Archiv štítku: slasher

Friday the 13th (2009)

Friday the 13th (2009)

Země: USA
Rok vydání: 2009
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th
Český název: Pátek třináctého

Režie: Marcus Nispel
Hrají: Jared Padalecki, Danielle Panabaker, Amanda Righetti, Travis Van Winkle, Derek Mears

Hrací doba: 97 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Prakticky všechny velké horory se v novém tisíciletí dočkaly svého remaku a nakonec nejen ty velké, ale i ty menší. Už nějakou dobu předtím, než došlo i na „Pátek třináctého“, muselo být snad každému jasné, že ani Jason Voorhees tomuhle trendu neunikne. Samozřejmě neunikl…

A samozřejmě jeho návrat neprodukoval nikdo jiný než Michael Bay. Ano, přesně ten Michael Bay, který proslul jako režisér akčního mainstreamu a král výbuchů na filmovém plátně. Vedle toho ale svého času (právě cca před deseti a více lety) z pozice producenta nechával předělávat jednu hororovou klasiku za druhou – na svém triku má dále třeba remaky „Texaského masakru motorovou pilou“, „The Amityville Horror“, „Stopaře“ nebo „Noční můry v Elm Street“. À propos „Texaský masakr…“ – stejně jako u oživování Thomase Hewitta dostal i nového Jasona Voorheese na režijní starost Marcus Nispel.

Nicméně, nazývat „Pátek třináctého“ z roku 2009 remakem je poněkud ošemetné, ačkoliv tak byl svého času propagován. Rozhodně se totiž nejedná o předělávku původní filmu z roku 1980. Ani nejde o předělávku jakéhokoliv jiného dílu z dlouhé kultovní slasherové série. Mnohem víc než remake nějakého filmu je tohle totiž remake samotné postavy Jasona Voorheese a jejího příběhu. Nebo by se také dalo mluvit o jakémsi výluhu nápadů a motivů napříč celou původní sérií. Události původního snímku jsou zrekapitulovány během úvodních minut, kde se také dozvíme, že Jason se vlastně neutopil a potupnou dekapitaci své matinky sledoval ze křoví. Pak převzal mačetu a jal se vraždit všechno, co mu vlezlo do rajónu.

Jason v tomhle filmu je nastavený způsobem, že si jednoduše hlídá své teritorium jako predátor. Jakmile do něj vkročíte, jde o dostatečný důvod k tomu, abyste dostali mačetou po kebuli. Což se ostatně okamžitě ukáže už v prologu (nezvykle dlouhém, titulky přijdou až po nějakých 25 minutách), v němž pan Voorhees vykuchá první partičku teenagerů, kteří se rozhodli stanovat nedaleko bývalého kempu Crystal Lake. Právě zde se poprvé a naposledy podaří vytvořit nějaké silnější hororové pnutí, navodit pocit bezmoci u obětí a nelítostnou náturu samotného Jasona. Pouze scéna upálení ve spacáku a chycení nohy do pasti působí dost naturalisticky a je hodna moderního brutálního hororu.

Zbytek filmu je ovšem takový trochu nemastný, neslaný. Ne snad, že by úplně chyběla krev, to se naštěstí neděje, ale hlavní linie nemá nijak zásadní spád a jedná se vesměs jen o slušně odvedené řemeslo. Jason vraždí podle rutiny a nějaký výrazný zapamatovatelný hit si nepřipíše. Navíc se velká část zabití odehrává podle omšelé šablony – někdo někam jde sám, nenápadný záběr kamery za jeho záda, kde se zničehonic objeví Jason, vrzne podlaha, oběť zjistí, že má za sebou Jasona, dostane ťafku po palici a jde se dál.

Friday the 13th (2009)

„Pátek třináctého“ se sice blýskne několika malými i většími odkazy na různé díly slavné série, což fandu, jenž má nakoukáno, může potěšit, ale na druhé straně chování své stěžejní postavy (snad jste si nemysleli, že někoho zajímá ta omladina – jen maso na porážku!) převrací. Z Jasona se stal kutil, který si vybudoval labyrint podzemních chodeb, v nichž si vyrábí pasti, systém alarmu pro upozornění, když se někdo blíží k jeho kempu. Navíc, kdo to kdy slyšel, bere rukojmí! Tenhle update se tedy vůbec nepovedl.

Scénář to ospravedlňuje tím, že je unesená šlápota podobná Pamele Voorheesové, což nám oznámí tím, že dvojice výletníků najde přívěšek s její fotkou a borec zahlasí něco jako „Hele, ta je ti podobná.“ Docela humor. Aby toho nebylo málo, film nejenže ignoruje pravidla série „Pátku třináctého“, ale neváhá porušovat i svá vlastní. V jednu chvíli je divákovi sděleno, že Jasona místní nezajímají a kuchá jen turisty, aby o pár minut později jen tak vlezl k místnímu vidlákovi do baráku a sejmul ho. Teleportaci radši nonšalantně přehlédneme, to je nakonec to poslední, co by se dalo vyčítat, když i ve starších dílech byl chlapec mistr v dohánění sprintujících obětí rozvážným krokem.

Friday the 13th (2009)

Samozřejmostí jsou nesympatické postavy i jejich nelogické chování. Obě vykuchané party teenagerů jsou tam skutečně jenom na vykuchání a jiný význam nemají. Co uděláme, když zjistíme, že po nás jde šílený vrah s mačetou. Jasně, rozdělíme se! Kam se půjdeme schovat, když utíkáme před šíleným vrahem s mačetou? Do jeho baráku přece! Pokud by někomu scházelo klišé, také ho dostane. Ve vrchovaté míře.

Kladů zde není mnoho. Jason samotný je oukej a vraždí bez okolků, vystřídá pytel na hlavu (toto je vyjma dvojky z roku 1981 jediný „Pátek třináctého“, kde jej má) i hokejovou masku. Je to vcelku kolohnát, takže vypadá respektu-hodně, ale Derek Mears prostě není Kane Hodder a k ultimátnímu Jasonovi ze sedmého dílu se tahle verze ani nepřiblíží. To by mě ale štvalo ze všeho nejmíň, kdyby měl kolem sebe vrahoun lepší film.

Friday the 13th (2009)

Remake je prostě zaměnitelná nevýrazná moderní vyvražďovačka, která sice nějak zásadně neurazí, ale ani nenadchne a na poměry legendární hororové značky je to dost málo. Celkově vzato tady jeden z těch (nej)slabších „Pátků třináctého“. Aby novodobý horor s mnohonásobně zajímavějšími technickými možnostmi prohrál s osmdesátkovými vykopávkami, to není moc dobrá vizitka…


Jason X (2001)

Jason X (2001)

Země: USA
Rok vydání: 2001
Žánr: horor / sci-fi

Originální název: Jason X
Český název: Jason X

Režie: James Isaac
Hrají: Kane Hodder, Lexa Doig, Chuck Campbell, Lisa Ryder

Hrací doba: 91 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

V devítce se měl Jason vydat do pekla, ale jediné, co měl tenhle  paskvil společného s peklem, bylo to, že se jednalo o pekelnou sračku a suverénně nejhorší biják v celé dlouhé sérii „Pátku třináctého“. Snad i proto šlo o jediný díl z devadesátých let. Dlouho vyčkávaný a dlouho připravovaný crossover s Freddym Kruegerem„Noční můry v Elm Street“ byl taktéž v nedohlednu, takže se nakonec začalo pracovat na dalším, tentokrát už jubilejním desátém díle jedné z nejslavnějších slasherových sérií.

Jeden by čekal, že po slaboučcé devítce, která totálně převrátila veškerá pravidla „Pátku třináctého“ a z chudáka Jasona udělala bídného převtělujícího se červa (doslova), se tvůrci vrátí ke klasice a opět dají fandům, co chtějí vidět – Jasona v té nejtypičtější podobě, jak mačetou masakruje nebohé teenagery v okolí jezera Crystal Lake. Nestalo se. Svým způsobem je „Jason X“ ještě víc ujetý než jeho přímý předchůdce.

