Cut“ se nedlouho po uvedení originální verze dostal kdovíjak na veřejnost a začal kolovat mezi lidmi v různě sestříhaných verzích, z nichž některé se dokonce staly předměty lidové tvořivosti, když si fanoušci doplňovali i jinou hudbu, oficiálně však tato alternativní podoba filmu velmi dlouho nebyla k mání. Objevily se nějaké bootleg kopie na aukčních serverech a fanoušci dokonce sepisovali petice, aby „Producer’s Cut“ vyšlo v důstojném formátu. Nakonec se tak stalo na Blu-ray až v roce 2014.

Halloween: The Curse of Michael Myers (1995)

Zvědavost mi nakonec nedala a pustil jsem se do sledování šestého „Halloweenu“ znovu a právě v téhle odlišné verzi, která je hardcore fanoušky série ceněna mnohem výš než ta všeobecně známá. „Producer’s Cut“ přináší mnohé rozšířené záběry a scény a především – zcela odlišný závěr snímku. Přesně to mě nalákalo, abych tomu dal šanci.

Většina „Producer’s Cut“ se nakonec odehrává v podobných intencích jako kinoverze. Navíc jsou pouze detaily dokreslující určité momenty, v některých případech dokážou dovysvětlit dřívější zbytečné zkratky, ale nejedná se o nic vysloveně zásadního a celou novou scénu nenajdete. Nebo lépe řečeno, některé ano, ale jsou velmi krátké. Některé změny jsou ovšem jen kosmetické – například když se role vypravěče na začátku ujme Loomis namísto Tommyho Doyla (malý klučina, jehož Laurie hlídala v prvním díle – v šestce se vrací na scénu jako dospělý).

Halloween: The Curse of Michael Myers (1995)

Od zlomu, o němž jsem hovořil už výše, se „Producer’s Cut“ skutečně začíná odvíjet diametrálně odlišně. Závěr je citelně kratší (tato alternativní verze nabrala minuty navíc z oněch doplňků v první fázi snímku) a hlavně obsahově zcela jiný. Více se věnuje sektě, snaží se dotáhnout koncept run a znatelně víc vysvětluje, co a proč se děje. V této podobě to již začíná dávat trochu smysl a je znát určité směřování snímku, které bylo zprzněno přestříháním a dotáčkami. Na druhou stranu, vzhledem ke konci této původní verze by se další díl jen těžko obešel bez postavy doktora Loomise, tudíž se z jistého úhlu pohledu dá pokus o zpětnou změnu chápat, když jeho představitel zemřel. Oproti kinoverzi, kde se objevil aspoň onen masakr na operačním sále, zde ovšem chybí jakékoliv Michaelovo řádění.

Že bych měl ale potřebu „Producer’s Cut“ nějak výrazně chválit, to fakt ne. Sice dává o něco větší smysl, ale vlastní obsah mě stále neoslovuje. Snahu udělat z Michaela Myerse a jeho povahy něco nadpřirozeného, čachrování s runami, sektu ovládající Myerse – to vše považuji za nešťastné nápady a slepou uličku. Michael díky tomu přichází i o poslední zbytky reálnosti, tedy toho, kvůli čemu z něj šla v prvních dílech hrůza. Po zjištění, že by mělo jít jen o loutku v něčích rukou, se jeho bohužel aura rozplývá.

„Halloween 6“ je v obou svých verzích lepší než třetí a pátý díl, horší než čtvrtý a výrazně horší než první a druhý. V obou případech jde o slabší počiny, bez jejichž existence by se svět hororu klidně obešel.

Halloween: The Curse of Michael Myers (1995)