Archiv štítku: Killer Barbys

Killer Barbys vs. Dracula (2002)

Killer Barbys vs. Dracula (2002)

Země: Španělsko
Rok vydání: 2002
Žánr: žumpa

Originální název: Killer Barbys vs. Dracula

Režie: Jesús Franco
Hrají: Silvia Superstar, Enrique Sarasola, Aldo Sambrell

Hrací doba: 86 min

Zdroj fotek: WIPFilms.com

V roce 1996 natočila španělská punk-rocková kapela The Killer Barbies svůj vlastní film, jehož režie se ujal vyhlášený španělský maniak Jesús Franco, jenž proslul natáčením totálních škvárů někde na hranici mezi amatérským hororem a amatérským pornem. Šlo – samozřejmě! – o neskutečnou hovadinu, ale svým roztomilým způsobem jsou tyhle debilní horůrky strašně zábavné. Což do jisté míry platilo i o „Killer Barbys“, ačkoliv se ani v rámci pokleslé kinematografie nejednalo o žádný zázrak. Osobně mohu s klidem prohlásit, že znám i mnohonásobně zábavnější hororovou žumpu. Pár zábavných věcí jako naháněčka lesem nebo smrt parním válcem (kulttypičo!) se tu ovšem našlo a celkově mi byl tenhle počin sympatický.

Prostřednictvím „Killer Barbys“ však spolupráce mezi skupinou a Jesúsem Francem neskončila ani náhodou. O šest roků později totiž společně dali dohromady další biják s všeříkajícím názvem – „Killer Barbys vs. Dracula“. Nicméně tentokrát sledování opravdu bolí, protože „dvojka“ je totální píčovina, kterou nelze obhajovat ani s láskou k filmovým škvárům. Tady je prostě všechno špatně.

„Dvojku“ jsem dál záměrně do uvozovek. „Killer Barbys vs. Dracula“ totiž není pokračováním „Killer Barbys“, přinejmenším ne přímým a přinejlepším hodně volným. Jinými slovy, pokud jste neviděli starší biják, požitek (haha!) z „Killer Barbys vs. Dracula“ vám to nijak nezkurví. Každopádně, věci se mají asi následovně:

The Killer Barbies jsou teď velká kapela, protože je sponzoruje nějaký prachatý kretén s fetišem na zpěvačku Silvii Superstar. Formace se připravuje na turné v zábavním parku, do něhož ovšem ve stejné době dorazí hrabě Drákula v rakvi. Do toho ale v místní putyce nasává jinačí dement převlečený za Drákulu, který tvrdí, že právě on je pravý Drákula. Ten tam ale nehraje žádnou roli, jen ho za chvíli vrchní upír zakousne, takže tohle říkám jen tak pro srandu. Každopádně, Drákulu z jeho spánku probudí song The Killer Barbies, který k němu zní z jejich zkoušky, načež vstane a vypraví se tam, aby si na jejich muziku trochu zatrsal (fakt!) a při tom se náhodou zamiloval do zpěvačky (v překladu: dostal neodolatelnou chuť zabořit svoje velké… zuby do jejího… krku).

Poté už následuje dementní honička, v níž Drákula zakousne, koho potká, a šklebí se u toho jak totální kokot (ale zdaleka není sám – herecké výkony jsou naprosto epické od všech zúčastněných). Na místo dorazí nějaký lovec vampýrů, který je sice slepý, nicméně dokáže upíry cítit. Což jen tak dokáže hned ve své první scéně, kdy zahlásí, že tu cítí něco zkaženého, načež mu jeho bázlivý poskok odvětí, že stojí přímo před vchodem na hajzly. Vše vrcholí v naprosto odzbrojující scéně, kdy je Drákula chycen do lasa, a následně se všichni okolo poperou o to, kdo mu zatluče kůl do srdce. Do toho je nastrkána hromada písniček The Killer Barbies, takže to ještě víc vypadá jako celovečerní videoklip než první film.

Killer Barbys vs. Dracula

Každopádně, všechna sranda stranou, tohle je totální odpad, na němž není dobře vůbec nic. Jestli jsem o „Killer Barbys“ napsal, že jde o nechtěně trapný, levný a amatérský horor, tak to beru s omluvou zpátky, protože oproti „Killer Barbys vs. Dracula“ šlo ještě o veledílo. Druhý biják je skrz naskrz absolutní arci-sračka a přes to prostě nejede vlak. Ne snad, že bych se během filmu nesmál. Naopak, smál jsem se jak blázen, protože nic jiného se při vší té trapnosti ani dělat nedá. Ale i to je po půlhodině docela nuda, protože se vleče, nic se tam neděje, příběh nic, atmosféra nula, zábava na bodu mrazu.

„Killer Barbys vs. Dracula“ dokonce postrádá i základní atributy céčkového trashového hororu jako pořádné gore a erotika, což jsou obojí věci, s nimiž Jesús Franco neměl ve své kariéře nikdy problém. Zrovna tady si to ovšem odpustil, což rozhodně považuji za přešlap. Ve finále jediné, na co se tu dá alespoň trochu koukat, je sama Silvia Superstar, jíž to v „Killer Barbys vs. Dracula“ sekne ještě víc než ve starším bijáku, a nadto se předvede v několika sexy outfitech. Je to ale dostatečný důvod k tomu, aby mělo smysl se na tuhle kravinu koukat? Rozhodně ne.

