Země: USA Žánr: death metal Datum vydání: 7.4.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Apotheosis of the Hangman 02. The Grace in Dying 03. City of the Silent 04. Over Your Grave I Stood Through the Night 05. Dismembering the Image of God 06. Solace 07. All Too Human Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Internet ohromným způsobem rozšířil možnosti hudebních fanoušků v hledání nové muziky. Není to nic šokujícího, ale stojí rozhodně za připomenutí, že tomu není tak dlouho, kdy měl posluchač jen málo možností, jak nalézt novou a zajímavou hudbu. V době předinternetové v zásadě existovaly tři možnosti, jak poznávat nové kapely: z televize či rádia, formou doporučení od přátel a náhodným nákupem. V prvním případě jste dostávali značně předžvýkaný výběr, a spokojený tak byl jen ten, kdo měl štěstí a našel zdroj, který jeho vkusu vyhovoval, nebo ten, kdo žádný vkus neměl. I doporučení od přátel mělo své limity dané společenským prostředím, přátele si ostatně tvoříme na základě podobností a dva lidé se stejným vkusem se navzájem posunou jen málo. Proto zbývá třetí příležitost, náhodné nákupy, jenže ve chvíli, kdy za album vyplácnete skutečné peníze, si sakra rozmyslíte, jestli si tu neznámou kapelu koupit či ne. Internet v tomto značně otevřel možnosti. Takřka vše lze poslouchat, alespoň z části, legálně a zdarma. A tak je možné hledat klenoty, které nikdo nezná, z pohodlí domova a se zavřenou peněženkou. Zde však strčí do hry své dlouhé pařáty statistika a prozradí vám, že většina toho co uslyšíte, musí být logicky… inu, průměrná. A tak posloucháte, dokud nenajdete, co jste hledali, klenot mezi odpadem, kvalitu mezi brakem. A to je, dámy a pánové, přesně případ dnes recenzované kapely Ambient Death.

“I am, I’m here, I did not die
I hear you weeping, I see you cry
Wipe off your tears for I’m not dead
So many things remained unsaid”
(City of the Silent)

Protože, jak už předchozí odstavec napovídal, Ambient Death nejsou nijak známou veličinou, zaslouží si alespoň krátké představení. Čtveřice muzikantů pocházejících z hlavního města amerického státu New York za sebou má, společně i každý zvlášť, dlouhou řádku působišť. Vyjma thrashové sebranky Catastrophate se však žádná z těchto kapel nedostala dál než k několika demosnímkům a i v diskografii Ambient Death je “Dismembering the Image of God” teprve prvním velkým albem. Ambienth Death jako takoví však fungují už od roku 2007, kdy se posluchačům představili na prvním ze dvou EP. Ve zkratce tak stačí říci, že ačkoli dnes recenzuji debutové album, rozhodně ho nemají na svědomí nějací nováčci.

Když jsme si řekli, kdo Ambienth Death jsou, zbývá nám zodpovědět poslední a nejdůležitější dvojici otázek: co kapela hraje a jak dobře jí to jde. Odpověď na první z nich se může zdát jasná, jenže při poslechu brzy zjistíte, že tak snadné to zase není. Ambienth Death mají své kořeny v death a thrash metalu, kde z prvního si berou zejména robustnost a z druhého energii. V praxi se však v těchto škatulkách pohybuje jen skladba první (a zároveň klipová) – “Apotheosis of the Hangman”. Ta začne bez nějakých vytáček rovnou rychlým tempem a dále zrychluje. Ambienth Death svou hudbu prokládají mnohými kytarovými sóly a nejinak je tomu i v úvodní písni. “Apotheosis of the Hangman” střídá sloky s krátkými kytarovými sóly, těch je tak ve skladbě hned několik. Některá jsou jen fajn, jiná jsou vyloženě výborná, každopádně ale song skvěle prosvětlují a činí její poslech zajímavější. Možná si už zde všimnete baskytary, jejíž první výrazný moment přichází chvíli za půlí. Několik minut takřka není slyšet, dokud z ničeho nic nevystoupí do popředí a nestrhne na sebe na několik sekund veškerou pozornost. “Apotheosis of the Hangman” je však jen ochutnávka toho, co kapela umí, to nejlepší teprve přijde.

“Irises colored blue, it’s my gift to you”
(Dismembering the Image of God)

Nejpřístupnější skladbou alba je (moje oblíbená) “City of the Silent”. Na rozdíl od předchozí písně se v ní poprvé objeví klávesy jako nástroj k dokreslení atmosféry, kapela se je navíc nesnaží nijak maskovat. Ústřední motiv skladby je takřka hard rockový a ve slokách i refrénu si lze se zpěvákem snadno zanotovat. Zpěvák je ostatně jedním z důvodů, proč je “Dismembering the Image of God” tak dobré album. Jeho zuřivý, téměř black metalový štěkot se do hudby skvěle hodí, navíc díky vypiplanému frázování a krásně rýmovaným textům se vám zpěv dostane rychle do hlavy. “City of the Silent” si však cením zejména kvůli posledním dvěma minutám, které skrývají nejprve krásné kytarové sólo, po němž však přijde ještě lepší sólo na basovou kytaru. Kdo tuto konstelaci obdivoval třeba v legendárním závěru “Kálí” od českých !T.O.O.H.!, bude zde skákat radostí. V žánrově podobné hudbě jsem tak výtečnou baskytaru slyšel naposledy na debutu Essence, “Lost in Violence”.

