Země: USA Rok vydání: 2013 Žánr: slasher / hixploitation Originální název: Texas Chainsaw 3D Český název: Texaský masakr motorovou pilou 3D Režie: John Luessenhop Hrají: Alexandra Daddario, Dan Yeager Hrací doba: 92 min

(Budou velké spoilery.)

V předešlém povídání o sérii „The Texas Chainsaw Massacre“ jsem se rozepisoval o tom, že remake z roku 2003 ukázal, že Leatherface stále může být finančně vitální. Díky čemuž také dostal pokračování (respektive prequel) „The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning“, které už ale komerční očekávání nenaplnilo. Film si sice na sebe vydělal, ale v kinech z diváků vytáhnul polovinu toho, co zvládnul jeho předchůdce. Společnost Platinum Dunes se tedy značky po dvou bijácích zbavila a pustila ji k vodě jako nepotřebnou.

S novým studiem ve hře došlo i na novou, v celé sérii již třetí kontinuitu (ponechme nyní stranou, že čtveřice snímků z takzvané původní kontinuity na sebe také navazuje dost pochybně). „Texas Chainsaw 3D“ – uvedené v prďáckém 3D, jak už název napovídá – přímo navazuje na původní „The Texas Chain Saw Massacre“ z roku 1974 a ignoruje všechny později natočené části série.

Svou návaznost na originál dává „Texas Chainsaw 3D“ hrdě najevo hned od počátku. Úvodní titulky se skládají z prostřihů z „The Texas Chain Saw Massacre“, na něž plynule naváže nový děj začínající okamžitě poté, co Sally v původním snímku unikla řádění kanibalské rodiny. Dle očekávání si události oné hrůzné noci nenechá pro sebe, takže příjezd policie k domu na sebe nenechá dlouho čekat. Doma se zatím sešel kompletní klan Sawyerů.

Na úvodní scéně je vidět velká snaha o fan service znalcům série. Svoje štěky si zde střihnou Gunnar Hansen (Leatherface v původním filmu, zde boss rodiny), John Dugan (děda Sawyer v originále i zde) nebo Bill Moseley (Chop Top z druhého dílu z roku 1986, zde jako Drayton Sawyer). Později sbírku hostovaček rozšíří i Marilyn Burns, představitelka Sally z originálu. Mnohem lépe by ale tvůrci udělali, kdyby radši věnovali větší péči scénáři a konzistenci s událostmi snímku, na nějž se rozhodli navazovat…

Na místo kromě šerifa dorazí i místní buranská smetánka, která vezme spravedlnost do svých rukou, dům Sawyerů zapálí a všechny rozstřílí na cucky. Unikne pouze Leatherface, jehož se ujme rodinná babička, a batole, jejž si za zády ostatních přisvojí jeden z buranů.

Posuneme o dlouhé roky kupředu a těžko říct kam přesně. Úvodní scéna se musí odehrávat roku 1973, ale vlastní děj „Texas Chainsaw 3D“ je poplatný době svého natočení, odehrává se v moderním období, postavy mají mobily a tak. Že by tedy 40 let? Jenže z batolete není čtyřicetiletá mamina, nýbrž sexy roštěnka krátce po dvacítce (Alexandra Daddario měla v době natáčení 25 let). Ostatní postavy taky o moc nezestárly. A sám Leatherface, jemuž by teoreticky mělo být dost přes 60 let, bezproblémově zvládá sprintovat s motorovkou. Dobrá forma na takový věk i na někoho, kdo měl žít desítky let schovaný ve sklepě, kde o něm nikdo nevěděl.

Dejme tomu, že tohle nechcete řešit a máte náladu jen na tupý krvavý výplach. Přesuňme se tedy k ději. Teď už dospělá sexy roštěnka Heather zdědí po bábě haciendu, takže si ji jede s partičkou kámošů převzít. Akorát neví, že s barákem podědila i svého zaostalého bratrance Koženoksichta ve sklepě. Asi tušíte, co bude následovat: Leatherface si na návštěvnících smlsne a kvalitně jim odjebe dekel, jak se na pořádného Leatherface sluší a patří. Tahle pasáž, v níž legendární vrahoun koná své dílo, je nejzajímavější a nejpovedenější částí „Texas Chainsaw 3D“.

Jenže ono se to ještě celé zamotá. Heather unikne a Leatherface ji pronásleduje na pouť, takže jeho existence přestane být tajemstvím. Místní starosta, jenž kdysi vedl lynč na klan Sawyerů, tohle samozřejmě neslyší rád, sesbírá staré kumpány a bude chtít dodělat to, co před čtyřiceti (nebo kolika ty vole) lety začal.