Killer Barbys vs. Dracula

Rozhodně nemám problém s brakovými horory, vlastně mám pro ně spíš slabost a většinou si je dost užívám. A to včetně těch, které jsou už dnes spíš nechtěné komedie. „Killer Barbys vs. Dracula“ je nicméně tak hloupá záležitost, že nefunguje ani z tohohle ohledu, a navíc to nejde omlouvat ani stářím, poněvadž se jedná o relativně novější film (rok 2002). Selhání vidím na všech frontách – není to strašidelné, není to napínavé, ani krvavé, ani směšné, prostě nic. Vydávat tohle za horor je jednoduše výsměch. Summa summarum jde o naprostý fail a neexistuje jediný důvod, proč byste se na tohle měli koukat. Ruce pryč.


Killer Barbys (1996)

Killer Barbys (1996)

Země: Španělsko
Rok vydání: 1996
Žánr: horror

Originální název: Killer Barbys
Český název: Maso pro zámeckou paní

Režie: Jesús Franco
Hrají: Silvia Superstar, Santiago Segura, Mariangela Giordano, Aldo Sambrell

Hrací doba: 87 min

Zdroj fotek: Mondo-Digital.com

The Killer Barbies je španělská punk-rocková kapela, která svého času získala jistou popularitu ve své vlasti. Později se dokonce upsala i relativně známému německému labelu Drakkar Records, aby si získala mezinárodní pozornost. Nicméně z toho mála, co jsem z jejich produkce slyšel, mi to připadala jako strašná hovadina nehodná zevrubnějšího poslechu. Snad i to je důvodem, proč se nejedná o nijak zvlášť známou záležitost – tedy alespoň mně to tak připadá, že hudebně The Killer Barbies příliš neprorazili, přinejmenším do širšího povědomí ne, a že skrytou lahůdkou pro fajnšmekry také nejsou.

Jestli je někomu jméno téhle kapely známé, tak to jsou spíš fandové céčkového brakového hororu. The Killer Barbies totiž mají něco, čím se nemohou pochlubit ani mnohonásobně známější formace – vlastní film. A dokonce dva. Které jim navíc oba režíroval známý španělský zvrhlík Jesús Franco, jehož tvorbu musí uctívat každý milovník filmového škváru nejhrubšího zrna. Snímek nese název „Killer Barbys“, protože užití slova „Barbies“ v titulu prý nepovolil Mattel (!), což je pořád lepší než český název. Lokální distributor totiž počin „vtipně“ překřtil na „Maso pro zámeckou paní“, což je skoro stejný „what the fuck“, jako že tahle hovadina vůbec vyšla v české distribuci.

„Killer Barbys“ je každopádně úlet jako čuně a šíleně laciný horor určený jen těm nejzatvrzelejším příznivcům ubohé kinematografie. Zčásti jde spíš o reklamu kapely, zpočátku to dokonce vypadá jako celovečerní videoklip The Killer Barbies, ale vcelku záhy se film přesune do polohy, na jakou musí čekat snad každý, kdo se do sledování tohohle klenotu pustí – do nechtěně trapného, levného a amatérského hororu, který je tak příšerný, až je vlastně neskonale zábavný.

Příběh „Killer Barbys“ je velmi jednoduchý. Kapela jede na koncert a po cestě se jí porouchá dodávka. Shodou náhod jde kolem borec, jenž hudebníkům ochotně pomůže, vezme je jako hosty do nedalekého zámku, kde údajně dělá sluhu místní hraběnce, že prý odsud zavolají nějakého automechanika. Členové The Killer Barbies ovšem netuší, že hraběnka je shnilá mumie, která k životu potřebuje lidskou krev, a že právě oni mají být jejím dalším obědem.

Následuje postupné vybíjení členů kapely, které se odehrává většinou během sexu – ať už mezikapelním nebo s hraběnkou. Což dává možnost předvedení full frontalu obou pohlaví. Nicméně sexuální scény jsou jinak relativně cudné, a abych řekl pravdu, mírným zklamáním jsou i krvavé záběry. Samozřejmě bych sežral, že jsou slabé efekty (třeba figurína namísto mrtvoly doslova mlátí do očí), s tím se u takovéhle záležitosti počítá, ale trochu nemile mě překvapilo, že se nejedná o žádnou gore hostinu, na niž jsem se těšil.

Killer Barbys (1996)

Přesto je pár momentů povedených. Na mysli mám především naháněčku kompletně nahaté kočky odpudivým vágusem (sluha sluhy) v lese plném mlhy. Vysoce humorná je scéna v posteli s hraběnkou. Roztomilá je taktéž místnost s visícími mrtvolami. Pár hlášek je zábavných. A v neposlední řadě – smrt parním válcem (!) je kult jak hovado, o tom žádná.

Filmové kvality aby divák hledal lupou, to je snad nad slunce jasné. Herecké výkony jsou žalostné, snímek je plný nesmyslů jak v příběhu, tak i ve vlastní formě. Například jsem nepochopil dost náhodné střídání španělského a anglického jazyka. Jedna postava mluví anglicky, všichni ostatní španělsky a mezi sebou si rozumí, jako by se nechumelilo. Ale najdou se ale i momenty, kdy nějaká postava během stejné repliky řekne větu španělsky, větu anglicky, větu španělsky. Jednoduše úlet.

Killer Barbys (1996)

Ale právě díky tomu je „Killer Barbys“ tak zábavný škvár. Víte, jak se říká, že je něco tak špatné, až je to dobré? Tak tohle je přesně ten případ… akorát s tím rozdílem, že „Killer Barbys“ není dobré ani náhodou, vysoce zábavné však ano. Doporučení všem milovníkům špatného filmu!