Země: USA Žánr: slasher Originální název: Halloween H20: 20 Years Later Český název: Halloween: H20 Rok vydání: 1998 Režie: Steve Miner Hrají: Jamie Lee Curtis, Josh Hartnett, Michelle Williams, Adam Arkin Hrací doba: 86 min Odkazy: web / facebook / twitter Zdroj fotek: IMDb.com

Velkým neduhem dlouhých hororových sérií bývá značně nevyrovnaná kvalita jednotlivých částí. Ale to je asi logické, protože jen těžko lze udržet laťku kvality třeba v deseti filmech, na nichž se střídají různí režiséři, scénáristé a další filmařská chamraď. Samozřejmě, že takový osud neminul ani legendárního sériového vraha Michaela Myerse a jeho sérii „Halloween“.

S pětkou a šestkou se „Halloween“ dostal dost hluboko. Nebudeme-li počítat třetí díl, jenž sice nese jméno „Halloween“, ale s Michaelem Myersem nemá zhola nic společného, tak se zde série dostala na samotné dno. Navíc se při sešupu povedlo nasměrovat příběhovou linku do vod, odkud nebylo smysluplného úniku. Pětka byla ostudná co do kvality; šestka sice úroveň malinko zvedla, a dokonce nabídla několik slušných mordů, ale příběhově šlo o neskutečnou hovadinu, která z Myerse udělala duté hovádko ovládané runami, seskupením hvězd a fanatickou sektou. Navíc oba díly vykazovaly nadprůměrnou míru tuposti v míře, jakou už nelze dost dobře tolerovat ani u béčkového hororu. Kam byste tohle chtěli posunout, aby to dávalo smysl a nebyla to už od začátku píčovina na kvadrát?

Je jasné, že nemohlo přijít nic jiného než radikální řez, který celkově sedmý „Halloweenský“ film opravdu nabízí. A sedmička s podtitulem „H20“ se toho skutečně nebojí a řízla dost radikálně – ignoruje vše od trojky (včetně) dál. Maže se tedy návrat Michaela Myerse ve čtyřce, maže se pětková nuda, mažou se i runy a sekta v šestce. „Halloween: H20“ přímo navazuje na „Halloween II“ z roku 1981 respektive na úvodní dvojfilm tvořený prvními dvěma díly.

Zároveň byl „Halloween: H20“ zamýšlen jako pocta původnímu snímku k jeho 20. výročí a o jeho vznik se hodně zasadila Jamie Lee Curtis, jež se zde opět vrací na scénu. Bohužel bez Johna Carpentera, jenž se odmítl k „Halloweenu“ vracet, i bez Donalda Pleasence, který v roce 1995 zemřel. Nicméně tvrzení, že jde o čistokrevné stylové navázání, ať už bychom tím mysleli temnou atmosférickou lahůdku (první díl) nebo oldschool slasher (druhý díl), by bylo dost zavádějící. Víc než 80. léta je totiž z „Halloween: H20“ cítit tehdy aktuální vlna zájmu o teenagerské vyvražďovačky, již nastartoval mohutný úspěch prvního „Vřískotu“ (1996). Jde tedy o takový mix nostalgie a (tehdejší) moderny, který vrací do hry Jamie Lee Curtis a s ní i postavu prvních dvou částí, a zároveň k ní přidává bandu náctiletých klacků, jejichž největší starostí je chlastat a souložit… tedy jen do té doby, než na scénu nastoupí Michael Myers, protože pak své priority hodně rychle přehodnotí na útěk a přežití. A stejně jako se ne všem podaří ve věku 17 let smočit, ani v tomhle případě nedokážou všichni uniknout Michaelovu nabroušenému noži.

Jak už název, rok vzniku i motivace vzniku napovídají, „Halloween: H20“ se odehrává dvacet let po událostech z „Halloween“ a „Halloween II“. Pokud by vám to z toho názvu zas tak jednoznačné nepřipadalo, vězte, že v originále se to pro jistotu jmenuje „Halloween H20: 20 Years Later“, aby to pochopili úplně všichni. Laurie Strode (Jamie Lee Curtis) už je dospělá a žije pod falešným jménem Keri Tate v Kalifornii, kde pracuje jako ředitelka zazobané soukromé školy, do níž chodí i její synátor John (toporný Josh Hartnett ve svém filmovém debutu). A vrátného jim dělá rapper LL Cool J v jedné z mála svých rolí, kde nehraje afroamerického drsoně, ale pořádného troubu.

Co čert nechtěl – skoro celá škola odjede na Halloween na výlet, takže v areálu zbude jen pár lidí (včetně ředitelky, jejího potomka a jeho holky), a přesně v tom momentě se staví na návštěvu Michael Myers, aby si s Laurie pokecal a vyměnil trochu té sourozenecké lásky. Během takového dialogu se běžně používají argumenty typu nůž nebo sekera. Jenže pozor – Laurie už věčný strach a schovávání začne trochu srát, takže se jej zbaví přesně tehdy, když se s Myersem poprvé setká, a nehodlá dát bráškovi nic zadarmo. Tentokrát tedy půjde o značně vyrovnanější partii než před dvaceti lety.

