Země: United Kingdom Žánr: hardcore punk Datum vydání: 3.1.2020 Label: selfrelease Hrací doba: 09:15 Odkazy: bandcamp

Kapela jako The Annihilated asi nikoho moc nepřekvapí. Přesto ale stojí za zmínku. Tato čtveřice z Londýna hraje americký hardcore punk raných osmdesátých let, ale je v tom cítit i Británie tehdejší doby, tedy typický styl UK82. Hledat nějakou podobnost s dobovými představiteli není nic těžkého, lze slyšet například Necros, T.S.O.L., Ultra-Violent a především pak Negative Approach. Ostatně něco podobného tvořili někteří ze členů The Annihilated už v partičkách Arms Race nebo S.H.I.T..

Styl The Annihilated je tak postavený především na sžíravých riffech, úderné rytmice a agresivním vokálu. Borci se nesnaží o žádné vymýšlení kokotin a raději se zuby nehty drží toho už léty ověřeného. A jde jim to skvěle, protože jejich dosud jediné demíčko vydané na začátku letošního roku má rozhodně tah na bránu a zdejší skladby dokážou spolehlivě rozhýbat. Nejvíce mě bere spojená dvojička „Push Me Around / Abuse of Power“, což je jednoduše geniálně primitivní výplach a ztělesnění všeho, o čem hardcore je a vždycky byl. V tomhle stylu nelze chtít nic víc. Rychlejší otáčky The Annihilated zvládají parádně a jak ukazují v „Killing Me“, ani pomalejší tempo jim nedělá žádné problémy. Zní to naplno a autenticky. Devět minut materiálu tohoto dema uteče jako voda a jelikož nic dalšího zatím nemají, s radostí to tam naperu ještě jednou.

Zachycení původní esence hardcoru se jim daří skutečně přesně. Své dělá i kanální zvuk, který je v dnešní době i na demo dost špatný. Kdyby mi to někdo pustil a tvrdil, že je to zapomenutá kazeta z osmdesátého prvního, sežeru mu to i s navijákem. Jestli někdy dojde na regulérní studiovou nahrávku, k níž doufám dojde, bylo by dobré najít někoho, kdo tomu dá nějaký solidnější zvuk, ale s citem k tvorbě The Annihilated, protože tahle hudba by měla do jisté míry znít na hovno.

Hardcore punk bez příkras má i v dnešní době svoje opodstatnění a bylo by dobře, kdyby se mu opět začala věnovat větší pozornost. Dost se mluví o hardcorech, které přimíchávají, nebo lépe řečeno jsou přimíchávány do metalu, ať už thrashe nebo v poslední době zejména do black metalu. To je sice taky fajn a kolikrát to fakt jede, ale tahle přímá, natlakovaná podoba žánru, jakou představují právě třeba The Annihilated, má svoje nezaměnitelné kouzlo. Tím je řekl bych čirá pudová agrese, s níž se dá lehce ztotožnit právě pro svou jednoduchost. Někdy není potřeba to do něčeho ještě zabalovat a zasírat to špínou odjinud, když to zpřeráží žebra i samo o sobě. The Annihilated to zkrátka dělají dobře a baví to. Přitom si vystačí s absolutním základem.

Jestli už vás nebaví pořád dokola točit v prvním odstavci zmíněné klasiky a jim podobné, jsou The Annihilated dobrou alternativou. Z podobného ranku mohu ještě doporučit Android, Armor, Loose Nukes nebo české Vole. Prostě syrový hardcore, jenž se nemusí za nic skrývat a svoje myšlenky a náboj myslí vážně. The Annihilated si tak přidávám do zápisníčku kapel, které se vyplatí sledovat, a na případnou nahrávku se už teď moc těším.