Archiv štítku: slasher

Haute tension (2003)

Haute tension (2003)

Země: Francie
Rok vydání: 2003
Žánr: slasher / new french extremity

Originální název: Haute tension
Český název: Noc s nabroušenou břitvou

Režie: Alexandre Aja
Hrají: Cécile de France, Maïwenn, Philippe Nahon

Hrací doba: 91 min

(Budou velké spoilery.)

Řekl bych, že francouzský režisér Alexandre Aja prorazil do mezinárodního povědomí především díky remaku kultovního hixploitation hororu „The Hills Have Eyes“, jejž já osobně dodnes považuji za jednu z nejlepších a nejsmysluplnějších hororových předělávek. Stejně tak i pro samotného Aju se dodnes jedná o kvalitativní špičku jeho tvorby, na niž se asi jen těžko někdy dotáhne, protože v případě „The Hills Have Eyes“ jednoduše zamakaly všechny složky na maximum a spojily se do nadupadného celku, jenž se pro mě stal moderní hororovou klasikou.

To nicméně neznamená, že by Alexandre Aja už nikdy potom anebo nikdy předtím neudělal slušný biják. Ostatně, dohled nad předělávkou „The Hills Have Eyes“ nedostal od legendárního Wese Cravena jen tak pro nic za nic. K téhle práci mu totiž výrazně pomohl jeho předešlý počin „Haute tension“. Není se čemu divit, protože Aja už zde ukázal, že má páru o tom, jak natočit brutální adrenalinový horor, který se nebojí na diváka vylít kýble krve, aniž by byl jen samoúčelnou sviňačinkou, kde se pro snahu o pořádné gore zapomnělo na všechno ostatní.

„Haute tension“ ostatně stoprocentně spadá do vlny new french extremity, která se rozmohla zejména krátce po začátku nového tisíciletí. Pro ni je charakteristické výrazné explicitní násilí, které ovšem nepohřbívá myšlenku. Násilí není zobrazováno v béčkově přepáleném duchu či nadsázce, ale slouží jako katalyzátor ke zprostředkování transgresivní zkušenosti. V „Haute tension“ se takový zážitek ve nezanedbatelné míře daří navodit, přestože ta myšlenková složka je zrovna v tomhle případě dost diskutabilní…

Základní příběhovou osu si „Haute tension“ vypůjčuje z románu „Intensity“ od amerického spisovatele Deana Raye Koontze. Jeho věci jsem svého času louskal dost rád, ale zrovna tahle mě minula. Přece jenom toho napsal jako sraček. Co jsem si ale přečetl, o čem kniha je, tak ani nejde o pouhou inspiraci, nýbrž špinavý obšleh. Bez zajímavosti nicméně není, že sám Koontz nad tím mávl ruku a nehnal filmaře k soudu za plagiátorství, protože film je prý podle něj natolik dětinský, nechutný a intelektuálně pokleslý, že s ním nechce spojovat své jméno.

Jak už tomu tak v hororových filmech často bývá, „Hate tension“ začíná pohodově. Dvě kamarádky Marie a Alexia se potřebují kvalitně nabiflovat kvůli škole, takže se rozhodnou odjet na víkend do domu rodičů druhé jmenované na venkově, aby zde měly klid na učení. Jak ale jistě tušíte, místo klidu zde najdou pravý opak. Hned v první noc jejich příjezdu na dveře baráku zaklepe deviantní pupkaté hovado v monterkách a pustí se do exkluzivního rodinného masakru.

Haute tension (2003)

Nástup vraha patří k největším kladům „Hate tension“. Při jeho vpádu do domku poteče hodně krve, jeho jednání je nekompromisní a celá scéna se může pochlubit vysokou intenzitou. Podobný efekt se Ajovy podařilo v ještě o kousek hutnější míře zopakovat i v „The Hills Have Eyes“ ve scéně přepadení karavanu.

Možná jde až o předčasný vrchol, ale ani dál „Haute tension“ nedochází dech. Po vyvraždění rodiny si vrah vezme jako rukojmí Alexii, naloží ji do své dodávky a odváží si ji do svého brlohu. Asi si všichni dokážeme domyslet, co tu s ní hodlá provádět, když nám jej film představí scénkou, kde si frajer udělá dobře uříznutou hlavou. Prostě labužník. Marie se každopádně vydává svou kamarádku zachránit, takže je jasné, že nepůjde o poslední setkání s tímhle sympaťákem, který u sebe nosí břitvu a nebojí se ji použít.

Haute tension (2003)

(V dalších odstavcích férově vykecám pointu, takže zvažte, jestli chcete číst dál.)

Až někam do téhle chvíle se jedná o delikátní žánrovku, která má podle mě všechno, čeho si divák může žádat od moderního hororu. Tento stav nicméně trvá jen do konfrontace Marie a bezejmenného vraha (jako „vrah“ je postava uvedena i v titulcích) a následné záchrany kamarádky. V tomhle momentě totiž přijde naprosto zbytečný šílený zvrat, jenž veškeré dosavadní dění převrací vzhůru nohama a hlavně ani moc nedává smysl.

Ukáže se totiž, že oním vrahem je ve skutečnosti celou dobu sama Marie trpící psychickou poruchou, což mi vždycky přišlo jako rozuzlení vycucané z prstu, jako snaha jebnout tam něco rádoby šokujícího a nečekaného za každou cenu, aniž by to mělo nějaké větší opodstatnění. Namísto zásadního zlomu, který měl diváka posadit na prdel, se dostaví leda tak ultimátní wtf efekt a nechápavý výraz, protože to na první pohled fakt vůbec nedává smysl a seká to do filmu hromadu logických lapsů. A stejný pocit jsem měl, i když jsem na „Haute tension“ nekoukal poprvé, takže jsem tu pointu znal a věděl jsem, na co mám dávat pozor.

Haute tension (2003)

Po konci snímku jsme s přítelkyní strávili nějakou dobu jen tím, že jsme snažili přijít, jak by se ono vyústění dalo obhájit, a vychází to snad jedině v případě, když přistoupíte na hru, že velká část filmu se vlastně nikdy nestala a jde jen o výplod choré mysli nespolehlivého vypravěče. To samo o sobě nemusí být špatně, ale jaksi mám pocit, že takové obraty jsem ochoten strávit, pokud někdo točí lynchovskou magořinu, ale u jinak vcelku přímočarého slasheru se mi to jednoduše zdá příliš umělé a v tom špatném slova smyslu příliš extravagantní. A hlavně se nemůžu zbavit dojmu, že to prasí jinak nadprůměrně udělanou žánrovku.

Proti experimentům a divným řešením obecně vzato samozřejmě nic nemám, ale zrovna u „Haute tension“ jsem měl vždycky dojem, že bych si film užil víc, kdyby se na konci nesnažil si hrát na něco, čím úplně není, a po celou dobu se nestyděl za to, že je to jenom šťavnatá brutalitka. Mně osobně by to stačilo. Ani konzervatismus občas není od věci.

Haute tension (2003)

Přesto všechno si myslím, že přinejmenším první dvě třetiny „Haute tension“ jsou kvalitní jízdou, která za vidění stojí, a i ta část po diskutovaném zvratu nabídne minimálně jednou roztomilou scénku, v níž hraje hlavní roli auto, kotoučová pila a pár litrů umělé krve. Zhlédnutí se tedy doporučuje. Akorát to mohlo být ještě lepší, kdyby jedinou pilou, na niž se tlačilo, byla ta kotoučová…


Official Friday the 13th Parody (2010)

Official Friday the 13th Parody (2010)

Země: USA
Rok vydání: 2010
Žánr: porn / slasher

Originální název: Official Friday the 13th Parody

Režie: Gary Dean Orona
Hrají: Sarah Vandella, Asa Akira, Kris Slater

Hrací doba: 104 min

(Budou spoilery.)

Správný hororový matador ke zkompletování své kariéry nutně potřebuje porno parodii. Bez ní to prostě a jednoduše nejde, jeho život by nebyl kompletní. Jak ale známo, Jason Voorhees není žádný cucák, právě naopak! Jason Voorhees je klasik, velikán slasheru a žánrová legenda. A také pěkně činorodý zmetek. Pověst hororového boha se ostatně nezískává jen tak ze vzduchoprázdna a zrovna Jason si tu svou rozhodně zaslouží. S úctyhodným počtem obětí někde okolo 150 kousků totiž s dost slušným náskokem vévodí tabulkám nejvýkonnějších hororových zabijáků ve filmu. Jason je jednoduše král a jako královi mu porno parodie v repertoáru samozřejmě nesmí chybět a také nechybí.

I králové ovšem mívají své slabší chvilky a některé Jasonovy bijáky nejsou žádná velká sláva. Včetně jeho pornografické odbočky. Počin s hrdým názvem „Official Friday the 13th Parody“ totiž nedělá značce, již se snaží pornoparodovat, stoprocentní čest.

Ze všech dílů „Friday the 13th“ se parodie dějově nejvíc podobá na jedničku z roku 1980. Ke Crystal Lake dorazí banda mladých lidiček, aby připravila zdejší ubikace na příjezd nových hostů. Akorát namísto tábora pro děti jde o nuda pláž. A nevraždí zde Jasonova mamča, nýbrž Jason osobně, a značné úpravy se dočkala i jeho origin story.