„Halloween: H20“ rozhodně není tak špatný, jak tvrdí jedni, ani tak dobrý, jak tvrdí jiní. Je tak někde na půl cesty, nicméně na rozdíl od předchozích částí (které sedmička strká s přehledem do kapsy) se tentokrát podařilo snímek nasměrovat správným směrem. Dokonalé to ale není, protože se výsledek neobešel bez několika nelogičností a hlavně – „Halloween: H20“ je tak strašně předvídatelný a očekávatelný, až to bolí. Vůbec není problém odhadnout, co se bude dít za chvíli nebo kdo zemře, což samozřejmě značně otupuje případné napětí, jež by jinak v některých momentech mohlo být vcelku solidní. Podobně nepotěší, že ve stylu tehdejších teenage vyvražďovaček je „Halloween: H20“ zbytečně přístupný, stravitelný a popcornový, což v překladu znamená velmi skromný příděl krve a mrtvol. Michael Myers se v tomto ohledu v sedmičce příliš nevyznamená. Snad jen výkuch zimní bruslí na začátku pobavil. Můžete argumentovat, že v krvavosti nevynikala ani jednička, ale ta to kompenzovala koňskou dávkou tísnivé atmosféry. A ta v sedmičce také není.

Přesto „Halloween: H20“ odsýpá docela slušně, i když se tu poměrně dlouhou dobu mnoho neděje a Myers do školy vtrhne až v závěru. Nicméně jsem se nenudil a finále je docela v cajku. Výsledku hodně napomáhá i skutečnost, že na poměry celovečerních snímků je velmi krátký, takže končí dřív, než se divák stihne začít pořádně nudit. Což je v pohodě, protože třeba dvacet minut navrch by to nejspíš neutáhlo. Radši takhle, i když některé scény v druhé polovině působily lehce zbrkle a mohly dostat o kousek víc prostoru na úkor kecání z první půlky.

Celkově vzato však „Halloween: H20“ díky svému tempu a auře slabšího, leč relativně důstojného následovníka patří někam do poloviny tabulky celé série. Na jedničku s dvojkou samozřejmě nemá, ale trojku, pětku a šestku „Halloween: H20“ překonává levou zadní a s naprostým přehledem. Se čtyřkou vyjde sedmička cca nastejno, ale kdybych musel volit, o kus sympatičtější mi je „Návrat Michaela Myerse“ z roku 1988. A i když se mi nyní „Hádvacítka“ nelíbila tolik, jako když jsem ji viděl poprvé v o dost nižším věku, pořád se to dá.

Země: USA Rok vydání: 1995 Žánr: slasher Originální název: Halloween: The Curse of Michael Myers Český název: Halloween: Prokletí Michaela Myerse Režie: Joe Chappelle Hrají: Donald Pleasence, Paul Rudd, Marianne Hagan, Mitchell Ryan Hrací doba: 88 min Odkazy: web / facebook / twitter Zdroj fotek: IMDb.com

Po nečekaně slušném návratu Michaela Myerse do záře reflektorů ve čtvrtém díle prodělala série „Halloween“ znatelný kvalitativní propad s velice nepovedenou pátou částí – „The Revenge of Michael Myers“ byl totiž zcela nudný horor bez jakýchkoliv výraznějších momentů a s naprosto tupým scénářem. Od šestky jsem nečekal žádné velké zázraky, naopak jsem si myslel, že bude stejně blbá jako její přímý předchůdce (v tom lepším případě) anebo ještě blbější. Na jednu stranu tomu tak je, ale na druhou vlastně ne. Jak se to vezme. Jestli tomu nerozumíte, neváhejte číst dál!

„Prokletí Michaela Myerse“, jak zní podtitul šestého dílu, jemuž jako prvnímu po jedničce chybí v oficiálním názvu číslovka, začíná poměrně zmateně. Nějaký divný porod, nějaká sekta… pak ale rodička (jak se později dozvíme, je to Jamie, tedy ta malá holka ze čtyřky a pětky) začne zdrhat a na scénu přijde Michael Myers a s ním i legendární Halloweenský hudební motiv. Zároveň se začne odehrávat trochu srozumitelnější, i když stále takový nijaký děj. Točí se to kolem nějakého děcka (toho, které vyprdla Jamie na samém začátku) a celé je to takové divné, ale…

…ale i přesto to nějakým způsobem docela baví. Kvalitou je to takový sympatický průměr, ale Michael Myers na rozdíl od pětky řádí docela s gustem a umí si své oběti vychutnat. Některé momenty jsou dokonce i poměrně napínavé – ne nijak extrémně, napnutí jak guma od trenclí nebudete, ale něco málo v tom je, respektive tedy v některých určitých momentech, zpravidla těch souvisejících s vraždami a Michaelovou prací. Lokálně se určité pnutí daří tvořit.

