Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 30.3.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. Those Buried Treasures 02. The Call of the Sea 03. Return from Death 04. Invading Souls 05. Blood of the Lords 06. To Penetrate 07. Pas de pitié, Pas de remords Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook / twitter K recenzi poskytl: Agony of the Bleeding Flesh

Co se vám vybaví, když se řekne pirátský metal? Running Wild, co? Mladší ročníky asi budou křičet něco o Alestorm. Jestli je to tak, klidně na ty dvě kapely hned zapomeňte. Francouzští bukanýři Agony of the Bleeding Flesh z Bretaně totiž ukazují, že nemusíte být power metalová vykopávka (nic ve zlém) ani lehce přiblblá rozjuchaná skákačka (tady už to možná ve zlém skoro bude), abyste téma korzárů, kteří se plaví po moři a plení vše, co jim přijde pod ruku (hák), mohli uchopit i v trochu vážnějším duchu.

Agony of the Bleeding Flesh fungují již nějakých pár let, ale deska s názvem “Everlasting Piracy” je jejich prvním počinem. Nicméně můžeme hned na začátek předeslat, že očekávání nějaké amatérismu není příliš na místě, neboť francouzský kvintet si dal na své prvotině záležet jak po stránce formy (elegantní bílý digipack), tak i po stránce obsahu.

Již jsme si v prvním odstavci v rychlosti nastínili, co je lyrickou náplní tvorby Agony of the Bleeding Flesh a co není její náplní hudební. Doposud jsme si ovšem neodpověděli na otázku, co hudební náplní tedy je. Základ tvoří black metal… nebo vlastně ani ne tak základ jako spíš většinu náplně alba. Pokud bychom tedy “Everlasting Piracy” označili jako black metalovou nahrávku, rozhodně by to nebylo od věci, jedním dechem je však nutno dodat, že to není celá pravda, protože tu a tam v produkci Agony of the Bleeding Flesh vystupují vlivy i dalších extrémních metalových žánrů, zejména thrash metalu, jímž je poměrně nasáklá kytarová práce.

Když jsme jedním dechem dodali, že je black metal od Agony of the Bleeding Flesh “infikován” i dalšími vlivy, tím druhým zase můžeme dodat, o čem že ten jejich black metal je, protože jak známo, tento žánr nabývá mnoha různých podob. “Everlasting Piracy” nabízí spíše tu rychlejší a snad můžeme říct i agresivnější formu. Nejde o žádnou typickou garáž, ani o nelidský prasopal, ale pořád se jedná o poměrně rychlou muziku a hlavně kvůli zmiňovaným “nathrashovaným” kytarám vyznívá poměrně řezavě. Z toho také možná nepřímo vyplývá, že Agony of the Bleeding Flesh to hrají spíš na drive než na atmosféru, a nutno říct, že se to i relativně daří, protože tah na bránu “Everlasting Piracy” rozhodně má a některé riffy jsou vážně chytlavé.

Na jednu stranu je to ale škoda, protože když se Francouzi pustí i do nějakého nehoblovacího momentu a zkusí tam nasekat i trochu té atmosféry, funguje to skvěle. Takový je třeba úvod “Those Buried Treasures” nebo prostřední pasáž “Blood of the Lords”. V největší míře to ovšem vystupuje ve čtvrté “Invading Souls”, která se snad i díky tomu pro mě stala vrcholem desky. Ve všech případech se jedná o výborné zvolnění, které přináší takový ten moment překvapení a variabilitu, snad bychom to klidně mohli nazvat kořením. Hlavně v polovině zmiňované “Invading Souls” se tohle povedlo vážně výtečně. Někdy příště bych si toho klidně nechal líbit i o něco víc.

Ze způsobu, jakým je recenze psána, vám už nejspíš došlo, že “Everlasting Piracy” považuji za dobré album a že se mi to líbí, což je dozajista pravda. Agony of the Bleeding Flesh určitě nahráli dost slušný počin, jehož provedení mi je velmi sympatické. Nicméně aby bylo objektivitě učiněno zadost, asi by se slušelo zmínit, že zároveň s tím se také nejedná o nějaký extrémní majstrštyk, bez jehož poslechu byste nemohli žít už ani minutu. Je to solidní a povedená deska, která má co říct; téměř přesně půlhodinová stopáž je pro ni hodně střízlivá a odpovídající, muzika tím pádem rozhodně nenudí a dá se tak protočit s náramnou chutí. Pokud byste se mě zeptali, jestli si to máte pustit, řeknu vám, že není důvod, proč byste tak neměli učinit a že vám desku můžu bez problémů doporučit, ale že nějaký zázračný materiál z ní dost dobře nevytáhnete.