Země: Japonsko Rok vydání: 1994 Žánr: action sci-fi Originální název: ゼイラム2 Režie: Keita Amemiya Hrají: Yûko Moriyama, Kunihiro Ida, Yukijirô Hotaru Hrací doba: 107 min

(Budou spoilery.)

V recenzi na polozapomenuté japonské akční sci-fi „Zeiramu“ jsem vyhrožoval, že se tu někdy objeví také povídání o jeho pokračování. No, a protože nejsem hovado, nebo přinejmenším ne až takové, abych něco sliboval a pak na to hodil fekál, tak přichází recenze i na „Zeiramu 2“. Ale nebudu vám kecat – ty sliby se plní lehce, když jde o sepsání dojmů z takového bijáku.

Druhý díl na svého předchůdce přímo navazuje. Občas se stává, že dvojky a další pokračování s původním snímkem nemají nic společného a jedná se jen o parazitování na jméně. Mezi tyhle případy „Zeiramu 2“ naštěstí nepatří. Ve druhém filmu se vracejí všechny hlavní postavy, tedy duo intergalaktických lovců odměn Iria a Bob a s nimi i dvojice pomatených elektrikářů Teppei a Kamiya. A samozřejmě nemůže chybět ani sám Zeiram, tedy svinsky silná obludná kunda, která našim hrdinům opět kvalitně zavaří.

Iria a Bob si po dobré zkušenosti se Zemí udělali svou hlavní základnu právě tady, usadili se na férovku ve velkém městě v jedné opuštěné budově. Aktuálně jdou ještě s jedním kolegou lovcem po vzácném prastarém artefaktu, jenž může zároveň sloužit jako transportní zařízení (což bude samozřejmě důležité). Artefakt se podaří získat, i když u toho lovci pořádně naserou jeho původního majitele, jímž je nějaký nazelenalý čaroděj.

Věci se nicméně začnou komplikovat. Kolega lovec se ukáže být jako svině, jenž sám prahne po artefaktu, aby jej mohl prodat. Zničí teleport, aby se Iria nemohla vrátit z další mise, málem zničí i Boba a ještě unese Teppeie, který náhodou zjistí, že jejich intergalaktičtí kamarádi jsou zpátky na Zemi. Iriu navíc na misi dostihne zmiňovaný zelený čaroděj s menší armádou a hodlá se mstít.

Ve zdánlivě prohrané bitvě pomůže umělá obluda s biologickou částí, což má být předpokládám právě ten Zeiram. Jedna z obětí ovšem na živého červíka flusne ve smrtelné agónii krev, což v něm vzbudí chuť sejmout všechno a všechny. Vytvoří umělou kopii oblasti, tzv. zónu (objevila se už v jedničce), v níž se teď nacházejí dva lovci a Teppei (později se do ní dostane také Kamiya), a pak už to jede. Následuje hned několik konfrontací se Zeiramem případně jeho hnusákem (vyzvrací si pomocníka – takového zmutovaného čokla z pekla) nebo jeho zbraněmi. Do toho se zóna začne pomalu bortit, takže čas najít teleportovací zařízení a zdrhnout se rychle krátí.

Také „Zeiramu 2“ je v jádru béčko jako řemen, ale v tom nejlepším slova smyslu. I když v tomhle případě to může být pro někoho ještě víc nesnesitelné kvůli charakteristickému japonskému přehrávání a místy i praštěnému humoru (oba elektrikáři znovu lehce otravní), které jsou pro filmy ze Země vycházejícího slunce typické. „Zeiramu 2“ se ovšem může pochlubit také řádkou kladů, díky nimž za vidění stojí, přestože se jedná o trochu obskurní a ne pohodlně sehnatelnou záležitost.

Tentokrát sice nejde o takové překvapení jako v případě jedničky, od níž jsem nic moc nečekal, ale i u „Zeiramu 2“ platí, že akční sekvence jsou výborné. Na to, o jak zapadlé záležitosti se tu bavíme, jsou akční scény překvapivě kvalitní, dynamické a dobře natočené. Navíc se jich najde docela dost. Ani si nemyslím, že by byly nějak levné, protože tam často něco vybuchuje a výsledek nějak ošuleně rozhodně nepůsobí.

Potěší také masky. Bitka s robotickým sci-fi zmetkem je vždycky zábavnější než normální bitka, to dá rozum. A ani v tomhle případě „Zeiramu 2“ nezklame a nabízí dobrou podívanou (dokonce i s trochou krve), byť musím dodat, že v jedničce těch příšerek bylo víc. Neměl jsem však pocit, že by mi v tomto ohledu něco chybělo a nedostal jsem dostatečný nášup. Vynechat nemůžu ani herečku Yûko Moriyama v hlavní roli, díky níž je nejdůležitější postava Iria fest sympatická, pohledná a v přiléhavém futuristickém brnění jí to dost sekne.

Samozřejmě je pravda, že „Zeiramu 2“ oproti jedničce moc velký posun nepřináší. Vlastně prakticky žádný, protože v konečném důsledku jde prakticky jen o variaci toho, co předvedl už první díl. V tomhle případě mi to však vůbec nevadilo a bavil jsem se opravdu dobře, jelikož se podařilo zachovat všechny klady. Absence dalšího pokračování mi nicméně nevadí, protože dva chody mi docela stačily a třetí variaci už bych nepotřeboval. Kdo však nemá dost a chtěl by další příběhy s Iriou, existuje ještě šestidílné OVA z roku 1993, které slouží jako prequel k jedničce.