Abych se přiznal, nejenže mě to nesralo, ale dokonce jsem se při sledování „Prokletí Michaela Myerse“ vcelku bavil, takže jsem byl ochoten i velkoryse přehlédnout, že se Myers zničehonic objeví na Halloweenské slavnosti u někoho v autě, sejme ho, mezi hromadou návštěvníků jej pověsí na strom a najednou je zpátky doma, kde nyní bydlí nová rodinka (příbuzní těch, kdo adoptovali Laurie z prvního dílu). Vlastně jsem se až divil, jak je šestka slušná, připadala mi cca na úrovni čtvrté části. Solidní béčková zábava ovšem trvala jen do určitého momentu.

Tento moment přišel přibližně po hodině, kdy se na obrazovku vrátí sekta, ještě víc se začne čachrovat s runami, mystikou a podobnými píčovinami. Asi nejzajímavější z té finální půlhodinky je Michaelovo krvavé běsnění na operačním sále s epileptickým střihem, na nějž naváže podivně industriální soundtrack. Jenže dějově „Prokletí Michaela Myerse“ absolutně přestane dávat smysl a pošle „Halloween“ do úplných sraček. Sice film nějak víceméně vysvětlí, proč měl Myers už v pětce na ruce runu a kdo byl ten tajemný cápek, kdo jej na konci pětky osvobodil z vězení, ale samozřejmě je to vysvětlení jak pojď mě mrdat z boku. Šestka na mě působila, jak kdyby scénárista první dvě třetiny psal koukatelný béčkový horor, pak se mocně zhulil a v rauši dopsal ten zbytek. Sorry, ale tohle fakt neberu.

Ještě za půlkou filmu jsem si říkal, že se „Prokletí Michaela Myerse“ vyvíjí poměrně pohodově a že to ani zdaleka není takový průser, jak jsem v předstihu očekával. Závěr však celý snímek spláchne do hajzlu. Je jisté, že se do výsledku zásadně promítlo masivní přestřihávání a dotáčky způsobené úmrtím Donalda Pleasence, jenž si zde svou úlohu doktora Sama Loomise zopakoval naposledy, tvůrčími neshodami a špatnými reakcemi publika při testovacím promítání, ale nakonec mi to může být vcelku šumák. Důležité je, že to, co dnes koluje jako oficiální verze „Halloween: Prokletí Michaela Myerse“, stojí díky ustříknuté poslední třetině za vyližprdel.

Halloween 6: Producer’s Cut

Kromě oficiální kinoverze snímku dlouhé 88 minut existuje ještě alternativní podoba běžně známá jako „Producer’s Cut“ (ale někdy též jako „Halloween 666“). Dle všeho se jedná o původní podobu „Prokletí Michaela Myerse“ ještě předtím, než se začalo s výše zmiňovanými dotáčkami a střihy. „Producer’s Cut“ se nedlouho po uvedení originální verze dostal kdovíjak na veřejnost a začal kolovat mezi lidmi v různě sestříhaných verzích, z nichž některé se dokonce staly předměty lidové tvořivosti, když si fanoušci doplňovali i jinou hudbu, oficiálně však tato alternativní podoba filmu velmi dlouho nebyla k mání. Objevily se nějaké bootleg kopie na aukčních serverech a fanoušci dokonce sepisovali petice, aby „Producer’s Cut“ vyšlo v důstojném formátu. Nakonec se tak stalo na Blu-ray až v roce 2014.

Zvědavost mi nakonec nedala a pustil jsem se do sledování šestého „Halloweenu“ znovu a právě v téhle odlišné verzi, která je hardcore fanoušky série ceněna mnohem výš než ta všeobecně známá. „Producer’s Cut“ přináší mnohé rozšířené záběry a scény a především – zcela odlišný závěr snímku. Přesně to mě nalákalo, abych tomu dal šanci.

Většina „Producer’s Cut“ se nakonec odehrává v podobných intencích jako kinoverze. Navíc jsou pouze detaily dokreslující určité momenty, v některých případech dokážou dovysvětlit dřívější zbytečné zkratky, ale nejedná se o nic vysloveně zásadního a celou novou scénu nenajdete. Nebo lépe řečeno, některé ano, ale jsou velmi krátké. Některé změny jsou ovšem jen kosmetické – například když se role vypravěče na začátku ujme Loomis namísto Tommyho Doyla (malý klučina, jehož Laurie hlídala v prvním díle – v šestce se vrací na scénu jako dospělý).

