Archiv štítku: slasher

A Nightmare on Elm Street (2010)

A Nightmare on Elm Street (2010)

Země: USA
Rok vydání: 2010
Žánr: slasher

Originální název: A Nightmare on Elm Street
Český název: Noční můra v Elm Street

Režie: Samuel Bayer
Hrají: Jackie Earle Haley, Kyle Gallner, Rooney Mara

Hrací doba: 95 min

(Budou spoilery.)

S produkční společností Platinum Dunes jsme zde při našich krasojízdách napříč velkými hororovými sériemi už nejednou setkali. Jinak to vlastně ani nešlo, protože Platinum Dunes v jednu chvíli začali ve velkém předělávat staré žánrové klasiky do moderní podoby. Už jsme se tu bavili o jejich verzi „The Texas Chainsaw Massacre“ anebo „Friday the 13th“. Jejich řádění neunikl ani Freddy Krueger, jehož „A Nightmare on Elm Street“ si vzali na paškál v roce 2010. A právě ten jejich snažení zlomil vaz.

Svou nelibost s remakem už dopředu vyjádřil Wes Craven, tvůrce původního snímku z roku 1984. Naopak Robert Englund, představitel ikonického vraha s pěkně ostrou rukavicí, vyjádřil podporu a nechal se slyšet, že Jackie Earle Haley jakožto jeho nástupce byl dobrou volbou. Co se finančního hlediska týče, předělávka rozhodně nestrádala a vydělala si na sebe hravě. Nepřekvapivě se tedy nějakou chvíli uvažovalo také o pokračování, ostatně Haley měl smlouvu celkem na tři filmy a Rooney Mara, představitelka hlavní hrdinky Nancy, podepsala kontrakt na dva snímky.

Navzdory výdělku se nicméně „A Nightmare on Elm Street“ dočkalo veskrze negativního přijetí. Recenzenti výsledek odsoudili a žánroví fanoušci jakbysmet. Kritika byla tak obrovská, že producenti od sequelu radši ustoupili a nakonec také přehodnotili své zaměření na hororové předělávky. Namísto toho později radši začali vytvářet i původní tvorbu, například „The Purge“ nebo „A Quiet Place“.

Osobně si myslím, že tato kritika vůči remaku a Platinum Dunes je zcela oprávněná a zasloužená. Jejich přístup k hororu do té doby skutečně zaváněl spíš parazitováním a právě „A Nightmare on Elm Street“ je tou nejzoufalejší a nejnedůstojnější břečkou, jakou vytvořili.

V původním plánu bylo pojmout remake „A Nightmare on Elm Street“ podobně jako o rok mladší „Friday the 13th“, tedy vzít klíčové elementy série a přetavit je do nového příběhu, čili udělat spíš remake samotné mytologie než remake originálního filmu. Nakonec z toho ale sešlo a „A Nightmare on Elm Street“ vesměs přesně předělává původní Cravenův snímek.

K některým kosmetickým změnám samozřejmě došlo. Pár postav se přejmenovalo, upgradovala se i Freddyho backstory (Krueger třeba není jen vrah dětí, ale i pedofil, jak se zamýšlelo i původně) a vizáž (k tomu ještě později), ale vesměs se nejedná o nic zásadního. Problém tkví v tom, že remake skutečně otrocky přebírá nápady a vlastně i celé scény. A samozřejmě jde o ty nejpamětihodnější. Postelová smrt, mrtvola na školní chodbě, Freddy vylézající ze zdi, rukavice ve vaně – tohle všechno jsou prakticky doslovné kopie; na druhou postelovou smrt nebo rozteklé schody se najdou aspoň odkazy. Z hororového hlediska tedy předělávka nedokáže nabídnout nic moc jiného než neinvenční opisování z předlohy. A když se pokouší o něco vlastního, nestojí to za nic.

A Nightmare on Elm Street (2010)

V předešlých článcích o sérii „A Nightmare on Elm Street“ jsem se nijak netajil tím, že jsem si tuhle klasiku příliš neoblíbil a že mi přijde výrazně přeceňovaná. Jedna věc ji ale nad vodou držela po celou. Samozřejmě mám na mysli samotného Freddyho Kruegera. To byl vždycky skvělý záporák, jemuž podání Roberta Englunda vdechlo nezaměnitelný feeling a zajistilo mu nesmrtelnost (KruegeroviEnglundovi). Remake se bohužel nemůže opřít ani o tohle.

Postava Freddyho Kruegera bude nepochybně navždy spojena s tím, jak ji hrál Englund. Na jednu stranu to tedy kacířství je, ale nemyslím si, že by nový Krueger v mých očích selhával jen kvůli principu. Dokonce si myslím, že Haley se dá považovat za rozumnou volbu, protože charisma i patřičně úchylný vzhled tenhle chlápek jistě má. To se ovšem kompletně ztratilo pod vrstvou makeupu a digitálních dodělávek. Pokus o reálnější vzhled oběti popálenin zní na papíře také logicky, ale výsledek vypadá hrozně a v postprodukci digitálně upravený hlas zní taky hrozně. Z ozdoby „A Nightmare on Elm Street“ se tady stala nevýrazná zapomenutelná figurka, jež ve všech ohledech působí špatně. Nikoliv v tom kýženém slova smyslu.

A Nightmare on Elm Street (2010)

A můžeme pokračovat dále. Hrdinové jsou banda nijakých cucáků, jejichž ksicht typicky zapomenete do pěti minut poté, co zkapou. Remake vypadá strašně sterilně a bez šťávy. Atmosféra na bodu mrazu, díky čemuž jsou veškeré pokusy o horor skutečně jen pokusy, což bolí dvakrát víc vzhledem k tomu, že snímek kompletně vygumoval elementy černého humoru a nadsázky a snaží se hrát striktně na seriózní notu. Výsledkem budiž to, že v mnohých pasážích se navzdory krátké hrací době dostavuje regulérní nuda.

Nová verze „A Nightmare on Elm Street“ mi připadá jako obrovský přešlap ze všech úhlů pohledu a nenapadá mě prakticky nic, co by se tu dalo pochválit. Jak už jsem řekl, nepatřím zrovna k fanouškům původního filmu ani celé série. Přesto si myslím, že remake šel ve všem s kvalitou dolů a s legendární látkou pracuje nedůstojně. Velký špatný.

A Nightmare on Elm Street (2010)


Freddy vs. Jason (2003)

Freddy vs. Jason (2003)

Země: USA / Kanada / Itálie
Rok vydání: 2003
Žánr: slasher

Originální název: Freddy vs. Jason
Český název: Freddy versus Jason

Režie: Ronny Yu
Hrají: Robert Englund, Ken Kirzinger, Monica Keena

Hrací doba: 97 min

(Budou spoilery.)

Střet Freddyho Kruegera a Jasona Voorheese se poprvé plánoval už v dobách největší slávy obou těchto borců, tedy v osmdesátých letech. Jak nás ale učí historie, smělý nápad tehdy nevyšel. Stopku zajímavému projektu vystavila skutečnost, že práva na každého ze dvou nejpopulárnějších slasherových bohů vlastnila jiná společnost. Studia Paramount Pictures (Jason) a New Line Cinema (Freddy) se tehdy nedokázala dohodnout a ze snímku sešlo.

