Archiv štítku: slasher

W lesie dziś nie zaśnie nikt (2020)

W lesie dziś nie zaśnie nikt (2020)

Země: Polsko
Rok vydání: 2020
Žánr: hixploitation / slasher

Originální název: W lesie dziś nie zaśnie nikt
Český název: Dnes v noci v lese nikdo nespí

Režie: Bartosz M. Kowalski
Hrají: Julia Wieniawa-Narkiewicz, Michal Lupa, Wiktoria Gasiewska

Hrací doba: 102 min

(Budou velké spoilery.)

Před nějakou dobou jsem koukal na „Čepel smrti“, která byla svého času propagována jako první český slasher (recenze se tu na něj taky objeví… někdy). „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ je údajně prvním polským slasherem. Upřímně řečeno: že by měl první polský slasher vzniknout až v roce 2020, mi přijde ještě divnější než to, že by měl první český slasher vzniknout v roce 2009. Nijak jsem se neobtěžoval s tím, abych to dohledával hlouběji a mohl tvrzení tvůrců „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ rozporovat, ale jestli tomu tak skutečně je, pak jackové dost zaspali.

Na druhou stranu, kdyby náš první slasher vypadal takhle, mohli bychom být spokojeni. Poláci si sice dali načas, zato prostřednictvím „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ servírují uvědoměle béčkovou, leč dost zábavnou a sympatickou žánrovku.

„W lesie dziś nie zaśnie nikt“ se – chce se dodat: samozřejmě – o žádné inovace nebo vlastní podání nesnaží ani náznakem. Biják zcela záměrně opisuje z hororových klišé a ještě to skrze postavu tučného nerda otevřeně komentuje poučkami o největších chybách postav v hororech (zvědavost, nikdy se nerozdělovat, sex je ortel smrti…), což navrch zabije hláškou, že se snad ocitl v nějakém polském béčku. Nadhled byste tedy od snímku rozhodně měli očekávat.

Asi vás tedy nepřekvapí, že standardnímu klišé hixploitation se „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ nevyhýbá ani náhodou. Fakani přijedou na tábor do nějakého polského zapadákova, a protože jde o offline tábor, všem jim na začátku zabaví veškerou elektroniku. Chytré krabičky bychom tedy měli z krku a vlastně lepší než klasika à la „nemám signál“ nebo „došla baterku“. Partička pěti mlaďochů (klasický výběr: nerd, sporťák, teplouš, barbína a hlavní hrdinka) a jedné instruktorky se vydá na třídenní túru, během níž v polském pralese narazí na dvojici hnusných zmutovaných mamlasů. Zbytek si určitě domyslíte.

Při sledování „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ si divák nutně musí vzpomenout na hromadu jiných známějších žánrových počinů. Svým feelingem má polský pokus nejblíže asi k „Wrong Turn“, ale „The Hills Have Eyes“ nepochybně také promítlo svůj vliv. Dvojice vraždících zmetků ostatně vypadá jako kombinace mutantů z remakové větve „The Hills Have Eyes“ a Madmana Marze z osmdesátkového slasheru „Madman“. Objeví se nicméně zcela očividné výpůjčky jako třeba spacáková vražda jasně citující jeden známý mord Jasona Voorheese ze série „Friday the 13th“.

Poláky šlechtí, že se nezalekli ani krve. Neříkám, že „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ je nějaký zběsilý masakr a vyložené gore chuťovky se zde také neobjeví, ale pár krvavých záběrů se najde a neměl jsem pocit, že by film šel cestou srabáckého zakrývání všeho. Aby byl výsledek patřičně béčkový se vším všudy, tak „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ ukáže i kozy, tudíž vše v pořádku. Všimli jste si mimochodem, jak se v nových filmech přestala objevovat nahota? A to bohužel platí i pro horory, některé části lidského těla už ukazují jedině artovky a pornáče. Je tedy sympatické, když se objeví počin jako „W lesie dziś nie zaśnie nikt“, jenž všechna ta klišé dodržuje takhle poctivě a hrdě.

W lesie dziś nie zaśnie nikt (2020)

Prozatím to tedy může vypadat, že se z „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ vyklubala docela pecka, i když třeba vysoce a záměrně neoriginální. Snímek se však naneštěstí nevyvaroval ani pár přešlapů a na mysli mám zejména některé nedomyšlenosti.

Dvojici zabijáků držela maminka ve sklepě až do jejich dospělosti. Proč ale hoši neutekli dírou ve zdi, kterou pak hrdinové ve filmu lezou sem a tam? A když byli celou dobu zavření, jak potom může místní dědek hrdinům vykládat, že tyhle dva dobytky už dřív někde střetl a přišel kvůli nim o nohy? Jsou tam prostě podobné detaily, s nimiž si podle mě někdo mohl a měl lámat hlavu o něco víc, přestože se jedná o béčkovou zábavu. Co mě ale vytočilo nejvíc – nadpřirozený / sci-fi (?) původ mutace obou bratrů. To mi přišlo dost laciné.

W lesie dziś nie zaśnie nikt (2020)

Své rezervy tedy „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ nepochybně má. I navzdory nim nicméně jde o sympatickou jednohubka. Rychle utíká, nabídne několik zábavných momentů a za svoje klišé se nestydí, naopak z něj dělá přednost a vystavuje jej na odiv. Celkově tedy fajn věc, podíval jsem se rád a dvojku, již naznačuje konec a již nevyloučili ani samotní tvůrci, bych si klidně dal.


Quella villa in fondo al parco (1988)

Quella villa in fondo al parco (1988)

Země: Itálie
Rok vydání: 1988
Žánr: slasher / monster horror

Originální název: Quella villa in fondo al parco
Český název: Krysí muž

Režie: Giuliano Carnimeo
Hrají: David Warbeck, Janet Agren, Eva Grimaldi, Nelson de la Rosa

Hrací doba: 82 min

(Budou spoilery.)

Svou oblibu italského hororu jsem zde deklaroval již nejednou. Patříte-li tedy k pravidelným návštěvníkům našeho filmového koutku, nemělo by vás překvapit, že jsem si pro dnešek připravil další kousek. A nebojte, ještě jsme s tím ani zdaleka neskončil!

Tentokrát si neposvítíme na žádnou klasiku nebo známější počin, nýbrž na béčko jak řemen. „Quella villa in fondo al parco“ v překladu znamená něco jako „Vila na konci parku“, ale biják je známější spíš pod svým mezinárodním – a nutno dodat, že mnohem výstižnějším – názvem „Rat Man“.

Něco-man se v posledních letech drží na špici popularity. Tenhle Ratman je ovšem docela jiné kafe než všichni ti Supermani, Batmani, Spidermani a další podobní buzeranti. Tady se nebavíme o žádném superhrdinovi v homosexuálním přiléhavém oblečku, nýbrž o krutě ohavném zmetkovi. Co tahle zrůdička potratila na výšce, to získala na agresivitě. Stvořil jej, jak jinak, experimentující vědec, jehož napadlo napustit vajíčko opice krysím spermatem. Hajzlík s prďáckým jménem Mousey však z klece utekl a vesele se pustil do vraždění. Aby mu to šlo snáze, má drápky napuštěné smrtelným jedem.

Krysí šmejd je na „Quella villa in fondo al parco“ tím nejzajímavějším. Obzvlášť když se nejedná o žádnou loutku nebo vycpaného maňase. Krysáka totiž hraje dominikánský herec Nelson de la Rosa měřící pouhých 71 centimetrů, který byl jedním z nejmenším lidí žijících ve dvacátém století. A teď si takového frajera představte namaskovaného jako extra hnusnou krysu, jež s chutí masakruje kozaté holky. V jednom případě kvůli tomu dokonce neváhá vylézt i z hajzlu (doslova). Neříkejte, že to nezní lákavě!