Je léty prověřeným faktem („Pátek třináctého“ má ostatně na tomhle prověřování také svůj podíl), že experimenty se v zaběhnutých hororových sériích nevyplácejí. Snad každá velká má nějaký experimentální díl a zpravidla jde o tu nejvíc nenáviděnou část. Pravidlo ovšem musí potvrdit výjimka, a ačkoliv jsem vědom toho, že se mnou mnozí budou nesouhlasit a budou si klepat na čelo, pro mě osobně je takovou výjimkou právě „Jason X“. Desítka je sice ujetá a odvrací se od pravidel a tradic „Pátku třináctého“, nicméně v tomhle případě jde o experiment, z něhož se vyklubal kurevsky zábavný biják. Tedy pokud jste vybaveni a pořádnou dávku nadhledu, smyslu pro béčkový škvár a cokoliv jiného než Jasona u Crystal Lake nepovažujete za rouhání vůči hororové modle.

Desítka zdánlivě úplně ignoruje, co se stalo v devítce, ale není to úplně stoprocentně pravda, jelikož „Jason X“ se odehrává daleko v budoucnosti a počítá i s tím, co se stalo (stane) v crossoveru „Freddy vs. Jason“, který v té době ještě nebyl natočen. Každopádně, Jason je chycen ve výzkumném ústavu, kde se jej pokoušejí zabít, ale jaksi jim to nejde, protože frajer prostě ne a ne chcípnout, takže přijde nápad jej zmrazit. K tomu však nedojde. Nějaká pomazaná hlava nicméně rozhodne, že taková schopnost si zaslouží důkladnější studium, ale než Jasona stihnou přemístit, tak se nejslavnější nositel hokejové masky urve ze řetězu a začne řádit. Nezapomeňte si povšimnout, že Jason zde mimo jiné vykuchá i Davida Cronenberga, jenž si střihnul malé cameo! Nakonec se ale Jasona přece jenom podaří vylákat do kryokomory a zmrazit jej.

Teď se přesuneme o 450 let kupředu. Země je neobyvatelná a lidstvo žije na Zemi 2. V troskách bývalého domova je nalezen Jtenhle ason a s ním zmražená i doktorka, která jej do lednice vylákala. Oba vezme na palubu vesmírná loď a odsud dál už je to asi jasné. Jason se probere a hodně rychle ukáže, že během spánku jeho zabijácký apetit nijak nepolevil. Jede se v totálně béčkovém duchu, vraždy jsou parádní (hlavně ta s kapalným dusíkem se mi líbí, ani nemluvě o boží scénce, kdy Jason ve virtuální realitě mlátí dvě spoře oblečené buchty ve spacích pytlích o sebe a o strom… odkaz na sedmičku je zřejmý), krev nechybí a najde se jí uspokojivý dostatek, hlášky padají jedna za druhou a celé je to jedna velká zábavná jízda.

Jason X (2001)

Samozřejmě, že v jádru je to nehorázná kravina, ale díky všudypřítomnému nadhledu a záměrné béčkovosti to je zároveň i nehorázně sympatické. Jasně, že třeba dialogy jsou mnohdy tupé, ale Jason ve vysoké formě, s vysokým body countem a vysokou mírou fantazie při vraždění všechno bohatě vyvažuje. A když prohraje férovku s robotkou? Tak z něj nanoboti vyrobí nezničitelného über-Jasona! Jestli máte rádi béčka, tak tohle prostě nejde nemilovat. Až se chce říct, že právě z takových filmů si musel hutně brát inspiraci dnes populární „Hatchet“, v němž nakonec hlavního zabijáka také ztvárnil Kane Hodder, nejznámější představitel Jasona Voorheese, pro nějž byl „Jason X“ čtvrtou a poslední štací v hokejové masce.

Na jednu stranu plně rozumím tomu, proč mnozí fandové „Jasona X“ nenávidí. Technicky vzato to není ten pravý „Pátek třináctého“, vyjma Jasona s mačetou a hokejovou maskou to nemá prakticky nic, co si člověk představí, když si na „Pátek třináctého“ vzpomene. Ale kurva, je to nehorázně zábavný film a nádherné béčko jak řemen! Za mě rozhodně palec nahoru.

Jason X (2001)


Jason Goes to Hell: The Final Friday (1993)

Jason Goes to Hell: The Final Friday (1993)

Země: USA
Rok vydání: 1993
Žánr: horor

Originální název: Jason Goes to Hell: The Final Friday
Český název: Pátek třináctého 9

Režie: Adam Marcus
Hrají: John D. LeMay, Kari Keegan, Kane Hodder, Steven Williams

Hrací doba: 87 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Snad u každé dlouhé a mnohadílné filmové sérii někdy přijde moment, kdy se začne těžce experimentovat, kdy přijde pokus o oživení vyčpělé formulky, kdy se tvůrci odvrátí od tradic a trademarků a vydají se novým směrem. Většinou se to ovšem nepotká s pochopením fanouškovské obce a jen málokdy z toho vzejde kvalitní film. Zatímco třeba konkurenční „Halloween“ si tenhle trapas odbyl už ve třetím díle, „Pátek třináctého“ se prověřených postupů držel mnohem déle. Do sedmičky zuby nehty, s osmičkou už přišla změna prostředí, nicméně princip zůstal na svém místě. Až devítka převrátila všechno vzhůru nohama.

A nutno říct, že v tomto případě to vůbec nebyl chytrý tah. „Jason Goes to Hell: The Final Friday“ je fanoušky „Pátku třináctého“ všeobecně nenáviděný a nejhůře hodnocený díl. Vůbec se není čemu divit, poněvadž devítka je nefalšovaný průser, jenž neuváženě znásilňuje svou hlavní postavy a ničí zavedená pravidla série. Premiéra u nové produkční společnosti se Jasonovi Voorheesovi jednoduše vůbec nepovedla. Což ostatně předznamenal už tragický plakát.

Jediné, co toho kluka hokejové může těšit, je, že tu vystupuje prakticky jen okrajově. Počkat, cože? Inu, je to tak, i to patří k zásadním problémům devátého „Pátku třináctého“. V osmičce Jason skončil roztavený v kanálech pod New Yorkem, což devítka okázale ignoruje a bez jakéhokoliv vysvětlení posílá Jasona opět do akce někde kdovíkde, ale dejme tomu, že nejspíš půjde o okolí Crystal Lake. Přesto se začátek ještě tváří docela slibně, když Jason přepadne nějakou mrzkou šlápotu, co zrovna vylezla ze sprchy. Ta začne utíkat a mistr Voorhees se za ní vydá svým rozvážným krokem, kterým ji pohodlně dohoní. Před finálním úderem se ovšem okolí rozsvítí světla a armáda nebohého sériového vraha rozstřílí na hadry a vyhodí do vzduchu.

To nejbizarnější je ale stále před námi. Jason je na kaši, ale jeho srdce zůstalo v celku a při pitvě začne opět samo bít. Zhypnotizovaný patolog si kousne a posedne jej Jason Voorhees. Hurá zpátky ke Crystal Lake. Duch Jasona změní po cestě hostitele ještě několikrát, což je prostě píčovina jak mraky. Legendární mašina na mordy tu je degradována na nějakého červa a přeskakuje mezi těly, aby se mohla dostat ke Crystal Lake a zde znovu oživnout ve své plné síle.

To máte tak. Jak nám vysvětlí lovec sériových vrahů (fakt tam je), Jason je prakticky nesmrtelný a jediný způsob, jak jej definitivně sprovodit ze světa, je probodnutí jeho srdce někým, kdo je s ním v příbuzenském vztahu. Na druhou stranu, posednutím své krve se Jason zrodí zpátky ve své původní formě.

Jason Goes to Hell: The Final Friday (1993)

Jak asi tušíte, do „Pátku třináctého“ se zde začnou míchat příbuzenské vztahy à la „Halloween“. Což jen tak mimochodem ani zdaleka není jediný odkaz na jiné horory. Devítka je vcelku pověstná tím, kolik je v ní narážek na další hororové bijáky. Objeví se Necronomicon z „Evil Dead“, rukavice Freddyho Kruegera, Voorheesův barák vypadá jako dům z „The Amityville Horror“, jiné místo se jmenuje podle Michaela Myerse

Ale zpátky k filmu. Ve městě pořád žije Jasonova ségra, která má také dceru. Právě jednu z nich chce takzvaný Jason sejmout a posednout, aby se znovu zrodil. Což se mu nakonec na sestře ke konci filmu podaří (i když je mrtvá – Jason / červ se jí zavrtá do rodidel!), ale jeho neteř ho pak probodne nějakou rodinnou dýkou (uff…) a pošle jej do pekla (doslova – odtud taky název filmu). Do toho tam ještě obchází drsný černoch oblečený jak kovboj. A celé je to fest nudné a místy i fest trapné.

