Země: Francie Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 10.10.2014 Label: Debemur Morti Productions Tracklist: 01. Prelude 02. Paien 03. Tellus mater 04. Forhist 05. Henosis 06. Metaphor of the Moon 07. Clarissima mundi lumina Hodnocení: Kaša – 9/10 H. – 7,5/10 Skvrn – 8/10 Průměrné hodnocení: 8,2/10 Odkazy: facebook

Tak z téhle recenze jsem měl už předem docela velký respekt ze dvou důvodů. Zaprvé: štafetu jsem přebral po našem redakčním bossovi, který si tuto francouzskou black metalovou veličinu vzal opakovaně na paškál v uplynulých letech díky jejich “sedmičkové” trilogii a výplní v podobě neřadových EP. A zadruhé: sám sebe nepovažuji za fanouška black metalu, který prakticky nesleduji, a pokud pominu jen ta opravdu největší jména jako Bathory nebo Emperor, tak takřka všechno, co smrdí zlem černého kovu, je mi víceméně proti srsti. A jednou z těch výjimek, které potvrzují pravidlo, jsou právě Blut aus Nord, kteří mi kdysi učarovali vydáním první části sedmičkové trilogie v podobě “777 – Sect(s)” a od té doby jen s úžasem sleduji, jak nepředvídatelnou a vzrušující cestu tito avantgardní black metalisté absolvují.

Po vydání “777 – Cosmosophy”, které z mého pohledu platí dodnes za nejlepší počin Blut aus Nord, přestože je to album, které se asi nejvíc vzdaluje dosavadní podstatě jejich hudebního směřování, se dalo čekat od dalších desek opravdu ledacos. Blut aus Nord s každou další řadovkou posouvali sami sobě hudební hranice a třeba jen představit tuhle kapelu posluchači neznalému je úkol velmi obtížný, protože když se člověk zamyslí, tak těch hudebních tváří, jaké během své kariéry parta se zvláštní aurou, kterou si kolem buduje, odtajnila, je na jednu kapelu dost. Od nervně chaotického black metalu, přes jeho melodičtějších pojetí až k industriálně avantgardní jízdě z “777 – Desanctification” si tahle kapela udržovala status nepředvídatelného hudebního tělesa, které může každý rok překvapit něčím novým. Tímhle si pro mne Blut aus Nord získali už navždy místo ve skupině geniálních uskupení, pro které budu mít slabost a k jejichž albům se pravidelně vracím.

Po sérii krátkohrajících počinů, které od “777 – Cosmosophy” krátily čekání na regulérní studiové album, došlo v sestavě k jedné zásadní změně. Oproti “777” trilogii se na splitu s P.H.O.B.O.S., “Triunity”, rozšířily sestavy o živého bubeníka Thornse, který tak nahradil bicí automat, jenž dokresloval velmi neklidnou atmosféru. Tu tvoří charakteristická kytarová práce, jež se pohybuje někde na hranici mezi šíleností a genialitou a kterou si prostě nelze splést. Živé bicí se samozřejmě hodí k charakteru desky, který byl jasný hned při zveřejnění titulu “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry”, jenž prozradil, že Blut aus Nord se vrací ke svým starším výtvorům “Memoria Vetusta I: Fathers of the Icy Age”, “Memoria Vetusta II: Dialogue with the Stars” a tvoří tak další trilogii. Já osobně třeba první díl musel naposlouchávat teprve před vydáním letošní novinky, abych znal potřebné souvislosti, nicméně druhou část “Dialogue with the Stars” jsem znal a na pokračování melodicky epického black metalu se těšil.

A stejně jako v předchozí případech jsem dostal důkaz, proč jsou Blut aus Nord považování za jedny z největších představitelů francouzského black metalu, protože vše, na co v posledních letech (prvotní tvorbu můžu jen těžko hodnotit) Vindsval sáhl, se proměnilo ve zlato. Je to sice klišé jako prase, ale použiju klasickou berličku v podobě tvrzení, že s jistou dávkou představivosti začíná “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” tam, kde “Memoria Vetusta II: Dialogue with the Stars” skončilo. Hudebním základem jsou sice klasické Vindsvalovy kytary, které však pod rouškou melodií dostávají háv zdánlivé přístupnosti a nepůsobí tak jako naprostý nepořádek a primitivní řežba. Samozřejmě, že všechny nedávné industriální přesahy Blut aus Nord odložili stranou a výsledek je sice melodický, nicméně v jádru docela ortodoxní black metalový počin. První poslech jsem se mírně ztrácel a chytal jsem se jen letmých čistých vokálů, které jsem si tolik oblíbil na “777 – Cosmosophy”, ale “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” potřebuje uzrát, aby se naplno ukázaly jeho kvality a svým způsobem uhrančivá atmosféra, která za tou hradbou z kytar, bicí smrští a bestiálním vokálem není hned patrná.

Přestože by se takřka všechny skladby daly celkem jednoduše popsat jako melodický a atmosférický black metal, tak se toho v nich děje víc a některé momenty bych klidně označil jako takřka geniální. Kupříkladu zklidnění v polovině čtvrté “Forhist” a následující nabalování dříve zahozené atmosféry na tolik charakteristicky vrstvené kytarové linky nemá chybu a třeba tuhle dvouminutovku, která končí brutální blackovou pasáží, jež skladbu táhne ke konci, jsem si zamiloval. Totéž platí o “Metaphor of the Moon”, jenže v jejím případě se nejedná o žádné odlehčené pasáže, nicméně v celé své délce mě nepřestává udivovat ten mix hudebně nesmlouvavého podkladu s bicími sypačkami, který s melodickými vokály Vindsvala (začátek čtvrté minuty) funguje ve fantastické symbióze. Vrchol skladby pak přichází v její druhé polovině, když se z dálky ozvou klávesy, které mohly na “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” dostat ještě trošku víc prostoru, ale zase nemůžu říct, že byly úplně upozaděné a jejich přítomnost tak byla jen tušená.

