Země: Francie Žánr: medieval black metal Datum vydání: 3.11.2017 Label: Six Raw Records Tracklist: 01. Les ruines du castel 02. La sentinelle du Rhin 03. Im Nebel 04. Il neige sur l’Eltz 05. Geisterfels 06. Der Tod und die schwarze Gräfin 07. La chapelle recousue 08. Puis vint la chute Hrací doba: 66:66 Odkazy: facebook / bandcamp

Osobně si myslím, že black metal a středověká atmosféra jdou k sobě. Netvrdím, že jde o tu ultimátní formu black metalu, která by měla představovat tu nejideálnější podobu žánru, to zcela jistě ne. Jsem nicméně přesvědčen, že tu je prostor, aby taková odnož na scéně žila, a to smysluplně, nikoliv pouze přežívala. O to víc mě mrzí současná situace, která se v mých očích blíží spíš tomu druhému případu.

Pár kapel existuje, ale marně mezi nimi hledám takovou, která by dokázala spojit medieval náladu s black metalem do celku, jaký bych si představoval. Bez kýče, bez tupých halekaček, skladatelsky zajímavě, s podmanivou atmosférou… jednoduše tak, aby si z toho člověk mohl opravdu sednout na prdel a chtěl se k tomu vracet i zpětně a opakovaně. Žádnou takovou, která by v současnosti hrála, neznám, tudíž případné tipy v komentářích uvítám. Pro mě osobně ideál takového spojení stále představují určité nahrávky rakouských Abigor z devadesátých let, po nichž už jsem nenašel nikoho, kdo by se k nim kvalitou dokázal přiblížit.

Jak se nicméně říkává: naděje umírá poslední. Rád tedy nějaké ty medieval blackmetalové formace zkouším a doufám, že konečně narazím na něco, co by mě výrazněji zaujalo. Se stejnou motivací jsem se nakonec pustil i do poslechu „La névrose de la pierre“, debutového alba francouzské kapely Geisterfels.

Ze známějších ksichtů zde najdeme Aldébarana z Darkenhöld (dříve též Ysengrin), jenž obstarává veškeré nástroje, a zpěváka Aharona z Griffon (možná jste kapelu zaznamenali díky čerstvému splitku „Atra musica“ právě s Darkenhöld, které vyšlo u Les acteurs de l’ombre Productions). Mám však dojem – i když třeba nemusí být správný – že hlavní postavou Geisterfels bude Nebel. Té sice není připisován žádný nástroj ani zpěv, ale dle dostupných informací má na starosti komponování a texty, což mi u hudebního díla přijde jako ta stěžejní činnost.

„La névrose de la pierre“ se může pochlubit hezkou obálkou i celkovou grafikou, která je vesměs přesně taková, jakou bych od podobně laděného black metalu očekával a vlastně i chtěl. První dojmy se tedy tváří dost pozitivně a nic nebrání tomu, aby chtěl člověk zjistit, co přesně že to Geisterfels spíchli za muziku. Bohužel ale musím říct, že v tomto ohledu, který je v konečném důsledku ten nejdůležitější, mě „La névrose de la pierre“ zrovna dvakrát nepřesvědčilo. Spíš naopak.

Nebudeme chodit kolem horké kaše. „La névrose de la pierre“ je prostě průměr jak hovado. Tak průměrovatý a nezáživný průměr, až je to vlastně podprůměr. Co do hudební stránky ta deska nenabízí zhola nic zajímavého. Uspokojit vás dokáže leda tak v tom případě, že byste zrovna zatoužili po zcela neobjevném a nudném cvičení na téma devadesátkového black metalu. Nemám vůbec nic proti zpátečnickým albům, kór v black metalu, kde různé zatuchliny dokážou nadchnout, kór v metalu obecně, který mocně čerpá a vždycky čerpal i z nostalgického faktoru. I to retro se ale musí umět a potřebujete k němu talent, aby to za něco skutečně stálo. Když onen pověstný zápal schází, zbude jen dojem zastydlé záležitosti, s jejímž nahráváním se nikdo nemusel obtěžovat, což je naneštěstí přesně případ „La névrose de la pierre“.

Netvrdím, že se ta placka nedá vůbec poslouchat. Vždyť s nadsázkou řečeno, poslouchat se dá teoreticky všechno. Nevidím nicméně jediný důvod, proč bych měl „La névrose de la pierre“ komukoliv z vás doporučit, poněvadž tam není prostě nic. Ani ta medieval atmosféra tam prakticky není, nejsou tu žádné výrazné riffy, dobře vystavěné melodie nebo jednoduše jenom poutavě vymyšlené skladby. Celé je to takové prázdné.

Jak vidno, Geisterfels mé pátrání po skutečně kvalitním medieval black metalu neukončili. Stále věřím a doufám, že tohle hledání nekonečné nebude… Geisterfels už z toho ovšem vynechám, což se s největší pravděpodobností bude týkat i jejich případných budoucích nahrávek.