„Quella villa in fondo al parco“samozřejmě – nepředvádí žádné velké umění. Jedná se o levný explotační brak se vším, co k tomu patří. Hledáte-li „dobrý“ film dle standardních měřítek, tak se na to rozhodně nekoukejte, protože nejde o záležitost pro vás. Pokud ale máte rádi hororové škváry s hnusnými monstry, krví a trochou nahoty, „Quella villa in fondo al parco“ by vás uspokojit mohlo, neboť tohle všechno nabízí.

V určitých momentech „Quella villa in fondo al parco“ bohužel trochu nudí. Místy se zbytečně moc kecá a občas se snímek prostě příliš táhne. Když se na něj ale podíváte, za půl roku si z něj s největší pravděpodobností budete pamatovat jen to dobré. Kromě samotného krysáka mám na mysli také docela povedené gore. Pár krvavých scén se najde a jejich kvalita mi přišla uspokojivá.

Quella villa in fondo al parco (1988)

K pořádnému škváru pak nepochybně patří také kozy – i ty si zde užijete. Ze všech úhlů se převede hlavně italská herečka Eva Grimaldi a její přednosti bezesporu patří i k největším přednostem „Quella villa in fondo al parco“. Obzvláště její sólo ve sprše nemá chybu. Jasně, když budete chtít jenom očumovat cecky a ty další hezké věci, co holky běžně schovávají pod oblečením, tak si pravděpodobně pustíte spíš nějaké péčko, nikoliv horor. Přesto není sporu o tom, že obzvlášť pro pánskou část publika se jedná o příjemné zpestření. Horor s kozama je vždycky lepší než horor bez koz – toť moje motto!

Quella villa in fondo al parco (1988)

Určitě by se se mnou mohl někdo hádat, že „Quella villa in fondo al parco“ je v jádru strašná blbost, a já bych neměl argumenty, jimiž bych takové tvrzení mohl vyvrátit. U béčkové kinematografie nicméně logické argumenty nebo objektivní metriky nemají moc místo. Důležitější je iracionální láska k filmové zvrhlosti. Pokud chápete, o čem tu hovořím, pak by se vám „Quella villa in fondo al parco“ mohlo líbit.


Let It Snow (2020)

Let It Snow (2020)

Země: Ukrajina / Gruzie
Rok vydání: 2020
Žánr: survival / slasher

Originální název: Let It Snow

Režie: Stanislav Kapralov
Hrají: Ivanna Sakhno, Alex Hafner, Tinatin Dalakishvili

Hrací doba: 86 min

(Budou velké spoilery.)

Na „Let It Snow“ jsem se docela těšil. Někde vzadu – a nemyslím zrovna v zadku – jsem tak nějak tušil, že to asi není úplně oprávněné a že výsledek ani zdaleka nebude tak dobrý, jak bych si přál, ale z nějakého důvodu jsem se rozhodl, že tentokrát budu optimista a budu doufat, že se z toho skutečně vyklube povedená žánrovka. Nevyklubala.

Ve světle toho, jak skutečný výsledek vypadá, to bude znít hrozně naivně, ale myslel jsem si, že by z „Let It Snow“ mohl vylézt slušný zimní slasher. Zasněžené hory a vrah na sněžném skútru se sekerou v ruce – z toho by se podle mě dala vysekat slušná naháněčka, kdyby se toho ujal nějaký talent. Jenže tady nebyl talent. Dokonce tu ani nebyla vůle něco takového udělat. „Let It Snow“ se totiž v reálu nese v docela odlišném duchu než v tom slasherovém.

Můžete se zeptat, jak se mi povedlo dojít k takové blbosti, že jsem od „Let It Snow“ očekával něco jiného, než čím ve skutečnosti je, ale na tom vám mohu odpovědět velice lehce: trailer. Upoutávka totiž slibuje něco, čemu se výsledný snímek neblíží ani zdaleka. Dle traileru to vypadá na slasher v ostrém tempu. Jak se ale při sledování ukáže, do té minuty a půl se podařilo narvat všechny, ale fakt bez přehánění všechny jen trochu akčnější záběry z celého filmu. Do minuty a půl. Zbytek stopáže pak kromě obligátního intra tvoří už jen roztahané záběry na to, jak se jedna cuchta plahočí zasněženou pustinou a občas tam potká vraha na skútru. Který ji nechá být.

Hele, nechápejte mě špatně. Nevadí, že „Let It Snow“ je ve finále o něčem trochu jiném, než jsem si v předstihu představoval (ačkoliv pojeb za zkurveně zavádějící upoutávku si to teda furt zaslouží). Neskutečně mě ale točí, že z toho vylezla taková nuda, navíc plná nesmyslných kiksů. Věci se mají asi následovně:

Představte si sjezdovku v Gruzii. Na tu se z nějakým způsobem dostane malá holka, již omylem srazí nějací turisté. Namísto pomoci radši zdrhnou a malou tam nechají chcípnout. Po třech letech je oblast uzavřená, protože se v ní pravidelně ztrácejí lidi. Do nedalekého hotelu (ten se jen tak mimochodem jmenuje Gruzínský ski hotel, haha) nicméně dorazí dvojice arogantních amerických snowboarďáků, kteří si horu chtějí sjet stůj co stůj a na výzvy ohledně nebezpečí reagují tak, že právě tohle hledají. Dle očekávání zmiňovanému vrahovi na skútru neuniknou – jakmile se tu nechají vysadit vrtulníkem, začne konat své dílo…

Let It Snow (2020)

Teda, vlastně nezačne. Vraha ani jednou (!) za celý biják neuvidíme v akci. Jen tam tak trapně jezdí okolo. Chlápka navíc zajme hned po minutě, takže po zbytek filmu už jen sledujeme holku, jak se plahočí po gruzínských horách. Příroda docela hezká, ale tak to je tak všechno, co „Let It Snow“ může nabídnout. Na horor kurevsky málo. Na survival rovněž.

Nyní několik slov ke zmiňovaným přešlapům. Borka si tam vykračuje v třeskuté zimě bez rukavic; omrzliny by musela mít takové, že by jí ty hnáty upadly, natožpak aby s nimi dokázala cokoliv dělat. Zdechnout by po cestě musela hned několikrát (a ne přičiněním vraha), ale i v momentě, kdy opravdu měla jakoby chcípnout, tak nechcípne. Zasraný terminátor. Ještě nepochopitelnější mi ovšem přišlo chování zabijáka, jenž měl spoustu příležitostí oběť sejmout, ale pokaždé se na to z nějakého důvodu vysral. Dám několik příkladů:

Let It Snow (2020)

• Vrah stojí tváří v tvář oběti. Zamává jí klíčky od druhého skútru před očima a odjede.
• Vrah a oběť na sebe čumí na vzdálenost nějakých padesáti metrů. Holka začne ještě jak pominutá. Vrah se otočí a odjede.
• Holka zdrhá před vrahem. Střih. Holka se probere ležící na zemi a vrah nikde.
• Holka zdrhá před vrahem, který ji už už dohání na skútru a napřahuje se sekerou k úderu. Střih. Holka padá z kopce. Střih. Holka se probere ležící na zemi a vrah nikde.

Prostě hrozný. Stejně jako finální rádoby šokující odhalení, kdo že je to ten vrah. Mně osobně to bylo jasné okamžitě a myslím, že zabijákova skutečná totožnost musela překvapit snad jen… ty vole, to nemohlo překvapit nikoho, protože to bylo naprosto jasný, nikdo jiný by absolutně nedával smysl.

Let It Snow (2020)

Všehovšudy se tedy jedná o strašnou blbost, s níž nemá cenu ztrácet čas. Na „Let It Snow“ jsem nenašel nic pozitivního, co by se dalo pochválit. Naopak jsem se u sledování nudil, rovnou házel facepalmy, případně vypadal stejně zoufale jako holka na fotce nad tímhle odstavcem. Ani jedno z toho není pro film dobrou vizitkou. Palec dolů.