Aby totiž všechno pasovalo do specifického porno světa, tak okolo Crystal Lake koluje legenda o zabijákovi na dně jezera, který má monstrózní penis a ejakuluje kyselinové sperma. Správně tušíte, že všichni současní obyvatelé kempu se o pravdivosti téhle historky zanedlouho přesvědčí. Protože se ale jedná o péčko, tak si před tímhle zjištěním vždycky stihnou ještě zapíchat. Aspoň že tak. Pořád je lepší si před smrtí zašukat než si před smrtí nezašukat. Jason osobně sice svůj mamutí klacek vytáhne, ale nikoho s ním neosoulouží, jen svoje oběti obdaří výronem smrtícího semena. Beztak jeho péro hraje umělák, takže dámy se nemusí těšit na nějakého borce s koňským ocasem.

Z dějového hlediska toho „Official Friday the 13th Parody“ příliš nenabízí. V minulém odstavci jsem vlastně odvyprávěl všechno vyjma rozuzlení. Poslední zbylé dvojici se totiž podaří Jasonovi přivřít péro do dveří a následně mu jej useknou sekerou (to už mimo záběr kamery). Pak to jdou samozřejmě oslavit sexem. Poslední záběr před titulky nicméně ukáže, že Jason je jako vždy nesmrtelný a navzdory nedávno přivřené klobáse si jde pro ně.

Official Friday the 13th Parody (2010)

Vtípků směrem k originálnímu filmu nebo celé sérii se moc nenajde. Vlastně jde jenom o vraždu druhé souložící dvojice, která zhruba paroduje dvě vraždy z jedničky „Friday the 13th“. Nejprve jde o propich harpunou borce ležícího na posteli… akorát že tady se souložilo na matraci přímo na zemi, takže to Jason asi vzal ze sklepa a skrz zeď. Každopádně si tady užijete snad jediný digitální trik v celém bijáku. Trvá asi tak vteřinu, tak se snažte nemrkat. Holku, co se v mezičase odešla vysprchovat, poté Jason dostihne v koupelně. Nic tam ale není vidět – jen záběr na trochu červené barvy ve vaně.

Z hlediska samotného sexu „Official Friday the 13th Parody“ také nenabídne nic zajímavého. Jedná se o tuctové americké péčko s obřezanými kokoty a plastovými blondýnami. První dvojice předvede i anál a trapný pokus o nějaký fetiš, ale ta ženská má tak škaredé silikony, že vám to beztak bude jedno, pokud zrovna nemáte v oblibě fotbalové míče. Ostatní holky už docela ujdou, ale jde o standardní porno-pipky s čestnou výjimkou v podobě legendární Asy Akiry, jež se předvede hned jako druhá, aby posléze bídně zdechla ve zmiňované koupelně. V jednom případě se ještě film humorně pokusí o flashback (!) do sedmdesátých (na dobové reálie nicméně zapomeňte) a ukáže jednu krátkou FFM trojku, v níž sice ani jedna coura výjimečně nemá umělé cecky, ale nijaké jsou taky. Jinak za zmínku nestojí nic.

Official Friday the 13th Parody (2010)

„Official Friday the 13th Parody“ je tedy všední péčko, které by neerektovalo ani za zbla pozornosti, pokud by neparazitovalo na legendárním hororovém jméně. Ve finále tedy vhodné jen pro kompletáře a „Friday the 13th“ ultras, kteří potřebují vidět všechno, kde se Jason Voorhees jen mihne. Pokud si chcete úplně obyčejně zamasturbovat, na první stránce Pornhubu najdete tunu vhodnějších videí, jejichž obsah vám k dané činnosti poslouží lépe.


Texas Chainsaw 3D (2013)

Texas Chainsaw 3D (2013)

Země: USA
Rok vydání: 2013
Žánr: slasher / hixploitation

Originální název: Texas Chainsaw 3D
Český název: Texaský masakr motorovou pilou 3D

Režie: John Luessenhop
Hrají: Alexandra Daddario, Dan Yeager

Hrací doba: 92 min

(Budou velké spoilery.)

V předešlém povídání o sérii „The Texas Chainsaw Massacre“ jsem se rozepisoval o tom, že remake z roku 2003 ukázal, že Leatherface stále může být finančně vitální. Díky čemuž také dostal pokračování (respektive prequel) „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“, které už ale komerční očekávání nenaplnilo. Film si sice na sebe vydělal, ale v kinech z diváků vytáhnul polovinu toho, co zvládnul jeho předchůdce. Společnost Platinum Dunes se tedy značky po dvou bijácích zbavila a pustila ji k vodě jako nepotřebnou.

S novým studiem ve hře došlo i na novou, v celé sérii již třetí kontinuitu (ponechme nyní stranou, že čtveřice snímků z takzvané původní kontinuity na sebe také navazuje dost pochybně). „Texas Chainsaw 3D“ – uvedené v prďáckém 3D, jak už název napovídá – přímo navazuje na původní „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 a ignoruje všechny později natočené části série.

Svou návaznost na originál dává „Texas Chainsaw 3D“ hrdě najevo hned od počátku. Úvodní titulky se skládají z prostřihů z „The Texas Chain Saw Massacre“, na něž plynule naváže nový děj začínající okamžitě poté, co Sally v původním snímku unikla řádění kanibalské rodiny. Dle očekávání si události oné hrůzné noci nenechá pro sebe, takže příjezd policie k domu na sebe nenechá dlouho čekat. Doma se zatím sešel kompletní klan Sawyerů.

Na úvodní scéně je vidět velká snaha o fan service znalcům série. Svoje štěky si zde střihnou Gunnar Hansen (Leatherface v původním filmu, zde boss rodiny), John Dugan (děda Sawyer v originále i zde) nebo Bill Moseley (Chop Top z druhého dílu z roku 1986, zde jako Drayton Sawyer). Později sbírku hostovaček rozšíří i Marilyn Burns, představitelka Sally z originálu. Mnohem lépe by ale tvůrci udělali, kdyby radši věnovali větší péči scénáři a konzistenci s událostmi snímku, na nějž se rozhodli navazovat…

Na místo kromě šerifa dorazí i místní buranská smetánka, která vezme spravedlnost do svých rukou, dům Sawyerů zapálí a všechny rozstřílí na cucky. Unikne pouze Leatherface, jehož se ujme rodinná babička, a batole, jejž si za zády ostatních přisvojí jeden z buranů.

Posuneme o dlouhé roky kupředu a těžko říct kam přesně. Úvodní scéna se musí odehrávat roku 1973, ale vlastní děj „Texas Chainsaw 3D“ je poplatný době svého natočení, odehrává se v moderním období, postavy mají mobily a tak. Že by tedy 40 let? Jenže z batolete není čtyřicetiletá mamina, nýbrž sexy roštěnka krátce po dvacítce (Alexandra Daddario měla v době natáčení 25 let). Ostatní postavy taky o moc nezestárly. A sám Leatherface, jemuž by teoreticky mělo být dost přes 60 let, bezproblémově zvládá sprintovat s motorovkou. Dobrá forma na takový věk i na někoho, kdo měl žít desítky let schovaný ve sklepě, kde o něm nikdo nevěděl.

Texas Chainsaw 3D (2013)

Dejme tomu, že tohle nechcete řešit a máte náladu jen na tupý krvavý výplach. Přesuňme se tedy k ději. Teď už dospělá sexy roštěnka Heather zdědí po bábě haciendu, takže si ji jede s partičkou kámošů převzít. Akorát neví, že s barákem podědila i svého zaostalého bratrance Koženoksichta ve sklepě. Asi tušíte, co bude následovat: Leatherface si na návštěvnících smlsne a kvalitně jim odjebe dekel, jak se na pořádného Leatherface sluší a patří. Tahle pasáž, v níž legendární vrahoun koná své dílo, je nejzajímavější a nejpovedenější částí „Texas Chainsaw 3D“.

Jenže ono se to ještě celé zamotá. Heather unikne a Leatherface ji pronásleduje na pouť, takže jeho existence přestane být tajemstvím. Místní starosta, jenž kdysi vedl lynč na klan Sawyerů, tohle samozřejmě neslyší rád, sesbírá staré kumpány a bude chtít dodělat to, co před čtyřiceti (nebo kolika ty vole) lety začal.

Texas Chainsaw 3D (2013)

Naprosto zásadní problém „Texas Chainsaw 3D“ ale netkví ani tak v samotné myšlence, nýbrž v donebevolající scénáristické impotenci. O časových nesrovnalostech už jsme hovořili, ale s nimi to teprve začíná, zdaleka nekončí. Snímek vrší jednu píčovinu za druhou a sám sobě si pod sebou řeže větev. Jestli jsem třeba o některých minulých dílech prohlásil, že jsou prostoduché, tak sedmý přírůstek do série tenhle pojem dotahuje ještě mnohem dál. Vůbec nerozumím tomu, jak někdo mohl podobný scénář odklepnout s tím, že tohle vypadá slibně, tak pojďme točit.

Kromě časových chyb jsou zde ještě tři velké problémy. Prvním jsou regulérní plot holes. Na rodinu Sawyerů proběhne lynč, při němž burani upálí a zastřelí spoustu lidí, ale nikdo za to nenese zodpovědnost, přestože šerif stojí hned vedle. Vůdce rozvášněného davu se navíc stane starostou. A jestli má starosta takovou pifku na celou rodinu Sawyerů (nikdo přece nechce, aby se tahle historie vynesla na světlo… co na tom, že všechno bylo i v novinách včetně fotky všech lynčujících hrdinů), tak proč mu za všechny ty roky nevadila ona babička, v jejímž sklepě náhodou Leatherface přežíval. O Koženoksichtovi se navíc dozvěděl i notář spravující dědictví babky… proč neměl problém s tím, že jeho klientka má ve sklepě sériového vraha, a neřešil to? Ani nemluvím o postavách, které beze slova a bez vysvětlení zmizí z děje, protože už jich pro další scény není třeba (policista / syn starosty).

