Země: Chile Žánr: doom metal Datum vydání: 30.8.2010 Label: Season of Mist Hodnocení: Seda – 7/10 H. – 7/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Svými prvními dvěma deskami si Mar de Grises vytvořili poměrně slušné jméno a začali být vyhledávaným zbožím všech doomařů. Není tedy divu, že s nimi na vydání “Streams Inwards” podepsali samotní Season of Mist. Doposud působili u menší nahrávací společnosti Firebox, která má svůj domov ve Finsku. Díky Firebox se v podstatě dostali do Evropy, do té doby byli známí jen v domácím Chile, přesto si je společnost vzala pod svá křídla. A díky tomuto tahu mohli začít dobývat Evropu. Momentálně kapela opět projíždí starým kontinentem, a pokud by někdo měl zájem, představí se i v Praze. Konkrétně zahrají 5. prosince společně ještě se Swallow the Sun a Sólstafir.

Mar de Grises přidali jednu zásadní změnu, a to, že do své hudby zapracovali trošku více progresivity, která je hned poznat. Co se týče písní, tak skvělé jsou zejména první tři, “Starmaker”, “Shining Human Skin a “The Bell and the Solar Gust”. Výborný doom metal s melodickými riffy, klávesy v pozadí skvěle přidělávají atmosféru. Zejména druhá jmenovaná – to je bezpochyby nejlepší věc na desce. Mít takovýhle songů deset, je to album století (smích). Po nich už ale začíná být “Streams Inwards” trošku nudnější, je tu “Spectral Ocean”, což je tříminutová píseň bez zpěvu. Vyskytují se tu jen klávesy a trošku elektronické hudby, bezpochyby je to zajímavý výtvor, po úvodu desky tomu ale přece jen něco chybí. Ještě “Sensing the New Orbit” je vlastně na stejné úrovni, po ní už se ale dostane hudba do trošku jiné úrovně (bohužel horší). V šesté “Catatonic North” se výrazně zpomalí, jednoduchá kytara a čistý zpěv. Po chvilkách tu sice growl je, stále je to ale stejně pomalé. Nevím, tenhle song se mi prostě vůbec nelíbí. Ani následující dvě, “Knotted Delirium” a “A Sea of Dead Comets”, mě jinak nezaujaly. Po skvělém začátku, který byl rychlý a nekompromisní, se mi nezamlouvají pomalé a temné songy. V “Knotted Delirium” se to aspoň ke konci rozjede, přesto to nezachraní, a tak výborný potenciál ze začátku zůstavá nedotažený.

Výborný rozjezd a slabší konec. Určitě jsou to bezpochyby kvalitní kousky, mně se ale vůbec nezamlouvají. Líbil se mi styl ze začátku, u kterého bych zůstal až do finiše alba. Přesto se ale jedná o velice kvalitní počin a to znamená, že žádná ze tří desek od těchto Chilanů není špatná. Všechny mají svou kvalitu a očekávám, že z Mar de Grises může být za pár let stejný kult jako dneska třeba z My Dying Bride. Je to ale přece jen ještě dlouhá cesta, při své kvalitě bych si ale na ně i vsadil. A ještě něco – “Shining Human Skin” je od teďka novou hymnou kapely!

Další názory

Těžko by kdo mohl čekat, že v Jižní Americe, která je známá spíše jako líheň toho nejbrutálnějšího death metalu a “nejzlejšího” black metalu, bude někdo dělat také výborný doom metal. I když jeho snad jediným v Evropě obecně známým zástupcem jsou právě Mar de Grises, kteří doom metal obohatili o kousek jakési zasněnosti a melancholie spojené právě s místem jejich původu “na konci světa”. Na své čerstvé novince “Streams Inwards”, která je celkově třetí v pořadí, se kapela vydala směrem více do progresivnějších vod a oproti předchozím dvěma počinům je posun znatelný. Začátek, nebo spíš vlastně celá první polovina “Streams Inwards” se mi jeví opravdu skvěle, dobře budovanou atmosférou se doslova plýtvá a výsledek zní nádherně. Zvláště pak první tři kompozice “Starmaker”, “Shining Human Skin” a “The Bell and the Solar Gust” jsou vskutku úžasné. Čím déle však nahrávka plyne, tím více moje pozornost jaksi ochabuje, ačkoliv skladby z druhé poloviny “Streams Inwards” nejsou zdánlivě nikterak horší, a právě to je ten důvod, proč jsem se nakonec rozhodl “jen” pro 7/10. I tak se ale jedná o desku, která je hodna toho, aby si ji nejeden rozený doomař mohl zařadit do své sbírky.
H.