Cry Havoc (2020)

Cry Havoc (2020)

Země: USA
Rok vydání: 2020
Žánr: slasher

Originální název: Cry Havoc

Režie: Rene Perez
Hrají: Robert Bronzi, Emily Sweet, J.D. Angstadt

Hrací doba: 85 min

(Budou spoilery.)

Nebudu chodit kolem horké kaše a vybalím to hned zkraje – „Cry Havoc“ je strašná bejkárna. Objektivně vzato se jedná o nehoráznou blbost. Jde nicméně o ten případ, kdy to myslím v dobrém, protože tahle sračka je prudce zábavná, krvavá a po všech směrech krásně béčková a debilní. Jistě – takový přístup neocení všichni, vlastně nás spíš bude menšina. Kdo nicméně chápe, že špatná zábava je taky zábava, mnohdy dokonce ta nejlepší možná, ten by si „Cry Havoc“ mohl užít.

Oukej, pojďme na věc. Za nitky tahá nechutně prachatý úchyl. Na svém soukromém pozemku nechává na kamery brutálně zabíjet nevinné holky, které sem láká pod příslibem natáčení reality show. To vlastně splní, ale asi si roštěnky představovaly, že to nebude obnášet kuchání jejich vnitřností. Úchyl si nicméně nešpiní ruce osobně. Na zabíjení někde vyhrabal agresivní nemluvné hovado v masce omotané ostnatým drátem zvané Havoc. Hovado se s tím nemaže, zabíjí na potkání a se slušnou dávkou fantazie. Řezání, krájení, vrtání a další laskominy – nic z v jeho repertoáru nechybí. A protože tenhle frajer evidentně ví, čeho si divák žádá, tak dívkám před jejich smrtí nezapomíná strhnout tričko. Kozy a hromada kečupu – toť osvědčená kombinace, s níž nemůžete zkazit nikdy nic!

Úchyl si nechává aspirující herečky / budoucí oběti proklepnout, aby neměly žádné otce ani manžele. V jednom případě se nicméně seknul a pustil do hry holku, jejíž fotr je detektiv. A jak už to tak bývá, jde přesně o ten druh detektiva, který nemá rád, když mu někdo unáší dceru a chce jí nechat vykuchat na kameru. A teď to začne být ještě víc srandovní, uvidíte…

Tenhle fotr totiž vypadá jako zapomenuté dvojče Charlese Bronsona – a ještě jej hraje borec, co se jmenuje Robert Bronzi. Oblečený ve šviháckém sedmdesátkovém ohozu se vydá do lesa a s ledovým klidem zde začne systematicky kosit úchylovu armádu hlídající pozemek. Žoldáci se kryjí za vším, co v lese můžete najít, a střílí samopaly. Detektiva nicméně ani jednou netrefí. On se naopak typicky postaví doprostřed otevřeného prostoru, s rozvahou zamíří svůj kolt a zloducha sejme na jednu, maximálně dvě rány. Aby se neřeklo, tak občas popoběhne. Že začne jít do tuhého, to poznáte naprosto spolehlivě – v momentě, kdy si detektiv sundá koženou bundu i košili a jen v tílku se vydá do pěstního souboje s Havocem. Boží!

Jak krásně laciné „Cry Havoc“ bude, byste si měli uvědomit již v úvodní scéně, do níž se tvůrci z nějakého důvodu rozhodli nacpat spoustu nepřirozeného digitálního ohně. Nastoupí Havoc do akce, oběť ukáže cecky. Takhle to má kurva vypadat.

Cry Havoc (2020)

Pochválit samozřejmě musíme i hutnou porci výživného gore. Sice je naprosto evidentní, že se jedná o latex a kečup a pro jistotu se krvavé záběry vždycky ukazují jen v detailu, aby to náhodou nedalo zbytečně moc práce trikařům, ale cením, že kamera nikam srabácky neuhýbá a nechá diváka, aby si užil podrobné záběry třeba na řezaní palce, vrtání do krku, pilování břicha, tahání vnitřností a další laskominy. Smrtí se tu navíc najde docela hodně, i když velká část z nich se odehraje ve flashbacích. Přesto za mě palec nahoru!

Líbil se mi i samotný Havoc. Jde o typ zabijáka à la Jason Voorhees – nemluvný a nezastavitelný dobytek. Co ztrácí na výřečnosti, to dohání na grácii, s níž porcuje své četné oběti. Povedená mi přišla i jeho maska. Všiml jsem si ovšem, že vrah s touto maskou se objevil už ve starších počinech režiséra Reneho Pereze, konkrétně „Playing with Dolls“ (2015) a pokračování „Playing with Dolls: Bloodlust“ (2016). Netuším, jestli je mezi nimi a „Cry Havoc“ nějaká návaznost, anebo se jen znovu využívají rekvizity ze starších bijáků. Tak či onak, hodlám to časem zjistit, protože filmografie tohohle borce vypadá dost lákavě!

Cry Havoc (2020)

„Cry Havoc“ samozřejmě má i svoje chyby. Tohle vás asi nepřekvapilo a možná si i říkáte, o čem to kurva melu, když se tu o chybách mluví celou dobu. To ale špatně chápete, až doteď jsem to všechno myslel v dobrém! Objektivně to může být špatné, ale celé je to béčkově zábavné, což beru jako plus.

Těmi chybami mám na mysli především to, že „Cry Havoc“ místy působí zbytečně natahovaně. Hlavně scény přestřelek mezi fejkovým Charlesem Bronsonem a armádou poskoků začnou po chvíli působit jednotvárně, protože je jich moc a všechny vypadají stejně. Někoho může srát i to, že obraz filmu je potažený divným barevným filtrem, ale to mně osobně zas tak nevadilo a bral jsem to jako záměrnou stylizaci.

Cry Havoc (2020)

Celkově vzato se mi však „Cry Havoc“ líbilo. Krutý vrah brutálně sejme hromadu obětí, jimiž jsou typické hezké holky, co ukážou kozy. Krve se najde dost, přestřelky ze začátku taky bavily a dějové omáčky se tu nachází jen to nejnutnější minimum. Sice tupé, ale většinu času prudce zábavné!


You Better Watch Out (1980)

You Better Watch Out (1980)

Země: USA
Rok vydání: 1980
Žánr: christmas slasher

Originální název: You Better Watch Out
Český název: Vánoční zlo

Režie: Lewis Jackson
Hrají: Brandon Maggart, Jeffrey DeMunn

Hrací doba: 100 min

(Budou velké spoilery.)

To jsem vám měl takhle jednou náladu si zase pustit nějaký oldschoolový slasher. Ukecal jsem svoji drahou polovičku, že by si to chtělo opět vpálit nějaký horor, a vyhlídnul jsem si letitý kousek „You Better Watch Out“, který je možná ještě o něco známější pod jménem „Christmas Evil“.

Vyvraždovačka s vánoční tématikou ze zlatého období slasheru? Tohle vypadalo jako sázka na jistotu. „You Better Watch Out“ sice bývá hodnoceno docela rozporuplně, ale to u mě spíš vzbuzuje zvědavost než obavy. Náladu jsem měl každopádně vyladěnou na slasher klasického střihu, a proto mě výsledek trochu překvapil.

„You Better Watch Out“ má totiž vyšší ambice než být jenom tupým slasherem ve standardní pojetí „chodí a vraždí“. A kdo by to v tom chtělo přece jenom vidět, rozhodně se dočká víc té chůze než toho vraždění. Výkonnost zabijáckého Santa Clause totiž není nijak závratná, a jestli mě paměť nešálí, za celý snímek odpraví jenom čtyři oběti, což je samozřejmě slabota, přestože jsou vraždy, přinejmenším optikou roku vzniku, provedeny a natočeny dost obstojně (nůž v oku, dvakrát sekerka v hlavě a hrdlo proříznuté hvězdičkou z vánočního stromečku). „You Better Watch Out“ nicméně v tomhle ohledu trochu omlouvá, že je dost evidentní, že nějaký mord-fest nebyl účelem ani snahou. Snímek se pokouší spíš o psychologickou sondu do myšlení člověka, jemuž trochu jebe a postupem času mu začne jebat hodně.