Ono z něj tedy sešlo tak napůl. Paramountu se totiž idea „Jason vs. něco“ strašně líbila, a tak existující návrh scénáře nechali přepracovat, aby se hororový matador v hokejové masce postavil Carrie. Práva na filmové zpracování Kingovy klasiky ovšem tehdy vlastnilo studio MGM, takže frajeři postavu jen obšlehli a přejmenovali. Výsledkem bylo „Friday the 13th Part VII: The New Blood“ z roku 1988.

Paradoxně jen krátce nato, o pár let později, New Line Cinema získali filmová práva i na sérii „Friday the 13th“, ale než došlo k realizaci odkládaného crossoveru, k „A Nightmare on Elm Street“ se vrátil její původní tvůrce Wes Craven, jehož „New Nightmare“ tehdy dostalo přednost. Řezník od Crystal Lake tedy pokračoval sólově prostřednictvím „Jason Goes to Hell“ a „Jason X“.

Dlouho odkládaný film „Freddy vs. Jason“ tedy vznikl až v novém tisíciletí. Studio už v té době v projektu utopilo nějaké ty miliony na rovnou osmnácti různých verzích scénáře, mezi nimiž létaly i nápady jako třeba kult uctívačů Freddyho, který se snaží vyvolat svou modlu, nebo že Freddy kdysi pracoval v kempu u Crystal Lake, sexuálně obtěžoval malého Jasona a také měl prsty v jeho utopení.

Do finální verze se ale dostal příběh, který relativně citlivě míchá mytologie obou slavných sérií. Na Freddyho Kruegera se zapomnělo a nová generace hajzlíků ve Springwoodu ani neví, že někdo takový existoval, což prudce opáleného chlíváka samozřejmě sere, protože když si na něj nikdo nepamatuje, nemá se ho kdo bát. V pekle tedy vyhrabe jednoho talentovaného hocha v hokejové masce a pošle jej mezi místní omladinu, aby rozčeřil vlny a aby se zas místní omladina měla čeho bát, tedy aby jinými slovy Jason umetl cestičku k Freddyho návratu.

První část polovina filmu se tedy nese víc v duchu prostředí „A Nightmare on Elm Street“, kde navíc řádí Jason Voorhees. V posledním aktu se nicméně přesouváme i k jezeru Crystal Lake a feeling „Friday the 13“ přebírá hlavní slovo. Právě zde pak dojde i finální konfrontaci. Osobně mám radši Jasona, takže jsem samozřejmě fandil jemu, a jsem rád, že souboj nakonec o chlup vyhrál právě mačetový bůh.

Freddy vs. Jason (2003)

Kdo by nicméně čekal, že spojením dvou hororových ikon vznikne horor jak víno, pravděpodobně bude z ladění „Freddy vs. Jason“ trochu zklamán. Fan servis a vlastně i poměrně důstojné uchopení obou legend sice nechybí, ale horor to vlastně moc není. Snímek dostal na starost hongkongský režisér Ronny Yu, jenž měl v té době zkušenosti spíš s akčním filmem a s královským žánrem se potkal jen prostřednictvím „Bride of Chucky“, tedy čtyřky jiné slavné slasherové série „Child’s Play“, ale to byla spíš černá komedie než horor. Na „Freddy vs. Jason“ jde tohle hodně vidět. Napínavý nebo strašidelný totiž výsledek není vůbec. Spíš se jedná o krvavou taškařici ubíhající v rychlém akčním tempu.

Pokud s tímhle dokážete žít, pravděpodobně se vám „Freddy vs. Jason“ líbit bude. Náctiletá partička je sice tradičně spíš otravná (v tomhle si „A Nightmare on Elm Street“„Friday the 13th“ mohou podat ruce), ale hlavní hrdinka je aspoň docela hezká a má velké kozy (i když je neukáže – škoda). Vrahové to naštěstí vynahrazují. Jason se pořád nachází v dobré formě a mačetou se ohání dle svých nejlepších zvyklostí. Freddy tu toho moc nezabije, ale zase hýbe dějem a Robert Englund je v roli své životní postavy tradičně skvělý. Jeho protivníka se zde zhostil kaskadér Ken Kirzinger, jenž jako Jason dubloval za Kanea Hoddera už ve „Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan“ z roku 1989.

Freddy vs. Jason (2003)

Film si akorát mohl odpustit jednu věc. Pro potřeby vymyšlené story se trochu pozměnily Jasonovy vlastnosti, takže ten se zde bojí vody, aby měl na něj Freddy nějakou páku, což mně osobně přijde jako strašná píčovina a vyložený plot hole u někoho, kdo podstatnou část svojí existence tráví na dně jezera. Ani nemluvě o tom, že v závěru Jason vylézá z jezera a nevypadá, že by se měl z vody nějak zásadně rozsypat. Tohle se mi zdá jako docela fail. Výše jsem sice říkal, že se „Freddy vs. Jason“ chopil obou mytologií docela s citem, ale v tomhle případě to bohužel neplatí.

Na „Freddy vs. Jason“ jsem se každopádně koukal v rámci „A Nightmare on Elm Street“ maratonu (maraton „Friday the 13th“ jsem jel relativně nedávno předtím), takže i kvůli tomu na mě výsledek působil o něco zábavněji, než by si možná zasloužil, protože „A Nightmare on Elm Street“ mě z velké části docela nudí (vlastně všechno kromě samotného Freddyho a jeho show se mi zdá dost otravné). I když se ale pokusím nahlížet na „Freddy vs. Jason“ objektivněji, pořád se mi zdá, že výsledek ani jednomu z těchto klasiků ostudu neudělal a dopadl vlastně docela obstojně. Oba mají ve svých vlastních sólovkách výrazně horší zářezy.

Freddy vs. Jason (2003)

Hororové crossoverování se tedy docela vydařilo a v původním plánu bylo v něm pokračovat i nadále. Už „Freddy vs. Jason“ měl skončit tak, že by oba titulní zabijáci pokračovali ve svém střetu v pekle, kde se měl vynořit také Pinhead ze série „Hellraiser“. New Line Cinema ovšem tento nápad neuskutečnili, protože Pinheada tehdy vlastnil Miramax a kravaťákům nepřišel dost lukrativní na to, aby jej vykoupili.

Protože „Freddy vs. Jason“ vydělal, uvažovalo se i o pokračování s názvem „Freddy vs. Jason vs. Ash“, kde se měl do hororové bitky, jak už název napovídá, přidat ještě Ash ze série „Evil Dead“. K tomu ale nikdy nedošlo, protože už nastupovala vlna remaků klasických hororů a právě tyhle projekty dostaly přednost. „Freddy vs. Jason vs. Ash“ se nicméně adaptovalo alespoň do komiksu.


Wes Craven’s New Nightmare (1994)

Wes Craven's New Nightmare (1994)

Země: USA
Rok vydání: 1994
Žánr: meta slasher

Originální název: Wes Craven’s New Nightmare
Český název: Nová noční můra

Režie: Wes Craven
Hrají: Heather Langenkamp, Robert Englund, Miko Hughes

Hrací doba: 112 min

(Budou spoilery.)

Minule jsem hovořil o tom, že „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“, šestá část série „A Nightmare on Elm Street“, byla zamýšlena jako poslední díl a na dlouhou dobu jím také byla – v originální časové kontinuitě. To ale přímo nevylučuje vznik dalších filmů mimo tuto kontinuitu. „Wes Craven’s New Nightmare“ toho budiž důkazem.