Texas Chainsaw 3D (2013)

Za druhý velký kiks považuji nekonzistence s původním „The Texas Chain Saw Massacre“ – podle mě zásadní nedostatek, když si snímek zdánlivě tak hrdě stojí za svou návazností na letitou klasiku. Vezměte si například postavu Draytona Sawyera. V originále to byl starší bratr Leatherface, kdežto tady z něj udělali jeho otce. Dcerou Draytona je také matka Heather, což znamená, že sklepní Jedidiah Sawyer je jejím strýcem, nikoliv bratrancem, jak ve filmu nejednou zazní. Policie navíc na začátku filmu požaduje jen vydání samotného motorového bouráka, ale Sally, jež jedničku přežila, přece musela všem říct i o tom, že se na jejím trýznění podílel také Drayton a že o všem věděl. A zbytku široké rodiny nevadilo, že se v tom baráku nacházejí lidské ostatky, dekorace z kostí a podobné laskominy? Možná v tom jeli všichni, ale na tom začátku se tváří, že je to nijak netankuje, víš jak.

Do třetice pak musím pohejtit chování postav, jejichž demence jde daleko za obligátní a tolerovatelné hloupé chování v hororech. Leatherface například krutě zmasakruje všechny kámoše Heather, ale ona přesto nakonec nemá problém se se svým bratrancem (strejdou?) skamarádit, jako kdyby úplně zapomněla na to, že jí frajer sejmul přítele, kámošku a další lidi z party. Podobně nepochopitelné mi přišlo i smýšlení šerifa. Na začátku se před jeho očima odehraje veřejný lynč a nikdo ze zúčastněných nenese následky. Na konci se přímo před jeho očima odehrávají vraždy a on nad tím mávne rukou nechá pachatele odejít domů. To snad i šerif z remakové kontinuity dokázal lépe plnit svoji funkci.

Texas Chainsaw 3D (2013)

Jistě, série „The Texas Chainsaw Massacre“ a vyvražďovačky obecně nejsou záležitostmi, od nichž by měl divák očekávat podněty pro dlouhé hodiny přemýšlení. Když to trochu přeženu, děj nebo snad i náznaky nějaké myšlenky v takových případech slouží jako lepidlo mezi tím, o čem by měl horor primárně být (strach, napětí, gore… vyberte si). Jenže i to lepidlo musí dávat nějaký základní smysl, respektive nesmí být tak debilní, aby to člověka sralo natolik, aby i přes vypnutý mozek nevnímal nic jiného. „Texas Chainsaw 3D“ v tomto ohledu krutě selhává.

Celé to zamrzí o to víc, že v těch hororových momentech „Texas Chainsaw 3D“ není skrz naskrz jalové a mohlo by fungovat, kdybych mezi neustálými facepalmy stíhal ten biják sledovat. I po krvavé stránce snímek docela ujde, byť některé efekty jsou nechutně digitální (úvodní táborák v domě Sawyerů, smrt starosty), a stárnoucí Leatherface v podání Dana Yeagera mi taky přišel v pořádku. Dokud si ale tvůrci nedokážou pohlídat naprosto elementární záležitosti a předpokládají, že divák nemá vyšší IQ než sám Leatherface, nedá se svítit…


Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Země: USA
Rok vydání: 1994
Žánr: hixploitation / slasher

Originální název: Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation / The Return of the Texas Chainsaw Massacre
Český název: Masakr v Texasu

Režie: Kim Henkel
Hrají: Renée Zellweger, Matthew McConaughey, Robert Jacks

Hrací doba: 87 min

(Budou spoilery.)

Jak už jsme diskutovali minule, „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ zdaleka nenaplnilo komerční očekávání do něj vkládaná. Namísto nastartování řetězu navazujících bijáků a úspěšné značky se jednalo o zklamání, načež se New Line Cinema práv na značku „The Texas Chainsaw Massacre“ promptně zbavili a od té doby už s ní nikdy neměli nic společného.

Texaské dobrodrůžo nasáklé potem, krví a rachocením motorové pily chvíli leželo ladem, než si jej vzal do parády Kim Henkel. Ten se u původního „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 podílel společně s Tobem Hooperem na scénáři (a později ještě spoluprodukoval „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ z roku 2006), takže by se na první pohled mohlo zdát, že Leatherface a jeho famílie padla do povolaných rukou. Henkel ke čtyřce „The Return of the Texas Chainsaw Massacre“ nejen napsal scénář, ale také produkoval a režíroval.

Pokud máte o „The Texas Chainsaw Massacre“ alespoň nějaké povědomí, tak jistě víte, jak do celé dopadlo, protože absurdní antikvality tohohle bijáky se staly legendou. Spousta velkých a dlouhých hororových sérií má na kontě nějaký fakt echt debilní díl, z něhož má jedna půlka fandů nepokrytou prdel, zatímco druhá se nezmůže ani na ten výsměch a hluboce jím pohrdá. „Halloween“ má svoji osmičku s kung-fu černochem, „Friday the 13th“ má nesmyslnou devítku. „The Texas Chainsaw Massacre“ si svou největší ostudu odbyl už na čtvrtý pokus. Ve světle výsledného ultimátního failu mi přijde dvojnásob humorné dobové prohlášení producentů, kteří se během výroby nechali slyšet, že se s dalším dílem hodlají vrátit ke kořenům a navázat na kultovní první část.

Snímek byl dokončen už v roce 1994 a na jaře 1995 si odbyl premiéru na festivalu. Prvotní ohlasy údajně byly kladné, což mi přijde dost obskurní. Biják každopádně koupili Columbia Pictures a v září téhož roku jej poslali do kin pod názvem „The Return of The Texas Chainsaw Massacre“. Moc dlouho se ale v kinosálech neohřál a také moc nevydělal. Další dvě sezony o něm nebylo slyšet, ale poté, co se jeho hlavní herci později proslavili, rozhodlo se studio svézt se na jejich jméně ještě jednou. Nechali čtyřku prostříhat (zmizelo sedm minut materiálu) a poslali ji znovu do kin v roce 1997 jako „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“.

V sérii začínala spousta budoucích známých herců. V „The Texas Chainsaw Massacre 2“ si svou první zásadní roli odkroutila hororová stálice Bill Moseley. V „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ můžete vidět mladého Viggo Mortensena, jenž o deset později mlátil skřety po kebulích jako Aragorn„The Lord of the Rings“. I v pozdějších dílech po roce 2000 před řvoucí řetězovkou utíkaly později známé herečky jako Jessica Biel („The Texas Chainsaw Massacre“, 2003), Jordana Brewster („The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“) a Alexandra Daddario („Texas Chainsaw 3D“).

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Ta pravděpodobně největší jména se nicméně paradoxně objevila v tom úplně nejhorším dílu. Těmi herci, na jejichž slávě se později studio pokusilo parazitovat, jsou totiž Renée Zellweger a Matthew McConaughey. Jejich agentura (v té době byli shodou náhod pod tou samou) dokonce vyhrožovala žalobou, pokud „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ vyjde znova, protože by jim tím mohl poškodit kariéru.

Tolik k zajímavostem, pojďme na samotný biják. Ten stejně jako trojka sere na nějakou konzistenci s předešlými částmi a opět spíš působí jako napůl pokračování, napůl reboot jedničky. Dvojku a trojku zmiňuje jen tak mimoděk v úvodním textu jako „two minor, yet apparently related incidents“.

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ vysílá do texaského marastu čtveřici středoškoláků, kteří se po maturitním plese vydají na projížďku autem a shodou náhod se vybourají v té nejnevhodnější možné lokaci – v působišti Leatherface a jeho rodinky, jejíž osazenstvo se opět proměnilo. Stejně jako sám Leatherface. Kladní hrdinové jsou každopádně otravní ufňukaní dementi, kteří se chovají tak debilně, až má člověk pocit, že při nástupu retardovaného Koženoskichtu na scénu musí prudce stoupnout průměrné IQ. Snad ani nemusím zmiňovat, že se člověk musí těšit na to, až se rozhučí motorovka a Leatherface ty kretény konečně rozpárá jak podsvinčata…

Jenže ono se to vlastně ani moc nestane. Leatherface je v sérii obecně často prezentován jako tupé zvíře, jímž manipuluje někdo jiný v rodině, ale v „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ to dosáhlo extrému. Z ikonického vraha se stal zoufalec, jenž na své oběti ječí pomalu víc než ony na něj, převléká se za transku a vypadá uboze. Při pokusu o novou verzi scény večeře jej původní oběť v klidu okřikne, ať si sedne na prdel a dá pokoj, a on poslechne. To mě fakt poser.

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Skutečným hlavním záporákem „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ je psychopat Vilmer v podání Matthewa McConaugheyho. Jeho zběsilé přehrávání ze začátku vypadá jako jedna z minima zábavných věcí, ale postupem času začne otravovat i jeho postava. Postupně vás tam prostě začne srát úplně všechno, protože celý biják je fakt tragický.