Ústřední postavou filmu je rozený naivka Harry Stadling. Miluje Vánoce a všechno s nimi spojené, doma se převléká do kostýmu Santa Clause, nonstop si brouká koledy a pracuje v továrně na hračky. Zároveň stalkuje děti z vedlejšího baráku a zapisuje, kdo byl hodný a kdo zlobil. Z dětství odnesl menší traumičku, když věřil na existenci Santy a pak jednoho viděl, jak mu chce ohoblovat matku (ve skutečnosti byl oním Santou převlečený táta, že jo). Přestože jej v práci nedávno povýšili a namísto linky pracuje v kanceláři, jeho kolegové z něj pořád mají prdel a zneužívají jeho dobroty. Navíc rychle zjistí, že jeho noví parťáci s bílými límečky jsou také pěkní šmejdi. Jeho brácha si o něm myslí, že Harry je patetický lůzr (což teda není daleko od pravdy).

Jednoho dne toho na Harryho začne být už trochu moc, tak se rozhodne, že všem ukáže, o čem je ten pravý duch Vánoc a jak má vypadat správný Santa Claus. Na Štědrý den nahodí červený mundúr a falešné fousy, vykrade hračky z továrny a rozdá je dětem v nemocnici (a taky dětem z vedlejšího baráku) a potom si vyřídí příkoří s těmi, kdo si to podle něj zaslouží. K tomu mu dopomůže už zmiňovaná sekerka a spol.

Hodně zajímavé je finále filmu. Po konfrontaci s bratrem Philipem (jenž setkání přežije) Harry utíká a ujíždí před rozhořčeným davem ze sousedství, který chce Santu kvůli těm pár vraždičkám zlynčovat. Když vtom se jeho dodávka vznese a odletí stejně jako Santa Claus se soby. Prostě totální „what the kurva fuck“. „You Better Watch Out“ nic nevysvětluje a nechává diváka, aby si sám domyslel, zdali se z Harryho stal opravdu Santa, anebo se mu to jen zdálo, vyboural se a zařval…

You Better Watch Out (1980)

Druhá polovina filmu je díky těm pár vraždám a blížícímu se rozuzlení o něco zábavnější, ale ta první se bohužel trochu táhne a je nepříjemně pomalá. Základní myšlenka psychologického rozkladu vypadá na papíře rozumně, ale nakonec jsem měl pocit, že by „You Better Watch Out“ slušelo, kdyby se víc přitlačilo na pilu, přibylo vražd a hlavně byl film ještě o něco obskurnější. Například linka se sledováním dětí ze sousedství trochu vyšumí do ztracena… kdyby byl Santa trochu pedo anebo se alespoň pokusil zavraždit i zlobivce, přišlo by mi to zajímavější, ale smrt dětí je v hororu tabu, přes nějž se odváží jen málokterý počin. Případ „You Better Watch Out“ to není. Ačkoliv tady to souvisí s tím, že hlavní postava byla pojata jako dětina a v základě (až moc) hodný člověk, nikoliv perverzní úchylák. Ta druhá možnost by se mi asi líbila víc.

Celkově mám z „You Better Watch Out“ takové trochu rozporuplné dojmy. Mám pocit, že při troše snahy a při ostřejším podání by to mohla být dost zajímavá kultovní divnost. Potenciál na to byl, takže v tom cítím promarněnou šanci. Stejně tak je evidentní, že první část filmu působí zbytečně ospale. Na druhé straně ale nemůžu popřít, že se mi „You Better Watch Out“ něčím do paměti zapsalo a určité scény si z toho pamatuju. Za jedno podívání to každopádně asi stojí.

You Better Watch Out (1980)


Deliria (1987)

Deliria (1987)

Země: Itálie
Rok vydání: 1987
Žánr: slasher / giallo

Originální název: Deliria
Český název: Hrůza na jevišti

Režie: Michele Soavi
Hrají: Barbara Cupisti, David Brandon

Hrací doba: 90 min

(Budou spoilery.)

Pro dnešní filmové rozjímání jsem si připravil jednu italskou klasiku. Jistě, „Deliria“ určitě není tím nejznámějším filmem, jejž klasická škola italského hororu zanechala světové kinematografii, ale svoje místo v historii žánru nesporně má. Tak pojďme na věc!

Prakticky celý snímek se odehrává v divadle, kde skupina herců driluje na blížící se premiéru. Zápletka jejich hry se týká sériového vraha – asi tušíte, že se to brzy ukáže být dost stylovou volbou. Jedna z hereček si zraní kotník a společně s kostymérkou se bez povolení (režisér je despota) vykrade ven, aby se jí na nohu podíval nějaký doktor.

V dosahu se nicméně nachází jenom psychiatrická léčebna, v níž leží také Irvin Wallace – bývalý herec, jemuž jednoho kvalitně mrdlo a rozštípal šestnáct lidí. Holky se sice dočkají ošetřeného kotníku, ale netuší, že mezitím Irvin zdrhnul a schoval se u nich v autě. Jedna z nich to po příjezdu odnese krumpáčem v ksichtě.

Ansámbl se pod dozorem policejní hlídky před divadlem přesto rozhodne pokračovat, a režisér dokonce upraví scénář, aby vrah ve hře nebyl jen anonymní chcípák, nýbrž sám Irvin Wallace osobně. Ze hry o vrahovi, jejíž předloha ve skutečném světě zabila jednu z hereček (sice to nebyla herečka, ale nevadí, rejža to novinářům stejně nakecal), se přece musí vyklubat zaručený trhák. Nikdo z nich ovšem netuší to, co vy už dost určitě tušíte: Irvin se nechá zamknout uvnitř s nimi a v divadle odříznutém od světa se okamžitě se ujme hlavní role.

Dost zabijáků ve slasherech má svojí oblíbenou zbraň. Irvin Wallace v tomto ohledu nepatří k vybíravým vrahounům. Kromě už zmiňovaného krumpáče nepohrdne ani nožem, sekerou, vrtačkou nebo motorovou pilou. Vraha v „Deliria“ nedefinuje jeho zbraň nebo charakteristický modus operandi, nýbrž jeho ikonická soví maska. I díky ní patří k zapamatovatelným a pamětihodným hororovým bijcům, přestože řádil jen v jediném snímku.

Když už jsem lehce nakousl případná pokračování, tak zmínku možná stojí, že další italský klasik Joe D’Amato, jenž „Deliria“ produkoval, chystal na konci devadesátých let remake, jenž se měl odehrávat v televizním studiu. Na to ale nakonec nedošlo, protože D’Amato v roce 1999 zemřel.

Deliria (1987)

Každopádně dává velký smysl, že si vraha z „Deliria“ zapamatujete zejména díky jeho vzhledu, jelikož to koresponduje s laděním celého snímku. Režisér Michele Soavi ve svém celovečerním debutu obecně klade důraz na vizuální stránku, což ostatně ladí i s divadelním prostředí, v němž se to celé odehrává. Není to ale nijak překvapivé, protože Soavi se už v té době pohyboval v italském hororu pohyboval nějakou dobu, ať už jako herec či asistent režie. Svůj estetický cit brousil pod dohledem samotného Daria Argenta, jehož kousky ostatně „Deliria“ v některých momentech připomene. Vedle toho ale Soavi spolupracoval i s dalšími kanóny jako Lucio Fulci, Lamberto Bava nebo již jmenovaným D’Amatem.

