Země: international Žánr: tribal / dark ambient Datum vydání: 6.3.2020 Label: Umbra Dei Tracklist: 01. The Bones Have Been Cast 02. Walpurgisnacht 03. Gorgona 04. Vaa’as 05. Citadel of Submersion 06. Moss and Stone 07. Encircling Vultures 08. Grave Monologue 09. Cage à Pilori Hrací doba: 42:09 Odkazy: facebook / bandcamp

Mezinárodní formaci Adaestuo jsme tu v jejích počátcích udělali pěkný hype. Nemyslím si ovšem, že by se tak stalo nezaslouženě. Pilotní minialbum „Tacent semitae“ bylo super a první dlouhohrající deska „Krew za krew“ taktéž. Víc asi není co řešit. Jednoduše se jednalo o výstavní black metal se silnou evokativní aurou a schopností hluboce uhranout. Nebudu přehánět, když prohlásím, že Adaestuo patří k nejzajímavějším seskupením, která se v poslední (přibližně) pětiletce na poli black metalu objevila.

Vysoká úroveň hudební produkce Adaestuo samozřejmě svou logiku má, poněvadž za formací nestojí žádní nazdárci. O instrumentální stránku se stará VJS (Nightbringer, Vaeok, Demoncy, Sargeist, Incursus) a P. E. Packain (ex-Horna, ex-Sargeist, ex-Saturnian Mist). Tyhle dva s vokálem doplňuje Hekte Zaren, jež má kromě skvělé sólové desky na kontě také četná hostování u mnohých metalových skupin, mezi nimiž nechybí jména jako Abigor, Non opus dei nebo Gnaw Their Tongues.

Navzdory tomu všemu jsme druhý řadový titul Adaestuo trochu opominuli. To mně osobně přišla škoda, jelikož „Manalan virrat“ nepochybně také patří k velice zajímavým počinům. Proto jsem se rozhodl se k němu vrátit i tři čtvrtě roku po jeho vydání, protože si myslím, že si zde svou recenzi zaslouží. Pokud Adaestuo neznáte, měli byste to vzít jako pozvání k poslechu jejich tvorby (jakkoliv zůstává otázkou, nakolik je „Manalan virrat“ vhodným vstupním bodem… začít ale můžete klidně od předešlých nahrávek). Pokud Adaestuo znáte z dřívějších počinů, ale „Manalan virrat“ jste minuli, berte to jako připomínku, že i tohle za poslech stojí. A nakonec – pokud Adaestuo znáte a máte prostudovaný i letošní počin, můžete to po takové době vzít jako důvod desku opět vložit do přehrávače.

Odklon oproti „Tacent semitae“ a „Krew za krew“ je na „Manalan virrat“ na první poslech zřetelný. Starší věci se daly vnímat primárně jako blackmetalové. „Manalan virrat“ prozkoumává jiná hudební zákoutí a vydává se na pole experimentu, dark ambientu a tribal hudby.

Stejně tak se ale nelze tvářit, že by nahrávka v takovém duchu šokovala. Navzdory tomu, že o Adaestuo doposud mluvíme jako o blackmetalové kapele, i tahle složka u nich měla výrazný prostor již od prvního vydání. Určitě se dá tedy bezpečně prohlásit, že „Manalan virrat“ zhruba navazuje na styl předestřený skladbami „Cicatrices plexae“ a „Tacent semitae“ z úvodního EP a „Transcendental“, „Subterranean Fire“, „Escaine“ a „Krew za krew“ z první řadovky.

Diskutovat o tom, jestli se „Manalan virrat“ povedlo, nemá moc cenu. Adaestuo již na předešlých titulech dost jasně předvedli, že jim nečiní problém stvořit uhrančivou muziku s výtečnou atmosférou, a to včetně písní zmiňovaných v minulém odstavci. Bylo by tedy překvapivé, kdyby „Manalan virrat“ selhalo. No, rozhodně neselhává.

Prskání superlativ si nicméně protentokrát můžeme odpustit – postačí, když prohlásím, že „Manalan virrat“ si výraznou pochvalu rozhodně zaslouží. Zbytek si jistě dokážete domyslet sami, a jestli ne, tak se přesvědčte v přiloženém přehrávači a uvidíte sami. Namísto toho bych spíš zmínil několik svých postřehů.

Předně Adaestuo evidentně netrpí na standardní neduhy metalových skupin, které se pokoušejí o ambientní tvorbu. Často se mi stávalo, že jsem z ambientních meziher některých blackmetalových kapel cítil spíš odškrtnou povinnost, protože „takhle se to dělá“. U Adaestuo se tohle naštěstí neděje. Ostatně, poutavost „Manalan virrat“ jasně svědčí o tom, že jde o pevnou součást jejich akustického vyjádření. Za druhé pak určitě musím upozornit na to, že „Manalan virrat“ určitě není jen monotónní šumící nuda. Nápadů se tu najde dost, skladby jsou variabilní a mezi sebou jasně rozeznatelné; na atmosféru pak deska také nestrádá.

Všehovšudy se tak dá bez problémů říct, že Adaestuo i potřetí zabodovali a pustili do světa skvělou nahrávku. Sice se vzhledem k jejímu odlišnému ladění nedá srovnat, jestli je lepší nebo horší než „Tacent semitae“ a „Krew za krew“, přesto smysl dává a do tvorby Adaestuo se hodí. V neposlední řadě lze pak „Manalan virrat“ bez obav označit za desku zajímavou a poutavou, což je nakonec to hlavní.