Jak už název napovídá, se sedmým filmem se k „A Nightmare on Elm Street“ vrátil její původní tvůrce Wes Craven, jenž stál za původním snímkem z roku 1984 a stvořil Freddyho Kruegera. Na dalších pěti celovečerácích se nijak nepodílel s čestnou výjimkou v podobě „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ (1987), kde má kredit za spoluautorství scénáře.

V „New Nightmare“ dostal Craven možnost na své pravděpodobně nejslavnější (což ovšem neznamená nejlepší) dílo navázat a také dostal možnost zde využít nápady z minulosti, které mu dříve neprošly. V první řadě jde třeba o pojetí samotné ústřední postavy Freddyho Kruegera, jenž je v „New Nightmare“ serióznější a opustil humor i hlášky, tedy vlastně přesný opak vraždícího pohodáře z „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“. Freddy zde také výrazně updatoval svůj vzhled, což přímo souvisí s celkovou podobou sedmičky.

Craven totiž v „New Nightmare“ využil svůj starší nápad, jejž původně zamýšlel už pro trojku, ale studio jej tehdy odmítlo. Jak již padlo, sedmička se neodehrává ve stejné časové linii jako předešlé části, vlastně se odehrává i v jiném světě. Starší díly (respektive hlavně jednička, o ostatních se taktně mlčí) jsou ve světě „New Nightmare“ skutečně jenom filmy. Vrátila se spousta herců z jedničky, ale nehrají své někdejší postavy, nýbrž sami sebe.

Jinými slovy řečeno, „New Nightmare“ je meta filmem, v němž studio New Line Cinema chystá natáčení nového dílu „A Nightmare on Elm Street“, Wes Craven (jehož hraje… Wes Craven) postupně pracuje na novém scénáři a producent Robert Shaye (jehož hraje… Robert Shaye) nabídne hlavní roli Heather Langenkamp, hvězdě původního filmu, již hraje… tušíte správně, že Heather Langenkamp. A ještě než se zeptáte, tak ano, objeví se i Robert Englund, jenž hraje Roberta Englunda. Mimo jiné.

Vtip tkví v tom, že fiktivní postava Freddyho Kruegera nakonec není tak fiktivní a pokusí se proniknout do našeho světa. Asi uhodnete, že se mu bude muset postavit Heather Langenkamp, k čemuž má silnou motivaci, protože Freddy ke svému příchodu hodlá využít jejího syna Dylana (jehož pro změnu nehraje její syn, ale Miko Hughes).

Wes Craven's New Nightmare (1994)

Meta rozměr „New Nightmare“ jde ale ještě dále než za film ve filmu a skutečnost, že reální lidé zde hrají sami sebe. Objevuje se dost různých detailů, které pochytíte, pokud po zhlédnutí každého filmu pečlivě studuje zajímavosti na různých filmových databázích a máte nastudované okolnosti celé série „A Nightmare on Elm Street“, a samozřejmě nechybí ani spoust odkazů a narážek na starší díly, především tedy na ten první.

Takhle na papíře se to celé tváří dost zajímavě a slibně, ale výsledek bohužel neohromí. Nějakou dobu „New Nightmare“ ze své meta premisy žije a baví, ale postupně snímek uvadá a upadá k nudě, z níž už to nedokáže vytáhnout ani finále (které teda omračující rozhodně není), ani pár Freddyho kousků. Ostatně, Krueger-pekelník se tady ani moc nečiní a snad jedině s výjimkou vraždy chůvy v nemocnici nic zvláštního nepředvede. Na konci nedokáže sejmout ani malého kluka a jeho mámu, takže to bídně schytá. Jasně, Freddy dostane na prdel v každém díle, ale to, že jsem se nezanedbatelnou část „New Nightmare“ vlastně nudil a koukal na časomíru, kolik ještě zbývá do konce, se odpouští špatně. Pravděpodobně tenhle stav zapříčinila i zbytečně luxusní hrací doba, protože „New Nightmare“ trvá skoro dvě hodiny a s velkým náskokem platí za nejdelší snímek série.

Wes Craven's New Nightmare (1994)

„A Nightmare on Elm Street“ jsem nikdy na chuť úplně nepřišel, to už jsem psal několikrát. Tím pádem bych však čekal, že jestli mě nějaký díl dokáže zaujmout, bude to nejspíš ten nejvíc vybočující a divný. „Wes Craven’s New Nighmare“ podle mě tento titul v celé sérii náleží, přesto mě ani on nedostal a stejně jako ty předešlé jsem jej sjel prakticky jen z povinnosti.


Freddy’s Dead: The Final Nightmare (1991)

Freddy's Dead: The Final Nightmare (1991)

Země: USA
Rok vydání: 1991
Žánr: slasher

Originální název: Freddy’s Dead: The Final Nightmare
Český název: Freddyho smrt – Poslední noční můra

Režie: Rachel Talalay
Hrají: Robert Englund, Lisa Zane, Shon Greenblatt

Hrací doba: 96 min

(Budou velké spoilery.)

Po finančně úspěšných osmdesátých letech se to Freddy Krueger chystal na začátku devadesátých let nadobro zabalit. To mi přijde docela zvláštní, protože zvyklostí ve filmovém průmyslu bývá spíš to, že se všechno nemilosrdně ždímá až do doby, kdy začnou výdělky neakceptovatelně klesat, ale „A Nightmare on Elm Street“ stále vydělávalo dost slušně.

Přesto se studio New Line Cinema rozhodlo svou tehdy elitní a nejvýdělečnější značku uložit ke spánku prostřednictvím šestého dílu s příznačným názvem „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“. Na tyhle záměry o posledních dílech sice v dlouhých hororových sériích nebývá typicky spolehnutí, ostatně si vzpomeňte třeba na kolegu Jasona Voorheese, po jehož takzvaně posledním bijáku „Friday the 13th: The Final Chapter“ následovalo ještě dalších šest přímých pokračování plus crossover s nikým jiným než právě Freddy Kruegerem, tedy celých sedm snímků v téže časové linii. „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“ byl ovšem na dlouhou dobu skutečně posledním dílem v originální kontinuitě, což změnil až již zmiňovaný střet „Freddy vs. Jason“.

„Freddy’s Dead: The Final Nightmare“ začíná tradičně snovou sekvencí, v níž se poprvé setkáme s jednou z hlavních postav šestky. On sám neví, kdo to je, protože poté, co jej Freddy vykopne ze snu, si dá palicí o šutr a utrpí ztrátu paměti. V průběhu celého filmu se nedozvíme, o koho jde, ale v původních scénářích se měla šestka týkat Jacoba, syna Alice„A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“. Některé elementy tohoto konceptu pravděpodobně zůstaly zachovány (John Doe, jak se mu po celou dobu říká, například dokáže vlézt někomu do snu), ale ve výsledném snímku by tento vztah nevycházel z časového hlediska, protože v době, kdy se odehrává „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“, by Jacobovi muselo být tak deset let, což téhle postavě zjevně není.

John Doe se každopádně dostane do lapáku a v kapse má jen výstřižek související s městem Springwood. Místní doktorka se tam s ním vydá, aby si rozpomenul, ale v dodávce se ukryjí další tři fakani z ústavu. Aby bylo koho vraždit, víš jak. Freddy v mezičase dokázal vyčistit celý Springwood od všech dětí a teenagerů, takže zde žijí jenom dospělí. Docela bota, že o tom nikdo mimo město zjevně neví.