Od zlomu, o němž jsem hovořil už výše, se „Producer’s Cut“ skutečně začíná odvíjet diametrálně odlišně. Závěr je citelně kratší (tato alternativní verze nabrala minuty navíc z oněch doplňků v první fázi snímku) a hlavně obsahově zcela jiný. Více se věnuje sektě, snaží se dotáhnout koncept run a znatelně víc vysvětluje, co a proč se děje. V této podobě to již začíná dávat trochu smysl a je znát určité směřování snímku, které bylo zprzněno přestříháním a dotáčkami. Na druhou stranu, vzhledem ke konci této původní verze by se další díl jen těžko obešel bez postavy doktora Loomise, tudíž se z jistého úhlu pohledu dá pokus o zpětnou změnu chápat, když jeho představitel zemřel. Oproti kinoverzi, kde se objevil aspoň onen masakr na operačním sále, zde ovšem chybí jakékoliv Michaelovo řádění.

Že bych měl ale potřebu „Producer’s Cut“ nějak výrazně chválit, to fakt ne. Sice dává o něco větší smysl, ale vlastní obsah mě stále neoslovuje. Snahu udělat z Michaela Myerse a jeho povahy něco nadpřirozeného, čachrování s runami, sektu ovládající Myerse – to vše považuji za nešťastné nápady a slepou uličku. Michael díky tomu přichází i o poslední zbytky reálnosti, tedy toho, kvůli čemu z něj šla v prvních dílech hrůza. Po zjištění, že by mělo jít jen o loutku v něčích rukou, se jeho bohužel aura rozplývá.

„Halloween 6“ je v obou svých verzích lepší než třetí a pátý díl, horší než čtvrtý a výrazně horší než první a druhý. V obou případech jde o slabší počiny, bez jejichž existence by se svět hororu klidně obešel.

Země: USA Žánr: slasher Originální název: Halloween 5: The Revenge of Michael Myers Český název: Halloween 5 Rok vydání: 1989 Režie: Dominique Othenin-Girard Hrají: Donald Pleasence, Danielle Harris, Wendy Foxworth, Don Shanks Hrací doba: 96 min Odkazy: web / facebook / twitter Zdroj fotek: IMDb.com

Michael Myers se po domnělé smrti v druhém díle a po své absenci v díle třetím minule (tedy ve čtyřce) vrátil na scénu. Na jejím konci sice opět nedopadl zrovna nejlépe, ale všichni už dávno víme, že tenhle vraždící parchant v bílé masce má sakra tuhý kořínek, takže není žádné překvapení, že definitivnímu skonu znovu unikl a může se opět vydat vraždit. Tentokrát se však jeho máchání nožem (a dalšími předměty) míjí účinkem – nikoliv u obětí, které samozřejmě umírají bídnou smrtí, jakmile Myersovi přijdou do cesty, ale u diváků.

Pátý díl s podtitulem „The Revenge of Michael Myers“ (v české distribuci byl o něj okleštěn a v našich končinách je tedy oficiálně znám pouze jako „Halloween 5“) je totiž z dosavadních „Halloweenů“ s Michaelem Myersem suverénně nejslabší, horší už je jen tragická trojka, kde se slavný vrahoun neobjevil vůbec. Tentokrát se neobejdeme bez nějakých spoilerů (a to i k minulému dílu), takže jestli film neznáte, zvažte, jestli chcete číst dál. Nicméně „Halloween 5“ je natolik blbý, že zde stejně není zážitek, jejž by šlo zkazit.

Zpočátku se zdá, že pětka na čtyřku naváže přímo, podobně jako kdysi navázala dvojka na jedničku – však také první minuty opět přesně rekapitulují závěr předchozího dílu. Nakonec se ale „Halloween 5“ odehrává přesně rok po svém předchůdci. A hned zde přichází jeden z prvních přešlapů snímků – proč kurva Michael Myers ležel celý rok v kůlně u nějakého náhodného dědka? Proč si ho tam ten dědek nechával? A proč se Michael po roce zničehonic zvednul a dědka sejmul? Aha, asi přišel Halloween, takže zase dostal chuť na nějaké to vražděníčko… No, je to první, ale rozhodně ne poslední kravina, s níž „Halloween 5“ přijde.

