Země: Maďarsko Žánr: black metal Datum vydání: 15.4.2020 Label: GrimmDistribution Tracklist: 01. Ilyen a vér (Blood Is Like This) 02. Marthyr 03. A vén végvivő (The Old End-Bearer) 04. Az igaz (What ‘True’ Is) 05. The Frozen Lake of Eternity 06. Lidércpalota (Incubus Palace) 07. Beyound the Walls 08. A harag lángja (The Flame of Wrath) 09. Destiny: Unknown 10. Pulzár Hrací doba: 41:10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: GrimmDistribution

Aetherius Obscuritas zanedlouho završí dvacet let fungování, takže se dá říct, že pomalu patří k vytrvalým formacím. Duo Arkhorrl / Zson vydává desky relativně pravidelně. I když v posledních letech mírně polevili, pořád jsou nějakým způsobem aktivní.

Přesto se Aetherius Obscuritas nikdy nedostali do širšího povědomí, ale když tak o tom přemýšlím, tak vlastně docela právem, protože nikdy nehráli nic moc světoborného. Matně si vzpomínám, že některé ranější nahrávky jako „Kínzó harag“ (2005) nebo „Layae bölcsője“ (2006) mi kdysi nepřišly úplně marné, ale ani tady se nebavíme o nějakém nadprůměru. Navíc jsem ty věci neslyšel strašně dlouho, takže dneska bych je třeba vyhlásil za mrdky, kdo ví.

Každopádně, poslední alba už jsou strašné slaboty. Předešlé dva počiny „Ventus“ (2012) ani „MMXV“ (2015) za pozornost nestojí a to samé se dá říct i o letošní desce „Mártír“. Aetherius Obscuritas si sice počkali pět let, ale ani tahle prodleva se na kvalitě materiálu nepodepsala žádoucím způsobem, to jest že by výsledek zněl vyzráleji a vytříbeněji. Pokud bych chtěl být hodně hodný a měl zrovna dobrou náladu, mohl bych říct, že se jedná o průměrný počin, ale protože mám teď náladu tak nějak normální, řeknu na rovinu, jak se věci mají: „Mártír“ je regulérní podprůměr.

„Mártír“ by nebyl žádný zázrak ani pro debutující kapelu, kde bychom teoreticky mohli nedostatky omlouvat nezkušeností. Jako počin skupiny s téměř dvacetiletou zkušeností se ale jedná místy o ostudu. Nějaká rozumná pasáž se objeví jen výjimečně, nejznatelněji v tomhle ohledu zaujme třetí „A vén végvivő“, kteroužto lze tím pádem označit jako vrchol alba, ačkoliv i k téhle stopě bych měl výhrady.

Většina „Mártír“ se ovšem nese v duchu plytkého a nijakého pěstování obehraných žánrových klišé s nulovou invencí, bez jiskry, bez schopnosti neoriginalitu dohnat zápalem. Prostě totální prd. Vezměte si například song „A harag lángja“, jejž si navíc Aetherius Obscuritas vybrali k propagaci celého alba. Tohle mi přijde tak zoufalé šedivé a zbytečné, že o moc šedivější a zbytečnější už to snad ani nemůže být.

Když se ale jedná o neurážející nudu, která leze jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven, tak je to ještě ta příjemnější varianta. Některé skladby jsou tak hloupé, až mi připadá, jako kdyby Arkhorrl zapomněl soudnost v posilovně (jestli ten vtip nechápeš, tak si vygoogli jeho fotky do půl těla… mělo by to být jednoduché, protože jinak než do půl těla se pomalu nefotí). Osobně mě nejvíc vysírají „Az igaz“ a „The Frozen Lake of Eternity“, ale třeba instrumentálka „Beyound the Walls“ („Beyound“ není můj překlep) je taky hrozná. Ne snad, že by ten zbytek dojem vylepšoval.

Asi už je dávno zjevné, co si o „Mártír“ myslím. Když prohlásím, že se Aetherius Obscuritas zrovna nevytáhli, bude to přespříliš milosrdné hodnocení. Ve skutečnosti se tu totiž bavíme o slabé a snad i slaboduché desce, jejíž hodnota je – nulová. Kdyby šlo aspoň o takový fail, aby sebou člověk mohl třísknout o podlahu smíchy, ale ani to ne… prostě všechno špatně. S tímhle rozhodně nemá cenu ztrácet čas, tak si to radši ani nepouštějte.