No, dál už se to odehrává docela jasně. Freddy má ve městě nové oběti, tak začne konat své dílo. Celou dobu mu šlo o to, aby se dostal ke své vlastní dceři, k jejímuž nalákání využil právě sklerotického neznámého. Dceruška si nicméně s fotrem nepotyká a vymyslí skvělý plán, jak Kruegera sejmout jednou provždy. Vytáhne ho ze sna do reálného světa, kde bude zranitelný. Tak se stane a takhle bídně křivák v klobouku a ohavném svetru zdechne nadobro.

Freddy's Dead: The Final Nightmare (1991)

Kvalitou šestka bohužel pokračuje v nemastném neslaném pojetí předešlých dílů, i když tentokrát alespoň došlo k menšímu posunu z hlediska nálady, díky čemuž „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“ tolik nesplývá s trojkou, čtyřkou a pětkou. Nejzajímavější progres ovšem proběhl v pojetí samotného Freddyho Kruegera, z něhož se v šestce definitivně stal komický hláškař, jenž se zabíjením nedospělých hajzlíků vyloženě baví. To ovlivnilo i feeling celého snímku, který tím pádem působí ještě odlehčeněji než několik předcházejících částí.

Mě osobně však tenhle upgrade a komičtější podání Kruegera nijak zásadně neuráží. Nemůžu si totiž stěžovat, že „A Nightmare on Elm Street“ díky tomu ztratilo na strašidelnosti či napětí, když strašidelné nebo napínavé to nebylo vlastně nikdy. Jako horor působí prakticky jenom jednička a zbytek – nalijme si čistého vína – jsou spíš filmy pro náctileté vylepšené o charismatického bubáka. Takhle se aspoň objevila nějaká sranda. Například videoherní smrt je čistokrevná komedie.

Freddy's Dead: The Final Nightmare (1991)

Tím chci říct, že mě „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“ nevysírá takovým způsobem jako spoustu dalších diváků. Šestka patří k nejzatracovanějším dílů „A Nightmare on Elm Street“ a já rozhodně chápu proč. Myslím si ovšem, že třeba dvojka je pořád horší a čtyřka zase nudnější.

Netvrdím nicméně, že by „Freddy’s Dead: The Final Nightmare“ mělo být dobrým filmem. Z dějového hlediska je to dost přitažené za vlasy, pasáže bez Kruegera tradičně stojí za hovno a člověk je musí prostě přetrpět. Moje rezervované přijetí tohoto kousku neplyne z toho, že by byl nějak kvalitní, nýbrž z toho, že jsem nepřišel dvakrát na chuť ani těm předešlým.

Freddy's Dead: The Final Nightmare (1991)


A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child (1989)

A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child (1989)

Země: USA
Rok vydání: 1989
Žánr: slasher

Originální název: A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child
Český název: Noční můra v Elm Street 5: Dítě snu

Režie: Stephen Hopkins
Hrají: Robert Englund, Lisa Wilcox, Kelly Jo Minter

Hrací doba: 89 min

(Budou spoilery.)

Do druhého a posledního „super roku“, během nějž se objevily nové díly všech tří nejslavnějších slasherových bijců, tedy Jasona Voorheese, Michaela Myerse a Freddyho Kruegera, přispěl poslední jmenovaný pátým dílem své série „A Nightmare on Elm Street“. Snímek s podtitulem „The Dream Child“ mistra všeho prstění zachycuje ve fázi recyklování a opakování sebe sama.

Na „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ je dost znát, že se s jeho přípravou hodně spěchalo. Pětka do kin dorazila na chlup přesně rok po čtyřce, což se na první pohled nemusí zdát tak šíleně krátká doba, ale když si člověk pořádně uvědomí, kolik práce se musí udělat, aby vznikl jeden film, tak už to začne vypadat hůř. Režisér Stephen Hopkins na přípravu dostal termín čtyř týdnů na natáčení a čtyř týdnů na sestříhání, což sice nakonec zvládl, ale daní za to je, že se značka „A Nightmare on Elm Street“ pomalu vyčerpávala.

To mi přijde jako velká škoda, protože zrovna koncept „A Nightmare on Elm Street“ má obrovský potenciál pro spoustu originálních nápadů a nevšedních vražd, obzvlášť když se světem snů prohání tak skvělý záporák jako Freddy Krueger, který platí za ozdobu celé série. „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ se ovšem o nic takového ani nesnaží a podobně jako její přímý předchůdce jede ze setrvačnosti ve stylu i atmosféře nastolené v „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“. Trojka, čtyřka a pětka tím pádem splývají víc, než by bylo vhodné.

Určité zlepšení tu přesto je. Osobně si myslím, že „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ dopadlo lépe než vcelku slabé „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“. Z filmu tradičně ční sám Freddy Krueger opět v podání výborného Roberta Englunda. Jeho postava je suverénně tím nejlepším, co série „A Nightmare on Elm Street“ může nabídnout. Tím pádem potěší, že Freddy dostal v pětce o něco víc prostoru, vcelku slušně hláškuje a předvede i pár poměrně dobrých vražd.

Nejvíc se mi líbil Freddy-kuchař a vražda na motorce s prvky body hororu. Škoda, že obě scény se kvůli ratingu tradičně musely prostříhat, aby vyzněly cudněji. Naopak směšná – nikoliv v tom dobrém slova smyslu – je komiksová smrt, v níž oběť opět využije možnost vysnít si schopnosti a Kruegerovi se postavit, tedy recept známý již z „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“. Víc vražd se, pokud jsem na nic nezapomněl, ve filmu neobjeví, takže ani z hlediska počtu mrtvol se nejedná o nějakou velkou slávu.

Prakticky všechno mezi Freddyho výstupy – ať už tyto skončí vraždou nebo ne – je jako obvykle balast, jejž člověk musí tak nějak přežít. Sice mi to nepřišlo tak trapné jako ve čtyřce, ale základní premisa „Freddy is back a nikdo mi to nevěří“ se také objevila v předešlých dílech, takže ani tady zásadní invenci nenajdete ani s pomocí zvětšovacího skla.

A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child (1989)

Klasicky rozpačitě dopadlo také finální zúčtování s Freddym – jako obvykle jedna z nejslabších částí. Stejně mi přijde a vždycky přišlo jako strašná píčovina, že slashery musí dopadnout takzvaně dobře, vrah musí být poražen a hlavní hrdin(k)a přežít, když se stejně chce rovnou točit díl, v němž se pak musí složitě vymýšlet strašné hovadiny, jak záporáka opět vrátit do hry, protože v konečném důsledku to stojí jenom na něm, nikoliv na hrdinech. Obrovský paradox slasherových sérií. „A Nightmare on Elm Street“ jej naplňuje do puntíku.

Pětka každopádně také dává za pravdu zlým jazykům tvrdícím, že „A Nightmare on Elm Street“ ve skutečnosti není pořádný horor, ale spíš kombinace fantasy a teenage vyvražďovačky. Přítomnost fantasy prvků je ve trojce, čtyřce i pětce zcela očividná a bylo by tmářské ji popírat. Ostatně, konkrétně „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ má náladou místy blíž k fantasy pohádkám à la „Labyrinth“ než k explotační kinematografii.

