Země: USA Žánr: instrumental progressive post-metal Datum vydání: leden 2014 Label: Prosthetic Records Hodnocení: 8,5/10 Odkazy: facebook / bandcamp

Nahrávka s názvem “On the Steps of the Temple”, jež je dlouhohrajícím debutem a vlastně prvním jakýmkoliv vydaným počinem zámořského dua Tempel z Phoenixu v Arizoně, původně vyšla už v srpnu roku 2012 vlastním nákladem skupiny. Důvodem, proč tu tuhle desku vytahujeme až nyní po dvou letech od jejího vzniku, je letošní reedice, která již proběhla u relativně velkého labelu Prosthetic Records. Při poslechu “On the Steps of the Temple” se však vůbec nedivím, že po takovémhle materiálu podobný label skočil… spíš se divím, že to trvalo tak dlouho…

Tempel totiž nahráli tak skvělé album, že je až s podivem, že pochází od kapely, která doposud nic jiného nevydala a její členové dříve nikde nehráli… i když je zase pravda, že jim trvalo téměř deset let, než ten počin natočili, ale rozhodně se jim to vyplatilo, neboť výsledek stojí za to. Jak jste si již jistě všimli ve škatulce v hlavičce minirecenze, muzika Tempel je čistě instrumentální, což ovšem desce nijak neubírá na poutavosti. Kapela totiž ve svých dlouhých kompozicích buduje natolik uhrančivou atmosféru a přichází s natolik působivými nápady, že vám nějaký vokál vůbec chybět nebude.

Celá tahle těžko zařaditelná mozaika, kterou bychom hrubě mohli šoupnout někam do progresivního post-metalu, je totiž vystavěná tak promyšleně, že nemá sebemenší problém k posluchači promlouvat i beze slov. Nabízí množství opravdu úžasných pasáží, na něž sice narazíte v průběhu celé délky alba, nicméně já osobně bych asi nade všechny vypíchnul skladby “Rising from the Abyss” a “Avaritia”, z nichž zejména tu druhou jsem si vážně oblíbil. Nicméně i ten “zbytek” mezi těmi nejvrcholnějšími momenty v žádném případě není vata a pořád se jedná o skutečně výtečnou hudbu.

“On the Steps of the Temple” je jednoduše řečeno fantastická deska. Je pravda, že do úplné a naprosté geniality jí ještě cosi schází, ale to nic nemění na faktu, že v tom rozhodně ono pověstné “něco” je… něco, co u navoněných a přeprodukovaných kapel z Nuclear Blastu prostě nenajdete…