Země: Rusko Žánr: pagan metal Datum vydání: 8.12.2013 Label: Der schwarze Tod Tracklist: 01. Аркона 1168 02. Время борьбы 03. Заветы 04. Боевая 05. Моя земля 06. Былина 07. В песнях дедов Hodnocení: 6/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Against PR

Východoevropská pagan metalová scéna se dá bez větších námitek zařadit k tomu nejzajímavějšímu, co tento žánr celosvětově skýtá. Za poslední dekádu si vybudovala svůj charakteristický zvuk i diskutabilní názorovou pověst. Za tou stojí především kapely z východní Ukrajiny, konkrétněji Doněcka a okolí, které se rády ohánějí svým dokonalým slovanským původem. Kdo ví, kde je tamějším pagan (black) metalistům v tom dnešním neklidu konec, na plnou hubu řečeno na jaké straně barikády tamější občanské války…

Teď ale k muzice, kvůli politických komentářů tu nejsme. Jestli jsem mluvil o charakteristickém zvuku východoslovansky mluvící pagan metalové scény, většině lidí se nejspíš vybaví blackovější spolky typu Темнозорь, Крода, Nokturnal Mortum a tak dále. Z těch folkověji znějících by se daly jmenovat kapely, jako dnes již profláknutá Аркона nebo méně známí Alkonost. Ruští Бастион, o kterých bude v následujících řádcích řeč, však pod kůží nemají pevně vrytou ani jednu z těchto odnoží a všemu tomu blackování, se kterým sympatizují veskrze všechny zmíněné spolky, se na svém druhém albu spíš vyhýbají.

Бастион na “Время борьбы” totiž hrají vcelku obyčejný melodičtější death metal s folkovými melodiemi obstarávané tradičním nástroji v čele s dudy a zhaleikou, což je pro zjednodušenou taková vylepšná flétna (klikni na mě, ukážu víc). A musím říct, že jde o poměrně neoposlouchanou záležitost. Jistě, Бастион rozhodně nejsou těmi průkopníky, kteří by na svět vylezli s kombinací folk metalu na deathovém základu jako první, ale i tak zdá se být hudba Бастион co do originality stravitelnou záležitostí.

Asi největším kladem nahrávky je nejspíš zpěv, či přesněji samotný jazyk, tedy ruština. Každý jazyk má svou specifickou zvuk, melodičnost a právě ruština do hudby Бастион perfektně sedne, zvlášť když hluboký vokál navíc disponuje takovým tím “pagan odérem”, však víte, co mám na mysli. Co se týče dalších složek, folkové vyhrávky se, jak jsem naznačil, naštěstí neomezují jen na klávesy a všechnu tuhle umělotinu “nahrazují” živé nástroje, což na dnešní scéně s povděkem vítám.

To by bylo všechno moc pěkné a až doposud by se dalo o “Время борьбы” mluvit jako o výborné nahrávce. Jenže… jenže tam nějak necítím tu přidanou hodnotu, která by mě nutila desku točit znova a znova. Neříkám, že je to nějaká ostuda, to vůbec, zvlášť když tahle deska natrefila na tak vybíravého člověka, ovšem za rámeček si tenhle fakt kapela dát nemůže. Takřka všechny skladby mi i po deseti posleších splývají dohromady, a i když album disponuje slušnou chytlavostí, jako celek je to takové nevýrazné, lidově řečeno jedním uchem to vleze, druhým to zase vyleze.

Pakliže se na jednotlivé skladby podíváme zevrubněji, na albu najdeme slušné množství ucházejících se nápadů, které jsou však místy sráženy nepříliš zábavnými pasážemi, jež sice nijak neotravují, ale jen tak bez povšimnutí prosviští. Celé “Время борьбы” se odehrává v konstantním tempu, což oněm hlušším pasážím rozhodně neprospívá. Alespoň v tomto duchu jsou nalajnované první dvě třetiny desky. Příjemná změna přichází s pátou “Моя земля”, která v mých očích shlíží na všechny ostatní skladby z vyššího patra. Nejenže zde dojde na občerstvující mluvené slovo, ale i celí Бастион mi na téhle skladbě připadají takoví živější, odhodlanější a nápaditější. Zajímavost se nedá odepřít ani následující “Былина”, kde si Rusové zase pohráli s vokálními linkami, bohužel poslední jedenáctiminutová “В песнях дедов” vše vrací zpět do nepříliš zajímavých kolejí.

Celé to kolem “Время борьбы”, respektive jejich (zajisté) hrdých tvůrců Бастион má hlavu a patu a člověk okamžitě pozná, o co kapele šlo. Považuji si, že nejsme svědky jen dalšího klávesového hopsa-hejsového hnoje, ale slušné kytarové práce doplněné o příjemné folkové melodie. To však zhola nic nemění na faktu, že mě “Время борьбы” příliš nezaujalo, a i když je zde spousta zajímavých momentů, jako celek to není tak silné, abych pro celé album vytáhl víc než jen mírně nadprůměrnou šestku.