Země: Maďarsko Žánr: black metal Datum vydání: 1.1.2012 Label: Paragon Records Tracklist: 01. Hideg tűz 02. A múltunk hatalmával (Heavy Marching version) 03. A mámor lovasai 04. Még az élet előtt 05. Maradok (Early Nightfall version) 06. Doktor Ox teóriája 07. Emlékszem 08. Álom (Restless Slumber version) 09. A szél súlya 10. Cold Fire Hodnocení: H. – 6,5/10 Zajus – 6,5/10 Odkazy: web / facebook

Lidé, kteří podzemní black metalovou scénu sledují podrobněji, už jméno maďarských Aetherius Obscuritas jistě zaregistrovali již s počinem “Víziók” (2007), maximálně pak s albem “Black Medicine / Fekete orvosság” (2009), ale z pohledu širší metalové obce se však jedná o skupinu spíše méně známou. Přesto ne nekvalitní či dokonce zbytečnou, vlastně právě naopak. Aetherius Obscuritas jsou jednou z těch formací, které sice možná nejsou na výsluní přízně většiny fanoušků, nejsou v popředí zájmu, neobjevují se na obálkách metalových magazínů ani na soupiskách velkých festivalů, ale místo toho odvádějí tu tolik potřebou a nepříliš viditelnou černou práci v pozadí a svou činností udržují při životě tolik potřebné undergroundové podhoubí, bez něhož by se dle mého názoru scéna neobešla. A kromě toho je také muzika Aetherius Obscuritas jen tak mimochodem i dobrá, což je samozřejmě to nejdůležitější.

V návaznosti na to, co jsem řekl výše, lze asi vcelku logicky odvodit, v jakých kvalitativních hodnotách se budou Aetherius Obscuritas pohybovat. Nejedná o žádnou extrémní pumelici, která by bortila ušní bubínky všem široko daleko, žádné geniální dílo, ale velice slušný a kvalitní nadprůměr, který člověka zabaví. Stylově se Aetherius Obscuritas pohybují v mezích více či méně syrovějšího black metalu, ale ty tam jsou časy, kdy kapela disponovala pověstným bzučivým zvukem, neboť už “Black Medicine / Fekete orvosság” přineslo výrazné zlepšení produkce, a nutno říct, že aktuální novinka “Ventus”, kterážto je již šestým dlouhohrajícím zářezem na pažbě těchto Maďarů, v tomto trendu pokračuje.

Mírným zklamáním na “Ventus” je z mého pohledu fakt, že hned trojice skladeb z celkového počtu deseti kousků jsou znovunahrané starší věci, o čemž jsem přesvědčen, že by na řadové desce přece jen být nemělo. U začínající skupiny, která na svůj debut předělá nějaký kousek z demo éry, bych to samozřejmě pochopil, ale Aetherius Obscuritas za sebou přece jen mají už deset roků a několik alb. Pokud někdo předchozí nahrávky nezná, asi mu to vadit nebude, jestli si toho vůbec všimne, jelikož i ty starší písničky mezi ty nové songy bez problému sednou, což je dáno tím, že Aetherius Obscuritas drtí vesměs pořád to svoje, nepočítáme-li již zmiňovanou mírnou změnu produkce. Je ale pravda, že všechny ty tři songy jsem neznal ani já a původní verzi “Álom”, která se původně objevil na demu “Sötét prófécia” (2004), jsem si pro potřeby recenze musel zpětně dosehnat, abych měl přehled. Jen pro pořádek, těmi znovu nahranými vály jsou kromě “Álom” ještě “A múltunk hatalmával” původně z alba “Layae bölcsõje” (2006) a “Maradok” z velkého debutu “Az éjszaka császára” (2004). Z těchto tří u mne vede jednoznačně “A múltunk hatalmával” s několika opravdu skvělými momenty, ale i “Maradok” je výborná. Kromě toho je tam ještě jedna z těch nových písní dvakrát – v maďarské (“Hideg tűz”) a anglické (“Cold Fire”) verzi. Takže nových skladeb je tedy vlastně jen pouhých šest.