A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child (1989)

Orientaci na náctileté publikum rovněž nelze přehlížet. Pětkou se sice line téma dokončování školy a pořizování prvních potomků, aby se film myšlenkově sladil s postupným dospíváním cílové skupiny chodící na sérii už od jedničky. To ale neznamená vyzrálejší přístup, spíš jen dokazuje, že „A Nightmare on Elm Street“ bylo svého času skutečným mainstreamem, jenž také šel svému publiku ochotně naproti.

Ze všech těchto důvodů jsem „A Nightmare on Elm Street“ nikdy nepřišel stoprocentně na chuť a přijde mi, že série s takto slibným konceptem a takto skvěle vymyšleným vrahem nikdy pořádně nedostála svému potenciálu. Na to jí chybí nějaký skutečně silný zářez, jímž se může pochlubit třeba „Halloween“ nebo „The Texas Chainsaw Massacre“, i béčková zábavnost, jíž vládne „Friday the 13th“ či „Child’s Play“. „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ tuto kritiku jen stvrzuje, a navíc se i v rámci vlastní série jedná spíš o průměr a jen jeden další díl z mnoha.

A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child (1989)


A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master (1988)

A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master (1988)

Země: USA
Rok vydání: 1988
Žánr: slasher

Originální název: A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master
Český název: Noční můra v Elm Street 4: Vládce snu

Režie: Renny Harlin
Hrají: Robert Englund, Lisa Wilcox, Tuesday Knight

Hrací doba: 93 min

(Budou spoilery.)

„A Nightmare on Elm Street“, „Halloween“„Friday the 13th“ jsou série o velké spoustě dílů, tudíž nepřekvapí, že se tu a tam potkali dva ze tří jejich představitelů v kinech ve stejných rok. Za celou historii se ovšem objevily pouze dva „superroky“, kdy se objevily nové eskapády všech tří králů slasheru. Vtipně tyhle dva roky následují hned po sobě – jde o letopočty 1988 a 1989.

Jason Voorhees na konci osmdesátých pomalu uvadal. V osmdesátém osmém se ukázal v docela solidním „Friday the 13th Part VII: The New Blood“, jejž ale doprasilo necitlivé střihání kvůli ratingu. Další rok se vydal na Manhattan a úroveň už klesala. Michael Myers byl na tom vlastně podobě. V roce 1988 se po tragické a nesouvisející trojce vrátil v sympaticky staromilském béčku „Halloween 4: The Return of Michael Myers“, ale v následujícím „Halloween 5: The Revenge of Michael Myers“ už experimentoval s runami a šlo to do hajzlu.

Freddy Krueger se ale v téhle době nacházel na vrcholu svých sil a užíval si hvězdný status. S „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“ si ještě vylepšil svůj nejlepší komerční výsledek nastolený o rok starším „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ a stanovil si své osobní maximum, které už sólově v originální sérii nepřekonal (podařilo se mu to až v tandemu s kolegou Voorheesem v crossoveru „Freddy vs. Jason“ a potom i s remakem z roku 2010, ale v obou případech hraje roli inflace). Rovněž si připsal nejúspěšnější hororový film roku 1988.

Všichni nicméně víme, že popularita / finanční úspěch neimplikují kvalitu. A to se bohužel týká také „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“, které šlo oproti „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ níž.

Děj přímo navazuje na předešlý snímek. Opět se vrací přeživší trojice z „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“, ale s nimi si to Freddy vyřídí nejdřív, abychom se mohli přesunout k novým postavám. Kristen, final girl z minulého dílu (zde ji hraje jiná herečka), Kruegera omylem přivede zpátky a před smrtí stihne předat svoji schopnost tahat ostatní lidi do svých snů spolužačce Alici. Ta začne tahat ostatní kámoše do snů a tím je servírovat Freddymu přímo pod jeho nabroušenou rukavici. Samozřejmě se jí to nelíbí, ale způsob jak bojovat s osmahnutým frajerem v klobouku a svetru ji napadne až v momentě, kdy přijde na řadu kluk, do něhož se zamilovala. To je totiž dostatečná motivace, když chce Freddy sejmout cucáka, jemuž by Alice ráda prozkoumala obsah slipů, že jo.

Na „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“ je cool prakticky jediná věc, a sice samotný Freddy Krueger. Robertu Englundovi tahle role neskutečně sedla a jako legendární snový vrahoun tradičně prostě válí. Platí to i zde, ačkoliv ve čtyřce nesází hlášky s takovou vervou jako minule, a dokonce ani v těch vraždách není tak kreativní. Střihne si jen jednu luxusní, a sice tu se zlomenýma rukama na benchpressu a následnou přeměnou na brouka. Ta se fakt povedla a vlastně se jedná o jednu nejkreativnějších poprav v celé sérii. Jinak jde ale o vcelku obyčejné zaražení rukavice do břicha. Přesto pasáže s Freddym platí za to nejlepší, co „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“ může nabídnout. Malý plusový bod přičítám i za Freddyho-frajera na pláži se slunečními brýlemi.

A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master (1988)

Jak je ale zvykem, Freddy Krueger před kamerou nestráví zas tolik času a mnohem větší prostor se věnuje náctiletým protagonistům. A tentokrát se místy jedná o regulérní utrpení. Jasně, i trojka byla občas lehce trapná a laciná, ale „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“ jde v tomhle ohledu ještě dál a na můj vkus je až moc orientovaná na mládežnické publikum. Englund čtyřku kdysi nazval jako „MTV Nightmare“ a sedí to jak prdel na hrnec, akorát já to chápu v tom nejhorším možném smyslu. Jestli byla trojka občas lehce trapná, tak čtyřka je trapná častěji a těžce.

Leccos by vyžehlila kvalitně udělaná zabití, ale tvůrci tentokrát nepopustili uzdu fantazii takovým způsobem, jak by bylo záhodno. Všehovšudy tedy stojí za zapamatování pouze výborná vražda s broukem. Všechno okolo je jenom narychlo spíchnutá dojička udělaná s heslem, že železo se musí kout, dokud je žhavé.

A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master (1988)

Na začátku jsem hovořil o tom, že tři největší slasherové série pustily v roce 1988 nové díly a že „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“ se mezi nimi dočkalo největšího úspěchu, zatímco Jason a Michael se pomalu dostávali za zenit. Přesto je z těchto tří filmů nejhorší paradoxně právě ten nejúspěšnější, tedy ten Freddyho.


A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors (1987)

A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors (1987)

Země: USA
Rok vydání: 1987
Žánr: slasher

Originální název: A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors
Český název: Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna

Režie: Chuck Russell
Hrají: Heather Langenkamp, Patricia Arquette, Robert Englund

Hrací doba: 96 min

(Budou spoilery.)

Minule jsme diskutovali o nekvalitách „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ a o tom, jak se díl soustředil na svůj homosexuální podtext. Člověk by si mohl myslet, že kombinace těchto dvou faktorů v půlce osmdesátých let vystaví sérii stopku, ale jak už dnes všichni víme, nestalo se tak. „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ slavilo finanční úspěch i tak, tudíž cesta pro další kapitolu zůstala otevřena. S trojkou se Freddyho série naštěstí zvedá, což mimochodem ocenilo i tehdejší publikum. „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ je po „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“ druhá nejvýdělečnější část (respektive třetí, započítáme-li i crossover „Freddy vs. Jason“).