Jason Goes to Hell: The Final Friday (1993)

Nějaké klady lze na devítce najít jen v dílčích elementech. Je fajn, že se do série konečně vrátila krev a násilné scény. Roztavení vypadá dost dobře a samotná vražda ve stanu patří k nejlepším ze všech „Pátků třináctého“. Vzhled samotného Jasona se oproti osmičce taky zlepšil a s mozkovitou hlavou a maskou zažranou přímo ve ksichtě vypadá docela cool. Ale k čemu to je, když se objeví jen chvilku na začátku a chvilku na konci.

Ani některé dílčí klady ovšem nemohou zvrátit či zakrýt skutečnost, že „Jason Goes to Hell: The Final Friday“ je naprostá kokotina, která jménu „Pátku třináctého“ dělá jenom ostudu. Tohle si Jason prostě nezasloužil…

Jason Goes to Hell: The Final Friday (1993)


Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan (1989)

Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan (1989)

Země: USA
Rok vydání: 1989
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan
Český název: Pátek třináctého 8

Režie: Rob Hedden
Hrají: Kane Hodder, Jensen Daggett, Scott Reeves, Peter Mark Richman

Hrací doba: 100 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Vlna slasherů je spojena především s osmdesátými léty a i na jejich úplném konci přibývaly nové fláky jeden za druhým. Konec osmdesátých let byl pro slasherového fandu dost naditý, jelikož v každém z posledních dvou letopočtů přibyly nové filmy do všech tří největších vyvražďovacích sérií – v roce 1988 šel do kin čtvrtý „Halloween“, čtvrtá „Noční můra v Elm Street“ a sedmý „Pátek třináctého“. V roce 1989 se situace opakovala, akorát si u každé série zvyšte cifru o jedničku.

Nebudeme si nic nalhávat – „Pátek třináctého“ je po většinu své doby na jedno brdo. Neříkám, že je to nutně špatně, já sám mám skopičiny Jasona Voorheese rád, ale asi se nemá cenu přít o tom, že s čestnou výjimkou v podobě „A New Beginning“ je to od dvojky až po sedmičku prakticky to samé. Vlastně už jedničky, poněvadž ta se liší čistě jen postavou zabijáka. Vždycky je to o kuchání teenagerů v okolí jezera Crystal Lake. Jenže místní kempy, chaty, domy a lesy už toho zažily víc než dost, tak se pro osmý díl tvůrci rozhodli dát „Pátku třináctého“ nový impuls. Podtitul osmičky hovoří sám za sebe: „Jason Takes Manhattan“.

Dobře, trochu kecám. Ten podtitul totiž klame tělem. Scénárista a režisér v jedné osobě Rob Hedden sice plánoval, že Jasonův výlet do velkoměsta bude o poznání epičtější a že se kultovní vrah s hokejovou maskou na ksichtě prožene po většině slavných míst New Yorku, ale studio to kvůli přílišným nákladům zatrhlo. Jason se tedy ve skutečnosti do New Yorku podívá až ke konci filmu a většinu času ve městě stejně stráví ve smrdutých uličkách doků, v metru nebo v kanálech. Všehovšudy se pouze jedinkrát projde po Times Square, ale to už malinko předbíhám…

Po sedmičce, stejně jako po šestce, zůstal Jason Voorhees ležet na dně jezera Crystal Lake. Podobně jako na začátku šestky dostane oživovací vzpruhu pomocí elektrického výboje, když dva výletníci na jachtě omylem kotvou zatáhnou za vedení. Jason jim samozřejmě ihned půjde vysvětlit, že to asi neměli dělat – zastřílí si harpunou, získá novou masku a může jít do akce… která se tentokrát z velké části odehrává na lodi.

Místní maturitní ročník se rozhodl na oslavu ke konci školy pronajmout parník a vyrazit na výlet do New Yorku. Akorát jim na palubu vleze jeden oslizlý černý pasažér, jenž zanedlouho začne striktně redukovat stavy posádky. Jason opět chodí a vraždí, na tom se vyjma prostředí nemění zhola nic, ale stejně jako u předchozích dvou dílů tomu chybí víc krve a gore. Hodně to zabolí třeba v momentě, kdy Jason někomu podřízne krk mačetou, ale z rány se nevyvalí ani kapka krve. Nijak zásadně mě nesralo, že Voorhees standardně pomalým krokem dohoní oběť, která mu utíká prudkým sprintem, to ostatně bylo i v nejednom z předchozích dílů, ale občas se skutečně téměř teleportuje, což už mi vadilo. Například vražda na diskotéce je díky tomu vysloveně směšná. Třeba zabití kytarou je v cajku nápad, ale místy tomu už malinko schází šťáva a trochu mě navíc rozčilovaly vidiny jedné z holek. To bylo dost navíc.

Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan (1989)

Z parníku nakonec uteče pět lidí v záchranném člunu, s nímž konečně doplují do New Yorku. Jenže ani tady je nečeká klid, protože Jason doplaval (fakt) za nimi. V přístavu si odbude jeden vysoce vtipný moment s hokejovým billboardem, na němž je ta samá maska, co má právě na sobě, a dál už to pokračuje v zajetých kolejích – chodí a vraždí. Mírným zklamáním ale je, že až na pár výjimek jde Jason výhradně po výletnících z lodi a ostatní ignoruje. Chodí mezi davy lidi a nikoho nesejme, to prostě není ono! A naopak obyvatelé New Yorku nějaký Jason taky nijak nevzrušuje. Realizaci původního nápadu, kdy by vrah vykuchal půlku města, bych viděl raději. Zajímavou perličkou může být, že zde maskovaný vrah zahodí na zeď jednoho kuchaře s ksichtem jistého Kena Kirzingera, jenž si samotného Jasona zahrál o mnoho let později v crossoveru „Freddy vs. Jason“.

Svým způsobem je osmička přelomový díl, protože jde o první část série, která se odklonila od původního osvědčeného konceptu a vydala se úplně jiným novým směrem, v čemž pokračovaly i následující filmy. U starších dílů si sice můžeme stěžovat na klišé a omílání toho samého pořád dokola, ale mělo to kouzlo. V momentě, kdy se Jason vydal mimo Crystal Lake, už jsme se dostali do průměru.

Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan (1989)

Paradoxem zůstává, že oproti starším částem relativně nudná osmička je se 100 minutami jednoznačně nejdelším dílem celé série. Na druhou stranu, „Jason Takes Manhattan“ je pořád koukatelné béčko, to zas nemůžeme křivdit. Úplně nejvíc mě tak na celém snímku zamrzel zpackaný konec, kdy se Jason po zásahu toxickým odpadem promění zpět na malého chlapce, to je prostě fail.


Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)

Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)

Země: USA
Rok vydání: 1988
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th Part VII: The New Blood
Český název: Pátek třináctého 7

Režie: John Carl Buechler
Hrají: Lar Park-Lincoln, Kane Hodder, Kevin Spirtas, Susan Blu, Terry Kiser

Hrací doba: 88 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Po výborné šestce jde sice sedmé pokračování „Pátku třináctého“ s kvalitou o krůček dolů, ale stále má své klady a své, dnes už dávno proslavené značce nedělá ani v nejmenším ostudu. Jason Voorhees možná nemá žádný film, jehož hutná atmosféra a působivost by se daly srovnávat třeba s prvním dílem konkurenčního „Halloweenu“, ale na rozdíl od Michaela Myerse se Jasonova série může pochlubit vyrovnaností. I se sedmým dílem si totiž „Pátek třináctého“ drží svou fazónu a jasně ukazuje, proč se Jason Voorhees stal jednou z největších hororových legend.

Na konci šestky zůstal Jason viset na dně jezera Crystal Lake, kde ho ohlodávaly rybičky a kde pomalu zkorodoval to podoby ultimátního zombie kostlivce. Ale to už trochu předbíhám, poněvadž nejprve je nutné Jasona dostat na břeh. Tentokrát se o to postará dívka jménem Tina. Ta má totiž telekinetické schopnosti, které ovšem nedokáže tak úplně ovládat, takže se projevují poněkud nekontrolovaně v návalech emočního vypětí. A právě při jednom takovém omylem vytáhne na břeh Jasona.

Vím, že takhle to může znít trochu pitomě, ale nějak toho vraha prostě museli dostat zpátky do akce. Navíc, zas až tak strašné to není a vlastně mi tenhle telekinetický prvek sedmičky přišel snesitelný, sral mě mnohem méně než třeba telepatie v pátém „Halloweenu“. Každopádně se jedná o prakticky jediný ozvláštňující element, protože jinak Jason Voorhees předvádí další parádní jízdu, jak jsme zvyklí už předchozích dílů. Tommy Jarvis z předešlých filmů je potichu zapomenut, všechny ostatní známé postavy taktéž, tudíž se jede prakticky nanovo – právě kvůli tomu nese sedmý „Pátek třináctého“ podtitul „The New Blood“.

