Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 22.4.2016 Label: Cimmerian Shade Recordings Hrací doba: 48:44 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR

Musím říct, že takováhle grafická podoba nahrávek, kdy kapely využívají renesanční obrazy, mě v black metalu docela baví. Američané Sarcoptes přesně tohle nabízejí na přebalu svého dlouhohrajícího debutu „Songs and Dances of Death“ a vlastně to využili i na svém pilotním ípku „Thanatos“ z roku 2013. Ačkoliv je pravda, že tohle není nic extra originálního… ostatně, stačí se podívat na „Thanatos“ – úplně stejný výřez obrazu „The Triumph of Death“ od Pietera Bruegela rozhodně nebyl použit prvně, viz třeba album „Buried“ od německých Pest. Pro pořádek ještě dodejme, že přebal „Songs and Dances of Death“ zase zdobí obraz „Death and the Miser“ od Hieronyma Bosche, jenž v téhle oblasti patří k nejvyužívanějším umělcům.

No, a aby toho náhodou nebylo málo, tak i název Sarcoptes je vlastně docela zajímavý. Jedná se totiž o latinský výraz pro zákožky, tedy druh roztočů. Není těžké vidět spojitost s tematickým laděním obrazů užívaných jako obaly, jelikož zákožka svrabová, jak už ostatně její název napovídá, způsobuje svrab (známý také jako – a teď pozor – sarkoptóza).

To je všechno samozřejmě hezké, ale si to řekněme na rovinu – v konečném důsledku to je, když to řeknu hodně blbě, trochu šumák, jak se kapela jmenuje a co má na obalu. Samozřejmě trochu s nadsázkou, protože mít zajímavou grafickou stránku je plus. Nicméně to hlavní, oč tu běží, je vlastní muzika. A v tomto ohledu Sarcoptes bohužel nijak zvlášť nevynikají. Neříkám, že je to echt sračka, skutečně „jen“ nevynikají, jsou průměrní, zapomenutelní… vlastně až nudní…

Zámořské duo hraje klávesový black metal, který se spíš než k bombastickým symfonickým zpívánkám blíží k devadesátkovému modelu subžánru. Proti tomu v zásadě nic. Akorát minulost nám z téhle muziky zanechala i mnohonásobně lepší věci a dokonce i dnes se najdou formace, jež tuhle formu black metalu oživují podstatně záživnějším způsobem. U Sarcoptes jednoduše postrádám silné nápady, které by mě skutečně a upřímně bavily, postrádám nějakou hutnější atmosféru, postrádám cokoliv, kvůli čemu bych měl potřebu se k „Songs and Dances of Death“ vracet.

Celá deska vlastně zní na jedno brdo, a i když jsem jí věnoval poměrně slušný počet poslechů a ten domácí úkol před recenzí jsem, dovolím si tvrdit, neodfláknul, pořád mi to celé zní strašně jednotvárně a vesměs nejsem schopen rozeznat jednotlivé písně mezi sebou. Něco takového samozřejmě lze za určitých okolností odpustit, ale vzhledem k tomu, že Sarcoptes nejsou machři ani co do tvorby atmosféry, tak tohle není ten případ.

„Songs and Dances of Death“ prostě nenabízí nic jiného než obyčejný stravitelnější black metal s klávesovým podmazem. Celé to postrádá výraznější chuť, vlastní ksicht, působivé momenty, cokoliv, co by člověka zaujalo. Poslouchat se to dá, ale pořád se bavíme maximálně o průměrné nahrávce, možná i o slabším průměru. Mě osobně tohle zámořské duo se svým debutem rozhodně nepřesvědčilo. Což je škoda, zdálky se to totiž tvářilo relativně zajímavě…