Země: USA Žánr: gothic rock Datum vydání: 29.11.2019 Label: Southern Lord Records Hrací doba: 39:02 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Rarely Unable

The Wraith tvrdě jedou v takové té ověřené směsce post-punku a gothic rocku občas přepadávající ke své obskurnější odnoži, která se častuje přízviskem „death“. Kapela buduje na základě, který v osmdesátkách představili třeba Killing Joke nebo The Sound. Materiál tedy staví na svižných a strohých bicích, živelné base a tenkém metalickém kytarovém tónu. Temnější atmosféra poté připomíná skupiny jako Christian Death a Samhain.

Na „Gloom Ballet“ jsem se těšil hlavně proto, že The Wraith na předchozím EP „Shadow Flag“ hráli tenhle ověřený a vlastně už trochu otřepaný mix skoro až s crust/punkovým drivem, který ho z potenciální fádnosti vyzdvihával. „Gloom Ballet“ ale bohužel podobným tahem na bránu nedisponuje. Ozvěny náboje EP tady jsou. Stejná síla je však rozprostřena v dlouhohrajícím formátu, a z toho důvodu desku skoro vůbec netáhne. Celý materiál proto padá do totální šedi.

The Wraith se přitom nedá upřít, že hrát umí. Zmíněného žánru využívají naplno – hrají si s rytmikou, náladami i kytarovými aranžemi. Syntezátory jsou voleny vhodně a hlavní linku zbytečně nepřebíjejí. Vokál rovněž ctí nastolená žánrová pravidla. Sem tam se ozve nějaké to úplně debilní ženské sténání, ale s ohledem k goth-rockové apriorní patetičnosti se to dá skousnout (horší už to je při zbytečném smyččovo-pianovém „Interlude“). Problém spíše tkví v tom, že z kapely jako takové tu není vlastně vůbec nic. Žádná přidaná hodnota. Proto „Gloom Ballet“ v závěru vyznívá zpátečnicky. Dokonce do takové míry, že zásadní kapely, které na konci sedmdesátých let žánr formovaly, působí nápaditěji; jak dnes, tak i ve svých začátcích.

Lze namítat, že se The Wraith o žádnou inovativnost nesnaží a že to ani nikde netvrdí. Takový argument by se dal nejspíše uznat. Neospravedlní však fakt, že „Gloom Ballet“ prostě nebaví. Kapelu lze v tomto ohledu porovnat například s Grave Pleasures (tehdejší Beastmilk), kteří rovněž o aktualizaci žánru neusilují, ale díky téměř hmatatelnému drivu dokážou zacloumat i náročnějšími posluchači.

„Gloom Ballet“ je prostě nuda. Takhle nějak by nejspíše zněla goth-rocková deska, kdyby ji nahráli Coldplay. Není tady žádná stopa ksichtu nebo koulí. Ortodoxnímu gotickému puristovi deska možná na chvíli učaruje. Po pár rotacích ale nejspíš přepne na některé z řady svéráznějších žánrových kolegů jako jsou Deth Crux, Nox Novacula nebo třeba Devil Master.