Ve čtyřce se Michael Myers pokoušel zabít svou neteř, což se mu nepovedlo, nicméně finále naznačilo, že malá Jamie by mohla převzít strýčkovu živnost, když v samém závěru vzala do ruky nůžky a rozhodně s nimi nešla stříhat vystřihovánky. Tento motiv však pátý díl rozvíjí nadmíru hloupým způsobem – vysvětluje jej totiž telepatickým propojením mezi Michaelem a Jamie, která je nyní zavřená v nějakém ústavu. Její záchvaty a vidění toho, co vrahoun právě dělá, patří k nejblbějším momentům snímku. Ta malá holka mě svým neustálým ječením v průběhu pětky začala vysírat takovým způsobem, že jsem jí přál zdechnout. Popravdě vlastně nejen jí, protože tentokrát mě rozčiloval i doktor Loomis, jenž se tady mnohdy chová jak totální vocas. Asi to mělo znamenat, že mu jeho konfrontace s Michaelem Myersem začaly lézt na mozek a začal být posedlý zničením svého někdejšího pacienta, ale špatný scénář a přehrávání z toho dělají spíš komedii. Od takové legendy jako Donald Pleasence by člověk čekal přesvědčivější výkon. Na druhou stranu, je-li scénář na hovno, ani sebelepší herec z toho moc nevytříská.

Vzato kolem a kolem je „Halloween 5“ docela slátanina se zmateným (ne)příběhem, v němž se – mimo jiné – dvě devítiletá děcka vydávají zachraňovat teenagery před sériovým vrahem na pařbu na farmě. Jamie se v rámci svých vizí může posrat z toho, že hrozí nebezpečí kamarádce její nevlastní sestry, ale nijak ji netankuje, že sestra už je dávno vykuchaná jak kuře. Sestru jen tak mimochodem celý film vůbec nikdo nepostrádá. Úplně největší „what the fuck“ je ale nějaký tajemný borec, který tam nějak náhodně chodí okolo v husťáckých botách a širokém kloubuku, aby na konci filmu zničehonic vykropil samopalem celou policejní stanici a osvobodil dopadeného Michaela z vězení. Kdo to kurva byl a proč to udělal? Můžete leda tak hádat, film vám to nepoví, ani nenaznačí. Kdo se to chce dozvědět, musí si počkat až na šestku.

„Halloween 5“ bohužel selhává i v hororové rovině. Michael Myers sice pár lidí sejme, ale nečiní tak zrovna s gustem. Za zmínku stojí snad jen vražda ve stodole, kdy Michael vezme do ruky vidle a kosu, ale jinak jsou všechny smrti obyčejné a neoriginální. Napětí i atmosféra na nule, což nezachrání ani legendární Halloweenský hudební motiv, ani okaté půjčování některých postupů z jedničky (sledovačky z křoví). Film se táhne jak sopel z nosu, a přestože trvá pouze hodinu a půl, subjektivně je to mnohem déle. Ke konci, kdy by měl snímek gradovat, jsem se totálně nudil a bylo mi vlastně úplně u prdele, kdo zdechne nebo nezdechne a jak to celé dopadne.

Je to dobrá vizitka? Dle mého rozhodně ne. „Halloween 5“ se prostě nepovedl a oproti čtyřce šel s kvalitou prudce dolů, o srovnání s jedničkou či dvojkou ani nemluvě. Těžká nuda plná nelogičností, nesympatických postav a trapných momentů recyklující předchozí části série. Za zhlédnutí stojí maximálně ze studijních důvodů, aby člověk znal celou ságu „Halloween“, jako samostatný film ani náhodou. Největší invenci tvůrci předvedli při tvorbě plakátu, na němž oblek Jamie plynule přechází v Michaelův nůž… akorát má teda holka na sobě převlek ze čtyřky, haha.

Země: USA Žánr: slasher Originální název: Halloween 4: The Return of Michael Myers Český název: Halloween 4: Návrat Michaela Myerse Rok vydání: 1988 Režie: Dwight H. Little Hrají: Donald Pleasence, Ellie Cornell, Danielle Harris, George P. Wilbur Hrací doba: 88 min Odkazy: web / facebook / twitter Zdroj fotek: IMDb.com

Na konci druhého dílu vzal doktor Sam Loomis svého ďábelského pacienta Michaela Myerse s sebou na smrt. Výbuch plynové bomby a barbecue z pozice opékaného totiž neudělá dobře na zdravíčku ani takové vraždící mašině, jakou je nadpřirozeně nezranitelný čahoun s nožem a v bílé masce, jehož chuť po krvi výrazně roste 31. října na Halloween. Když je ale někdo kaput, tak je prostě kaput a zdánlivě jen těžko může posílat své oběti na onen svět i v dalších dílech, díky čemuž se třetí díl „Halloweenské“ série pokusil výrazně uhnout z nastolené cesty. Michaela Myerse nechal být a přišel s novým konceptem – hlavní leitmotivem nebude konkrétní vrah, nýbrž hororové události, které se stanou na Halloween.

Sám o sobě to nebyl špatný nápad, ale výsledkem byla hluboce béčková slátanina o vraždících maskách, robotických posluhovačích a snaze zachránit Halloween před komercionalizací genocidou omladiny prostřednictvím televizní reklamy. U diváků se to ovšem s pochopením nesetkalo, „Halloween III: Season of the Witch“ těžce propadl a o tom, jak moc je tahle část ságy nenáviděná, krásně svědčí i skutečnost, že v mnohých žebříčcích nejhorších hororů všech dob se třetí „Halloween“ dodnes pravidelně umisťuje na solidně vysokých pozicích.