Jestli jste si ale mysleli, že nemůže být nic horšího než transsexuální Leatherface, jenž se pomalu nechá šikanovat i od svých obětí, tak se kurva mýlíte. Ve finále se například objeví moment, kdy si Jenny (Zellweger) a Vilmer střihnou souboj na dálkové ovladače ovládající kovou konstrukci na Vilmerově noze. Aby toho nebylo málo, nakonec se ukáže, že celá Leatherfacova famílie jsou ve skutečnosti poskoci tajné iluminátské organizace, od níž dostali za úkol zprostředkovávat lidem transcendentní zážitek skrze teror a torturu. Čo ti jebe…

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ je samozřejmě neskutečná slátanina, kde nic nedává smysl a všechno stojí za vyližprdel. Vypadá to jako nepovedený vyhulený experiment, jehož autor si při tvorbě dal kvalitní drogy, ale celé to zamýšlel jako seriózní film. Ve finále jde tedy o zvrhlou zábavu jen pro ty nejortodoxnější masochisty. Sledovat „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ totiž skutečně není nic jiného než sebemrskačství. I když se někteří pokoušeli všechny ty blbosti nějak interpretovat a hledat v tom například sofistikovanou alegorii celého hororového žánru nebo sebeuvědomělou parodii, já osobně si myslím, že to je prostě strašná sračka a nic víc.

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ všechny ostatní části motorové série překonává pouze v jedné věci – jde o první a na dlouhou dobu také o jediný díl, kde nějaká coura ukázala kozy. Na další texaské cecky si budete muset počkat až do roku 2018 na biják „Leatherface“.


The Texas Chainsaw Massacre 2 (1986)

The Texas Chainsaw Massacre 2 (1986)

Země: USA
Rok vydání: 1986
Žánr: slasher / horror comedy

Originální název: The Texas Chainsaw Massacre 2
Český název: Texaský masakr motorovou pilou 2

Režie: Tobe Hooper
Hrají: Dennis Hopper, Caroline Williams, Jim Siedow, Bill Moseley, Bill Johnson

Hrací doba: 101 min

(Budou spoilery.)

O významu „The Texas Chain Saw Massacre“ na žánr hororu se snad nemusíme přít a o kvalitách tohoto kultu snad také ne. Ostatně, už jsem k tomu řekl svoje v příslušné nedávné recenzi, kde jsem také mimo jiné prohlásil, že se jedná o jeden z nejlepších hororových filmů všech dob. Za tímhle tvrzením si stále stojím, protože mě prostě nenapadá příliš hororových snímků, které by svou intenzitou a dopadem na diváka mohly konkurovat „The Texas Chain Saw Massacre“.

Z řečeného je asi evidentní, že navazovat na takovou klasiku nebude úplně prdel. Série „The Texas Chainsaw Massacre“ o tom rozhodně ví svoje, protože navzdory hromadě filmu jsou další pokračování všelijaká, a přímou zkušenost s tím má i Tobe Hooper, režisér prvního „The Texas Chain Saw Massacre“, jenž se sám pokusil navázat jako první. Původně sice plánoval „The Texas Chainsaw Massacre 2“ jen produkovat, ale nakonec se ujal i režie, protože si díky nízkému rozpočtu nemohli dovolit najmout někoho jiného.

„The Texas Chainsaw Massacre 2“ je samozřejmě filmem, jenž fanouškovskou obec rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Není těžké si domyslet proč. Tobe Hooper se s tím nesral a rozhodl se téma upocené kanibalské rodiny z Texasu pojmout dost odlišným způsobem, což mnozí diváci samozřejmě a vlastně i pochopitelně nesli a možná i dodnes nesou dost nelibě.

Věc se má jednoduše tak, že zatímco „The Texas Chain Saw Massacre“ byla beznadějná syrová špína, „The Texas Chainsaw Massacre 2“ se vydal cestou černě-humorné zvrhlosti v typicky přepáleném a nevkusném duchu osmdesátých let. Hooper prohlásil, že černý humor se nacházel už v „The Texas Chain Saw Massacre“, akorát jej všichni odmítají vidět kvůli celkovému ladění filmu a jeho násilné nátuře. No, já osobně teda v prvním filmu humor skutečně nenacházím.

Na druhé straně, „The Texas Chainsaw Massacre 2“ je mnohými milován a považován za kultovní právě kvůli své potrhlosti, ztřeštěnosti a přehnanosti. Osobně bych k tomu dodal, že určitý respekt si zaslouží právě i za tu odvahu nejít na jistotu, výrazně změnit pojetí a snahu to udělat po svém. Snad i díky tomu všemu patří dvojka pořád k tomu lepšímu, co celá texasky-motorově-masakrózní frančíza nabízí.

„The Texas Chainsaw Massacre 2“ uvede do děje průvodním textem, v němž se dozvíme, že ačkoliv události prvního dílu přežila jedna dívka, nakonec se nepodařilo nalézt žádné důkazy, které by podporovaly její tvrzení, takže oficiálně se nic z toho nestalo. Rodinný klan Sawyerů totiž přesídlil a ve svém původním domově po sobě zahladil stopy, ale s krvavým řáděním nepřestal, ani chuť na lidské masíčko rodinku neopustila. Přesouváme se o třináct let dál.

The Texas Chainsaw Massacre 2 (1986)

Navzdory podivným vraždám po celém Texasu ale nikdo nevidí souvislost s výjimkou bývalého walker texas rangera Leftyho, strýčka Franklina a Sally (to je ta přeživší) z prvního dílu. Stal se posedlý dopadením kanibalské rodiny, ale nikdo mu nevěří a úřady jej mají za blázna. Chudák vůbec netuší, že rodinný kuchař Drayton vaří jak pán excelentní chilli a vyhrává místní kuchařské soutěže. Tajemství jeho dobroty, jak prozradí publiku, tkví samozřejmě v mase

Situace se otočí v momentě, kdy Stretch, moderátorka místního rádia, náhodou pořídí audio záznam, jak volajícího do studia někdo rozkuchá motorovou pilou. Lefty ji donutí záznam přehrát v rádiu, aby své protivníky vyprokoval. Podaří se. Namísto se dostaví Chop-Top (brácha stopaře z jedničky, jenž v mezičase zkapal) i sám Leatherface a začne pořádná motorová zábava, která se zanedlouho přesune do nového brlohu Sawyerů v bývalém zábavním parku. Lefty z toho nahánění kanibalů už také trochu zmagořil a rozhodne se vyrážet klín klínem. Nebo spíš motorovou pilu motorovou pilou.

The Texas Chainsaw Massacre 2 (1986)

Ono to na první pohled nemusí znít tak strašně ujetě, ale ve skutečnosti se ve filmu objevuje hromada wtf přehnaností. Některé momenty jsou vyloženě humorné, ze záporáků se staly obskurní figurky, celkový tón se vydal výrazně odlehčenějším směrem a obecně v tom je cítit i ten typický kýč osmdesátých let.

Což o to, najdou se i krvavé záběry. Najdou se i hororové chvilky nebo hororová atmosféra. Například odpravení zaměstnance rádia docela píše a některé pasáže v brlohu kanibalské rodiny taky fajn. Ani nemluvím o tom, že jejich zvrhlé sídlo vypadá fakt mega hustě. Není pochyb o tom, odkud Rob Zombie vykrádal, když vymýšlel, jak bude vypadat kobka Doktora Satana„House of 1000 Corpses“. Musím zmínit i lekačky. „The Texas Chainsaw Massacre 2“ nabídne dvě fakt luxusní. Při prvním vyskočení Leatherface bych si úlekem snad i cvrknul to spoďárů, kdybych v té době nebyl zrovna naostro. Všechny ty lamy, co v dnešních duchařinách diváky připravují na vybafnutí už minuty dopředu, by se na tohle měli podívat, jak se to má kurva dělat.

The Texas Chainsaw Massacre 2 (1986)

Vedle toho se tam ale nachází taková hromada divností. Chop-Top je fakt mega přehnaná postavička a při každé příležitosti hlásí hlody o Vietnamu (zajímavost: herec hrající stopaře / bratra Chop-Topa v jedničce byl skutečný veterán z války ve Vietnamu). Leatherface, familiérně zvaný Bubba, se zamiluje a předvede názornou ukázku toho, že motorovou lze použít nejen jako nástroj k porcování nevinných obětí, nýbrž i jako nástroj k dosažení ženských srdcí… a klínů.

You got one choice, boy, sex or the saw. Sex is, well, nobody knows. But the saw… the saw is family.“

Samozřejmě nemůžu vynechat ani epické finále se soubojem na motorové pily, v nějž se zvrhne variace na scénu večeře z jedničky poté, co na místo vtrhne Lefty se svojí motorovou kámoškou. Jistě musím zmínit i to, že následně vytasí hned dvě menší motorovky a začne s nimi bojovat obouruč jak pán. Asi ne náhodou Dennis Hopper, představitel Leftyho, prohlásil, že „The Texas Chainsaw Massacre 2“ je nejhorším bijákem, v jakém se kdy objevil. Nakonec ale svoji kritiku musel zkorigovat, protože si zahrál i v „Super Mario Bros.“, haha.

The Texas Chainsaw Massacre 2 (1986)

„The Texas Chainsaw Massacre 2“ je každopádně solidní bizárek, který se nebere vážně, což lze ostatně poznat i z toho, že svým plakátem paroduje nějakou osmdesátkovou komedii „The Breakfast Club“, o níž jsem já osobně neslyšel. Tobe Hooper v sedmdesátých letech stvořil kult, nestárnoucí klasiku a exkluzivní hororovou podívanou. V osmdesátých letech se tento kult rozhodl vědomě zbořit a vrhul se do toho po hlavě. Jistě, „The Texas Chain Saw Massacre“ si takové zneuctění asi nezasloužil, protože dvojka je jakožto nástupce tak excelentního filmu čistou herezí. Nemůžete ale tvrdit, že by „The Texas Chainsaw Massacre 2“ nemělo styl a pořádně chlupaté koule. Možná lépe takhle než se pokoušet vstoupit podruhé do téže řeky a nabít si držku. Vzato kolem a kolem se tedy já osobně řadím spíš k příznivcům tohoto nesporně kontroverzního počinu.