Nicméně zpátky k ději. Na kraji jezera máme dva baráky. Do prvního přijela již zmiňovaná Tina se svou matkou a svým doktorem, který dle všeho věří, že místo, kde prožila traumatický zážitek (omylem zde v dětství díky svým schopnostem zabila svého otce), by jí mohlo pomoct v terapii. V domu číslo dva pak máme standardní náctiletou bandu, která si sem na víkend přijela zapařit a zašukat. Žádné strachy, Jason si na ně se svou mačetou samozřejmě posvítí.

Jedním z největších kladů sedmičky je samotná postava Jasona Voorheese. Právě až zde se totiž zabiják dostává do své nejlepší vizuální formy – nikdy předtím ani potom Jason nevypadal tak skvěle jako tady. Už je brutálně ohnilý a prohnilý, na mnoha místech mu prosvítají kosti, což vypadá extrémně cool, a úplně stejně parádní i jeho ksicht, když si sundá masku. I díky tomu nijak nevadí, že právě v sedmičce je bez masky vidět snad nejdéle ze všech dílů.

Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)

K tomu je nutno dodat, že sedmička je také prvním dílem, v němž se role Jasona Voorheese ujal Kane Hodder. Původně si měl svou roli zopakovat C. J. Graham ze šestky, ale režisér John Carl Buechler si prosadil Hoddera poté, co viděl jeho výkon ve snímku „Prison“ (1988). A vzhledem k tomu, že Kane HodderJasonem vydržel až do desáté části série, stal se jediným hercem, jenž legendárního bijce ztvárnil vícekrát, a jako takový je právě Hodder nejznámějším představitelem Jasona Voorheese. A vzhledem k tomu, s jakou krutostí si počíná a jak dobře v sedmičce vypadá, je to zcela právem.

Sedmička je v rámci série zajímavá i díky Tině. Prakticky ve všech dílech Jasonovi (respektive jeho matce v jedničce) zbude na konci výrazná ženská postava, která jej přežije, ale většinou jen díky štěstí či náhodě (z čehož vyplývá, že chudák Jason má vlastně kurevský pech). Nicméně je to právě až Tina v sedmičce, kdo je pro Jasona rovnocenným protivníkem. Akorát škoda, že se na konci vraždící mačetové hrozby zbaví tak idiotským způsobem, který zavání slušnou dávkou alkoholu při psaní scénáře. Větší demenci než fotra, jenž vyskočí z jezera a stáhne Jasona pod vodu, snad ani nešlo vymyslet.

Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)

S tím by se však ještě dalo žít v pohodě, posranou poslední minutu bych odpustit dokázal. Co mi na sedmém díle vadí nejvíc, je krotkost, absence gore a krve. „Pátek třináctého“ v osmdesátých letech bořil kina a vydělával na svou dobu velké peníze; prostě byl na očích, takže nepřekvapí, že se dlouhodobě potýkal s cenzurou. Už na některých předchozích dílech to bylo znát (hlavně pětka), ale až tady to skutečně bije do očí, jak je film nechutně prostříhaný a jak byly vraždy zpětně uhlazeny kvůli nižšímu ratingu. Ohromná škoda a zároveň degradace filmu, jenž by s pořádnou brutalitou mohl patřit k vrcholům celé kultovní série.

Sám režisér se jen tak mimochodem později nechal slyšet, že cenzura mu kompletně zničila jeho film. Bohužel se vydání necenzurované verze nikdy nedočkáme, jelikož natočený materiál byl zničen. Původní nesestříhaná verze se objevila pouze na nizozemské VHS edici vydané začátkem roku 1989 a jinak už neexistuje. Záznam zmiňované VHS naštěstí na internetu koluje, takže jde původní vraždy zhlédnout alespoň ve špatné kvalitě, a musím říct, že s nimi by měl biják o dost větší grády, protože některé mordy jsou dost povedené (například známá spacáková smrt je mnohem delší, Jason tu šlápotu o strom omlátí šestkrát, nikoliv jen jednou!). Věčná škoda.

Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)

I navzdory těmto politováníhodným okolnostem je „Pátek třináctého 7“ povedeným přírůstkem do série. Kdyby nebylo zkurvené cenzury, nejspíš by se přetahoval o prvenství se šestkou. Nicméně i takhle sedmičku řadím k těm nejzábavnějším dílům Jasonových eskapád…

Na úplný závěr přihodím ještě jednu perličku, kterou sice všichni správní fandové dávno ví, ale třeba pro někoho bude nová. Sedmý „Pátek třináctého“ původně neměl vypadat tak, jak jej známe, ale mělo jít o crossover mezi Jasonem Voorheesem a Freddy Kruegerem„Noční můry v Elm Street“. K tomu nakonec nedošlo, protože práva na obě postavy vlastnila jiná studia, namísto toho vznikla klasická sedmička (postavu Tiny s telekinezí také mnozí chápou jako takovou náhražku Freddyho). Jak ale víme, fandové se dlouho očekávaného souboje nakonec přece jenom dočkali, ale až v roce 2003 ve filmu „Freddy vs. Jason“, kdy už oba vrahouny vlastnila společnost New Line Cinema.

Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)


Jason Lives: Friday the 13th Part VI (1986)

Jason Lives: Friday the 13th Part VI (1986)

Země: USA
Rok vydání: 1986
Žánr: horor

Originální název: Jason Lives: Friday the 13th Part VI
Český název: Pátek třináctého 6: Jason žije

Režie: Tom McLoughlin
Hrají: Thom Mathews, Jennifer Cooke, David Kagen, C. J. Graham

Hrací doba: 86 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Již v povídání o pátém díle „Pátku třináctého“ s podtitulem „A New Beginning“ jsme hovořili o tom, že původním plánem bylo, že se hokejové masky a mačety ujme někdo jiný než Jason Voorhees, jenž ve čtvrté části série s názvem „The Final Chapter“ zemřel. V pětce dočasně převzal vražedný štafetový kolík saniťák Roy, po němž měl řemeslo pro další díly převzít Tommy Jarvis, jedna z mála postav, které se napříč touhle kultovní hororovou sérií objevují opakovaně.

Tommy Jarvis si svůj debut v „Pátku třináctého“ odbyl ve čtvrtém díle. Ostatně to byl právě on, kdo Jasona poslal na onen svět (už podruhé, protože všichni víme, že poprvé dostal na prdel ve trojce). V pětce bojoval s Jasonovým napodobitelem, aby se v závěru naznačilo, že mu z opakovaných konfrontací s maskovaným zabijákem trochu jeblo. Hlas hororové obce se ovšem ozval, že fanoušci chtějí zpátky Jasona Voorheese osobně, takže je nakonec v šestce zase všechno jinak. Však už jen její titul hovoří naprosto jasně: „Jason Lives“.

Tommymu (jehož zde opět hraje jiný herec… zajímavosti na IMDb tvrdí, že je tohle jediný případ v historii kinematografie, kdy jednu postavu hrají tři různí lidé ve třech filmech ve třech letech za sebou) tedy nakonec totálně nešiblo, ale úplně v pohodě ještě není. Rozhodl se svou noční můrou definitivně skoncovat, takže přijede s kámošem na hřbitov, kde je Jason pohřben (budeme okázale ignorovat skutečnost, že jsme se v pětce dozvěděli, že byl zabiják zpopelněn), a vykope jej. Jenže namísto toho, aby si s Jasonem vyřídil účty a definitivně zabil jeho mrtvolu (já vím, že to zní hloupě), omylem jej oživí. To je takový běžný přehmat, že chcete zapálit něčí mrtvolu, a čirým nedopatřením ji u toho oživíte. Každopádně, Jason je zpátky, tentokrát už jako regulérní nesmrtelný zombie, a má kurevskou chuť vraždit.

Však se také chlapec nijak neupejpá a první zářez na pažbě si připíše hned po výlezu z hrobu, když vyrve srdce Tommyho kámošovi. V šestce je ale Jason obzvlášť ve formě a mačetou se ohání jak zběsilý. Navíc tady konečně začíná vypadat dost nebezpečně a stává se z něj rozený predátor. „Pátek třináctého“ by se sice dal obecně shrnout do krátké věty, že chodí a vraždí, ale v případě šestky to platí dvojnásob, protože Jason se prostě hýbe z místa na místo a sejme u toho každého, kdo se mu postaví do cesty. Paintbalisty, souložící páreček v karavanu, dvojici, co se ztratila v lese, policajty… Voorhees nedělá rozdíly a mačetu má připravenou pro kohokoliv.