Značka „Halloween“ si díky neúspěchu trojky dala na pár let oddech, aby se opět vynořila v roce 1988 se čtvrtým dílem, jehož název je natolik výmluvný, že víc už to snad ani nejde – „Návrat Michaela Myerse“. „Halloween 4“ svého přímého předchůdce okázale ignoruje (však také proč a v čem by na něj měl navazovat, když trojka vlastně stojí úplně mimo Myersovu příběhovou linku?) a přímo navazuje na události druhého dílu. S vysvětlováním se ovšem příliš nezdržuje, takže nečekejte osvětlení toho, jak mohli Michael Myers a Sam Loomis závěr druhého dílu přežít, prostě tu přesně deset let po původní krvavé noci (jak víme, jednička i dvojka se dějově odehrávají ve stejnou noc a vlastně tvoří dvojfilm) zase jsou. První jmenovaný připraven vraždit a druhý jmenovaný odhodlán mu v tom zabránit.

Všichni samozřejmě víme, že nebezpeční maniakální vrazi se převážejí bez větší zajištění i ostrahy v obyčejné sanitce, takže nás tenhle přístup nepřekvapí a Myersův útěk budeme považovat pouze za souhru nešťastných okolností, na jejichž konci se nachází vymlácená ambulance a v ní tři vykuchaná těla. Ne snad, že by si to saniťáci nezasloužili, když se přímo před Michaelem, jenž má na své příbuzné trochu pifku, baví o jeho neteři. Myersova destinace je tedy zřejmá – hurá do Haddonfieldu vykuchat dceru své sestry (kterou se pokoušel sejmout v prvním a druhém díle) a po cestě jen tak mimoděk rozpárat i pár místních.

V letech 1978 a 1981 psal Michael Myers hororové dějiny a vyvraždil si kultovní status. V roce 1988 už zabíjí ve standardním slasherovém duchu a na béčkovější úrovni. Tím chci říct, že na první díl „Halloween 4: Návrat Michaela Myerse“ těžce nemá a že na dvojku ztrácí taktéž, byť zde už ten rozdíl není zdaleka tak markantní jako u srovnání s jedničkou. Přesto se po jalové trojce jedná o krok správným směrem a je mnohem lepší sledovat Myerse při práci než nudné robo-posluhovače.

I když jak se to vezme, ono asi není úplně přesné říkat, že Michaela ve čtyřce sledujeme při práci. Zas tolik vražd před očima diváka neprovede, dost často se setkáváme se situací, kdy určité postavy pouze nacházejí mrtvoly, jež po sobě Myers zanechává. Ale to vůbec nevadí, snad lze i ocenit, že se „Halloween 4: Návrat Michaela Myerse“ neuchyluje k jednoduché a laciné explicitnosti a snaží se spíš o hororovou atmosféru – skutečné napětí se sice daří tvořit jen lokálně na nedlouhou dobu, ale finálním výsledkem je pořád poměrně slušný horůrek, jenž svému jménu ostudu nedělá. Fanoušci moderních jatek si tedy na své asi nepřijdou, ale zase mě nechápejte špatně, pár krvavých záběrů a mrtvol uvidíte. Z dosavadních filmů má čtyřka svým pojetím nejblíže ke dvojce, jež sice byla o něco krvavější, ale Myersův suverénní postup a prudce rostoucí počet bezvládných těl je podobný.

Vzato kolem a kolem je „Halloween 4: Návrat Michaela Myerse“ solidní osmdesátkový horor s legendárním vrahem. Výsledek žánrového fanouška nenadchne, ale v žádném případě ani neurazí a po třetí části vyspraví náladu. Navíc můžeme předeslat, že v rámci celé Halloweenské série stále patří k tomu lepšímu. Pohodový návrat na scénu.

Země: USA Žánr: slasher Rok vydání: 1981 Režie: Rick Rosenthal Hrají: Jamie Lee Curtis, Donald Pleasence, Charles Cyphers, Jeffrey Kramer, Lance Guest Hrací doba: 92 min Odkazy: web / facebook / twitter Zdroj fotek: IMDb.com

Pokračování Halloweenského filmového kultu na sebe nechalo chvíli čekat a nakonec dorazilo tři roky po originálním snímku. Původně se měla dvojka odehrávat několik let po událostech jedničky a Michael Myers měl vraždit v nějaké výškové obytné budově, ale tento nápad byl nakonec zavržen. Namísto toho výsledný snímek pokračuje přesně tam, kde „Halloween“ skončil. A to doslova.