Child’s Play – ohlédnutí za sérií

Někteří filmoví zabijáci jsou kultovní a legendární – o moc víc už asi v rámci hororového žánru dosáhnout nejde. Nad rámec žánru to ale jde. Další metou je stát se popkulturní ikonou, která hranice hororu překračuje a stává se běžnou znalostí, jíž disponují i obyčejní smrtelníci. O takových postavách slyšel prakticky každý bez ohledu na to, zdali na horory kouká, anebo ne.

Pojem popkulturní ikony podle mého názoru nejpřesněji naplňují Jason Voorhees, Freddy Krueger a Charles Lee Ray. Dobře, to poslední jméno bylo docela odvážné, protože když na ulici zastavíte libovolný počet lidí, asi jich moc nebude z hlavy vědět, o koho se jedná. Když se ale řekne Chucky, tak většina už myslím bude doma.

Chucky je hodně specifický v jedné věci, jakou se žádný z jeho slasherových souputníků nemůže pochlubit. Na celou jeho sérii pořád dohlíží jeden člověk hlídající konzistenci, stále se pracuje s jednou časovou i dějovou linií. Postava se vyvíjí, série pořád kráčí kupředu a vyhýbá se restartům i rebootům. To je mi mimořádně sympatické a také to nese svoje ovoce. Daný stav naboural až remake v roce 2019, ale ten stojí trochu mimo a původní kontinuita pokračuje dále i jemu navzdory.

Curse of Chucky (2013)

Chucky má aktuálně na triku osm celovečerních filmů, a jak je u velkých hororových sérií naším zvykem, po zrecenzování jednotlivých dílů si i tentokrát dáme opáčko a podíváme se na sérii jako celek. Jako vždy platí, že byste měli zvážit čtení, pokud jste všechny bijáky neviděli, protože se mohou objevovat spoilery!

8. Child’s Play (2019)

Hned ze začátku si odbudeme remake. Ten možná není formálně nejhorší ze všech osmi filmů, ale zcela určitě je nejzbytečnější. Člověk ještě pochopí, že se natočí remake „Friday the 13th“, kde Jason v desítce vraždil ve vesmíru v daleké budoucnosti a potom se proměnil na über-Jasona. Na to nedá dost dobře navázat. Taky jde pochopit předělávka „The Texas Chainsaw Massacre“, když v té době série hnila ve stavu klinické smrti. Rebootovat ale sérii, která pořád žije, daří se jí dobře a poslední díl vyšel jen před dvěma lety? To je podle mě kardinální píčovina.

Vzhledem k popsaným okolnostem z remaku „Child’s Play“ příliš očividně páchne hlad po penězích, nikoliv snaha udělat poctu staré kultovce nebo vrátit život skomírající značce (protože značka neskomírala, že jo). Prostě a jednoduše se jedná jen o neinvenční parazitování na známém jméně s odporným designem Chuckyho, jenž navíc přišel o svůj výjimečný charakter, poněvadž z něj udělali obyčejného robota. Oproti hláškujícímu vrahovi převtělenému do panenky pomocí voodoo dost velký krok zpátky.

Jediné, co na remaku dává trochu smysl, bylo zapojení moderních technologií, které Chucky dokázal jakožto robot ovládat. Ale to je dost málo. Osobně to ani moc neberu jako součást značky „Child’s Play“.

Child's Play (2019)

7. Child’s Play 3 (1991)

„Child’s Play 3“ má jeden velký problém. Na filmu je strašně moc cítit, že se šil horkou jehlou a že se s jeho přípravou hodně spěchalo. Základní nápad – posunout se do Andyho adolescence a šoupnout jej na vojenskou akademii – mi úplně nevadil. Obsahově to ale za moc nestojí.

Trojka se prostě vleče a nudí. Většinu času divák čučí na vojenskou buzeraci a zoufalý brekot hlavní postavy „Chucky je zpátky a nikdo mi to nevěří, béé“. Sám Chucky se tu navíc ani zas tolik neobjevuje. Vražda holiče nebo vražda s popelářským vozem sice ujdou, na vyspravení dojmu to však nestačí. Za něco stojí až finále v domu hrůzy, ale to už je pozdě cokoliv zachraňovat.

První tři díly šly poměrně rychle za sebou, ale není divu, že mezi trojkou a čtyřkou nastala taková pauza. „Child’s Play 3“ sérii na pár let zabilo a vlastně docela pochopitelně, jelikož je to slabota. Nejde nicméně o takovou ostudu a tragédii, jaké mají na triku konkurenční velké hororové série jako „Halloween“, „Friday the 13th“ nebo „The Texas Chainsaw Massacre“, takže v tomhle ohledu si Chucky pořád vede vcelku obstojně

Child's Play 3 (1991)

6. Curse of Chucky (2013)

Po dvou odlehčených dílech, z nichž především ten druhý už byl čistokrevnou černou komedií, Chucky nutně potřeboval změnu. Ta přišla s „Curse of Chucky“ a šlo o pořádný obrat. Jedná se o pravděpodobně nejseriózněji laděnou část celé Chuckyho ságy a tohle pojetí šlo tak daleko, že vraždící panák zde prakticky ani nehláškuje.

„Curse of Chucky“ díky ději odehrávajícím se na omezeném prostoru a s omezeným počtem postav také nejčistěji naplňuje definici klasicky střiženého slasheru. Vraždy jsou navíc poměrně originální a zapamatovatelné, byť se jich neobjevuje mnoho.

Celkově vzato snímek dává smysl spíš jako vstup Chuckyho do nové éry. „Curse of Chucky“ představuje nové postavy, vrací do hry ty staré (potitulková scéna musela udělat radost každému fandovi) a načíná nové dějové linie. Vsadím se, že hlavně Nica bude pro budoucnost zcela zásadní, a navíc ji ztvárňuje dcera stárnoucího Brada Dourifa (čas je holt kunda), díky čemuž může převzít pochodeň, aniž by proti tomu kdokoliv z fandů mohl ceknout, protože hlavní role v Chuckyho světě zůstane v rodině. Jak jsem už řekl – je znát, že to celé dělá jeden člověk, jenž si hlídá, aby se jeho životnímu dílu dařilo.

Curse of Chucky (2013)

5. Seed of Chucky (2004)

Tady bych rád zmínil jednu věc. Sice jde až o pátou pozici, ale odsud výš už se mi všechny díly líbí a rozhodování o pořadí bylo těžké. Chucky nemá žádný fantastický díl, který by převyšoval všechny ostatní, jako je tomu třeba u „Halloween“ nebo „The Texas Chainsaw Massacre“, zato se může pochlubit velkou vyrovnaností. Žebříček odsud výš tedy berte trochu s rezervou.

A ano, myslím to včetně „Seed of Chucky“, které z mně neznámého důvodu spousta fandů nesnáší. Já k nim nepatřím a tenhle díl mám docela rád. Jasně, vůbec se už nejedná o horor a jede se primárně v duchu černé komedie, ale stojí to za to.

Chucky sype hlášky jako král, řeší rodinnou krizi i otcovství, učí svou ratolest zabíjet a ještě dávkuje meta-sebeuvědomění, že jeho unikum tkví právě v tom, že je dětskou hračkou. Bez převtělení by byl jen řadovým vrahounem. Proto odmítne lidské tělo, přestože snaha o jeho získání patřila k nosným tématům předešlých dílů, a připraví tak půdu pro další pokračování zabijácké panenky.

Seed of Chucky (2004)

4. Bride of Chucky (1998)

„Bride of Chucky“ je z obou komediálních dílů tím oblíbenějším a uznávanějším. Snad to bude i díky tomu, že není tak přehnaný a „over the top“ jako „Seed of Chucky“. Černý humor se zde pořád mísí s hororovými momenty a funguje obojí. Nebudu vám ale lhát, z filmu si pamatuju primárně ty vtipné momenty, mezi nimiž suverénně vede sex mezi panenkami. Právě tady si Chucky zadělá na sviště, který se objeví v následující části.

Jak už totiž název napovídá, Chucky si v tomhle díle sežene holku a spolu se vydávají na road trip, na jehož konci stojí nejen svatba, ale také nová těla, aby se dvojce konečně mohla proměnit zpátky v lidi. To se samozřejmě nakonec nepovede, zato ale ChuckyTiffany stihnout narážky na další hororové série a samozřejmě i nějakou tu vraždičku.

„Bride of Chucky“ jsem nakonec ocenil o stupínek výš než „Seed of Chucky“, protože zdechlou sérii po nepovedené trojce opět nakopla. Chucky tehdy nutně potřeboval nový impulz, přičemž černá komedie se ukázala jako to správné řešení.

Bride of Chucky (1998)

3. Child’s Play (1988)

Snímek, který to všechno odstartoval, jsem se nakonec rozhodl zařadit až na třetí flek. „Child’s Play“ z roku 1988 je samozřejmě originál, od nějž se to všechno odvíjí, za což mu jistě patří dík i respekt. Má ale svoje problémy.