Titulní píseň alba přichází na řadu a já vám prozradím, na co se těšit. O něco tvrdší skladba než “City of the Silent” potěší hlavně častými změnami temp, dalšími povedenými sóly či dlouhým zvolněním, při němž opět hrají velkou roli klávesy a tentokrát i poklidně recitovaný text. Není těžké zaslechnout i krátké black metalové vsuvky a závěrečné sólování pak potěší svou neotřelostí a absencí jakékoli zbytečné okázalosti. Velice důležitou roli v hudbě Ambienth Death hrají texty, které zde má rozhodně smysl číst pomalu a pozorně. Zatímco v prvních skladbách se do textů promítla zejména politika a filosofie, titulní “Dismembering the Image of God” se věnuje eugenice a nacistickým experimentům na lidech v nechutných (a zároveň obdivuhodně dobře napsaných) detailech.

To text nejdelší a závěrečné písničky “All Too Human” se vrací k politickým tématům a kritizuje jednoduché proklamace a hesla jakožto univerzální řešení společenských problémů. Jestliže ve skladbách předchozích kapela pravidelně vykukovala ze své žánrové ohrádky, v “All Too Human” již prorazila plot a běhá si, kde se jí zachce. Úvod skladby je vpravdě masivní a dává tušit, že přijde něco velkého. Kapela však zpomalí a kytary přenechají prostor klávesám a to se stane v písni hned několikrát. Ze všech povedených momentů (a není jich málo) bych zmínil jen ten okolo sedmé minuty, kdy vše ztichne, zbudou jen kytary bez efektů, klávesy a bicí. Zatímco první dva nástroje jsou jemné, bicí sestavu reprezentuje neutuchající kopák ničící neškodnost momentu s ohromným nasazením. Podobně jako na počátku “Axiom” od Akercocke či v závěru “Ghosts Over Japan” z pera From a Second Story Window, i zde kombinace splašených bicích a pomalého zbytku funguje na výtečnou.

Zmínil jsem čtyři skladby. “A to je vše?” ptá se nechápavý čtenář? Ne tak úplně. Ambient Death zvolili lety prověřenou strategii prokládat dlouhé “plnohodnotné” skladby krátkými vsuvkami, díky kterým disk funguje výborně jako celek. První “The Grace in Dying” pokračuje jako jediná z trojice v ostrých kytarách, je vlastně jedním dlouhým sólem, jež svým provedením připomíná Američany Agalloch ve vrcholné formě. Zbylá dvě intermezza jsou pak převážně akustická, pomalá a uklidňující a to je přesně to, co posluchač mezi hlavní náplní alba potřebuje.

“The state punishes its members with prison or death
Upon my enemy I simply imitate the state
Instead of mercy it teaches me how to hate
Oppresses freedom with fear in attempt to dominate”
(Apotheosis of the Hangman)

Debut Ambienth Death jsem popisoval poněkud rozsáhle a možná do zbytečných detailů, jenže z dobrého důvodu: přesvědčit vás, čtenáře, abyste si album poslechli. Death a thrash metal rozhodně nejsou žánry, které by od svých tvůrců vyžadovaly hluboce inteligentní přístup. Na jejich pomezí bychom tak mohli čekat hloupou rubačku bez jakéhokoli přesahu. Jenže slovo inteligentní, či chcete-li promyšlený, je přesně to, co mě ve spojitosti s “Dismembering the Image of God” napadá nejčastěji. Nejen hudba, ale i texty jsou zde opravdu chytrou záležitostí. Za obojím stojí hlavní postava kapely, zpěvák a sólový kytarista s “bulharským” jménem Lucas Lucaski. Myslím, že tohoto chlapíka bude v budoucnu dobré pečlivě sledovat.

Dovolte mi tak poslední poznámku. V recenzi jsem zmiňoval dánské Essence, na které jsem si vzpomněl zejména díky famózní baskytaře. Essence však potkaly problémy, když je po vydání debutu opustil baskytarista Nefer. Jejich následný počin “Last Night of Solace” byl již jen dobrým, nikoli excelentním albem. Obdobný osud potkal i Ambient Death, jelikož baskytarista Riyaad Edoo z kapely po nahrání debutu také odešel. Nezbývá než doufat, že Ambient Death jako Essence nedopadnou a najdou za Riyaada odpovídající náhradu. Cokoli jiného by byla velká škoda, debut “Dismembering the Image of God” je totiž opravdu silnou nahrávkou.

“Whereof one cannot speak, thereof one must be silent
Conditioned open-mindedness breeds masses of the mindless”
(All Too Human)