Několik prvních minut „Halloween II“ se totiž shoduje s několika posledními minutami prvního dílu. Doktor Sam Loomis na svého maniakálního pacienta šestkrát vystřelí a ten vypadne z okna. Jenže když se jde Loomis podívat, na zemi pod oknem nikdo není, což znamená jediné – Halloweenská noc ještě nekončí, protože Michael Myers tam stále někde venku je, na hlavě má bílou masku a v ruce ostrý nůž, jejž se nebojí použít.

A hlavně – Michael Myers zjevně patří k té sortě lidí (?), kteří neradi odcházejí od rozdělané práce. Jeho cíl ve druhém díle je tedy zřejmý – Laurie Strode v podání Jamie Lee Curtis, jež v prvním díle o vlásek unikla smrti. Navíc je ve druhém díle odhaleno, že nejde o náhodu a mezi ní a Myersem existuje jistá spojitost. Poté, co byla zachráněna doktorem Loomisem, je Laurie převezena do nemocnice, kam za ní míří i zabiják. A chuť zabíjet si samozřejmě bere s sebou.

Komu v jedničce scházelo víc krve a násilí, toho „Halloween II“ z tohoto ohledu uspokojí více. Michael Myers už tentokrát nemusí sledovat a vyčkávat, protože dvojka na svého předchůdce kontinuálně navazuje, takže už je vlastně rozcvičený a může se okamžitě pustit do krvavého díla. A tentokrát vystaví o něco mrtvolnější účet.

Je zajímavé, že snímek ve své původní podobě, jak jej natočil režisér Rick Rosenthal, byl o poznání méně násilný. Výsledek prý byl příliš krotký, takže na plac nastoupil John Carpenter, režisér jedničky a v případě „Halloween II“ původně pouze scénárista, producent a autor hudby, a dotočil několik krvavých scén, které se do filmu přidaly. Rosenthal s těmito dotáčkami (a tedy vlastně i s výslednou podobou snímku, jak jej známe) hrubě nesouhlasil. Existuje však i vzácná televizní verze, jež se k původnímu Rosenthalovu podání hodně blíží. Zároveň s krvavějšími záběry pro dvojku navíc Carpenter zpětně přitočil i několik scén pro jedničku, které byly přidány k televizní a VHS verzi, aby byly oba snímky provázanější.

Nicméně zpátky k tomu, co se v „Halloween II“ skutečně děje. Ačkoliv se druhý díl hodně snaží a má několik velmi dobrých a napínavých momentů, svého předchůdce pokořit nedokázal. Dvojka má mnohem blíže k tomu, co je dnes chápáno pod pojmem slasher horor, a jak již padlo, nabídne víc násilí i smrti, byť nutno dodat, že navzdory Rosenthalovu názoru se nejedná o samoúčelná jatka. Jenže vždy je to něco za něco a za oběť tomuto směřování padla hutná atmosféra jedničky. John Carpenter dokázal u původního „Halloweenu“ vytřískat z minima naprosté maximum. Formálně se tam toho velkou část stopáže zas tolik nedělo, ale atmosféra byla pořád natolik strhující, že člověk od toho nedokázal odlepit oči. „Halloween II“ už takhle velkou sílu bohužel nemá.

I přesto má dvojka své nesporné přednosti a navzdory tomu, co jsem právě prohlásil, se vůbec nejedná špatný film, právě naopak. Dvojce přitěžuje pouze to, že musí být srovnávána s téměř dokonalou jedničkou, jež patří k největším hororovým klasikám a může sloužit jako esenciální ukázka pečlivě budované filmové hrůzy. „Halloween II“ je ale stále výborná podívaná se svými vlastními přednostmi a napětí jí rozhodně neschází. Zcela jistě se jedná o důstojné pokračování, jež svému předchůdci ostudu nedělá. Vlastně je svým způsobem jedině dobře, že se snímek nese v trochu odlišném duchu a nesnaží se být prachsprostou kopií originálu. Upřímně řečeno, pokud by všechny druhé díly dopadaly stejně dobře jako „Halloween II“, byl by život filmového fanouška o dost sladší.

Země: USA Žánr: slasher Rok vydání: 1978 Režie: John Carpenter Hrají: Donald Pleasence, Jamie Lee Curtis, Nancy Kyes, P. J. Soles, Tony Moran Hrací doba: 91 min Odkazy: web / facebook / twitter Zdroj fotek: IMDb.com

Zabijáků v hororovém žánru existují spousty, ale jen málo z nich se může bez obav řadit k oné elitní smetánce kultovních a legendárních filmových násilníků. Michael Myers mezi ně rozhodně patří. Však ne nadarmo si vysloužil jednu z nejdelších hororových sérií, která se i s dvěma remaky od Roba Zombieho vyšplhala na rovných deset snímků, a navíc by příští rok měl přibýt další, jedenáctý bráška do sbírky. Jak už to ale u podobných dlouhých sérií bývá, kvalita jednotlivých dílů je vysoce kolísává a mnohdy je diskutabilní, zdali tohle vůbec mělo být natočeno.

