Země: USA Rok vydání: 1980 Žánr: horror Originální název: The Children Český název: Toxické děti Režie: Max Kalmanowicz Hrají: Martin Shakar, Gil Rogers, Gale Garnett Hrací doba: 93 min

(Budou spoilery.)

Řekl bych, že „The Children“ z roku 1980 býval svého času docela zapadlý a snad i skoro zapomenutý béčkový kousek. Není úplně divu, protože snímek nemůže nabídnout nějaké výraznější kvality, které by jej předurčovaly ke kultovnímu statusu, ani se na něm nepodílela žádná známější hororová jména (snad kromě skladatele, viz níže). Také o nějaké dobové popularitě, ať už v jakkoliv relativním měřítku, se moc nedá mluvit, poněvadž svého času se dočkal jen limitovaného uvedení v kinech a následně putoval na VHS. Z obskurity na světla žánrových reflektorů jej vytáhla až nechvalně proslulá společnost Troma Entertainment, která „The Children“ o mnoho let později odkoupila a ujala se jeho distribuce.

Díky tomu se o „The Children“ někdy mluví jako o tromácké záležitosti, ale myslím si, že takové označení není na místě, jelikož Troma se na výrobě filmu nijak nepodílela. Navíc se ani nedá tvrdit, že by snímek pracoval s charakteristickým tromáckým přístupem plným zběsile přepáleného gore a neodolatelně imbecilního humoru. Což ale neznamená, že by se okolo „The Children“ nenašlo pár zajímavých libůstek…

Například je zajímavé, že hudbu pro „The Children“ vytvořil Harry Manfredini, jenž má na svědomí i legendární „Friday the 13th“ z téhož roku (a také hromadu jeho pokračování). Nebo že pokud vám zvuk zabíjených dětí bude připomínat prskání kočky, nebude to náhoda, protože právě takhle zvukové efekty vznikaly. Nejvíc mě ovšem pobavila fáma, že jedna postava vypadající jako pasák, která se objeví v jedné scéně a pro film nemá žádný význam, byl ve skutečnosti dealer drog, jenž štábu prodával kokain.

Pojďme nicméně k samotnému snímku. Základ „The Children“ se nechal volně inspirovat havárií jaderné elektrárny Three Mile Island z roku 1979, která je dodnes nejhorší nehodou svého druhu ve Spojených státech amerických. Nečekejte nicméně žádnou hlubší kritiku čehokoliv, jelikož tato inspirace se ve výsledku projevuje primitivním způsobem. Havárie elektrárny zde posloužila jako důvod, proč se z normálních dětí staly nakažené (anebo v české distribuci toxické) děti.

Dítka na maloměstě Ravensback se právě vracejí školním autobusem ze školy domů, když po cestě projedou mrakem toxických plynů (jenž se hned vzápětí rozplyne a zmizí kdovíkam). Za chvíli prázdný autobus s ještě běžícím motorem najde místní šerif – řidič nikde a lokální omladina taktéž ne. Začíná hledání ztracených ratolestí, které z kdovíjakého důvodu probíhá tak, že šerif objíždí místní rodiny, aby je informoval o pohřešování jejich potomků, a pak dá svému zástupci příkaz uzavřít silnici. No dobrá…

Pro film je každopádně hlavní, že děckám zčernaly nehty a že koho se dotknou, toho spálí do takové míry, až ho upálí. Boláky a puchýře obětí jsou jediné krvavé efekty, jaké „The Children“ nabízí. Navíc bych si jich dokázal představit o dost víc, a to i když mají dítka po toxifikaci enormní chuť se objímat s kýmkoliv, koho potkají. Nakonec ale ta podoba postačí, i když musím souhlasit s trefným přirovnáním, které jsem kdesi četl, že mrtvoly vypadají jako salámová pizza s černými olivami a ančovičkami.

Všechno bez většího vzrušení či překvapení spěje k očekávanému konci. Hlavní hrdinové si uvědomí závažnost situace a že děti jsou nyní hrozbou, ostatní bídně zdechnou. Náhodou se přijde na způsob, jak děti sejmout – stačí useknout pazoury s černými nehty, což jen tak mimochodem nevyprodukuje žádnou krev ani jakoukoliv jinou tekutinu, což postavy ve filmu ještě samy okomentují. Poté následuje dětská čistka a jako třešnička na dortu přijde extrémně šokující závěrečný zvrat, který musí dopředu uhádnout i ten největší prosťáček.

Vzato kolem a kolem „The Children“ určitě není nijak zvlášť dobrý biják. Ale nevadil mi. Snad i proto, že jsem od toho čekal naprostou sračku, namísto níž jsem dostal pohodové laciné dobové béčko, které se dá strávit bez sebemenších obtíží. Na jedno nenáročné pokoukání poslouží.

