Země: USA Žánr: thrash metal Datum vydání: 13.9.2011 Label: Megaforce Records Tracklist: 01. Worship 02. Earth on Hell 03. The Devil You Know 04. Fight ‘Em ‘Til You Can’t 05. I’m Alive 06. Hymn 1 07. In the End 08. The Giant 09. Hymn 2 10. Judas Priest 11. Crawl 12. The Constant 13. Revolution Screams / New Noise [Refused cover] Hodnocení: nK_! – 7,5/10 H. – 7/10 Průměrné hodnocení: 7,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Newyorskou thrashovou partičku Anthrax není určitě potřeba kdovíjak představovat. Myslím, že každý, kdo byť jen trochu pravidelně navštěvuje náš blog, se s ní již dostal do křížku. Američané si valí to svoje už neuvěřitelných třicet let a po sedmileté odmlce vypouští do světa novou placku s názvem “Worship Music”. Jak to staříkům po tolika letech šlape a je jejich tvorba opravdu hodna uctívání? Na to se podrobněji mrkneme a zaměříme v dnešním článku.

Ze všeho nejdříve by ode mne bylo hezké, kdybych se otevřeně přiznal k tomu, že starší tvorbu Anthrax nemám zase až tolik naposlouchanou a recenzovanou desku nebudu hodnotit porovnávacím způsobem, nýbrž se pokusím zaměřit na ty aspekty alba, které se přímo dotýkají aktuální “konkurenceschopnosti” materiálu. Takže se přiznávám bez mučení :-)

Od posledně došlo (jak je u Anthrax koneckonců zcela obvyklé) k větším než malým změnám line-upu. Během poslední pauzy, která tvala sedm let, se stihl zpěvák Joey Belladonna vrátit do kapely dokonce dvakrát (!), baskytarista Frank Bello jednou a kytarista Rob Caggiano také jednou. Píšu schválně o vracení se, protože každý jeden z nich v kapele již dříve působil, a to v různých časových intervalech. No jo, velký šéfík Scott Ian (jinak rytmická kytara) se pořád nemůže rozhodnout, s kým se mu spolupracuje dobře a s kým ne.

“Worship Music” zní samozřejmě moderně thrashově. Rychlá a v rámci možností i melodická hudba dobře dobarvená Joeyovými vokály, které jsou skutečně na úrovni a ve škatulce žánru si myslím velice dobře uplatnitelné. Převládá melodický zpěv nad ukřičeným chraplákem, ale osobně mi to vůbec nevadí. Jednotlivé kousky oscilují od klasických střednětempých po poměrně rychlé, ale těch určitě není většina. Celkově zní album velice pěkně a je vidět, že Anthrax si dali tu práci a nevypustili ven jen nedokončenou rychlokvašku. Místy jsou aranže perfektní a některé songy je opravdu radost sjíždět znovu a znovu.

První věcí, kterou uslyšíte po vložení “Worship Music” do mechaniky, je jednoduše “Worship”. Instrumentálka dlouhá tak akorát, aby nezačala nudit a správně nažhavila na nadcházející hodinku, kterou s albem strávíte. Hned poté začne jedna z rychlejších a nejpovedenějších písniček – “Earth on Hell”. Už samotný název se mi líbí, a když nic jiného, je rozhodně originální. Následuje “The Devil You Know”, která začíná zajímavým kytarovým riffem a pokračuje velice chytlavým refrénem hodným jména Anthrax. “Fight ‘Em Till You Can’t” je rychlejší kousek, který je zároveň zástupcem té “klasické” thrashové školy. “I’m Alive” začíná pomalým vybrnkáváním a epickým chorálem v pozadí. Opravdu povedené. Jinak se jedná o jeden z nejlepších songů na desce.

“Hymn 1″ a vlastně posléze i “Hymn 2” jsou takové instrumentální předěly, které dělí celé album na tři pomyslné celky. Ten druhý končí s písní “The Giant”, která krom rychlosti a poměrně klasického refrénu nemá co nabídnout, a začíná s “In the End”, která se velice dobře poslouchá, ale v některých pasážích ztrácí na tempu a je podle mě až příliš dlouhá.

Třetí část, začínající zmíněnou “Hymn 2” je podle mého názoru nejslabší, protože písně “Judas Priest”, “Crawl” a “The Constant” mě nijak zvláště neoslovily. Netvrdím, že jsou špatné, jen v kontextu ostatních trochu zapadají. Výjimku tvoří “Revolution Screams”, která má sice skoro šestnáct minut, ale skrývá ještě jednu skladbu, která začíná asi po tříminutové odmlce. První půlka se mi hodně zamlouvá – chytlavý refrén a podle mého skvělá koncertní věc. Druhou půlku po “přestávce” tvoří cover verze písně “New Noise” od Refused.

Vzato kolem a kolem, mám za to, že “Worship Music” je rozhodně nadprůměrný kousek a většinu poslechu mne dokázal zabavit dostatečně na to, abych se rozhodl udělit sedmapoloviční známku. Myslím, že i po třiceti letech fungování mají Anthrax stále co nabídnout a už teď se těším na další materiál (doufám, že na něj nebudeme muset čekat dalších sedm let).

Další názory:

Jak už tomu tak bývá v případě hodně očekávaných alb, ohlasy jsou hodně rozporuplné – od těch, které “Worship Music” vyzdvihují tak vysoko, až to pěkné není, až po ty, které desku posílají slušně řečeno do prdele. A teď babo raď, co s tím. Baba na sebe vzala podobu poslechu a vcelku nepřekvapivě ukázala, že pravda je jako vždy tak někde uprostřed. “Worship Music” je podle mého názoru velice solidní počin a moc hezky poslouchá, což je samozřejmě dobře, ale že by to mělo být něco, z čeho bych si ukáknul? To tedy vážně ne. Nevím, jestli je to výhoda nebo nevýhoda, ale starší tvorbou Anthrax jsem v podstatě nepolíben (nebo spíš políben, ale opravdu jen minimálně), takže mi chybí ten kontext, ale čistě samo o sobě mi to přijde dobré. Ne dechberoucí nebo geniální, jen dobré, ale i to je v pohodě. Na druhou stranu nejsem ani moc thrash-pozitivní, takže i to jistě hraje svou roli. Za mě tedy pěkná sedmička, ale nejsem si jistý, jestli si to budu v budoucnu pouštět nějak často. Spíš asi ne…
H.