Výhodou Aetherius Obscuritas bylo vždy to, že jejich desky jsou kvalitativně velmi vyrovnané a konzistentní, žádné písničky nevyčnívají nad ostatní, což budí dojem vyrovnaného celku. S tím se pojí i to, že v každé skladbě do jedné najdeme velice podařené momenty, jež člověku zůstanou v paměti a které zároveň zajišťují to, aby se jednotlivé položky tracklistu neslévaly mezi sebou do jedné velké koule. Někdy je to třeba velice chytlavá pasáž, u níž má člověk chuť si pořádně zamlátit palicí, jinde je to zajímavá melodie, někdy překvapí i kytarové sólo, byť třeba krátké (to je případ “Doktor Ox teóriája”, jež dle mého patří k vrcholům celého “Ventus”), sem tam vykouknou i letmé dotyky kláves, ale to už opravdu spíše minimálně.

Aniž bych si jakkoliv protiřečil s tvrzením o vyrovnanosti alba, přece jenom mám nějaké ty osobní vrcholy. Kromě již zmiňované “Doktor Ox teóriája” jsou to naprosto paradoxně ty znovu nahrané “A múltunk hatalmával” a “Maradok” (tady už bych si možná mohl trochu protiřečit, ale čert to vem, tyhle songy se Arkhorrlovi vážně povedly), ale za zmínku jistě stojí i úvodní “Hideg tűz” nebo předposlední “A szél súlya”.

Před koncem recenze zbývá rozřešit ještě jednu ne zrovna nedůležitou otázku – komu je vlastně “Ventus” určeno? Inu, jak to jen říct… fanouškům black metalu přece, to dá rozum. Lidé, kteří černému kovu obvykle neholdují, asi při dostání chuti na tento žánr sáhnou spíše po nějakém známějším a osvědčenějším jménu (minimálně z toho důvodu, že se k Aetherius Obscuritas jen těžko dostanou sami od sebe bez cizího přičinění), ale kdyby jim čistě náhodou padl sluch na tyto Maďary (resp. spíše Maďara, neboť Arkhorrl je vlastně jediný stálý člen, zbylí hudebníci jsou oficiálně pouze koncertní výpomoc), rozhodně není vyloučeno, že by zde nebyla šance, že by se jim to nelíbilo. Jak již totiž bylo řečeno, současní Aetherius Obscuritas už produkují takovou muziku, že by s ní neměl mít problém ani ne-black metalový smrtelník. Ona méně podzemní produkce a výrazná melodika tomu jen nahrávají. Osobně bych za normálních okolností dal takovému materiálu známku 7 nebo dokonce 7,5, avšak díky zádrhelu se třemi přehranými věcmi a jedné duplicitě musím snížit na 6,5 bodů…

Další názory:

O Aetherius Obscuritas jsem dosud neslyšel, a tak jsem pobídku k poslechu od redakčního kolegy a zkušeného black metalisty bral s obezřetností. Faktem je, že mě na Aetherius Obscuritas zaujal už původ, jelikož v poslední době čím dál více holduji maďarským hudebníkům. Minimálně prvních několik poslechů mě “Ventus” vcelku bavil, byť si ode mě nikdy nevyžádal stoprocentní koncentraci. Problém nastal ve snaze vybavit si nějaké záchytné momenty alba, něco, co by mi uvízlo v hlavě. Jednoduše jsem jen tušil, že to byl nějaký black metal s lehce garážovou produkcí. Dokonce jsem si ani nevšiml, že album otevírá a uzavírá v podstatě ta samá skladba. Ta ostatně patří spolu s druhou “A múltunk hatalmával” k tomu nejlepšímu, co se na “Ventus” nachází. Zbytek alba není rozhodně špatný, a pokud holdujete black metalu a nevíte kam sáhnout, pak vám Aetherius Obscuritas rád doporučím. Pokud byste ovšem chtěli poznávat, proč je černý kov mnohými považován za nejlepší metalový žánr, jistě najdete i lepší alba.
Zajus