Ve své době to jistě musela být strašidelná pecka, ale čas se na „Child’s Play“ podepsal dost. Dneska už to je jenom docela neškodné béčko, které sice nenudí a může se pochlubit krásnou osmdesátkovou patinou, ale něco mu schází, aby šlo o opravdovou a nadčasovou šlehu.

Přesto dost dobře nejde mít tenhle biják nerad, i když jde ve své podstatě o takovou pitomost. Svoje kouzlo totiž má a provází jej punc klasiky. Možná, že kdybych film poprvé viděl jako menší fakan a strachy si u toho zechcal peřiny, měl bych k němu hlubší vztah, ale přiznám se, že jsem „Child’s Play“ prvně viděl až v dospělosti, takže mě to takovým způsobem nesebralo. I tak se ale jedná o sympatickou oldschool podívanou, která odstartovala kult…

Child's Play (1988)

2. Cult of Chucky (2017)

No, a když už jsme u toho kultu, tak se rovnou bude hodit vytáhnout „Cult of Chucky“. Věřím, že spoustu znalců překvapilo, že sedmičku cením takhle vysoko, ale nemůžu si pomoct. Fakt zběsile jsem se u toho bavil, vlastně jsem byl skoro až nadšený, když jsem „Cult of Chucky“ viděl poprvé.

Nečekal jsem od toho totiž nic moc, obzvlášť po slabší šestce. Začátek se navíc netváří úplně slibně, protože se to odehrává na psychiatrické klinice (hororové klišé jak noha) a vypadá to trochu televizně. Po vlažnějším úvodu ale „Cult of Chucky“ nabere zběsilé obrátky. Jakmile se ukáže, že ve filmu neběhá jeden Chucky, ale celá banda malých zrzavých zmetků, tak už to valí pod tlakem. Chucky parádně vraždí svoje oběti i bránice svými hláškami, prostě nádhera.

V „Cult of Chucky“ se povedlo skvěle namíchat koktejl mezi hororem, vtipem, napětím, záměrnou béčkovostí a exkluzivním fan servisem. Chytře se navíc otevřely dveře i pro další díly, aby série mohla dál vzkvétat. I z tohoto důvodu mám sedmičku tak rád.

Cult of Chucky (2017)

1. Child’s Play 2 (1990)

„Child’s Play 2“ jsem nakonec nedosadil na první místo, protože by mělo být lepší než několik předešlých dílů (myšleno předešlých v tomhle žebříčku). Vlastně ani není. Ostatně už jsem říkal, že Chuckyho bijáky jsou dost vyrovnané a ani dvojka ty ostatní nijak zásadně nepřevyšuje.

Důvody pro tohle prvenství přesto mám. Za prvé patří ke klasickým dílům, pro něž míváme větší toleranci a míváme tendenci je trochu nadhodnocovat. Za druhé mi tenhle díl z té původní trilogie přijde… ne nutně nejlepší, ale „nejchuckovitější“. Chucky tu už je ten pravý cynický hajzlík, jak ho známe a máme rádii. Navíc tu hraje fakt pěkná holka a finále v továrně na hračky se mimořádně povedlo. Podle mě jde o jednu z nejlepších scén v celé sérii.

Child's Play 2 (1990)

Budoucnost série:

„Child’s Play“ má aktuálně dvě linie. Tu remakovou ale nikdo nepotřeboval a ani nechtěl. A taky pravděpodobně pokračovat nebude. Film si sice na sebe vydělal, ale o žádný velký hit nešlo. Když se nějakému počinu daří, oznámení sequelu zpravidla přichází docela brzo. Tady se tak zatím nestalo. Režisér Lars Klevberg se nicméně už několikrát nechal slyšet, že by dvojku chtěl udělat.

Budoucnost originální kontinuity naštěstí vypadá hodně zdravě. Don Mancini má v rukávu hned několik projektů. Nejblíže k vydání má seriál s všeříkajícím názvem „Chucky“. Kanál Syfy jej hodlá vysílat v roce 2021, natáčení právě probíhá a podle všeho bychom se měli těšit na osm dílů. Svou účast již potvrdili Brad DourifJennifer Tilly.

Kromě toho se stále počítá s tím, že budou vznikat i nové celovečeráky. Don Mancini hovořil o tom, že do budoucna bychom měli počítat s návratem Glena a Glendy, tedy schizofrenního potomka Chuckyho a Tiffany. Původně se o něm mělo hovořit už v „Cult of Chucky“, ale všechny tyhle narážky se nakonec vystříhaly. Pro mě osobně se nejedná o zásadní překvapení, protože tahle postava od pětky zůstala na plonk a vzhledem ke konci sedmičky její comeback v tomhle momentě dává velký smysl.

Cult of Chucky (2017)

V minulosti také probíhaly námluvy o eventuálním crossoveru s Freddym KruegeremMancini se o něm zmiňoval hned několikrát, a to dokonce relativně nedávno. Počin by se měl jmenovat „Child’s Play on Elm Street“. Má to svojí logiku, Freddyho rukavice se ostatně jako vtípek objevila už v „Bride of Chucky“, takže půda je připravena. Osobně tomu moc šancí nedávám, ale kdyby to klaplo, bral bych hned, byla by to pecka. Tak třeba se někdy dočkáme. Když si Freddy mohl dát férovku s Jasonem, tak proč ne i s Chuckym.

Crossover s Freddym by navíc pravděpodobně znamenal, že se Chuckyho dobrodružství odehrává ve stejném universu nejen jako „A Nightmare on Elm Street“, ale i „Friday the 13th“, což by teoreticky otevřelo dveře také ke crossoveru s Jasonem případně ke společnému bijáku všech tří hororových ikon. To už však samozřejmě hodně fantazíruju. Jako vlhký sen ale dobrý, ne?


Boogeyman 2 (2007)

Boogeyman 2 (2007)

Země: USA
Rok vydání: 2007
Žánr: slasher

Originální název: Boogeyman 2
Český název: Boogeyman 2

Režie: Jeff Betancourt
Hrají: Danielle Savre, Matt Cohen, Chrissy Calhoun

Hrací doba: 89 min

(Budou velké spoilery.)

U některých filmů občas nechápu, jak je možné, že k takové sračce vznikne pokračování a leckdy ani ne jedno. „Boogeyman“ k takovým případům jednoznačně patří. Jednička mi připadala příšerná (musím dodat, že provedením a kvalitou, nikoliv obsahem, což by u hororu naopak mělo být žádoucí) a stala se pro mě takovým etalonem nudy, filmového vakua a tvůrčí bezradnosti. Takhle sterilní blitka se jednoduše hned tak nevidí. Vůbec nerozumím tomu, jak to taková píčovina mohla dopracovat na trilogii, když i jeden biják byl víc, než si nebozí diváci zasloužili.

Ve své obskurní zálibě dokončovat rozdělané série jsem to po vylízané jedničce nevzdal a vrhnul se i na „Boogeyman 2“. Mindset jsem samozřejmě vyladil na velký špatný, protože se mi zdálo mimořádně naivní doufat, že by se to snad dalo sledovat, aniž by u toho člověk zdechal nudou.

K mému překvapení to ale nakonec tak hrozné nebylo. Těžko se tomu věří, ale „Boogeyman 2“ je výrazně stravitelnější a zábavnější snímek než jeho předchůdce. V žádném případě netvrdím, že by snad dvojka dala považovat za nějaký skutečně dobrý film. Pouze říkám, že je to lepší než jednička, na což mi sice můžete oponovat tím, že horší mrdka než jednička se asi točí dost těžko, v čemž byste samozřejmě měli pravdu. Pořád mi však přijde příjemnější dostat obyčejný, leč neurážející podprůměr než takovou zoufalost jako posledně.

Předně si musíme vyjasnit jednu věc – „Boogeyman 2“ je výrazně odlišná záležitost než jednička. S prvním „Boogeymanem“ má dvojka společný prakticky jen název a tu nejzákladnější premisu v podobě strachu z jakési strašidelné entity schovávající se ve tmě. Zatímco v prvním díle šlo o skutečného, ohavně digitálního bubáka, ve dvojce se jedná o iracionální strach, jenž vyústí v touhu vraždit. Psychologický oblouk je samozřejmě diskutabilní, protože se odehraje na ose: a) bojím se strašáka jako svině; b) v rámci terapie mě zavřou do šatníku, abych se strachu postavil; c) postavil jsem se mu tak, že jsem se sám stal strašákem a kuchám na potkání.

Kromě již zmiňovaného už se ve dvojce objeví jen malá návaznost na předešlý díl, v níž se dovysvětlí osud hlavní postavy z jedničky. Přišlo mi nicméně, že se jedná o takovou uměle naroubovanou spojitost, která klidně mohla chybět, a nic by se nestalo. Dvojka by pak potom v pohodě mohla stát jako samotné dílko a neparazitovat na už etablovaném jménu (jakkoliv mně osobně přijde představa snahy o parazitování na průjmu jako „Boogeyman“ mimořádně vtipná). Zvlášť když došlo i k zásadnímu subžánrovému odklonu.

Boogeyman 2 (2007)

Z dříve nastíněného jste asi mohli vytušit, že „Boogeyman 2“ není standardním duchařským hororem jako první díl. Pokračování se posunulo k čistému slasheru. Což mi přijde fajn. Rozhodně se mi zdá zábavnější sledovat vraždícího mongola než podruhé čumět na tak slaboduchý pokus o duchařinu.