Průpravu měl tedy Soavi hutnou a na „Deliria“ to je vidět, neboť se nejedná o snímek, jenž by trpěl na nedotaženost nebo dětské neduhy. Vyzrálost a vizuální cítění se nejznatelněji projevuje v ikonické závěrečné scéně, kdy si Wallace užívá divadelní scénu sám pro sebe. Kombinace naaranžované hromady mrtvol, létajícího peří a klasické hudby patří k nejvýraznějším momentům „Deliria“.

Deliria (1987)

Film má ale i další výhody. Například gore je dost slušné i v cenzurované verzi a kamera se nebojí ukázat třeba vrtání do břicha, řezání motorovkou, useknutou hlavu nebo mrtvoly. Paráda.

Celková atmosféra se taky povedla. Film sám už dnes sice není vyloženě napínavý, ale zábavný rozhodně ano a bezesporu se jedná o klasiku, která za vidění stojí, a to v případě, že nepatříte mezi fanatiky denně hltající všechny slashery s příchutí gialla. Snad jen škoda vrahovy nesmrtelnosti, která prý sice byla zamýšlená jako narážka na slasherového klišé nezničitelného zabijáka, ale v tomhle případě zbytečně ubírá na realističnosti. I přesto se pořád jedná o hodně povedený kousek a fandové oldschool hororu by ho měli znát.

Deliria (1987)


Haute tension (2003)

Haute tension (2003)

Země: Francie
Rok vydání: 2003
Žánr: slasher / new french extremity

Originální název: Haute tension
Český název: Noc s nabroušenou břitvou

Režie: Alexandre Aja
Hrají: Cécile de France, Maïwenn, Philippe Nahon

Hrací doba: 91 min

(Budou velké spoilery.)

Řekl bych, že francouzský režisér Alexandre Aja prorazil do mezinárodního povědomí především díky remaku kultovního hixploitation hororu „The Hills Have Eyes“, jejž já osobně dodnes považuji za jednu z nejlepších a nejsmysluplnějších hororových předělávek. Stejně tak i pro samotného Aju se dodnes jedná o kvalitativní špičku jeho tvorby, na niž se asi jen těžko někdy dotáhne, protože v případě „The Hills Have Eyes“ jednoduše zamakaly všechny složky na maximum a spojily se do nadupadného celku, jenž se pro mě stal moderní hororovou klasikou.

To nicméně neznamená, že by Alexandre Aja už nikdy potom anebo nikdy předtím neudělal slušný biják. Ostatně, dohled nad předělávkou „The Hills Have Eyes“ nedostal od legendárního Wese Cravena jen tak pro nic za nic. K téhle práci mu totiž výrazně pomohl jeho předešlý počin „Haute tension“. Není se čemu divit, protože Aja už zde ukázal, že má páru o tom, jak natočit brutální adrenalinový horor, který se nebojí na diváka vylít kýble krve, aniž by byl jen samoúčelnou sviňačinkou, kde se pro snahu o pořádné gore zapomnělo na všechno ostatní.

„Haute tension“ ostatně stoprocentně spadá do vlny new french extremity, která se rozmohla zejména krátce po začátku nového tisíciletí. Pro ni je charakteristické výrazné explicitní násilí, které ovšem nepohřbívá myšlenku. Násilí není zobrazováno v béčkově přepáleném duchu či nadsázce, ale slouží jako katalyzátor ke zprostředkování transgresivní zkušenosti. V „Haute tension“ se takový zážitek ve nezanedbatelné míře daří navodit, přestože ta myšlenková složka je zrovna v tomhle případě dost diskutabilní…

Základní příběhovou osu si „Haute tension“ vypůjčuje z románu „Intensity“ od amerického spisovatele Deana Raye Koontze. Jeho věci jsem svého času louskal dost rád, ale zrovna tahle mě minula. Přece jenom toho napsal jako sraček. Co jsem si ale přečetl, o čem kniha je, tak ani nejde o pouhou inspiraci, nýbrž špinavý obšleh. Bez zajímavosti nicméně není, že sám Koontz nad tím mávl ruku a nehnal filmaře k soudu za plagiátorství, protože film je prý podle něj natolik dětinský, nechutný a intelektuálně pokleslý, že s ním nechce spojovat své jméno.

Jak už tomu tak v hororových filmech často bývá, „Hate tension“ začíná pohodově. Dvě kamarádky Marie a Alexia se potřebují kvalitně nabiflovat kvůli škole, takže se rozhodnou odjet na víkend do domu rodičů druhé jmenované na venkově, aby zde měly klid na učení. Jak ale jistě tušíte, místo klidu zde najdou pravý opak. Hned v první noc jejich příjezdu na dveře baráku zaklepe deviantní pupkaté hovado v monterkách a pustí se do exkluzivního rodinného masakru.

Haute tension (2003)

Nástup vraha patří k největším kladům „Hate tension“. Při jeho vpádu do domku poteče hodně krve, jeho jednání je nekompromisní a celá scéna se může pochlubit vysokou intenzitou. Podobný efekt se Ajovy podařilo v ještě o kousek hutnější míře zopakovat i v „The Hills Have Eyes“ ve scéně přepadení karavanu.

Možná jde až o předčasný vrchol, ale ani dál „Haute tension“ nedochází dech. Po vyvraždění rodiny si vrah vezme jako rukojmí Alexii, naloží ji do své dodávky a odváží si ji do svého brlohu. Asi si všichni dokážeme domyslet, co tu s ní hodlá provádět, když nám jej film představí scénkou, kde si frajer udělá dobře uříznutou hlavou. Prostě labužník. Marie se každopádně vydává svou kamarádku zachránit, takže je jasné, že nepůjde o poslední setkání s tímhle sympaťákem, který u sebe nosí břitvu a nebojí se ji použít.

Haute tension (2003)

(V dalších odstavcích férově vykecám pointu, takže zvažte, jestli chcete číst dál.)

Až někam do téhle chvíle se jedná o delikátní žánrovku, která má podle mě všechno, čeho si divák může žádat od moderního hororu. Tento stav nicméně trvá jen do konfrontace Marie a bezejmenného vraha (jako „vrah“ je postava uvedena i v titulcích) a následné záchrany kamarádky. V tomhle momentě totiž přijde naprosto zbytečný šílený zvrat, jenž veškeré dosavadní dění převrací vzhůru nohama a hlavně ani moc nedává smysl.

Ukáže se totiž, že oním vrahem je ve skutečnosti celou dobu sama Marie trpící psychickou poruchou, což mi vždycky přišlo jako rozuzlení vycucané z prstu, jako snaha jebnout tam něco rádoby šokujícího a nečekaného za každou cenu, aniž by to mělo nějaké větší opodstatnění. Namísto zásadního zlomu, který měl diváka posadit na prdel, se dostaví leda tak ultimátní wtf efekt a nechápavý výraz, protože to na první pohled fakt vůbec nedává smysl a seká to do filmu hromadu logických lapsů. A stejný pocit jsem měl, i když jsem na „Haute tension“ nekoukal poprvé, takže jsem tu pointu znal a věděl jsem, na co mám dávat pozor.

Haute tension (2003)

Po konci snímku jsme s přítelkyní strávili nějakou dobu jen tím, že jsme snažili přijít, jak by se ono vyústění dalo obhájit, a vychází to snad jedině v případě, když přistoupíte na hru, že velká část filmu se vlastně nikdy nestala a jde jen o výplod choré mysli nespolehlivého vypravěče. To samo o sobě nemusí být špatně, ale jaksi mám pocit, že takové obraty jsem ochoten strávit, pokud někdo točí lynchovskou magořinu, ale u jinak vcelku přímočarého slasheru se mi to jednoduše zdá příliš umělé a v tom špatném slova smyslu příliš extravagantní. A hlavně se nemůžu zbavit dojmu, že to prasí jinak nadprůměrně udělanou žánrovku.

