Země: Maďarsko Žánr: black metal Datum vydání: 15.4.2020 Label: GrimmDistribution Tracklist: 01. Ilyen a vér (Blood Is Like This) 02. Marthyr 03. A vén végvivő (The Old End-Bearer) 04. Az igaz (What ‘True’ Is) 05. The Frozen Lake of Eternity 06. Lidércpalota (Incubus Palace) 07. Beyound the Walls 08. A harag lángja (The Flame of Wrath) 09. Destiny: Unknown 10. Pulzár Hrací doba: 41:10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: GrimmDistribution

Aetherius Obscuritas zanedlouho završí dvacet let fungování, takže se dá říct, že pomalu patří k vytrvalým formacím. Duo Arkhorrl / Zson vydává desky relativně pravidelně. I když v posledních letech mírně polevili, pořád jsou nějakým způsobem aktivní.

Přesto se Aetherius Obscuritas nikdy nedostali do širšího povědomí, ale když tak o tom přemýšlím, tak vlastně docela právem, protože nikdy nehráli nic moc světoborného. Matně si vzpomínám, že některé ranější nahrávky jako „Kínzó harag“ (2005) nebo „Layae bölcsője“ (2006) mi kdysi nepřišly úplně marné, ale ani tady se nebavíme o nějakém nadprůměru. Navíc jsem ty věci neslyšel strašně dlouho, takže dneska bych je třeba vyhlásil za mrdky, kdo ví.

Každopádně, poslední alba už jsou strašné slaboty. Předešlé dva počiny „Ventus“ (2012) ani „MMXV“ (2015) za pozornost nestojí a to samé se dá říct i o letošní desce „Mártír“. Aetherius Obscuritas si sice počkali pět let, ale ani tahle prodleva se na kvalitě materiálu nepodepsala žádoucím způsobem, to jest že by výsledek zněl vyzráleji a vytříbeněji. Pokud bych chtěl být hodně hodný a měl zrovna dobrou náladu, mohl bych říct, že se jedná o průměrný počin, ale protože mám teď náladu tak nějak normální, řeknu na rovinu, jak se věci mají: „Mártír“ je regulérní podprůměr.

„Mártír“ by nebyl žádný zázrak ani pro debutující kapelu, kde bychom teoreticky mohli nedostatky omlouvat nezkušeností. Jako počin skupiny s téměř dvacetiletou zkušeností se ale jedná místy o ostudu. Nějaká rozumná pasáž se objeví jen výjimečně, nejznatelněji v tomhle ohledu zaujme třetí „A vén végvivő“, kteroužto lze tím pádem označit jako vrchol alba, ačkoliv i k téhle stopě bych měl výhrady.

Většina „Mártír“ se ovšem nese v duchu plytkého a nijakého pěstování obehraných žánrových klišé s nulovou invencí, bez jiskry, bez schopnosti neoriginalitu dohnat zápalem. Prostě totální prd. Vezměte si například song „A harag lángja“, jejž si navíc Aetherius Obscuritas vybrali k propagaci celého alba. Tohle mi přijde tak zoufalé šedivé a zbytečné, že o moc šedivější a zbytečnější už to snad ani nemůže být.

Když se ale jedná o neurážející nudu, která leze jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven, tak je to ještě ta příjemnější varianta. Některé skladby jsou tak hloupé, až mi připadá, jako kdyby Arkhorrl zapomněl soudnost v posilovně (jestli ten vtip nechápeš, tak si vygoogli jeho fotky do půl těla… mělo by to být jednoduché, protože jinak než do půl těla se pomalu nefotí). Osobně mě nejvíc vysírají „Az igaz“ a „The Frozen Lake of Eternity“, ale třeba instrumentálka „Beyound the Walls“ („Beyound“ není můj překlep) je taky hrozná. Ne snad, že by ten zbytek dojem vylepšoval.

Asi už je dávno zjevné, co si o „Mártír“ myslím. Když prohlásím, že se Aetherius Obscuritas zrovna nevytáhli, bude to přespříliš milosrdné hodnocení. Ve skutečnosti se tu totiž bavíme o slabé a snad i slaboduché desce, jejíž hodnota je – nulová. Kdyby šlo aspoň o takový fail, aby sebou člověk mohl třísknout o podlahu smíchy, ale ani to ne… prostě všechno špatně. S tímhle rozhodně nemá cenu ztrácet čas, tak si to radši ani nepouštějte.