Jeho cílem je, ostatně jako vždy, les okolo jezera Crystal Lake, nyní přejmenovaného na Forest Green, aby se pokud možno podařilo zapomenout na to, co zde Jason svého času napáchal. Shodou náhod zrovna v místním kempu začíná další letní tábor… a co by to bylo za letní tábor bez Jasona Voorheese, co?

Jason Lives: Friday the 13th Part VI (1986)

Zajímavostí je, že ačkoliv je kemp u jezera zamýšlen jako dětský kemp, šestka je jediným dílem v celé sérii, kdy se zde skutečně objeví nějaké děti. Bohužel se i zde ukazuje jedno z nepsaných pravidel hororu, a sice že dítěti se nesmí nic stát, takže i když je barák plný špuntů, žádný z nich to mačetou neschytá. Vedle toho je na šestce znát i lehký úbytek krvavosti a také nelze přehlédnout naprostou absenci nahoty – v minulých dílech oko divákovo vždy potěšily nějaké kozičky, ale tady nic.

Přesto všechno je šestka možná ten nejlepší „Pátek třináctého“ vůbec, a jestli není, tak k těm nejlepším patří zcela nepochybně. Na rozdíl třeba od ceněné trojky a čtyřky zde není žádný hluchý rozjezd. Jason se objeví hned na začátku a masakruje prakticky celou stopáž filmu. Tempo je parádní, body count vysoký a atraktivita jednotlivých mordů (až na trochu nižší krvavost) poměrně slušná, jelikož tentokrát má Jason při zabíjení docela fantazii.

Jason Lives: Friday the 13th Part VI (1986)

Šestce navíc dost sluší ještě jeden atribut, jaký se v žádném z předchozích „Pátků třináctého“ až doposud nevyskytoval – humor. Šestá část se nebojí odlehčených momentů a hlášek („I’ve seen enough horror movies to know any weirdo wearing a mask is never friendly.“), a to aniž by film přicházel o slasherovou auru, která ke značce jako „Pátek třináctého“ nutně patří.

Celkově vzato se tedy jedná o výborný biják, jenž i navzdory humoru bezezbytku naplňuje vše, co člověk od „Pátku třináctého“ očekává, a navíc to nabízí v doposud nejzábavnější a nejvýživnější formě. Kdo by to byl řekl, že se nějaká filmová série může dočkat svého vrcholu až po šesti filmech?

Jason Lives: Friday the 13th Part VI (1986)


Halloween: ohlédnutí za sérií

„Halloween“. Michael Myers. Jedna z velkých hororových legend a společně s „Pátkem třináctého“ a „Noční můrou v Elm Street“ jeden ze svaté trojice slavných slasherových sérií. Nicméně je to právě „Halloween“, který stál na začátku, který přišel jako první. Samozřejmě, jednotlivé vlaštovky se objevily už dříve, ale „Halloween“ byl první z těch skutečně slavných, kteří ohnuli žánr a spustili nevídanou smršť vyvražďovaček v osmdesátých letech.

Během loňského roku jsem zde napsal o všech deseti dosavadních filmech v sérii (a také dvou porno parodiích, jichž se dnešní povídání samozřejmě týkat nebude). Nyní se k nim vrátíme a tentokrát více makroskopickým pohledem. Podíváme se na to, jak si jednotlivé části stojí v rámci celé „Halloweenské“ ságy. Samozřejmě se to neobejde bez spoilerů, takže doporučujeme číst jen v případě, kdy vám to nevadí…

Halloween: The Curse of Michael Myers (1995)

10. Halloween III: Season of the Witch (1982)

Rozhodování o titulu nejhoršího „Halloweenu“ není vůbec nic těžkého – jen těžko lze zvolit cokoliv jiného než trojku. Trojka nakonec ani není pořádným „Halloweenem“, jelikož se zde – s výjimkou několikavteřinové televizní upoutávku přímo ve filmu – ani neobjevuje Michael Myers.

Po Michaelově smrti na konci dvojky bylo v plánu pojmout „Halloween“ jako sérii o hororových událostech na Předvečer svátku Všech svatých, úplně bez Michaela Myerse. Co bylo ale zamýšleno jakožto nový směr, skončilo hned po prvním pokusu, jelikož ten dopadl katastrofálně, finančně i filmově.

Kdyby „Halloween III: Season of the Witch“ neměl nálepku „Halloween“, šlo by o obyčejné nijaké béčko z osmdesátek, na nějž by si už dnes nikdo nevzpomněl. A kdo by si na něj vzpomněl, pamatoval by si jen hloupou historku o vraždících maskách a zlém chlapíkovi v továrně s robotickými pomocníky s pomerančovým džusem namísto krve. Jakožto součást „Halloweenské“ série je to ovšem docela fail.

Halloween III: Season of the Witch (1982)

9. Halloween: Resurrection (2002)

Vím, že v recenzi jsem „Zmrtvýchvstání“ nezjebal takovým způsobem, jak by si tahle hovadina zasloužila. Bylo to jenom z toho důvodu, že jsem se při sledování mohl umlátit smíchem, tudíž mě to svým zvráceným způsobem i bavilo. S trochu rozumnějším přístupem ovšem nemůže nikdo zavírat oči nad tím, že osmička je fakt echtovní sračka.

Hned na začátku Michael Myers konečně dostihne svou sestru Laurie Strode. Jamie Lee Curtis si zde zahrála jen z toho důvodu, aby se ujistila, že její postava zemře a nebude se muset v žádném dalším „Halloweenu“ objevit (nyní už víme svoje, ale to trochu předbíháme). Zbytek je o tom, jak parta výrostků vleze v rámci internetové, živě streamované reality show, kterou vede rapper Busta Rhymes, do Myersova baráku a přečká zde noc. Akorát ji nepřečká, poněvadž nikdo nepočítal s tím, že Michael stále žije v díře pod domem a že nemá rád, když mu někdo vleze domů.

„Zmrtvýchvstání“ stojí za zkouknutí pouze ve dvou případech. Buď jste někdy toužili vidět, jak černý rapper metá kung-fu otočky na sériového vraha v masce. Anebo se jen rádi smějete postiženým lidem, protože smát se tomuhle bijáku je prakticky to samé. Nikdy nepochopím, jak tohle mohl režírovat stejný člověk, jenž se postaral i o dvojku, což je jeden z nejlepších dílů.

Halloween: Resurrection (2002)

8. Halloween 5: The Revenge of Michael Myers (1989)

Znalce možná překvapí, že nyní nenásleduje šestka, která – a ne neprávem – patří k nejhůře hodnoceným „Halloweenům“. O jednu pozici později to vysvětlím, nyní spíš řeknu, proč si podle mě pětka zaslouží být takhle nízko:

Důvodem je, že jsem se u pětky vždycky nehorázně nudil. Nemůžu si pomoct, ale tenhle díl se prostě neskutečně vleče a vůbec mě nebaví. S výjimkou jediné slušné scény ve stodole, kdy Myers vezme do ruky kosu a vidle, to stojí za starou bačkoru. Navíc mě tady neskutečně sere malá Jamie, Michaelova neteř, ta je v tomto díle prostě nesnesitelná. Ani nemluvím o jejím telepatickém propojení se samotným Myersem, které vyznívá strašně blbsky.

K pětce jsem si prostě cestu nikdy nenašel. Je slabá, nudná a v mnohých ohledech dost hloupá. Na tenhle díl Michael Myers nemůže být zrovna dvakrát pyšný…

Halloween 5: The Revenge of Michael Myers (1989)

7. Halloween: The Curse of Michael Myers (1995)

Šestka patří k těm kontroverznějším zákoutím „Halloweenské“ série a mnozí fandové ji nenávidí. Chápu proč, přesto si myslím, že je o něco lepší než pětka. Důvodem je zejména první polovina, která není nijak zoufalá a má dokonce několik světlých momentů, především co se vražd týče. Kdyby se takovou úroveň podařilo udržet až do konce, nemusela by být šestka tak opovrhovaná.