„A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ nepředstavuje stoprocentně návrat ke stylu první „A Nightmare on Elm Street“, spíš vytyčuje nový směr, který se pro další části ságy ukázal být jako stěžejní. Freddy Krueger se zde konečně rozjíždí a nechává si na svých vraždách ve snovém světě záležet. Objevují se bizarní výjevy jako lidská loutka na šlachách místo provázků, velký Freddy-had, zrcadlová místnost a podobné laskominy. Jednotlivé vraždy jsou originálnější a kreativnější, konečně se v nich výrazněji začíná projevovat potenciál nereálného prostředí snů. Zároveň s tím se do série poprvé vkrádají nápadné fantasy prvky, což vlastně do určité míry souvisí s právě řečeným.

V neposlední řadě nelze opomenout ani narůst černého humoru, jenž se projevuje nejen skrze vražednou invenci, ale také ve Freddyho hláškách. Právě v „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ se Krueger konečně stává přesně tím Kruegerem, jak si ho všichni pamatujeme. Jednoduše parchant, který má nabroušené nejen nože na své trademarkové rukavici, ale i jazyk. Tady narve oběti, jež se touží stát herečkou, hlavu do televize s hláškou „This is it, Jennifer: your big break in TV. Welcome to prime time, bitch!“ Ani nemluvím o tom, že až ve trojce se o něm také konečně mluví jako Freddym Kruegerovi. V předešlých dvou dílech jej postavy jmenovaly jen Fred Krueger (navzdory tomu, že dvojka nese podtitul „Freddy’s Revenge“).

Nějaké návraty si ale „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ přece jen připsalo. Finanční úspěch „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ donutil Wese Cravena, aby přehodnotil svůj názor na to, že se z „A Nightmare on Elm Street“ nedá vytřískat pokračování, a nechal se ukecat ke spolupráci. Společně s ním se z jedničky vrací Heather Langenkamp jako Nancy Thompson a John Saxon jako její otec.

A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors (1987)

Kromě toho všeho si „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ zaslouží pochvalu ještě za jednu věc. Film má na svou dobu skutečně excelentní triky. Stop motion animace nebo digitální kuličky už sice dnes vypadají úsměvně, ale co se týče praktických efektů, ty jsou pořád špičkové a i dnešní optikou vypadají skvěle. Nikdy dřív jsem si to neuvědomil, ale když jsem se na „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ díval nedávno kvůli tomuhle článku, tak mě skutečně překvapilo, jak dobře se tahle složka snímku vyvedla.

Poprvé v sérii se děj odehrává mimo samotnou Elm Street. Přesouváme se na kliniku, kde sledujeme partu mladistvých trpících spánkovou deprivací. Všichni trpí nočními můrami, které mají společného protagonistu. Asi dokážete uhodnout, že se jedná o samotného mistra prstění, Freddyho Kruegera osobně. Na stáž na kliniku přichází Nancy, jež pacientům na rozdíl od ostatních ošetřovatelů věří, protože se s Freddym už dřív sama setkala a jeho hymnu „One, Two, Freddy’s coming for you“ dobře zná. Jedna z dívek má navíc schopnost do svých snů přivést i další lidi, díky čemuž se celá banda bude moct Kruegerovi postavit společně.

A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors (1987)

Dokonalé však „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ rozhodně není, protože místy se projevuje charakteristická osmdesátková přehnanost. Například nápad, že i samotné oběti si ve svých snech mohou vysnít nějaké schopnosti a opečenému vrahovi vzdorovat vyrovnaněji, mi sám o sobě nevadil. Že se z jednoho borce stane wizard master, protože v realitě hraje Dungeons & Dragons, a začne metat zelené blesky, to mi přes čáru přišlo. Rozhovor mezi Nancy a jejím čerstvě zdechlým fotříkem mi taky připadal hrozný, a to i když se hned nato ukáže, že taťka je to ve skutečnosti převlečený Freddy.

Celkově vzato se nicméně „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ relativně povedlo, především tedy na poměry série. Širším náhledem se ani zdaleka nejedná o mého favorita a „A Nightmare on Elm Street“ nikdy nebude patřit k mým prvním volbám, když si budu chtít pustit klasický slasher, přesto trojka představuje z nejlepších dílů celé značky. Na tom nic nezmění ani těch pár detailů, z nichž některé jsou navíc poplatné své době.

A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors (1987)


A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge (1985)

A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy's Revenge (1985)

Země: USA
Rok vydání: 1985
Žánr: slasher

Originální název: A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge
Český název: Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta

Režie: Jack Sholder
Hrají: Mark Patton, Kim Myers, Robert Rusler

Hrací doba: 87 min

(Budou spoilery.)

Série „A Nightmare on Elm Street“ aktuálně čítá sedm filmů v originální větvi, televizní seriál, crossover s Jasonem Voorheesem„Friday the 13th“ a jeden remake, přičemž další by měl být na cestě. A to se bavím pouze o filmových počinech. Freddy Krueger se dostal i na stránky knih, komiksů nebo do počítačových her. Nepochybně tedy jde o velkou a tradiční značku.

Z tohoto ohledu může při dnešním retrospektivním pohledu působit trochu úsměvně skutečnost, že Wes Craven, režisér a scénárista prvního dílu a také stvořitel Freddyho Kruegera, svého času nechtěl a nezamýšlel udělat z „A Nightmare on Elm Street“ dlouhou sérii. Jedničku plánoval jako samostatný film a také původně trval na šťastném konci, zatímco producent loboval za nešťastný konec, aby Freddy přežil a zůstala otevřená vrátka pro pokračování. Nakonec se použil jakýsi kompromis (celkem se tehdy natočily čtyři konce).

Vzhledem k tomu, že „A Nightmare on Elm Street“ uspělo, otevřená vrátka se hodila a pokračování následovalo hned v dalším roce. Wes Craven se na něm odmítl podílet. Dokonce se jej původně neměl účastnit ani Robert Englund, což se dnes může zdát nepředstavitelné, protože právě jeho máme s rolí Freddyho Kruegera neodmyslitelně spjatého. Englund chtěl nicméně vyšší plat, což studio odmítlo. Až během natáčení si producent uvědomil, že šlo o pěkně blbý nápad, a Englundovy finanční podmínky splnil.

Představitel Freddyho Kruegera tedy nakonec na palubě pro „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ byl, výsledku ovšem pomohl jen částečně. Právě ikonický vrah je vlastně tím jediným, na co se dá ve filmu pořádně koukat. Bez Cravenova přispění totiž vznikl nepovedený paskvil v lecčems popírající pravidla nastavená prvním dílem. Ne náhodou se jedná o jeden z mála dílů série, v němž se s výjimkou samotného Freddyho neobjevují žádné opakující se postavy, takže stojí trochu mimo zbytek dění, a ne náhodou tenhle film následující „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ zcela ignoruje.

Sám Krueger se v „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ chová jinak než v ostatních dílech. Jeho typickým znakem je, že své oběti morduje v jejich snech. Zde nikoliv. Freddy se celou dobu snaží posednout náctiletého mamlase a donutit jej, aby vraždil za něj. Také jde o jediný snímek v sérii, kde Freddy všechny oběti zabije v realitě. Obyčejně si Krueger své oběti vychutnává po jedné, zatímco tady klidně vyskočí na párty plné lidí a začne to tam bez ladu a skladu sekat. Stručně řečeno „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ nepřistupuje k pravidlům a mytologii nastavenými svým předchůdcem konzistentně, čímž charismatického vraha ze snů degraduje na démona, jenž potřebuje něčí pomoc, aby vůbec někoho sejmul.

