Země: Itálie Žánr: power metal Datum vydání: 23.4.2013 Label: Scarlet Records Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Scarlet Records

Uznejte sami – v podstatě neznámá power metalová kapela, která vydává sedmé koncepční album v řadě, to zavání průserem galaktických rozměrů. Na italské Kaledon tohle sedí naprosto přesně, takže když jsem zjistil, že to není až taková tragédie, byl jsem dost překvapený. Netuším, jak se to povedlo, ale Kaledon nějak zvládli namíchat naivně epický power metal, klišovité vokály a plytký fantasy námět, aby to fungovalo.

“Altor: The King’s Blacksmith” je vážně klišé v každém ohledu. Dominují mu nebesky rozmáchlé melodie, většinou nakažlivě optimistická nálada a i ten koncept by šel jen stěží nahradit něčím, co je více – angličtina pro to má krásný výraz – cheesy. Jenže tohle všechno jsou jenom povrchní znaky, co mohou samotnou hudbu tak maximálně katalogizovat, nikoli analyzovat, a důvod, proč desku nemám v úmyslu poslat do pekel, leží právě v té analytické části. Kaledon totiž vzali všechny ty vyjmenované atributy a obratným řemeslem je proměnili v něco, co je s trochou shovívavosti vlastně docela slušné. Ačkoli tu dominují klávesy, kytary znějí celkem zajímavě a rozhodně nejde jen o tupou hoblovačku. Melodie jsou sice dost sluníčkové, ale mají dostatek přitažlivosti na to, aby to posluchač nějak překousl. Vokály v harmoniích znějí trochu divně, ale jsou intonačně precizní a nakonec se k tomu všemu hodí. Deska jako celek pak docela příjemně odsýpá a až na stupidní baladu “Lilibeth” a zbytečnou závěrečnou “A Dark Prison” se překvapivě příjemně poslouchá.

Nemůžu si pomoct, ale Kaledon složili z toho, co na klasickém devadesátkovém fantasy power metalu opravdu nesnáším, nečekaně sympatickou desku, kterou díky své nátuře může kdekdo pojmout nejen za guilty pleasure, ale možná i za něco víc. Ta guilty pleasure ostatně ani není moc na místě, protože ono to v jádru opravdu není špatné. Ukamenujte mě, ale prostě se mi to líbí.