Průser samozřejmě nastává se zlomem v ději, po němž se film začíná odvíjet novým směrem. A je vlastně jedno, jestli se člověk dívá na přestříhanou kinoverzi, anebo si sežene vzácnější původní sestřih. Oba jsou hrozné, ale každý docela jiným způsobem. Jasně, Michael byl vždycky trochu víc než člověk a jeho schopnost přežít prakticky cokoliv udivovala již od prvního dílu, ale míchat do „Halloweenu“ nadpřirozeno, runy a sekty prostě bylo… totálně mimo.

Celkově vzato se tedy šestka zrovna nepovedla. Jeden z těch „Halloweenů“, jejichž nenatočení by nikomu z nás asi nevadilo. Což samozřejmě není dvakrát dobrá vizitka.

Halloween: The Curse of Michael Myers (1995)

6. Halloween H20: 20 Years Later (1998)

Zdá se mi, že sedmička je mezi hororovými fandy docela oblíbená, ale osobně si myslím, že je zbytečně přeceňovaná. Ve své podstatě se totiž nejedná o nějak zásadně dobrou věc, film je zbytečně krotký, nemá pořádnou atmosféru, čpí z něj žánrové trendy druhé půlky devadesátých let a prostě to celkově není ono.

Obliba „H20“ nejspíš plyne z toho, že oproti pětce a šestce se přece jenom jednalo o nějaké zlepšení a návrat na správnou kolej. Ignorace předešlých dílů a celé dějové linie s malou Jamie Lloyd, namísto toho přímá návaznost na dvojku a také návrat Jamie Lee Curtis do hlavní role. To všechno je fajn, ale k dobrému bijáku je toho potřeba ještě o kousek víc. A to už „H20“ poskytnout nedokáže, skoro jako kdyby film doufal, že návrat někdejší hvězdy prvních dílů bude samospásný. Bohužel není.

V případě „H20“ se tedy bavíme o slušně odvedeném průměru, který neurazí, ani nenadchne. O zásadním slasheru, který by měl patřit do kánonu žánru, nikoliv. Přesto výrazně lepší než oba předešlé díly i než ten následující.

Halloween H20: 20 Years Later (1998)

5. Halloween 4: The Return of Michael Myers (1988)

Až při sepisování takového žebříčku si člověk plně uvědomí, že „Halloween“ má na to, o jak legendární značku se jedná, až moc špatných filmů. Prakticky polovina série jsou totiž hovadiny nebo čistokrevná nuda a ani začátek té druhé, výrazně lepší poloviny se neobejde bez chyb.

Čtyřka šla oproti prvním dvěma dílům (trojku samozřejmě vynechávám) s kvalitou výrazně dolů. V rámci „Halloweenu“ jde přesto o jeden z těch lepších snímků. Ve své podstatě je „Návrat Michaela Myerse“ standardním osmdesátkovým slasherem, který by byl mezi tou spoustou jemu podobných docela zapomenutelný, pokud by v něm náhodou nevraždila jedna z nejznámějších hororových ikon.

Na druhou stranu, jisté kouzlo čtyřka má a v rámci osmdesátkového slasheru nakonec obstojí. Nese typické znaky své doby, což je něco, na co se dnes vedle dnešních hororů moc příjemně kouká. Tenhle díl už za vidění stojí, byť to není stoprocentní povinnost.

Halloween 4: The Return of Michael Myers (1988)

4. Halloween II (2009)

Osobně si myslím, že Rob Zombie je dost talentovaný režisér a jeho první dva počiny, „Dům tisíce mrtvol“ a „Vyvrženci pekla“, jsou prostě výstavní bijáky. Zůstává otázkou, zdali by namísto účasti na remaku „Halloweenu“ nebylo lepší, kdyby natočil další původní film, ale na to se už odpověď nikdy nedozvíme. Objektivní optikou je ovšem nutno říct, že Zombie stvořil jedny z nejvýraznějších „Halloweenských“ filmů.

Hádám, že spoustu z vás překvapí, že zrovna tohle říkám zrovna u jeho dvojky. Zombieho „Halloween II“ je bezesporu divný snímek, který se odvrací od toho, o čem tahle série bývala, ale na rozdíl od jiných starších pokusů o vlastní pojetí má toto nějakou kvalitu. Samozřejmě to má i nějaké mouchy, filmu by slušela trochu snížená stopáž a omezení snových sekvencí, ale některé scény jsou dost zajímavé a zapamatováníhodné a celkově je to vlastně vymyšlené docela dobře.

Ve skutečnosti řadím v oblíbenosti tuhle dvojku na cca stejnou pozici jako klasickou čtyřku z roku 1988. Důvod, proč jsem nakonec lépe ocenil Zombieho počin, je především brutalita a chladnokrevnost, s níž si zde Michael Myers počíná. Paradoxně až v tomhle díle má u mě Myers největší respekt, protože jeho výbuchy násilí jsou docela působivé a patřičně kruté.

Tenhle díl je určitě trochu kontroverzní, i když na rozdíl od starších experimentů to zde myslím spíš v dobrém. Nicméně mají pravdu ti, kdo tvrdí, že „Halloween II“ je určen víc fanouškům Zombieho než fanouškům „Halloweenu“.

Halloween II (2009)

3. Halloween (2007)

Druhý, respektive první Zombieho „Halloween“ přichází hned vzápětí. Původně Rob Zombie usiloval o dva filmy, z nichž jeden by se věnoval dětství Michaela Myerse a ten druhý by na něj navázal a zároveň byl remakem. Přijde mi škoda, že tohle producenti zavrhli, poněvadž takhle musely být obě linie vměstnány do jednoho filmu, přičemž ta první, dětská je výrazně zajímavější.

Vyčítat jí lze snad jen to, že z Michaela Myerse udělala důsledek rozvrácené rodiny, což mi přijde jako asi to nejméně odzbrojující řešení, jaké šlo vymyslet. Přesto jde o dost slušnou podívanou, která by dle mého stála za rozvinutí do samostatného filmu.

Druhá půle, která přímo remakuje původní „Halloween“, už mírně ztrácí dech a nemá takový tah na bránu. I zde se najde několik světlých momentů, ale předělávka prohrává díky možnosti přímého srovnání s originálem. Což však vadí méně než nic moc závěr, kde Michael opět vstává z mrtvých.

Halloween (2007)

2. Halloween II (1981)

Zde už se konečně začínáme bavit o výkladní skříni „Halloweenu“ a zároveň o tom nejlepším, co tahle série nabízí. Což platí i navzdory tomu, že dvojka není tak dobrá jako jednička. Respektive je docela jiná, není tak působivá. Přesto se jedná o skvělý slasher, který podle mě patří k nejlepším vyvražďovačkám z osmdesátých let.

Dokonce bych si dovolil tvrdit, že především tenhle snímek má na svědomí, že Michael Myers vykročil k nesmrtelnosti a statusu jednoho z největších hororových zabijáků. Ve dvojce, na rozdíl od jedničky, vraždí častěji, krvavě a docela i originálně. Nakonec ani není poznat, že krvavější záběry do filmu zpětně dotočil John Carpenter, což režisér Rick Rosenthal nesl docela s nelibostí. Výsledek však působí soudržně.

Jednička a dvojka, přestože je dělí tři roky a jsou pojaté jinak, dohromady vlastně tvoří jeden dvojfilm, protože pokračování začíná přesně v tom momentě, kde skončil první díl, a vypráví druhou polovinu osudné halloweenské noci. Svým způsobem lze tedy krvavější „Halloween II“ vnímat jakožto gradaci atmosférické jedničky. Tak či onak, obě části patří k základnímu vzdělání v žánru…

Halloween II (1981)

1. Halloween (1978)

Pokud bych si však mezi jedničkou a dvojkou měl přece jenom zvolit vítěze, už podle umístění je jasné, že vyhrává starší díl. První „Halloween“ je jednoduše majstrštyk, jemuž opakované zhlédnutí ani stáří neubírá na napínavosti a působivosti. Poměrně dlouho se formálně vzato nic neděje, ale snímku se daří budovat atmosféru strachu, úzkosti a nevyhnutelného nebezpečí. Michael Myers s prvním úderem na městečko Haddonfield dlouho otálí a napíná, kdy už konečně dojde ke krveprolití, ale to berte spíš jako plus.

Nebojím se říct, že „Halloween“ patří k mistrovským hororům. Série proslula jako slasher, ale její první část má daleko k obyčejnému vzorci „chodí a vraždí“. Tady se ještě straší způsobem staré školy a hlavně – skutečně straší. A není zas tolik takhle starých snímků, které by to dokázaly s takovou přesvědčivostí jako první „Halloween“. I proto si zaslouží veliký respekt.