A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy's Revenge (1985)

Z hororového ani filmového hlediska se tudíž nejedná o nic záživného. Tím pádem vlastně ani nepřekvapí, že se „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ proslavilo spíš díky svému nápadnému homoerotickému podtextu. Z filmu tak nějak vyplývá, že jeho hlavní postava Jesse, tentokrát mužská, je gay potlačující svou homosexuality.

Spousta scén a momentů k homosexualitě jasně odkazuje. Jesse se nápadně často objevuje bez trika, svého učitele tělocviku potkává v gay baru, aby byl tento posléze zabit ve sprchách, přičemž jeho smrti předchází svazování nebo výprask na holý zadek. Jesse se rovněž místy má víc ke kámošovi ze školy než ke své přítelkyni, ani nemluvě o Freddyho posedlosti se dostat dovnitř mladého kluka, kteroužto lze vyložit metaforicky… asi tušíte jak. Samotná postava Jesseho poté ve snímku odpovídá roli, jakou ve slasheru obvykle zastává dívka, tzv. final girl, tedy motiv v hororu hojně užívaný. Označení „první mužská scream queen“ nakonec použil sám i herec Mark Patton.

A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy's Revenge (1985)

Musíme si uvědomit, že s tím vším „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ přišlo v polovině osmdesátých let, tedy v době, kdy homosexualita byla mnohem větší tabu než v dnešní otevřenější době, tudíž nepřekvapí, jaká diskuze se kolem něj rozšířila. Představitele Jesseho produkce navíc dle všeho obsadila záměrně, jelikož byl sám gay, o čemž tvůrci věděli. Patton, jenž nedlouho poté ukončil kariéru a seknul s herectvím, dodnes v rozhovorech vykládá, jak se během natáčení na homosexuální prvky kladl důraz a jaký byl na něj kvůli všemu vyvíjen tlak. Konkrétně vinil zejména scénáristu Davida Chaskina, jenž nakonec sám přiznal, že gay elementy do scénáře zapracoval záměrně. Patton se s vlivem „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ nakonec pokusil vyrovnat prostřednictvím dokumentu „Scream, Queen! My Nightmare on Elm Street“, jenž se promítal na festivalech v roce 2019 a oficiálně vyšel na jaře 2020.

Interpretace a podprahová sdělení „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“, které bylo dobou kritikou označeno za „nejteplejší hororový film vůbec“, jsou nicméně nakonec zábavnější než vlastní snímek. Dvojka je hlavně strašně slabá, místy až nudná a zbytečně se odklání od pravidel své série. Za nejlepší moment jednoznačně platí úvodní snová scéna s autobusem, ale jinak to za moc nestojí. A ne kvůli tomu, že je to tak gay.

A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy's Revenge (1985)


A Nightmare on Elm Street (1984)

A Nightmare on Elm Street (1984)

Země: USA
Rok vydání: 1984
Žánr: slasher

Originální název: A Nightmare on Elm Street
Český název: Noční můra v Elm Street

Režie: Wes Craven
Hrají: John Saxon, Ronee Blakley, Heather Langenkamp

Hrací doba: 91 min

(Budou spoilery.)

Freddy Krueger je poslední ze svaté slasherové trojice, jemuž se u nás prozatím nedostalo podrobného seriálu o všech jeho eskapádách. Michael a Jason už se svého prostoru dočkali. Borec v červeno-zeleném svetru a omšelém klobouku, od něhož byste se rozhodně neměli chtít nechat vyprstit, si jej samozřejmě zaslouží také. A kde jinde začít než na úplném začátku? Freddy Krueger, v téhle době ještě jenom jako Fred Krueger (známější podobu jména získal až s „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ z roku 1987), začal o pár let později než výše jmenovaní kolegové, ale věhlasem jim nezůstal nic dlužen.

Ostatně k tomu měl nejlepší předpoklady, protože od svého fotra dostal jen ty nejvytříbenější vlastnosti. Wes Craven věděl jak vybudovat dobrý hororový svět, takže ne náhodou za svůj život zvládnul stvořit hned několik hororových legend. Už v době, kdy vznikala první „A Nightmare on Elm Street“, měl za sebou kulty jako „The Last House on the Left“ a „The Hills Have Eyes“, k nimž později přidal ještě „Scream“. Myslím si ale, že právě Freddy Krueger se stal Cravenovým největším dílem, jehož prostřednictvím sám sobě vytesal pomník a zajistil si nesmrtelnost v hororovém žánru.

Paradoxně mi ale první „A Nightmare on Elm Street“ přijde lehce přeceňovaná (stejně jako celá série, ale k tomu se postupně dostaneme). Nechápejte mě špatně, je to bezesporu klasika a optikou svojí doby se samozřejmě jedná o kvalitní počin. Jednička se nicméně na rozdíl od pozdějších dílů, jejichž pevnou součástí se stal také černý humor, snaží hrát čistě na hororovou notu, přitom už ale dnes nemá šanci nikým zacloumat, napnout nebo snad dokonce vystrašit.

Můžete namítat, že něco takového se dá tvrdit o všech takhle starých hororech, ale osobně s tím nesouhlasím. Vezměte si kupříkladu mnohem starší kusy jako první „Halloween“ nebo „Black Christmas“ – to jsou podle mě uspokojivé napínáky i v dnešní době. U některých pozdějších dílů se ty nůžky otevřely o něco méně vzhledem k jejich odlehčenějšímu tónu, navíc se v nich lecky objevují i originálnější mordy. Zde se Freddy drží ještě relativně při zemi.

Ničím z toho ale nechci říct, že „A Nightmare on Elm Street“ považuju za shit. Zasloužený punc klasiky se tomu odpárat prostě nedá, a když nic jiného, pořád se jedná o start jedné z největších žánrových legend, a to se taky počítá. Jen říkám, že čas se na tomhle kousku trochu podepsal. Což ovšem neznamená, že by „A Nightmare on Elm Street“ nemělo vedle debutu Johnnyho Deppa co nabídnout. Pořád se tu najde řada povedených momentů (obě postelové a také příjemně krvavé vraždy) nebo známých hororových výjevů (Freddy si seká prsty, Freddy vylézá ze zdi, lepidlové schody, chodba školy, břity ve vaně). O samotném vrchním záporákovi v podání Roberta Englunda ani nemluvě. Takže ne, že by se nebylo na co koukat.

A Nightmare on Elm Street (1984)

Napadá mě nicméně, že jsem povídání o „A Nightmare on Elm Street“ možná vzal trochu moc zhurta, protože jsem jaksi předpokládal, že ten film všichni viděli a že všichni mají nějaké povědomí o tom, kdo to je Freddy Krueger. Občas mě však překvapuje, jaké klasiky jsou někdy lidé schopní neznat, a to ne nutně jenom mladší ročníky. Třeba u mě v práci ani jeden z kolegů nikdy neslyšel o tom, že existoval nějaký Vincent Price, haha. Své k vlastnímu filmu už jsem si vesměs řekl, ale možná bych ještě mohl představit samotného Kruegera, přinejmenším z formálních důvodů.