Země: USA Rok vydání: 2005 Žánr: horror Originální název: Mortuary Český název: Márnice Režie: Tobe Hooper Hrají: Dan Byrd, Denise Crosby, Stephanie Patton, Alexandra Adi Hrací doba: 94 min Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Tobe Hooper bezesporu patří mezi hororové legendy. Do análů žánru se zlatým písmem zapsal zejména díky prvním dvěma dílům „Texaského masakru motorovou pilou“, z nichž přinejmenším ten první patří do učebnic, jak by se to mělo točit. Vcelku populární je myslím i jeho verze „Prokletí Salemu“ a duchařský horor „Poltergeist“ z roku 1982, který se rovněž dočkal dvou pokračování a remaku. Lze tedy bez obav prohlásit, že Tobe Hooper se podílel na etablování hned dvou známých hororových značek a má na svědomí jednu z nejznámějších adaptací Stephena Kinga.

Vedle toho ale natočil i pěknou řádku dalších hororů, v jejichž případě zůstalo jen u jednoho filmu, přičemž některé z nich jsou vcelku fajn, zatímco jiné, diplomaticky řečeno, nejsou vůbec fajn. My si dnes připomeneme jeden z jeho pozdějších a také slabších kusů. Ve skutečnosti je „Márnice“ předposlední film, jejž Hooper natočil.

V hororu mám docela rád subžánrovou čistotu. Může se zdát, že takový přístup jen podporuje klišé a stereotyp, což je naprosto regulérní argument a do určité míry s ním i souhlasím. Když se to ale umí, vzniká krásná žánrová práce, která s danými standardy leckdy i dokáže pracovat svěžím způsobem. Hlavně se tím ale předchází takovým nijakým slátaninám, jakou je právě „Márnice“, která jako by se po celou dobu nedokázala rozhodnout, čím vlastně chce být. V jednu chvíli se tváří, jako kdyby se měla zvrtnout do duchařiny, zatímco o několik dalších minut později se z toho začne vyvíjet spíš slasher, aby posléze přibyli zombies a celé to diktovala pohyblivá plíseň, o jejíž podstatě anebo původu se film ani neobtěžuje jakkoliv přemítat. Že vám to moc nedává smysl? Inu, to svým způsobem koresponduje se skutečným vyzněním „Márnice“, ale vezměme to popořádku…

Snímek začíná tím, jak se tříčlenná rodina – matka, pubertální syn a malá dcerka – přestěhuje do nového domu do úplně jiného města. Důvodem je, aby zde matka rozjela svojí kariéru pohřebačky. Protože to je přesně to, po čem milf maminy touží nejvíce. Do baráku, kam se nastěhují, by se v reálu nastěhoval jen totální retard – a tím nenarážím na to, že za okny se nachází hřbitov. Polorozpadlá barabizna, kde nefunguje skoro nic a na mnoha místech ji prorůstá divná plíseň.

Pak se fakt dlouho nic moc zvláštního neděje. Rodinka se zabydluje, synátor začne pracovat v lokálním bistru, s někým se tam popere, potom si vyslechne místní legendu o tom, že v jeho novém baráku prý straší. Údajně zde má žít nějaký postižený šulín, který kdysi zabil svoje rodiče. Tušíte správně, že žije – v kryptě na hřbitově. Jenže pozor, není to o tom, že by vylezl a začal vraždit, to by byla ještě lahoda. On unáší lidi a hází je do studny nějaké prapodivné příšeře, která vypadá trochu jako Sarlacc ze „Star Wars“ ve verzi pro chudé. Právě tenhle zmetek dělá i tu plíseň, která jakmile do někoho vleze udělá z něj zombie, ale jen tak napůl, protože člověk pořád mluví a umí používat i zbraně. Dokáže to oživovat i mrtvoly. Smysl to ale moc nedává.

Celá „Márnice“ je příběhově i stylově nehorázná kravina bez jakékoliv jasné vize nebo slušného nápadu. Když se nic moc neděje, je to nuda, a když už se něco dít začne, diváka to nezajímá… a pořád je to nuda. O atmosféře se nedá ani mluvit, gore chybí, je to plné chyb, logických v příběhu i těch filmových, a navrch to dokonce ani není směšně špatné, ale jenom špatné. Aby toho náhodou nebylo málo, korunu tomu nasazují naprosto odpudivé digitální triky, které jen svědčí o tom, že tady všem zúčastněným chyběla soudnost.

Má „Márnice“ vůbec nějaké kladné stránky? Mě upřímně nenapadá nic, co by stálo alespoň trochu za řeč. Je to prostě regulérní píčovina, se kterou byste vůbec neměli ztrácet čas.