Jako celek vlastně „Halloweenská“ série není tak odzbrojující, kupříkladu konkurenční „Pátek třináctého“ je mnohem vyrovnanější a obecně mě baví víc. Jednička a dvojka „Halloweenu“ jsou ovšem bez debat kultovní a rozhodně byste je měli znát.

Halloween (1978)

Budoucnost:

V případě „Halloweenu“ jsou nejbližší plány dost jasné. Ještě letos se dočkáme nového, celkově již jedenáctého filmu v sérii. Natáčení bylo ukončeno, premiéra je stanovena na 19. října a ven už se dostávají první materiály. Po netu už běhá oficiální plakát a první trailer by měl dorazit co nevidět, prý začátkem června.

Nový „Halloween“ (ano, skutečně se jmenuje jen „Halloween“ – půjde tedy o již třetí film s tímhle názvem!) má přímo navázat na jedničku z roku 1978 a bude ignorovat všechny následující části i dějové linie. Odehrávat se bude čtyřicet let po událostech prvního snímku, ostatně do kin půjde také o čtyřicet let později. Zdá se, že tedy se bude jednat o podobný pokus jako „Halloween: H20“, který ignoroval vše po dvojce a přišel s konceptem „o dvacet let později“.

Nový „Halloween“ kromě slavné značky nicméně poutá pozornost ještě něčím jiným, díky čemu do něj asi lze vkládat nemalé naděje. Do svých rolí se vrátí Jamie Lee Curtis jako Laurie Strode a také Nick Castle jako Michael Myers, jenž hrál zabijáka v jedničce. V neposlední řadě se pak podílí i sám John Carpenter, režisér a scénárista jedničky a scénárista dvojky. Můžeme jen doufat, že nový přírůstek na legendu naváže nejen dějově, ale také kvalitativně… Jestli ne teď a v téhle sestavě, tak už myslím nikdy…

Halloween (2018)


Friday the 13th: A New Beginning (1985)

Friday the 13th: A New Beginning (1985)

Země: USA
Rok vydání: 1985
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th: A New Beginning
Český název: Pátek třináctého 5

Režie: Danny Steinmann
Hrají: John Shepherd, Melanie Kinnaman, Shavar Ross

Hrací doba: 92 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Ani druhý pokus „definitivně“ ukončit sérii se ve čtyřce nepovedl navzdory jejímu odvážnému názvu „The Final Chapter“. Podtitul pětky, která je o pouhý rok mladší než její přímý předchůdce, je ovšem neméně výmluvný: „A New Beginning“.

Pátý díl legendární slasherové série mezi fanoušky příliš oblíbený není a ve všech žebříčcích se většinou nachází na úplně druhém konci než trojka se čtyřkou – na samém chvostu, kde se přetahuje o titul nejhoršího „Pátku třináctého“ s devátým dílem. Podle mě je ovšem pětka zbytečně podceňovaná. Samozřejmě, že ve své podstatě to není nijak zásadně dobrý film, ale ruku na srdce, „Pátek třináctého“ jako celek není žádná dech beroucí podívaná. Samozřejmě, že je pětka trochu hloupá, ale jenom o trochu víc než ostatní díly. Snad tedy až na přehrávající vidláky, kteří jsou skutečně lehce za čárou.

Řekl bych, že vysoká neoblíbenost pátého dílu plyne jednoduše ze skutečnosti, že zde nevraždí Jason Voorhees. Vypadá to jako Jason, nosí to hokejovou masku jako Jason, drží to mačetu jako Jason, ale Jason to není. Jak se totiž na konci ukáže, jde jen o napodobitele, jenž pana Voorheese použil jakožto zástěrku pro své vlastní zločiny. Což byl krok, který mnohým příznivcům nebyl po chuti, a tito by nejspíš byli ještě naštvanější, kdyby se realizoval původní záměr, že od šestého dílu by se hokejové masky a mačety ujal Tommy Jarvis, jemuž mělo z konfrontací s Jasonem definitivně jebnout, což ostatně všechno naznačoval konec pětky.

Vedle malého „detailu“, že se za maskou neskrývá Jason Voorhees, ovšem není „A New Beginning“ nijak výrazně horší než předešlé díly, v lecčems je dokonce i překonává. Přinejmenším v body countu, který je v pětce jeden z nejvyšších v celé sérii. Gore je taky v pohodě, ačkoliv i tady musely dost zásadně zastříhat střihačovy nůžky (nejen kvůli krvi, ale také kvůli nahotě), aby pětka prošla do kin s nějakým rozumným ratingem. Film prý dostal rating R až na devátý pokus. Některé vraždy jsou přesto zábavné, hlavě ta v lese se zahradními nůžkami a hned ta následující s opaskem. Speciální zmínku si jistě zaslouží vražda v kadibudce, u které si vždycky málem utrhnu bránici, protože ta je fakticky k popukání.

Pětka se v ději opět posouvá o několik let kupředu, shodou náhod o pět. Jednička se odehrávala v roce 1979, dvojka až čtyřka v roce 1984 a pětka roku 1989. Příběh se točí okolo Tommyho Jarvise, jenž si ze svého setkání s Jasonem odnesl pěkné trauma a od té doby lítá akorát po doktorech a léčebnách. Film začíná v momentě, kdy přijíždí do zařízení, kde se z nějakého důvodu nepříliš přizpůsobivá mládež připravuje na své zařazení zpět do společnosti. I mezi nimi je Tommy největší exot a asi nikoho z vás nepřekvapí, že se zanedlouho začne dít něco, co mu dobře na srdíčku rozhodně neudělá.

Friday the 13th: A New Beginning (1985)

Vzato kolem a kolem mě sledování pětky vůbec neobtěžovalo, rozhodně ne o nic víc než předešlé díly. Samozřejmě, že není problém najít hned několik dost hloupých prvků, bez nichž by výsledku bylo zaručeně lépe – vedle již zmiňovaných vidláků je to samozřejmě statečný černošský kluk. Děti do hororů prostě nepatří, protože jen málokdo má koule je nechat odpravit, takže většinou přežijou a hororového fandu serou. Obzvlášť když začnou zachraňovat ostatní anebo bojovat s hlavním záporákem. Tommyho výstup ve čtyřce byl snesitelný, ale Reggie v pětce je prostě na pěst a snad všichni při každém zhlédnutí doufáme, že tentokrát už tou mačetou po tlamě dostane… a nikdy to nevyjde.

Nicméně z hlediska samotných mordů, tempa a zábavnosti pro mě pětka splňuje, co od „Pátku třináctého“ očekávám. Zázrak to samozřejmě není a určitě je pravda, že patří do spodní poloviny pomyslné tabulky všech dílů, ale přesto si myslím (a vím, že to nebude populární názor), že „A New Beginning“ dostává víc hejtu, než si zaslouží…

Friday the 13th: A New Beginning (1985)


Friday the 13th: The Final Chapter (1984)

Friday the 13th: The Final Chapter (1984)

Země: USA
Rok vydání: 1984
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th: The Final Chapter
Český název: Pátek třináctého 4

Režie: Joseph Zito
Hrají: Ted White, Kimberly Beck, Corey Feldman

Hrací doba: 90 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Dvojka až čtyřka „Pátku třináctého“ na sebe navazují zcela plynule a napřímo. Nejprve vždy proběhne krátká rekapitulace minulé části, až se dojde do bodu, kdy tato skončila, a odsud se rovnou pokračuje dál. Jak si pamatujeme od minula, trojka skončila zabitím nebohého Jasona. Však víte, sekera do palice neudělá dobře na zdravíčku ani takovému frajerovi, jakým je mistr Voorhees. Není ale všem krvavým dnům konec…

V márnici se totiž Jason probere (vysvětlení nečekejte, to byste od tohohle filmu chtěli trochu moc), okamžitě si spraví náladu na odpravení dvou místních zřízenců, kteří si kousek od jeho mrtvoly chtěli dát opáčko z kopulačních pohybů, a hurá zpátky domů, do lesů okolo jezera Crystal Lake. Na uvítanou zde odpraví jednu macatou stopařku, až se jí z toho rozmáčkne banán (v tom nehledejte žádnou metaforu ani jinotaj, fakt při své smrti rozmáčkne banán), a pak už jen stačí počkat, než dorazí nová dávka mládeže na popravu. Ta obsadí sousedství vedle stálých obyvatelů oblasti, k tomu ještě okolo pobíhá zálesák, jenž přišel najít pana Voorheese a vyřídit si s ním, že mu ve dvojce sejmul sestru. Ale Jasonovi nic z toho nevadí – čím víc krků na podříznutí, tím lépe.