Naprosto zásadní problém „Texas Chainsaw 3D“ ale netkví ani tak v samotné myšlence, nýbrž v donebevolající scénáristické impotenci. O časových nesrovnalostech už jsme hovořili, ale s nimi to teprve začíná, zdaleka nekončí. Snímek vrší jednu píčovinu za druhou a sám sobě si pod sebou řeže větev. Jestli jsem třeba o některých minulých dílech prohlásil, že jsou prostoduché, tak sedmý přírůstek do série tenhle pojem dotahuje ještě mnohem dál. Vůbec nerozumím tomu, jak někdo mohl podobný scénář odklepnout s tím, že tohle vypadá slibně, tak pojďme točit.

Kromě časových chyb jsou zde ještě tři velké problémy. Prvním jsou regulérní plot holes. Na rodinu Sawyerů proběhne lynč, při němž burani upálí a zastřelí spoustu lidí, ale nikdo za to nenese zodpovědnost, přestože šerif stojí hned vedle. Vůdce rozvášněného davu se navíc stane starostou. A jestli má starosta takovou pifku na celou rodinu Sawyerů (nikdo přece nechce, aby se tahle historie vynesla na světlo… co na tom, že všechno bylo i v novinách včetně fotky všech lynčujících hrdinů), tak proč mu za všechny ty roky nevadila ona babička, v jejímž sklepě náhodou Leatherface přežíval. O Koženoksichtovi se navíc dozvěděl i notář spravující dědictví babky… proč neměl problém s tím, že jeho klientka má ve sklepě sériového vraha, a neřešil to? Ani nemluvím o postavách, které beze slova a bez vysvětlení zmizí z děje, protože už jich pro další scény není třeba (policista / syn starosty).

Za druhý velký kiks považuji nekonzistence s původním „The Texas Chain Saw Massacre“ – podle mě zásadní nedostatek, když si snímek zdánlivě tak hrdě stojí za svou návazností na letitou klasiku. Vezměte si například postavu Draytona Sawyera. V originále to byl starší bratr Leatherface, kdežto tady z něj udělali jeho otce. Dcerou Draytona je také matka Heather, což znamená, že sklepní Jedidiah Sawyer je jejím strýcem, nikoliv bratrancem, jak ve filmu nejednou zazní. Policie navíc na začátku filmu požaduje jen vydání samotného motorového bouráka, ale Sally, jež jedničku přežila, přece musela všem říct i o tom, že se na jejím trýznění podílel také Drayton a že o všem věděl. A zbytku široké rodiny nevadilo, že se v tom baráku nacházejí lidské ostatky, dekorace z kostí a podobné laskominy? Možná v tom jeli všichni, ale na tom začátku se tváří, že je to nijak netankuje, víš jak.

Do třetice pak musím pohejtit chování postav, jejichž demence jde daleko za obligátní a tolerovatelné hloupé chování v hororech. Leatherface například krutě zmasakruje všechny kámoše Heather, ale ona přesto nakonec nemá problém se se svým bratrancem (strejdou?) skamarádit, jako kdyby úplně zapomněla na to, že jí frajer sejmul přítele, kámošku a další lidi z party. Podobně nepochopitelné mi přišlo i smýšlení šerifa. Na začátku se před jeho očima odehraje veřejný lynč a nikdo ze zúčastněných nenese následky. Na konci se přímo před jeho očima odehrávají vraždy a on nad tím mávne rukou nechá pachatele odejít domů. To snad i šerif z remakové kontinuity dokázal lépe plnit svoji funkci.

Jistě, série „The Texas Chainsaw Massacre“ a vyvražďovačky obecně nejsou záležitostmi, od nichž by měl divák očekávat podněty pro dlouhé hodiny přemýšlení. Když to trochu přeženu, děj nebo snad i náznaky nějaké myšlenky v takových případech slouží jako lepidlo mezi tím, o čem by měl horor primárně být (strach, napětí, gore… vyberte si). Jenže i to lepidlo musí dávat nějaký základní smysl, respektive nesmí být tak debilní, aby to člověka sralo natolik, aby i přes vypnutý mozek nevnímal nic jiného. „Texas Chainsaw 3D“ v tomto ohledu krutě selhává.

Celé to zamrzí o to víc, že v těch hororových momentech „Texas Chainsaw 3D“ není skrz naskrz jalové a mohlo by fungovat, kdybych mezi neustálými facepalmy stíhal ten biják sledovat. I po krvavé stránce snímek docela ujde, byť některé efekty jsou nechutně digitální (úvodní táborák v domě Sawyerů, smrt starosty), a stárnoucí Leatherface v podání Dana Yeagera mi taky přišel v pořádku. Dokud si ale tvůrci nedokážou pohlídat naprosto elementární záležitosti a předpokládají, že divák nemá vyšší IQ než sám Leatherface, nedá se svítit…

---