Země: Itálie Žánr: death metal Datum vydání: 20.9.2014 Label: Drown Within Records Hodnocení: 3/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Grind on the Road

Emrevoid je čtyřčlenná italská kapela, v jejíž desetileté historii dosud najdeme jedno dlouhohrající album a jedno EP, které je předmětem dnešní minirecenze. “Riverso” může na první poslech znít jako obyčejný tuctový death metal. Při druhém poslechu to bude stále obyčejný tuctový death metal, stejně jako při poslechu třetím a čtvrtém. Pokud byste se snad tázali, zda dvojciferný počet poslechů pomůže odhalit skrytá zákoutí tohoto krátkého počinu, můžu vás ujistit, že nepomůže. “Riverso” je totiž obyčejný tuctový death metal.

No dobře, trošku kecám, Italové svou hudbu totiž lehce šmrncli black metalovým nádechem a to se cení, ovšem na tuctovosti to počinu neubírá mnohé. Přitom formálně není na “Riverso” nic špatného. V krystalicky čistém zvuku kapela od první minuty drtí kosti naprosto ukázkovým způsobem. Nebojí se občas mírně zvolnit, hlas zpěváka není monotónně kolovrátkový a některé riffy jsou dokonce poměrně dobře zapamatovatelné. Přesto však mě poslech “Riverso” prostě ukrutně nebaví.

Předně je tu zvuk kytar, lépe řečeno jedné ze dvou kytarových stop, která má posluchačům jistě připomenout zvuk Meshuggah, k tomu jí chybí ovšem skladatelská kvalita. Naopak basa zní poměrně dobře, bohužel ze stínu kytar vystoupí jen naprosto výjimečně. Prvních pět skladeb kolem vás proletí ani nevíte jak a jediné, co vám zůstane v paměti je, že “Mostro” měla jen minutu a půl a byla o chloupek agresivnější a přímočařejší než skladby ostatní.

Ani závěrečná “Hic et Nunc” zdánlivě nic nemění, alespoň ne ve své první polovině. Až v závěru však přijde nejvýraznější a nejzábavnější moment alba, v němž kapela udrží více než minutu jednu melodii, kterou plynule stupňuje, zatímco vokály přejdou z hlubokého growlu blíže k vyšším polohám. V úplném závěru, kdy jsou Emrevoid nejdál od death metalu, konečně slyším něco, co se mi líbí a co bych si pustil znova. Bohužel, v polovině poslední písně je už poněkud pozdě.