Freddy Krueger je nadpřirozenou postavou již od první části. Za svého života býval znám jako The Springwood Slasher a tuhle přezdívku si nevysloužil jen tak pro nic za nic. Dle původních nápadů se mělo jednat o pedofila, ale nakonec se to Craven rozhodl změnit „jenom“ na zabijáka dětí, aby se film vyhnul kontroverzím, protože v téže době v USA probíhaly hodně medializované případy sexuálního obtěžování dětí (viz).

A Nightmare on Elm Street (1984)

Krueger si každopádně dětičky vodil do kotelny, kde si je upravil k obrazu svému pomocí podomácku vyrobené rukavice s břity (jeho trademarková zbraň). Když se mu podařilo se vyhnout vězení díky byrokratické chybě, místní komunita vzala spravedlnost do svých rukou a Kruegera upálila zaživa. Freddy se nicméně vrátil jako zprudka ožehnutý parchant a začal terorizovat náctiletá dítka svých vrahů ve snech. Akorát s jednou malou komplikací, že když někoho zabije ve snu, tento zemře i ve skutečnosti. To z Freddyho dělá pořádného, prakticky nezničitelného zmetka. Zajímavá je rovněž jeho nápadná podobnost se zápornou postavou z Cravenova staršího snímku „The Last House on the Left“, jež se asi ne náhodou jmenuje Krug.

„A Nightmare on Elm Street“ tuhle origin story nastiňuje (pozdější díly ji následně ještě prohlubují) a také poprvé ukazuje, jak Krueger masakruje mládež na Elm Street. Svým pojetím a hrdiny v mladistvém věku první díl naplňuje typické žánrové charakteristicky teenage slasheru. Prostředím americké čtvrti střední třídy nechá vzpomenout na „Halloween“ a podobnosti lze jistě nalézt i s dalšími, například díky účasti Johna Saxona v roli policisty s také už zmiňovaným „Black Christmas“.

A Nightmare on Elm Street (1984)

Navzdory jistým poznámkám, které jsem výše měl, se samozřejmě nedá popírat, že „A Nightmare on Elm Street“ je velký a pro svůj žánr důležitý film. Vidět jej patří k povinnostem každého fandy hororu a snad i filmového fanouška obecně. Osobně jsem si z něj do trenclí nikdy neucvrknul a třeba Michael Myers svou kariéru podle mě rozjel v mnohem větším stylu. Možná to tedy bude znít trochu tvrdě, ale za mě jde jen o oukej starý horor. Přesto jde v celé sérii o jeden z nejlepších dílů…


Frightmare (1983)

Frightmare (1983)

Země: USA
Rok vydání: 1983
Žánr: slasher / supernatural / gothic horror

Originální název: Frightmare
Český název: Frightmare: Legenda hororů

Režie: Norman Thaddeus Vane
Hrají: Ferdy Mayne, Luca Bercovici, Nita Talbot

Hrací doba: 86 min

(Budou spoilery.)

Na „Frightmare“ jsem se z nějakého prapodivného důvodu docela těšil. Asi víc, než jsem se těšit měl. Čekal jsem od toho staré, trochu zapadlé zábavné béčko, které by se mi díky všem právě zmíněným vlastnostem mohlo strefit do vkusu…

Což o to, staré to nepochybně je. Dokonce ještě o trochu starší než 1983, kdy film vyšel, protože byl natočen již v roce 1981. Zapadlé to je myslím taky – neřekl bych, že „Frightmare“ patří k nějakým známým flákům, spíš naopak. Béčkovost se taky daří plnit, protože výsledku nechybí ten pověstný omšelý vizuál a v jistém slova smyslu také naivita a lacinost (což nutně nemusí znamenat negativa). Akorát ta zábavnost… s tou je to tentokrát mnohem horší.

Stručně řečeno, „Frightmare“ rozhodně není žádný zázrak. Jedná se o neškodné a nezajímavé béčko, jehož sledování sice nijak zásadně nebolí, ale nakonec nedokáže nabídnout nic, kvůli čemu byste si jej měli zapamatovat. Gore je na nule, ale to bych tak nějak očekával, poněvadž nastavené směřování nahrávalo spíš víc atmosférické podívané. Nicméně i větší krvavost bych si dokázal představit, protože vraždy tu jsou. Akorát strašně cudné. Rozhodně bych si na absenci násilí nestěžoval, pokud by to „Frightmare“ dokázalo vyvážit tou atmosférou, jenže ani to nepodařilo. Jde o takovou unavenou hodinku a půl bez jakýchkoliv zásadnějších výkyvů směrem ke kvalitě.

Na „Frightmare“ se mi zdá nejzajímavější základní nápad. Hlavní postavou je vysloužilý hororový herec a někdejší hvězda Conrad Radzoff (Ferdinand Mayne). Jako správný umělec je pořádně ješitný, takže se neštítí shodit z balkónu a zabít mladého režisérského hejska, jenž si na něj dovolí otvírat hubu. Svou ješitnost pak projeví i po smrti, kdy se po okázalém pohřbu nechá vystavit ve speciálně vybudované kryptě plné rekvizit.

Mohlo by se zdát, že právě takhle skončila někdejší hororová legenda, ale Conradova cesta ještě bude pokračovat. Tělo z krypty totiž ukradne banda výrostků a odnese si jej do nějakého baráku (v němž – ne náhodou – Conrad za svého života natáčel), protože jedině kalba s mrtvolou je to pravé vzrůšo. Ještě než zemřelého stihnou vrátit na místo jeho původního odpočinku, krádež se rozkřikne a nasraná Conradova stará společně se spiritistkou vyvolají hercova ducha a nechají jej na dálku obživnout. Dál už následuje přímočarý vývoj – Conrad vstane z rakve a začne postupně mordovat holomky, kteří šlohli jeho mrtvolu.

Osobně si – snad ne naivně – myslím, že z takového krásně béčkového námětu šlo vytřískat mnohem víc než tuhle uspávačku, která se prostě jenom odehraje, aniž by nabídla jakýkoliv pamětihodný moment. A přitom Mayne v hlavní roli má svoje charisma; ani mě zásadně nemrzelo, že si part nestřihl Christopher Lee, jenž byl původně zamýšlen a jehož nepříliš známý kousek „Tempi duri per i vampiri“ se ve „Frightmare“ objevuje jakožto krátká ukázka Conradovy slavné tvorby. Ani omladina zralá na porážku není jalová – dvě holky jsou hezké a příjemně se na ně dívá, jednoho z teenagerů hraje Jeffrey Combs („Re-Animator“) ve své hororovém debutu. Také potenciálně zajímavá subžánrová kombinace slasheru, gotického hororu a supernatural hororu nakonec nemá valného dopadu a výsledku nijak zvlášť nepomáhá.

Frightmare (1983)

Věřím, že kdyby „Frightmare“ dostal na starost nějaký talentovanější režisér, jenž by dokázal z temných scén na půdě nebo ve sklepě vytřískat atmosféru a jenž by se nebál trochu přitvrdit při vraždách, které nyní působí zbytečně neškodně, mohlo by se jednat o povedený kousek. Na kdyby se ale samozřejmě nehraje. „Frightmare“ mi bohužel přijde jako promrhaný potenciál, horší průměr až podprůměr a právem polozapomenutá záležitost, jejíž plakáty jsou nakonec lepší než film sám.