Proti experimentům a divným řešením obecně vzato samozřejmě nic nemám, ale zrovna u „Haute tension“ jsem měl vždycky dojem, že bych si film užil víc, kdyby se na konci nesnažil si hrát na něco, čím úplně není, a po celou dobu se nestyděl za to, že je to jenom šťavnatá brutalitka. Mně osobně by to stačilo. Ani konzervatismus občas není od věci.

Haute tension (2003)

Přesto všechno si myslím, že přinejmenším první dvě třetiny „Haute tension“ jsou kvalitní jízdou, která za vidění stojí, a i ta část po diskutovaném zvratu nabídne minimálně jednou roztomilou scénku, v níž hraje hlavní roli auto, kotoučová pila a pár litrů umělé krve. Zhlédnutí se tedy doporučuje. Akorát to mohlo být ještě lepší, kdyby jedinou pilou, na niž se tlačilo, byla ta kotoučová…


Official Friday the 13th Parody (2010)

Official Friday the 13th Parody (2010)

Země: USA
Rok vydání: 2010
Žánr: porn / slasher

Originální název: Official Friday the 13th Parody

Režie: Gary Dean Orona
Hrají: Sarah Vandella, Asa Akira, Kris Slater

Hrací doba: 104 min

(Budou spoilery.)

Správný hororový matador ke zkompletování své kariéry nutně potřebuje porno parodii. Bez ní to prostě a jednoduše nejde, jeho život by nebyl kompletní. Jak ale známo, Jason Voorhees není žádný cucák, právě naopak! Jason Voorhees je klasik, velikán slasheru a žánrová legenda. A také pěkně činorodý zmetek. Pověst hororového boha se ostatně nezískává jen tak ze vzduchoprázdna a zrovna Jason si tu svou rozhodně zaslouží. S úctyhodným počtem obětí někde okolo 150 kousků totiž s dost slušným náskokem vévodí tabulkám nejvýkonnějších hororových zabijáků ve filmu. Jason je jednoduše král a jako královi mu porno parodie v repertoáru samozřejmě nesmí chybět a také nechybí.

I králové ovšem mívají své slabší chvilky a některé Jasonovy bijáky nejsou žádná velká sláva. Včetně jeho pornografické odbočky. Počin s hrdým názvem „Official Friday the 13th Parody“ totiž nedělá značce, již se snaží pornoparodovat, stoprocentní čest.

Ze všech dílů „Friday the 13th“ se parodie dějově nejvíc podobá na jedničku z roku 1980. Ke Crystal Lake dorazí banda mladých lidiček, aby připravila zdejší ubikace na příjezd nových hostů. Akorát namísto tábora pro děti jde o nuda pláž. A nevraždí zde Jasonova mamča, nýbrž Jason osobně, a značné úpravy se dočkala i jeho origin story.

Aby totiž všechno pasovalo do specifického porno světa, tak okolo Crystal Lake koluje legenda o zabijákovi na dně jezera, který má monstrózní penis a ejakuluje kyselinové sperma. Správně tušíte, že všichni současní obyvatelé kempu se o pravdivosti téhle historky zanedlouho přesvědčí. Protože se ale jedná o péčko, tak si před tímhle zjištěním vždycky stihnou ještě zapíchat. Aspoň že tak. Pořád je lepší si před smrtí zašukat než si před smrtí nezašukat. Jason osobně sice svůj mamutí klacek vytáhne, ale nikoho s ním neosoulouží, jen svoje oběti obdaří výronem smrtícího semena. Beztak jeho péro hraje umělák, takže dámy se nemusí těšit na nějakého borce s koňským ocasem.

Z dějového hlediska toho „Official Friday the 13th Parody“ příliš nenabízí. V minulém odstavci jsem vlastně odvyprávěl všechno vyjma rozuzlení. Poslední zbylé dvojici se totiž podaří Jasonovi přivřít péro do dveří a následně mu jej useknou sekerou (to už mimo záběr kamery). Pak to jdou samozřejmě oslavit sexem. Poslední záběr před titulky nicméně ukáže, že Jason je jako vždy nesmrtelný a navzdory nedávno přivřené klobáse si jde pro ně.

Official Friday the 13th Parody (2010)

Vtípků směrem k originálnímu filmu nebo celé sérii se moc nenajde. Vlastně jde jenom o vraždu druhé souložící dvojice, která zhruba paroduje dvě vraždy z jedničky „Friday the 13th“. Nejprve jde o propich harpunou borce ležícího na posteli… akorát že tady se souložilo na matraci přímo na zemi, takže to Jason asi vzal ze sklepa a skrz zeď. Každopádně si tady užijete snad jediný digitální trik v celém bijáku. Trvá asi tak vteřinu, tak se snažte nemrkat. Holku, co se v mezičase odešla vysprchovat, poté Jason dostihne v koupelně. Nic tam ale není vidět – jen záběr na trochu červené barvy ve vaně.

Z hlediska samotného sexu „Official Friday the 13th Parody“ také nenabídne nic zajímavého. Jedná se o tuctové americké péčko s obřezanými kokoty a plastovými blondýnami. První dvojice předvede i anál a trapný pokus o nějaký fetiš, ale ta ženská má tak škaredé silikony, že vám to beztak bude jedno, pokud zrovna nemáte v oblibě fotbalové míče. Ostatní holky už docela ujdou, ale jde o standardní porno-pipky s čestnou výjimkou v podobě legendární Asy Akiry, jež se předvede hned jako druhá, aby posléze bídně zdechla ve zmiňované koupelně. V jednom případě se ještě film humorně pokusí o flashback (!) do sedmdesátých (na dobové reálie nicméně zapomeňte) a ukáže jednu krátkou FFM trojku, v níž sice ani jedna coura výjimečně nemá umělé cecky, ale nijaké jsou taky. Jinak za zmínku nestojí nic.

Official Friday the 13th Parody (2010)

„Official Friday the 13th Parody“ je tedy všední péčko, které by neerektovalo ani za zbla pozornosti, pokud by neparazitovalo na legendárním hororovém jméně. Ve finále tedy vhodné jen pro kompletáře a „Friday the 13th“ ultras, kteří potřebují vidět všechno, kde se Jason Voorhees jen mihne. Pokud si chcete úplně obyčejně zamasturbovat, na první stránce Pornhubu najdete tunu vhodnějších videí, jejichž obsah vám k dané činnosti poslouží lépe.


Texas Chainsaw 3D (2013)

Texas Chainsaw 3D (2013)

Země: USA
Rok vydání: 2013
Žánr: slasher / hixploitation

Originální název: Texas Chainsaw 3D
Český název: Texaský masakr motorovou pilou 3D

Režie: John Luessenhop
Hrají: Alexandra Daddario, Dan Yeager

Hrací doba: 92 min

(Budou velké spoilery.)

V předešlém povídání o sérii „The Texas Chainsaw Massacre“ jsem se rozepisoval o tom, že remake z roku 2003 ukázal, že Leatherface stále může být finančně vitální. Díky čemuž také dostal pokračování (respektive prequel) „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“, které už ale komerční očekávání nenaplnilo. Film si sice na sebe vydělal, ale v kinech z diváků vytáhnul polovinu toho, co zvládnul jeho předchůdce. Společnost Platinum Dunes se tedy značky po dvou bijácích zbavila a pustila ji k vodě jako nepotřebnou.

S novým studiem ve hře došlo i na novou, v celé sérii již třetí kontinuitu (ponechme nyní stranou, že čtveřice snímků z takzvané původní kontinuity na sebe také navazuje dost pochybně). „Texas Chainsaw 3D“ – uvedené v prďáckém 3D, jak už název napovídá – přímo navazuje na původní „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 a ignoruje všechny později natočené části série.

