Země: Kanada / Velká Británie Rok vydání: 1996 Žánr: action thriller Originální název: Silent Trigger Český název: Pohyblivý terč Režie: Russell Mulcahy Hrají: Dolph Lundgren, Gina Bellman Hrací doba: 90 min

(Budou spoilery.)

Švédský bijec Dolph Lundgren nepochybně patří mezi známé akční hvězdy konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Paradoxně ale na rozdíl od svých kolegů jako Schwrazenegger, Stallone, Van Damme, Seagal a dalších nemá na svém kontě žádný skutečně dobrý nebo alespoň kultovní snímek, v němž by zazářil v hlavní roli jako velký akční hrdina. Asi nejblíže k nějakému statusu mají „Rocky IV“ a „Universal Soldier“, ale v obou hrál Dolph záporaky a nebyl za hlavní hvězdu. Na rozdíl od svých akčních souputníků se tedy tenhle urostlý Švéd „udělal“ na čistokrevných béčkách a spíš průměrných filmech.

Kanadský počin „Silent Trigger“ přišel v době, kdy už byl akční žánr na ústupu a jeho zlatá éra pryč. Možná i díky tomu nejde o příliš akční snímek, ačkoliv byste to od zářezu s Lundgrenem v hlavní roli asi čekali a ačkoliv je tak běžně uváděn. Akce nicméně v „Silent Trigger“ není mnoho, film je spíš komorní a žánrově převažuje thriller.

Dolph Lundgren tu hraje elitního odstřelovače, jenž pracuje pro nějakou agenturu, o níž se ale v celém filmu nic nedozvíte. Stejně jako se ani nedozvíte jména hlavních postav, ani koho a proč že to mají odstřelovat, prostě nic. Jak jsem si později přečetl, má se jednat o umělecký záměr, aby byl „posílen abstraktní existenciální aspekt“ snímku. Haha, takový kecy. Furt je to béčko, tak se ani nesnažte si o tom myslet cokoliv jiného. Nějaká ambice tam možná byla, ale vzhledem ke zpracování nehraje jakoukoliv roli. I když pro zajímavost můžeme zmínit, že scénárista Sergio Altieri později z tématu vykřesal knižní trilogii, takže potenciál tam asi byl.

„Silent Trigger“ plyne ve dvou časových rovinách, které se navzájem prolínají. Ta současná se odehrává na omezené ploše opuštěného rozestavěného mrakodrapu, kde jsou jen dva hlídači. V jeho nejvyšším patře se má sejít sniper (Lundgren) a jeho spotter (Gina Bellman) a připravit se na ráno, kdy po nedalekém mostě pojede jejich cíl. Tahle akce ale nebude tak rutinní, a to hned z několika důvodů. Jeden z hlídačů je totiž solidní nafetované čuně, které dostalo eminentní chuť se spářit se sličnou spotterkou. Ať už po dobrém nebo po zlém. Druhým velkým důvodem je, že sniper tu vidí příležitost se ze spolupráce s agenturou vyvlíknout (jak na to přišel, proč zrovna teď a proč tam na konci zničehonic vletí komando si to s ním vyříkat, na to se mě kurva neptejte, protože ten film to nijak nevysvětlí). A za třetí – snipera a spottera spojuje dávná minulost, přičemž právě nyní se po letech opět sešli dohromady. Mají si spolu co vyříkat a nemusejí si navzájem úplně věřit.

Onen vztah dvou hlavních postav průběžně dovysvětluje druhá linka z minulosti a z jiné akce, kde se setkal ten samý odstřelovač a ta samá spotterka, akorát s tím rozdílem, že ona tehdy byla zelenáč na své první misi. A ta mise se krutě zvrtne. Následuje úprk a boj o holý život, na jehož konci se oba nerozejdou zrovna v dobrém.

Když to takhle píšu, tak ono vlastně nezní zas až tak vylízaně a nechronologický způsob vyprávění má svoje kouzlo. Problém nicméně tkví v tom, že „Silent Trigger“, jak už několikrát padlo, hromadu věcí vůbec nedovysvětluje, takže v té příběhové rovině prakticky nefunguje. Akční finálová přestřelka s komandem navíc moc nedává smysl a skoro to vypadá, jako kdyby tam byla, jen aby tam byla. Ke zbytku filmu, v němž největší akci představuje pěstní férovka s nafetovaným dozorcem (ten je jen tak mimochodem v podání Christophera Heyerdahla možná nejlepší na celém bijáku), se příliš nehodí. Většina „Silent Trigger“ se jednoduše nese spíš v komornějším duchu, což by ale v zásadě nemuselo vadit, protože práce odstřelovače nakonec nemá být o kosení padouchů po desítkách. Od toho tu máme Johna Jamese Ramba, Johna Matrixe a další podobné kabrňáky.

„Silent Trigger“ úplně nesluší ani televizní look. Kdybych si to nepřečetl, tak by mě ani nenapadlo, že snímek svého času běžel i v kinech. Spíš budí dojem něčeho, na co můžete narazit na českých televizních stanicích ve dvě ráno a s příšerným dabingem, kde končí polovina podobných takhle zapomenutých a nevýrazných filmů.

„Silent Trigger“ nakonec vidím trochu rozporuplně. Očekával jsem akční béčko a dostal jsem trochu něco jiného. Jistý potenciál by to mělo, ale zápory veškeré ambice zabíjejí a táhnou to k šedivému průměru. Na jedno podívání se „Silent Trigger“ dá, ale určitě nejde o nic zásadního, na co byste se teď hned museli jít koukat. Neurazí, nenadchne, zanedlouho se vypaří.