Ani čtyřka nijak nemění zaběhnuté schéma, které zavedly již předcházející části. Nejprve pomalejší rozjezd s bezstarostnou mládeží. Bezstarostnost ovšem trvá jen do chvíle, než na mejdlo vtrhne Jason Voorhees a stane se hlavní hvězdou večera. Jak vidno, i s hokejovou maskou na ksichtě může být člověk lvem salónů, po jehož opíchání řvou všechny roštěnky. V tomhle si ten jinotaj už klidně najděte.

Začátek je opětovně nutnou omáčkou, kterou člověk musí vytrpět, než na scénu vtrhne Jason. Pomalejší a nudnější rozjezd opět vyváží závěrečná půlhodina, kdy se Jason rozjede a vykuchá (skoro) všechno, co mu přijde pod ruku. K nejzábavnějším smrtím čtyřky bych zařadil rozmačkání hlavy v koupelně, vraždu v kuchyni (nikdy se neptejte na otvírák na víno, když je poblíž Jason, nebo vám ho opravdu podá) a také zabití výše zmiňované drsňáka, jenž si přišel pro pomstu, protože během umírání hodí naprosto dokonalou hlášku: „He’s killing me!“

Za zmínku možná stojí, že gore efekty v tomto díle opět stvořil Tom Savini, jenž pracoval už na jedničce. K sérii se prý vrátil z toho důvodu, že Jason na konci zemře a že mělo jít o poslední díl, díky čemuž také v originále nese podtitul „The Final Chapter“. Jak už dnes dávno víme, dlouho tenhle záměr nevydržel. Ostatně i trojka měla být původně poslední a Jason na jejím konci dostal po papuli. Zajímavostí ovšem je, že díky tomuhle bijáku se „Pátek třináctého“ stal teprve druhou filmovou sérií v historii, která se dostala ke čtyřem navazujícím pokračováním. Prvenství v tomto ohledu má jen tak mimochodem Agent 007.

Friday the 13th: The Final Chapter (1984)

Čtyřka také uvádí na scénu postavu Tommyho Jarvise, jenž se posléze objevuje i v následujících dílech. Zde přichází na scénu ještě jako dítě a je to právě on, komu se podaří na konci zabít Jasona Voorheese ve známé scéně s mačetou do hlavy. Což je jen tak mezi námi trochu paradoxní, jelikož čtyřka je první a jednou ze dvou částí celé série (nepočítaje jedničku, kde nevraždí on), kde Jason nikoho nezabije svou trademarkovou mačetou, aby tu s ní nakonec sám dostal naloženo.

„Pátek třináctého 4“ je společně s trojkou nepochybně ztělesněním toho, o čem celá slavná série je, má všechny trademarky na svém místě (paradoxně až na mačetu) a stal se etalonem toho, jak by měl „pravý“ „Pátek třináctého“ vypadat. Což je asi i důvod, proč je mezi fanoušky tolik ceněný a proč se v žebříčcích série pravidelně umisťuje na předních pozicích (ačkoliv svého času byl kritikou těžce strhán). Osobně si ale myslím, že většina „Pátků třináctého“ je docela vyrovnaná a že ani čtyřka není zas tak výrazně lepší než ostatní. Ale fajn vyvražďovačka, jíž klasicky vévodí finální půlhodina, to bezesporu je.

Friday the 13th: The Final Chapter (1984)


Friday the 13th Part III (1982)

Friday the 13th Part III (1982)

Země: USA
Rok vydání: 1982
Žánr: horor

Originální název: Friday the 13th Part III
Český název: Pátek třináctého 3

Režie: Steve Miner
Hrají: Richard Brooker, Dana Kimmell, Paul Kratka

Hrací doba: 95 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Prvnímu i druhému dílu „Pátku třináctého“ se ve své době dařilo a oba se mohly pochlubit finančním sukcesem, tudíž se s natáčením druhého pokračování a zároveň třetího dílu nijak neotálelo. Pouhý rok po dvojce už tu byla „Part III“, jejíž děj se odehrává pouhý den po dvojce. Návaznost je tedy jasná, zbraně nabroušené, Jasonova chuť vraždit veliká, tak hurá na věc.

Schéma je vlastně neměnné. Jednotlivé části „Pátku třináctého“ většinou nic nového nevymýšlejí a od dvojky dál je to na několik příštích dílů vlastně na jedno brdo. Trojka začíná intrem, v němž Jason odpraví nějaké dva místní vidláky u nich doma. Režisér – stejně jako dvojky se i trojky ujal Steve Miner – v téhle pasáži zdařile napíná. Je nad slunce jasné, že Jasonův úder přijde, ale chvíli to trvá… žádné strachy, nakonec se sekáček ke slovu dostane a film otevře svůj mrtvolný účet.

Potom už přichází na řadu klasický průběh „Pátků třináctého“. Na víkend na chatu přijíždí parta teenagerů, jejichž jedinými životními starostmi je zachlastat, zahulit, zasouložit (ne nutně v tomhle pořadí). Akorát nevědí o tom, že v přilehlé stodole se usídlil Jason Voorhees osobně. Nejprve se vypořádá se třemi motorkáři, s nimiž se omladina nepohodla v nedalekém krámě. Trio kožených borečků (respektive dvou borečků a jedné borečkyně) se přijelo pomstít, ale než stačí provést nějakou lumpárnu ve stodole, Jason si zjedná respekt a všem jim ukáže, zač jsou toho vidle.

Potom už přijde noc, jako vždy se zanedlouho spustí bouřka (to je pomalu taky jedním z poznávacích znamení série – vždycky, když Jason Voorhees řádí, je bouřka a strašně chčije), takže už nic nebrání tomu, aby se legendární zabiják pustil do svého krvavého díla, díky němuž se onou legendou stal. Některá zabití jsou vcelku fajn, hlavně jde o výše zmiňovaný hod vidlemi na cíl ve stodole, pak taky o harpunu do oka, zásek do tlamy vzhůru nohama (nikdy před Jasonem nechoďte po rukou – zabije vás) a v neposlední řadě také vytlačení oka z hlavy, při němž trojka předvede své pověstné 3D.

3D? Jestli si někdo z vás myslel, že první film ve 3D je „Avatar“, tak ho asi zklamu, jelikož se s touto technologií experimentovalo už o desítky let dříve. Ostatně ani „Pátek třináctého 3“ není ani zdaleka prvním takovým pokusem, je však prvním 3D filmem, jenž se dočkal velkoplošného nasazení do kin hollywoodským major studiem. Na 3D efekt se tu hodně hraje, což ostatně naznačuje už sám plakát. Během filmu jdou mnohé předměty proti kameře pro podporu tří dimenzí, vzhledem k žánru to jsou velmi často zbraně anebo třeba zmiňované oko, ale někdy se jedná i o takovou blbost jako třeba jojo.

Friday the 13th Part III (1982)

Jestli se ovšem „Pátek třináctého 3“ něčím nesmazatelně zapsal do análů téhle legendární série, 3D to rozhodně není. Trojka má totiž specifické postavení především díky tomu, že Jasonovi dala jeho kultovní masku. Právě zde si vrah poprvé nasadí masku hokejového brankáře, s níž nejprve blbne jedna z pozdějších obětí. Jason tlouštíkovi podřízne krk a přivlastní si jeho masku, která mu na jeho ohavném ksichtě zůstane i ve všech následujících dílech.

Vím, že spousta fandů si trojku (a s ní i čtyřku) cení snad nejvíc v sérii, osobně však ten důvod nechápu. Snad kvůli tomu, že právě zde si Jason Voorhees konečně nasadil svou pověstnou masku a tedy až odsud začal naplňovat všechny trademarky značky. Mně osobně ovšem přijde, že od dvojky (včetně) dál je několik dalších částí navlas stejných a také stejně zábavných. I trojka má klasicky trochu zívací rozjezd, který je s trochou nadsázky spíš špatná teen komedie, pak nastoupí Jason a konečně začne ta pravá zabáva. Jediná škoda je, že „Pátek třináctého 3“ byl podobně jako další díly série pro kina hodně zcenzurován, aby dostal nižší rating, docela rád bych viděl původní nesestříhanou krvavější verzi. Ale jinak pohoda, dobrý slasher – samozřejmě zejména díky finální půlhodině, v níž začne řádit Jason.

Friday the 13th Part III (1982)