Svou návaznost na originál dává „Texas Chainsaw 3D“ hrdě najevo hned od počátku. Úvodní titulky se skládají z prostřihů z „The Texas Chain Saw Massacre“, na něž plynule naváže nový děj začínající okamžitě poté, co Sally v původním snímku unikla řádění kanibalské rodiny. Dle očekávání si události oné hrůzné noci nenechá pro sebe, takže příjezd policie k domu na sebe nenechá dlouho čekat. Doma se zatím sešel kompletní klan Sawyerů.

Na úvodní scéně je vidět velká snaha o fan service znalcům série. Svoje štěky si zde střihnou Gunnar Hansen (Leatherface v původním filmu, zde boss rodiny), John Dugan (děda Sawyer v originále i zde) nebo Bill Moseley (Chop Top z druhého dílu z roku 1986, zde jako Drayton Sawyer). Později sbírku hostovaček rozšíří i Marilyn Burns, představitelka Sally z originálu. Mnohem lépe by ale tvůrci udělali, kdyby radši věnovali větší péči scénáři a konzistenci s událostmi snímku, na nějž se rozhodli navazovat…

Na místo kromě šerifa dorazí i místní buranská smetánka, která vezme spravedlnost do svých rukou, dům Sawyerů zapálí a všechny rozstřílí na cucky. Unikne pouze Leatherface, jehož se ujme rodinná babička, a batole, jejž si za zády ostatních přisvojí jeden z buranů.

Posuneme o dlouhé roky kupředu a těžko říct kam přesně. Úvodní scéna se musí odehrávat roku 1973, ale vlastní děj „Texas Chainsaw 3D“ je poplatný době svého natočení, odehrává se v moderním období, postavy mají mobily a tak. Že by tedy 40 let? Jenže z batolete není čtyřicetiletá mamina, nýbrž sexy roštěnka krátce po dvacítce (Alexandra Daddario měla v době natáčení 25 let). Ostatní postavy taky o moc nezestárly. A sám Leatherface, jemuž by teoreticky mělo být dost přes 60 let, bezproblémově zvládá sprintovat s motorovkou. Dobrá forma na takový věk i na někoho, kdo měl žít desítky let schovaný ve sklepě, kde o něm nikdo nevěděl.

Texas Chainsaw 3D (2013)

Dejme tomu, že tohle nechcete řešit a máte náladu jen na tupý krvavý výplach. Přesuňme se tedy k ději. Teď už dospělá sexy roštěnka Heather zdědí po bábě haciendu, takže si ji jede s partičkou kámošů převzít. Akorát neví, že s barákem podědila i svého zaostalého bratrance Koženoksichta ve sklepě. Asi tušíte, co bude následovat: Leatherface si na návštěvnících smlsne a kvalitně jim odjebe dekel, jak se na pořádného Leatherface sluší a patří. Tahle pasáž, v níž legendární vrahoun koná své dílo, je nejzajímavější a nejpovedenější částí „Texas Chainsaw 3D“.

Jenže ono se to ještě celé zamotá. Heather unikne a Leatherface ji pronásleduje na pouť, takže jeho existence přestane být tajemstvím. Místní starosta, jenž kdysi vedl lynč na klan Sawyerů, tohle samozřejmě neslyší rád, sesbírá staré kumpány a bude chtít dodělat to, co před čtyřiceti (nebo kolika ty vole) lety začal.

Texas Chainsaw 3D (2013)

Naprosto zásadní problém „Texas Chainsaw 3D“ ale netkví ani tak v samotné myšlence, nýbrž v donebevolající scénáristické impotenci. O časových nesrovnalostech už jsme hovořili, ale s nimi to teprve začíná, zdaleka nekončí. Snímek vrší jednu píčovinu za druhou a sám sobě si pod sebou řeže větev. Jestli jsem třeba o některých minulých dílech prohlásil, že jsou prostoduché, tak sedmý přírůstek do série tenhle pojem dotahuje ještě mnohem dál. Vůbec nerozumím tomu, jak někdo mohl podobný scénář odklepnout s tím, že tohle vypadá slibně, tak pojďme točit.

Kromě časových chyb jsou zde ještě tři velké problémy. Prvním jsou regulérní plot holes. Na rodinu Sawyerů proběhne lynč, při němž burani upálí a zastřelí spoustu lidí, ale nikdo za to nenese zodpovědnost, přestože šerif stojí hned vedle. Vůdce rozvášněného davu se navíc stane starostou. A jestli má starosta takovou pifku na celou rodinu Sawyerů (nikdo přece nechce, aby se tahle historie vynesla na světlo… co na tom, že všechno bylo i v novinách včetně fotky všech lynčujících hrdinů), tak proč mu za všechny ty roky nevadila ona babička, v jejímž sklepě náhodou Leatherface přežíval. O Koženoksichtovi se navíc dozvěděl i notář spravující dědictví babky… proč neměl problém s tím, že jeho klientka má ve sklepě sériového vraha, a neřešil to? Ani nemluvím o postavách, které beze slova a bez vysvětlení zmizí z děje, protože už jich pro další scény není třeba (policista / syn starosty).

Texas Chainsaw 3D (2013)

Za druhý velký kiks považuji nekonzistence s původním „The Texas Chain Saw Massacre“ – podle mě zásadní nedostatek, když si snímek zdánlivě tak hrdě stojí za svou návazností na letitou klasiku. Vezměte si například postavu Draytona Sawyera. V originále to byl starší bratr Leatherface, kdežto tady z něj udělali jeho otce. Dcerou Draytona je také matka Heather, což znamená, že sklepní Jedidiah Sawyer je jejím strýcem, nikoliv bratrancem, jak ve filmu nejednou zazní. Policie navíc na začátku filmu požaduje jen vydání samotného motorového bouráka, ale Sally, jež jedničku přežila, přece musela všem říct i o tom, že se na jejím trýznění podílel také Drayton a že o všem věděl. A zbytku široké rodiny nevadilo, že se v tom baráku nacházejí lidské ostatky, dekorace z kostí a podobné laskominy? Možná v tom jeli všichni, ale na tom začátku se tváří, že je to nijak netankuje, víš jak.

Do třetice pak musím pohejtit chování postav, jejichž demence jde daleko za obligátní a tolerovatelné hloupé chování v hororech. Leatherface například krutě zmasakruje všechny kámoše Heather, ale ona přesto nakonec nemá problém se se svým bratrancem (strejdou?) skamarádit, jako kdyby úplně zapomněla na to, že jí frajer sejmul přítele, kámošku a další lidi z party. Podobně nepochopitelné mi přišlo i smýšlení šerifa. Na začátku se před jeho očima odehraje veřejný lynč a nikdo ze zúčastněných nenese následky. Na konci se přímo před jeho očima odehrávají vraždy a on nad tím mávne rukou nechá pachatele odejít domů. To snad i šerif z remakové kontinuity dokázal lépe plnit svoji funkci.

Texas Chainsaw 3D (2013)

Jistě, série „The Texas Chainsaw Massacre“ a vyvražďovačky obecně nejsou záležitostmi, od nichž by měl divák očekávat podněty pro dlouhé hodiny přemýšlení. Když to trochu přeženu, děj nebo snad i náznaky nějaké myšlenky v takových případech slouží jako lepidlo mezi tím, o čem by měl horor primárně být (strach, napětí, gore… vyberte si). Jenže i to lepidlo musí dávat nějaký základní smysl, respektive nesmí být tak debilní, aby to člověka sralo natolik, aby i přes vypnutý mozek nevnímal nic jiného. „Texas Chainsaw 3D“ v tomto ohledu krutě selhává.