Provedení samozřejmě není ideální, vlastně má k takovému stavu sakra daleko. Klišé se tu najde hromada. Však si vezměte už jenom to, že se snímek odehrává v prostředí psychiatrické léčebny. To je originální cca stejně jako starý strašidelný barák (ten se zase objevil v jedničce, takže všechno v pořádku). Tipnutí vraha taky určitě zvládnete, pokud si jako nenastavíte mozek do lobotomického módu, abyste zapomněli, že nějaká taková postava ve filmu byla.

Boogeyman 2 (2007)

Úroveň zábavy drží nad vodou překvapivě schopné gore. Vražd sice není mnoho, ale krev jim nechybí a některé z nich jsou dokonce nečekaně nestandardní. Vedle obligátních vyhřezlých střev se najde třeba rozpůlení člověka výtahem, masožraví červi a následně rozřezání rukou, napuštění holky nějakou sračkou, dokud nepraskne (ta holka, ne ta sračka), pití kyseliny anebo otevření hrudního koše zaživa a následné vyrvání srdce. Dál už stojí za zmínku jen jedny kozy. Všechno mezi tím je nezajímavý balast, protože dále už zaujme snad jedině účast Tobina Bella známého jako Jigsawa ze série „Saw“.

Přesto i takhle obyčejný, standardní a po všech směrech průměrný slasher oproti absolutně jalové jedničce potěšil. To ovšem neimplikuje, že by snad „Boogeyman 2“ měl být dobrý film. Pouze to dokazuje, jak tragická byla jednička.

Boogeyman 2 (2007)


Child’s Play (2019)

Child's Play (2019)

Země: USA
Rok vydání: 2019
Žánr: slasher

Originální název: Child’s Play
Český název: Dětská hra

Režie: Lars Klevberg
Hrají: Gabriel Bateman, Aubrey Plaza, Mark Hamill

Hrací doba: 90 min

(Budou spoilery.)

Nikdy jsem nebyl příznivcem různých remaků a rebootů, spíš naopak, a s největší pravděpodobností už ani nikdy nebudu. Mohl bych se sice rozepsat o nějakých hlubších důvodech, proč k takovým počinům chovám averzi, ale schovám si to až na jindy, třeba i do samostatného článku. V krátkosti jen řekněme, že mi to povětšinou připadá jako zbytečnost.

Přesto ještě svým způsobem chápu pokusy znovu nakopnout nějakou značku, která už je dávno mrtvá a skončila před mnoha lety. Pokud jsou ty bijáky dobré, pořád jde podle mě o zbytečnost, ale dejme tomu, že v tom lze nalézt nějaký rozumný záměr. Nicméně remake jako „Child’s Play“ absolutně nedává smysl, ať se na to podívám z jakéhokoliv hlediska.

„Child’s Play“ totiž není mrtvá série, na níž by už roky jen sedal prach a žila pouze ve vzpomínkách hororových fandů. Chuckymu se daří docela dobře, i když už nemá potenciál na plnění kinosálů a přesunul se do televize. Don Mancini jakožto duchovní otec série ale dál pokračuje v původní dějové linii a podle všeho ještě nějakou dobu pokračovat bude. Sedmý díl „Cult of Chucky“ vyšel poměrně nedávno (2017), v roce 2020 by měl přijít seriál a výhledově se do budoucna chystají i další celovečeráky. Proč by se za takové konstelace měl předělávat původní snímek z roku 1988, když jeho příběh a odkaz dál žije? A obzvlášť když šestka a sedmička začaly do hry vracet i staré postavy z prvních dílů, čímž i ty letité bijáky stále mají v rámci Chuckyho univerza své opodstatnění.

Jen těžko se tedy dá na remake „Child’s Play“ pohlížet jinak než jako na laciný pokus studia jak zajebat prachy, protože jde prostě o známé jméno. Dědci, co jsou tak staří, aby si ještě pamatovali dřívější díly, na to půjdou ze zvědavosti, a omladině se to prodá jako cool horor, protože ty teďka frčí. Prostě sázka na jistotu. Možná to jsou předsudky, ale téhle pachuti jsem se při sledování nové verze „Child’s Play“ prostě nedokázal zbavit. Obzvlášť když předělávka udělala některé hodně diskutabilní změny.

Tohle je samozřejmě problém všech remaků. Když je předělávka doslovná, všichni budou pindat, že to sprostě okopírovali; když se udělají nějaké změny, všichni budou pindat, že se něco změnilo. Což ale nic nemění na tom, že nový design Chuckyho je fakt tak nepovedený, až je prostě extrémně debilní. O něco větší smysl už dává, že remake úplně vyškrtnul voodoo (už nejsou osmdesátky, na koho by tohle dneska fungovalo?) a tím pádem i postavu Charlese Lee Raye. Chucky je nyní skutečně jen obyčejná hračka, která se akorát ukrutně porouchala. Respektive ne náhodou, jak se dozvíme v intru, protože zoufalý Ind v továrně na hračky odstranil všechny bezpečnostní protokoly.

Child's Play (2019)

Snaha o modernizaci zas tak nevadí, ale je škoda, že film úplně nevyždímal potenciál toho, že se Chucky umí připojit a ovládat všechna zařízení od téže společnosti, jimiž je prošpikovaná skoro každá domácnost. Pořádně toho využije až v poslední scéně v supermarketu, jinak prakticky jen zapíná a vypíná televizi nebo světla. Co mi ale vadilo ještě víc – díky oné změně původu tady Chuckymu prostě schází charisma. V původních filmech to nebyla jen hračka, nýbrž psychopatický cynický dobytek, a právě to vždy patřilo k největším přednostem „Child’s Play“. Nyní je to jenom kus rozbitého plastu, což jednoduše nemá patřičný dopad.

Film samotný není úplný pacifista. Nějaká krev se najde a minimálně dvě vraždy jsou i poměrně zajímavé (sekačka + vánoční světélka, která ale byla vidět už v traileru, a pila), přesto to působí poměrně cudně a největší maso předvedou scény z „The Texas Chainsaw Massacre 2“, na nějž se postavy v jednu chvílí dívají v televizi.

Child's Play (2019)

Možná to bude dáno celkovým tónem snímku, který chce být chvíli hororem, za chvíli zase zbytečné vtípky pro odlehčení, ale žádný hustý černý humor jako ve starších částech „Child’s Play“. Přijde mi, že takhle se ty horory poslední dobou z nějakého důvodu točí… prostě tam musí být nějaké vtípky a zlehčení situace, aby se děcka v kinech náhodou opravdu nebála. Dokonce i když se hlavní hrdina Andy snaží zbavit lidské hlavy, již dostal od Chuckyho jako dárek, nejde o žádnou bizarní scénku a spíš to bylo jako z nějaké debilní komedie, jejíž humor stojí na tom, že se nějaká postava cítí trapně.

Pocity jsou každopádně hodně rozporuplné, protože remake není tak strašný, aby se na něj nedalo jednou podívat a aby jej člověk mohl nemilosrdně pojebat. Zároveň jsem však na něm nenašel prakticky nic, co by mě vyloženě potěšilo a kvůli čemu bych si jej potřeboval pamatovat. Celkově tedy čistý průměr, který sice asi není nejhorším dílem „Child’s Play“ vůbec, ale zcela určitě je tím nejzbytečnějším, protože zápach nepotřebnosti a příliš očividná snaha lehce vydělat z toho táhnou na hony.

Child's Play (2019)


The Prowler (1981)

The Prowler (1981)

Země: USA
Rok vydání: 1981
Žánr: slasher

Originální název: The Prowler
Český název: Vrah Rosemary

Režie: Joseph Zito
Hrají: Vicky Dawson, Christopher Goutman, Lawrence Tierney, Farley Granger

Hrací doba: 89 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Jmenovat nejslavnější slashery osmdesátých let nemá valného smyslu, protože jde o dlouholeté legendární série, jejichž ústřední zabijáci překročili hranice hororového žánru a stali se popkulturními ikonami. Správný hororový divák nicméně ví, že osmdesátky nebyly zlatým věkem slasheru jen díky mocnému úspěchu sérií jako „Friday the 13th“, „Halloween“ nebo „A Nightmare on Elm Street“. Těch bijáků tu vzniklo mnohem víc a mnohé z nich stojí za vzpomínku, i když se jim třeba nedostalo takového věhlasu jako zmiňovaným těžkým vahám. A osobně mi přijde, že „The Prowler“ z roku 1981 patří mezi znalci k těm nejuznávanějším. Docela i chápu proč.

Originální název tohohle snímku zní skutečně „The Prowler“, ale nalézt jej můžete i pod jinými alternativní tituly jako „Rosemary’s Killer“, „The Graduation“ nebo „Pitchfork Massacre“, a to ani nemusíme mluvit o místních distribučních mutacích, které automaticky vynechávám. Každý z těchto názvů nicméně svým způsobem smysl dává a tak trochu říká, o čem to celé bude.

V roce 1945 je v den maturitního plesu v nedalekém altánku zavražděna milenecká dvojice. Oba zřejmě tušili, že si zapíchají, ale asi nečekali, že se k nim do trojky připojí vidle. Když řeknu, že dívka se jmenovala Rosemary, už v tom můžete vidět všechny tři alternativní názvy, s trochou fantazie i ten čtvrtý originální. Vrah každopádně nebyl nikdy dopaden.

