Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 27.3.2020 Label: Iron Bonehead Productions Tracklist: 01. Abstinence 02. Ungrund 03. . 04. Dislumen 05. Tabula Hrací doba: 36:12 Odkazy: – K recenzi poskytl: Iron Bonehead Productions

Recenzi na „Emanatism“, debutovou desku francouzských Amnutseba, ani nemohu začít jinak než vzpomínkou na jejich demosnímky. „Demo“ z roku 2017 mi svého času připadalo zajímavé, ale něco mu scházelo, aby se při jeho poslechu dostavilo plné uspokojení. Musím nicméně říct, že s odstupem času si nahrávka svou smysluplnost dokázala obhájit a zejména na pozdější vinylové kompilaci „I-VI“ jsem ji nakonec docela docenil.

Tím se dostávám k druhému demáči originálně pojmenovanému „Demo II“ z roku 2018 („I-VI“, jak jste si domysleli, zkompilovalo obě původně kazetová dema na jednu gramofonovou desku). To už mi přišlo opravdu dobré. Dost na to, abych si rád objednal audiokazetu ze zámoří (původní vydání proběhla u amerických Caligari Records) a následně také už zmiňovanou kompilaci pocházející z téhož roku jako „Demo II“.

Vzato kolem a kolem tedy mohu říct, že na první řadovku „Emanatism“, již zaštiťují němečtí Iron Bonehead Productions, jsem se dost těšil. A s radostí mohu říct, že nezklamala. Amnutseba zde plně dotáhli vysoký potenciál naznačený na demosnímcích a naservírovali výborný debut plný zlovolných nálad, který, pevně věřím, bude patřit k tomu (nej)zajímavějšímu, co letošní rok přinese / přinesl na poli chaotického black metalu.

„Emanatism“ oproti demosnímkům dle očekávání přináší profesionálněji udělaný sound. Na tento posun většinou v recenzích plivu, protože mi v drtivé převaze případů víc vyhovuje špinavější demo sound. „Emanatism“ budiž čestnou výjimkou. Sound desky má totiž v sobě pořád dost ohně a navíc se tato úprava k přednesu Amnutseba hodí snad ještě o trochu víc. V tomhle ohledu tedy vše v pořádku.

Plnější zvuk plně odhaluje jednu zásadní inspiraci. Bylo to samozřejmě cítit již na demech, ale nejpozději nyní už nemůže být sebemenších pochyb o tom, že Amnutseba čerpají z odkazu svých krajanů Deathspell Omega. Například hned z rozjezdu úvodní skladby „Abstinence“ ta podobnost s novějšími počiny Deathspell Omega bije do uší. Nejedná se ovšem o jedinou asociaci. Při poslechu jsem si dále vzpomněl třeba na kanadské Thantifaxath a vystopovat lze i vlivy australských Portal. Patříte-li tedy k příznivcům francouzského avantgardního kultu nebo jiné ze zmiňovaných formací, „Emanatism“ by vás rozhodně mělo zajímat.

A to tím spíš, že Amnutseba se nepasují do role pouhé neinvenční kopírky. Jistý odstup od díla mistrů tam je patrný, a to jak v hudební, tak i v náladové rovině. Platí to o kytarové práci, ale i o trochu jiném koření užívaném nad rámec blackmetalového základu. V případě „Emanatism“ lze poukázat například na industriální tendence v „Dislumen“ nebo „noisové“ náznaky v „Tabula“, které jsou ovšem – na rozdíl třeba od „VI“ z „Demo II“ – organičtěji zapuštěny do blackmetalového celku namísto zpracování do konkrétnější hlukové pasáže. Obecně lze také ocenit kreativitu, s jakou hlas(y?) Amnutseba nezřídka týrají své hlasivky.

Kompoziční úroveň Amnutseba je také vysoko. Na „Emanatism“ se nachází dostatek zajímavých momentů, přičemž se nutně nejedná pouze o ty jmenované v předešlém odstavci. Francouzi zvládnou nasypat kvalitní nápady tak0 do riffových pasáží a udržet si posluchačovu pozornost i zde, aniž by se museli spoléhat pouze na všeobecnou atmosféru, což paradoxně u mnoha extrémních metalových kapel bývá trochu problém. Zlozvyk schovávání slabších chvilek za celkovou auru alba však „Emanatism“ naštěstí netrápí.

Všehovšudy se tedy jedná o skvělé album, na němž jsou sice patrné inspirační vlivy, ale Amnutseba s nimi naštěstí nakládají dost invenčně a zajímavě. Asi není třeba dodávat, že vzhledem k určitě náročnosti materiálu si „Emanatism“ zaslouží (plnou) pozornost a snad i čas, ale námaha se v tomto případě vrátí.