Celé to zamrzí o to víc, že v těch hororových momentech „Texas Chainsaw 3D“ není skrz naskrz jalové a mohlo by fungovat, kdybych mezi neustálými facepalmy stíhal ten biják sledovat. I po krvavé stránce snímek docela ujde, byť některé efekty jsou nechutně digitální (úvodní táborák v domě Sawyerů, smrt starosty), a stárnoucí Leatherface v podání Dana Yeagera mi taky přišel v pořádku. Dokud si ale tvůrci nedokážou pohlídat naprosto elementární záležitosti a předpokládají, že divák nemá vyšší IQ než sám Leatherface, nedá se svítit…


Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Země: USA
Rok vydání: 1994
Žánr: hixploitation / slasher

Originální název: Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation / The Return of the Texas Chainsaw Massacre
Český název: Masakr v Texasu

Režie: Kim Henkel
Hrají: Renée Zellweger, Matthew McConaughey, Robert Jacks

Hrací doba: 87 min

(Budou spoilery.)

Jak už jsme diskutovali minule, „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ zdaleka nenaplnilo komerční očekávání do něj vkládaná. Namísto nastartování řetězu navazujících bijáků a úspěšné značky se jednalo o zklamání, načež se New Line Cinema práv na značku „The Texas Chainsaw Massacre“ promptně zbavili a od té doby už s ní nikdy neměli nic společného.

Texaské dobrodrůžo nasáklé potem, krví a rachocením motorové pily chvíli leželo ladem, než si jej vzal do parády Kim Henkel. Ten se u původního „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 podílel společně s Tobem Hooperem na scénáři (a později ještě spoluprodukoval „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“ z roku 2006), takže by se na první pohled mohlo zdát, že Leatherface a jeho famílie padla do povolaných rukou. Henkel ke čtyřce „The Return of the Texas Chainsaw Massacre“ nejen napsal scénář, ale také produkoval a režíroval.

Pokud máte o „The Texas Chainsaw Massacre“ alespoň nějaké povědomí, tak jistě víte, jak do celé dopadlo, protože absurdní antikvality tohohle bijáky se staly legendou. Spousta velkých a dlouhých hororových sérií má na kontě nějaký fakt echt debilní díl, z něhož má jedna půlka fandů nepokrytou prdel, zatímco druhá se nezmůže ani na ten výsměch a hluboce jím pohrdá. „Halloween“ má svoji osmičku s kung-fu černochem, „Friday the 13th“ má nesmyslnou devítku. „The Texas Chainsaw Massacre“ si svou největší ostudu odbyl už na čtvrtý pokus. Ve světle výsledného ultimátního failu mi přijde dvojnásob humorné dobové prohlášení producentů, kteří se během výroby nechali slyšet, že se s dalším dílem hodlají vrátit ke kořenům a navázat na kultovní první část.

Snímek byl dokončen už v roce 1994 a na jaře 1995 si odbyl premiéru na festivalu. Prvotní ohlasy údajně byly kladné, což mi přijde dost obskurní. Biják každopádně koupili Columbia Pictures a v září téhož roku jej poslali do kin pod názvem „The Return of The Texas Chainsaw Massacre“. Moc dlouho se ale v kinosálech neohřál a také moc nevydělal. Další dvě sezony o něm nebylo slyšet, ale poté, co se jeho hlavní herci později proslavili, rozhodlo se studio svézt se na jejich jméně ještě jednou. Nechali čtyřku prostříhat (zmizelo sedm minut materiálu) a poslali ji znovu do kin v roce 1997 jako „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“.

V sérii začínala spousta budoucích známých herců. V „The Texas Chainsaw Massacre 2“ si svou první zásadní roli odkroutila hororová stálice Bill Moseley. V „Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III“ můžete vidět mladého Viggo Mortensena, jenž o deset později mlátil skřety po kebulích jako Aragorn„The Lord of the Rings“. I v pozdějších dílech po roce 2000 před řvoucí řetězovkou utíkaly později známé herečky jako Jessica Biel („The Texas Chainsaw Massacre“, 2003), Jordana Brewster („The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“) a Alexandra Daddario („Texas Chainsaw 3D“).

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Ta pravděpodobně největší jména se nicméně paradoxně objevila v tom úplně nejhorším dílu. Těmi herci, na jejichž slávě se později studio pokusilo parazitovat, jsou totiž Renée Zellweger a Matthew McConaughey. Jejich agentura (v té době byli shodou náhod pod tou samou) dokonce vyhrožovala žalobou, pokud „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ vyjde znova, protože by jim tím mohl poškodit kariéru.

Tolik k zajímavostem, pojďme na samotný biják. Ten stejně jako trojka sere na nějakou konzistenci s předešlými částmi a opět spíš působí jako napůl pokračování, napůl reboot jedničky. Dvojku a trojku zmiňuje jen tak mimoděk v úvodním textu jako „two minor, yet apparently related incidents“.

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ vysílá do texaského marastu čtveřici středoškoláků, kteří se po maturitním plese vydají na projížďku autem a shodou náhod se vybourají v té nejnevhodnější možné lokaci – v působišti Leatherface a jeho rodinky, jejíž osazenstvo se opět proměnilo. Stejně jako sám Leatherface. Kladní hrdinové jsou každopádně otravní ufňukaní dementi, kteří se chovají tak debilně, až má člověk pocit, že při nástupu retardovaného Koženoskichtu na scénu musí prudce stoupnout průměrné IQ. Snad ani nemusím zmiňovat, že se člověk musí těšit na to, až se rozhučí motorovka a Leatherface ty kretény konečně rozpárá jak podsvinčata…

Jenže ono se to vlastně ani moc nestane. Leatherface je v sérii obecně často prezentován jako tupé zvíře, jímž manipuluje někdo jiný v rodině, ale v „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ to dosáhlo extrému. Z ikonického vraha se stal zoufalec, jenž na své oběti ječí pomalu víc než ony na něj, převléká se za transku a vypadá uboze. Při pokusu o novou verzi scény večeře jej původní oběť v klidu okřikne, ať si sedne na prdel a dá pokoj, a on poslechne. To mě fakt poser.

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

Skutečným hlavním záporákem „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ je psychopat Vilmer v podání Matthewa McConaugheyho. Jeho zběsilé přehrávání ze začátku vypadá jako jedna z minima zábavných věcí, ale postupem času začne otravovat i jeho postava. Postupně vás tam prostě začne srát úplně všechno, protože celý biják je fakt tragický.

Jestli jste si ale mysleli, že nemůže být nic horšího než transsexuální Leatherface, jenž se pomalu nechá šikanovat i od svých obětí, tak se kurva mýlíte. Ve finále se například objeví moment, kdy si Jenny (Zellweger) a Vilmer střihnou souboj na dálkové ovladače ovládající kovou konstrukci na Vilmerově noze. Aby toho nebylo málo, nakonec se ukáže, že celá Leatherfacova famílie jsou ve skutečnosti poskoci tajné iluminátské organizace, od níž dostali za úkol zprostředkovávat lidem transcendentní zážitek skrze teror a torturu. Čo ti jebe…

Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation (1994)

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ je samozřejmě neskutečná slátanina, kde nic nedává smysl a všechno stojí za vyližprdel. Vypadá to jako nepovedený vyhulený experiment, jehož autor si při tvorbě dal kvalitní drogy, ale celé to zamýšlel jako seriózní film. Ve finále jde tedy o zvrhlou zábavu jen pro ty nejortodoxnější masochisty. Sledovat „Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ totiž skutečně není nic jiného než sebemrskačství. I když se někteří pokoušeli všechny ty blbosti nějak interpretovat a hledat v tom například sofistikovanou alegorii celého hororového žánru nebo sebeuvědomělou parodii, já osobně si myslím, že to je prostě strašná sračka a nic víc.

„Texas Chainsaw Massacre: The Next Generation“ všechny ostatní části motorové série překonává pouze v jedné věci – jde o první a na dlouhou dobu také o jediný díl, kde nějaká coura ukázala kozy. Na další texaské cecky si budete muset počkat až do roku 2018 na biják „Leatherface“.