To se ovšem v žádném případě netýká úplně původního „Halloweenu“ z roku 1978, který se stal naprostým právem kultem jak noha a který položil základní stavební kámen subžánru slasher. Z nízkorozpočtové, skoro na koleně dělané záležitosti, v níž se kvůli penězům muselo udělat množství ústupků, se vyklubala vysoce napínavá lahůdka, která ani po téměř 40 letech nezestárla a dokáže svou hutnou atmosférou zamrazit.

Než ale spustím další lavinu superlativů, pro zajímavost dokončím onu myšlenku s ústupky kvůli rozpočtu. Hodně známá a docela zajímavá je třeba historka s maskou – původně se prý totiž zamýšlelo, že Michael Myers bude nosit masku klauna, nicméně aby se ušetřilo, nakonec filmaři v krámě koupili nejlevnější masku, co tam byla, a pouze ji obarvili. A takhle vtipně vznikla podoba jednoho z nejvíc ikonických zabijáků filmového historie. Další zábavná věc je, že ačkoliv se film odehrává na podzim, natáčelo se na jaře, a aby byla podzimní iluze uvěřitelná, filmaři museli nabarvit listí a rozfoukávat jej. A kvůli rozpočtu rozfoukané listí zase shrabat a použít v dalších záběrech.

Mladší ročníky vyškolené současnými moderními horory možná překvapí, jaký jeden z nejslavnějších kousků svého žánru je. Žádné potoky krve, létající vnitřnosti, usekané končetiny. „Halloween“ je oldschoolová záležitost, na níž je krásně vidět, že kvalitní horor a jatka nemusí být a dost často ani nejsou jedna a ta samá věc. Vlastně se jedná o svým způsobem pomalejší počin s pozvolným rozjezdem, ale pozor – to v žádném případě neznamená nudu.

Po krátkém začátku natočeném zajímavě z vlastního pohledu, kdy Myers vykuchá svou starší sestru a je zavřen do sanatoria, se zdánlivě dlouho nic neděje. Michael z ústavu uteče a v předvečer svátku Všech svatých se vrací do rodného městečka, kam jej stopuje jeho doktor Sam Loomis v podání Donalda Pleasence, toho času jediného známějšího herce v sestavě (mimochodem, tato postava byla nabídnuta i legendárnímu Christopheru Lee, jenž odmítl a později se nechal slyšet, že to byla největší chyba jeho dosavadní kariéry). Krvavá lázeň se ale zatím nekoná. Vy víte, že je Michael Myers maniak, a víte, že k něčemu dojde. On však vyčkává, jen pozoruje, vy čekáte, že už udeří, že teď už to přijde, ale ono pořád ne a ne. Napětí houstne a ještě víc jej přiživuje klaustrofobický ambientní soundtrack, o nějž se postaral sám režisér John Carpenter osobně. Právě hudba je jednou z hlavních předností „Halloweenu“ a z velké části se právě on stará o naléhavou náladu snímku.

Paradoxně právě to čekání, než nemluvný zabiják začne konat svou práci, je na snímku asi to nejlepší. A dvojnásob to samozřejmě platí při prvním podívání, kdy ještě přesně nevíte, co bude následovat dál, nicméně „Halloween“ není záležitost, jež by stála jen na momentu překvapení a víckrát než jednou tím pádem byla nekoukatelná. Atmosféra je pořádně hutná, i pokud už snímek znáte.

Nechápejte výše řečené tak, že v momentě, kdy Michael Myers konečně začne redukovat počet obyvatel Haddonfieldu, tak jde film do kopru, to samozřejmě ne. Vytýkat snad lze jen až přespříliš tuhý kořínek (rozuměj: nesmrtelnost) hlavního záporáka, a že se rozený zabiják a maniakální vrah se nedokáže z blízkosti trefit nožem (a hned dvakrát), jde-li o hlavní postavu. Ale odpusťme to, když tu postavu hraje Jamie Lee Curtis, jejíž kariéra začala právě zde a která si za svůj vysoký ječák v mnohých hororech vysloužila titul Scream Queen. Mimo jiné právě díky svému vřeštění v „Halloweenu“.

Spíš to jsou jen hnidopišské výtky a malinké detaily, které „Halloween“ zabít nedokážou (rozhodně ne s takovou samozřejmostí, s jakou Michael Myers kuchá své oběti) a nijak jeho vysokou kvalitu nesnižují. Jde o nadčasový horor, který je i po těch letech skvělou a napínavou podívanou. Naprostá klasika a kult, jejž by měl bezvýhradně vidět každý fanoušek filmové hrůzy. Anebo ještě lépe řečeno – kdo jej neviděl, ten se za příznivce hororu snad ani nemůže vydávat.