Posouváme se o 35 let dopředu do roku 1980, kdy se v městečku odehrává další maturitní ples pro místní omladinu. Šerif si zrovna odjede rybařit a uhlídání pořádku ponechá na svém zástupci, ale na dovolenou si nevybral zrovna nejlepší čas, protože okolo zase začne procházet maskovaný vrah ve vojenském mundúru (hlavní postava jej v jednom dialogu nazve tulákem, v angličtině „prowler“, takže tady máme ten čtvrtý název jak vyšitý), který s gustem vykuchá všechno, co vykuchat zvládne.

Nezní to nějak závratně, co? Originalita zrovna není devízou „The Prowler“, protože film opisuje standardní slasherový oblouk „chodí a vraždí“. Ani propojení s maturiťákem není nic výjimečného, vždyť stačí jen vzpomenout na další bijáky ze stejné doby jako „Prom Night“ (1980) nebo „Graduation Day“ (1981), z nichž ten pravděpodobně nejznámější je „Prom Night“, kde hrála i Jamie Lee Curtis (v té době těsně po prvním „Halloweenu“ žhavé hororové zboží) a který vyprodukoval tři pokračování i remake.

Kvůli čemu je tedy „The Prowler“ dodnes tak ceněný? Odpověď patří k těm prozaicky jednoduchým: díky tomu, oč jde ve slasherech především. Body count sice není vysoký, ale všechny mordy jsou udělané fakt parádně. Žádné uhýbání kamerou, aby nebylo nic vidět, ať už kvůli stravitelnosti nebo kvůli zakrytí laciných triků. Všechno přímo do kamery a detailně. Praktické triky jsou zde na vysoké úrovni a i vzhledem k roku vzniku je nelze nepochválit. Také za nimi nestojí nikdo jiný než mistr v oboru Tom Savini, jenž se dokonce nechal slyšet, že právě „The Prowler“ považuje za svou nejlepší  práci, což asi hovoří samo za sebe.

The Prowler (1981)

Vedle toho se „The Prowler“ může pochlubit i dalšími klady. Zabiják ve vojenském ohozu vypadá dost dobře a nebezpečně a patří k těm zapamatovatelnějším vrahounům. Hlavní hrdinka je hezká a také se nechová jak totálně vylízaná píča, kterou by divák nejradši sejmul sám. Hlavně ale celý film drží dobře pohromadě díky režijnímu umu Josepha Zita. Tenhle týpek je sice považován za béčkaře, ale dobrý slasher natočit uměl a rozhodně není náhoda, že o tři roky později (a mimo jiné právě na základě práce odvedené na „The Prowler“) dostal na starost samotného Jasona Voorheese v jednom z nejoblíbenějších dílů série, „Friday the 13th: The Final Chapter“. Docela škoda, že jde o jediné dvě vyvražďovačky, které Zito udělal. Poté se přesunul k akčnímu žánru a natočil dva bijáky s Chuckem Norrisem („Invasion U.S.A.“, „Missing in Action“) a jeden s Dolphem Lundgrenem („Red Scorpion“)… a dál už nic z jeho tvorby nestojí za řeč.

The Prowler (1981)

„The Prowler“ nicméně zůstává kvalitně udělaným slasherem, jenž hraje přesně podle stanovených stylových pravidel a klišé, ale vzhledem k jeho stáří i jistotě, s jakou tak činí, mu to lze odpustit. I dnes funguje a dokáže pobavit, a to i navzdory zmiňovaným nedostatkům a nakonec i těm ještě nezmíněným (třeba průhledná pointa… zabiják je samozřejmě ten úplně jediný člověk, který dává smysl, jiná možnost tam prostě nebyla). Dojmy tedy výborné a vlastně je mi to i sympatické tím, že se jedná o samostatný počin, který nebyl rozředěn v dlouhé sérii a doposud uniká i remaku. Snad to tak i zůstane, aby šlo i nadále o kultovní perličku pro znalce.


Cult of Chucky (2017)

Cult of Chucky (2017)

Země: USA
Rok vydání: 2017
Žánr: slasher

Originální název: Cult of Chucky
Český název: Chuckyho kult

Režie: Don Mancini
Hrají: Fiona Dourif, Brad Dourif, Michael Therriault, Adam Hurtig

Hrací doba: 91 min

(Budou velké spoilery.)

Od šestých a sedmých dílů dlouhých hororových sérií už divák žádné velké zázraky neočekává. A většinou je také nedostává. Jsou tu ovšem výjimky. Pro mě je třeba nejlepším dílem „Friday the 13th“ právě šestka. A dost mě překvapilo, že další takovou výjimkou je rovněž „Child’s Play“. Obzvlášť po docela slabé šestce „Curse of Chucky“ jsem toho od sedmičky moc nečekal, a proto mě (příjemně!) překvapilo, v jaké formě se vraždící panák vrátil ve svém sedmém dobrodružství „Cult of Chucky“

A přitom se sedmička zpočátku netváří zrovna slibně, spíš naopak. Vrací se vozíčkářka Nica ze šestky. Té samozřejmě (klasicky) nikdo nevěřil, že všechny vraždy z minulého dílu má na svědomí dětská hračka posednutá duchem sériového vraha, takže skončila v blázinci. Prostředí blázince pro horor není nijak zvlášť originální a tenhle vypadá obzvlášť levně. Film se navíc stejně jako v případě „Curse of Chucky“ rozjíždí pomaleji, ale na rozdíl od šestky to není taková nuda.

Ta pravá sranda ale klasicky nastane až v momentě, kdy se na scénu dostaví Chucky, jenž začne s gustem redukovat psychicky narušené postavičky. Tentokrát s lepšími hláškami a leckdy i důmyslnějšími způsoby, ačkoliv je evidentní, že ta nejoriginálnější smrt se sklem nápadně připomene skleněný strop z „Bride of Chucky“.

V „Cult of Chucky“ je nicméně sranda ještě znásobená tím, že Chucky tu tentokrát není jen jeden, protože si skutečně vytvořil svůj kult a hobluje zduplikovaný hned v několika panenkách. Momenty, kdy víc panenek sype vtipné pindy přes sebe, jsou fakt zábavné a stojí za to kvůli nim už posedmé přežít obligátní „vraždí ta panenka a nikdo mi to nevěří“. Ale díky docela zajímavému a příjemně zamotanému ději a několika zajímavých zvratům to i tak v pohodě ubíhá. Atmosféra i zábava houstnou s přibývajícími minutami a hlavně přibývajícím počtem Chuckyho inkarnací. Oproti minulému dílu citelně přibylo černého humoru, což je velké plus, a gore je jednoznačně nejhustější z celé série.

Hlavně je ale na „Cult of Chucky“ hodně vidět, že celou sérii dělá jeden člověk, který si hlídá konzistenci a návaznost, ale také se ke svému životnímu dílu chová s úctou a má nějakou vizi, jakým směrem značku vést. Což u hororových sérií rozhodně nebývá zvykem. Sedmička svým vývojem zpětně konečně dala smysl i šestce (byť ta mi stále připadá spíš jako takové celovečerní intro do něčeho, co má zjevně být novou érou „Child’s Play“) a také novější díly plně propojila s těmi nejstaršími (Andy Barclay, hrdina prvních tří dílů, se opět stává plnohodnotnou postavou) i s těmi prostředními komediálními (větší prostor také pro Tiffany, která se sice neukáže na dlouho, ale díky jejímu přičinění se děj hýbe kupředu).

Cult of Chucky (2017)

Navíc Don Mancini přihazuje další hrst servisu pro zapalené diváky. Zatímco v „Curse of Chucky“ se ve finální respektive potitulkové scéně vrátila Tiffany a Andy, v „Cult of Chucky“ scéna po titulcích vytáhne eso v podobě další staré známé postavy, opět i s její původní představitelkou. Vrátí se totiž Kyle„Child’s Play 2“ a byla by velká škoda, kdyby v dalších dílech nedostala víc prostoru, stejně jako se v sedmičce plnohodnotně vrátil i Andy Barclay.

Kromě toho si ale sedmička připravila půdu také na to, aby série mohla zdravě a důstojně pokračovat i po další roky. Chucky patří k těm postavám, které jsou neodmyslitelně spjaty s jedním hercem, v tomto případě Bradem Dourifem. Ten má už ale svůj věk a je jasné, že Chuckyho nebude moct hrát věčně. „Child’s Play“ to vyřešilo hodně chytře, když štafetu převzala Dourifova dcera Fiona respektive tedy v rámci příběhu její postava Nica. Proti takovému řešení nemůže mít námitky snad nikdo a rozhodně jde o citlivější pokračování než obyčejné přeobsazení.

Cult of Chucky (2017)

Všehovšudy sedmička hodně potěšila, protože po komediálních dílech a slabší šestce se konečně jedná o návrat v plné parádě. Nakonec vůbec nevadí, že se už „Child’s Play“ muselo stáhnout na televizní obrazovky, protože potenciál má tahle série pořád velký. Chucky se aktuálně nachází v mnohem zdravější kondici než jakýkoliv další z legendárních slasherových harcovníků jako Jason Voorhees, Freddy Krueger nebo Leatherface… snad jen ten Michael Myers má aktuálně před sebou nějakou šťastnější vyhlídku na nejbližší budoucnost, ale na rozdíl od Chuckyho se musel vykoupit (už několikátým) tvrdým rebootem, zatímco hláškující zrzavý prcek stále jede v původní a jediné dějové linii. Sedmička hlavně nechala dveře dokořán (šestka a sedmička konečně pochopily, že není košer furt zabíjet nejdůležitější postavu, když se chce pokračovat dál) do budoucna. Já osobně se teda na další Chuckyho eskapády těším. Podle všeho na ně nebudeme čekat dlouho.