Zmiňovat se u alba, které se skládá z šesti regulérních skladeb a jednoho instrumentálního úvodu, o vrcholech je svým způsobem zbytečné. Důvod? No, vzhledem k tomu, že dvě skvělé skladby už jsem zmínil a měl jsem v úmyslu vyzdvihnout jak úvodní “Paien”, tak závěrečnou epickou jízdu “Clarissama mundi lumina”, tak bych mohl rovnou uvést celý tracklist. Druhá uvedená by spolu s “Henosis” zasloužila takový malý piedestal v kategorii propracovanosti vcelku jednoduchých kytarových hoblovaček dle klasického black metalového střihu a epických momentů, které skladby jakýmsi způsobem očišťují od (do té doby) ortodoxního přístupu. Je zajímavé sledovat, jak se Vindsvalovy schopnosti jakožto vokalisty vyvíjí a je mi velmi sympatické, že s čistým vokálem pracuje střídmě a nestává se takovým tím líbivým lákadlem, který na všechny strany křičí, že zpěvák umí zahrozit stejně dobře jako i pohladit. Tady jsou všechny elementy promyšleny opravdu do poslední vteřiny a nenapadá mě moment, který by na “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” byl navíc nebo postrádal smysl.

Když to tak po sobě čtu, tak jsem nenašel jediný problém, který by se “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” dal nějak úspěšně vytknout. A nenapadá mě ani teď. Pokud se tedy divíte, proč závěrečné hodnocení nesvítí žlutě a tasím z kapsy “pouhých” devět bodů, tak je to tím, že několik předchozích alb se mi prostě a jednoduše líbí víc. V době, kdy jsem s Blut aus Nord začínal, tedy prostřednictvím “777” trilogie, jsem nemohl přijít na jméno albům, které tomuto dílu o třech částech předcházely, nicméně i melodičtější forma klasicky uchopeného black metalu, jak jej tito Francouzi předvedli na předchozích albech “Memoria Vetusta” se mi zalíbila a nejinak je tomu v případě třetí části. Ta sice v mých očích “Memoria Vetusta II: Dialogue with the Stars” nepřekonala a jen z tohoto důvodu nemohu hodnotit výš, ale ona i ta devítka je známkou skvělého hudebního zážitku, který člověk nedostane na každém rohu. A přesně takové “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” je. Skvělé, ostatně jako vše, na co Blut aus Nord v aktuální desetiletce prozatím sáhli.

Další názory:

“Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” se mi určitě líbí… přece jenom, pro Blut aus Nord mám docela slabost, takže by museli vydat fakt nějaký hnůj, aby se mi to skutečně nelíbilo. Přesto však novinku z jejich dílny nevidím tak vysoko jako kolegové okolo. Nechápejte mě špatně, stále je to vysoce kvalitní nahrávka (ostatně, 7,5 vůbec není nízká známka!), některé momenty jsou opětovně dechberoucí (kupříklad jisté pasáže ve skladbách jako “Tellus mater”, “Forhist” nebo “Henosis”) a finální “Clarissima mundi lumina” je naprosto úžasná, akorát mě to tentokrát neposadilo na prdel tak extrémně jako jindy. Ačkoliv je pravda, že jsem byl vždy spíš příznivcem té chaotičtější tvorby Blut aus Nord, a když už méně avantgardní black metal v jejich podání, vyhrává u mě “Ultima Thulée” a “Memoria Vetusta I: Fathers of the Icy Age”. Nechci ovšem znít přespříliš negativně a vzbudit dojem, že se mi snad novinka nelíbí, protože to rozhodně není pravda – stále je to skvělá záležitost, o tom není sporu, poze bych to zbytečně nepřeceňoval jen proto, že to vydali Blut aus Nord… už jen z toho důvodu, že Vindsval a jeho kumpáni mají na kontě i (o dost) lepší desky.
H.

Ačkoliv jsou všechny díly “Memoria Vetusta” poměrně vzdálené od primárního činění Blut aus Nord, na některé typické znaky ani na třetím pokračování tohoto “vedlejšáku” Francouzi nezanevřeli. To se týká především riffování, které je na poměry jinak relativně přímočarého atmo-blacku, nezvykle chaotické a nebýt to Blut aus Nord, asi bych se hodně divil. Rouškou tajemna zahalené trio přichází na novince s posluchačsky přívětivějším zvukem, který si již nezachovává syrovost prvních dvou částí “Memoria Vetusta”, ale na atmosféričtnosti mu to neubírá. Blut aus Nord jsou na “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” častokrát až překvapivě libozvuční, byť toto tvrzení může nezasvěcenému znít vzhledem k poznámce o chaotickém riffování poněkud divně. Jenomže Blut aus Nord jsou takoví mazáci, že i zdánlivě nesourodé tóny dokážou přepracovat ve výtečné harmonie. Kapela již tradičně vsadila na pečlivě gradované plochy, které posluchače nechají dychtivě vyčkávat do té doby, než přijde vrchol celého celku, což nemusí nutně znamenat jednu skladbu, ale třeba hned dvě nebo tři. V hlavě mi utkvěly především excelentní pasáže z “Paien”, “Metaphor of the Moon” a především závěrečné “Clarissima mundi lumina”, což je desítkový majstrštyk jak vyšitý. Dlouhou dobu jsem si však říkal, že takových skvostných okamžiků mohlo být víc. Půjdeme-li na to ale i z druhé strany, kdo ví, jak by to odnesla celistvost desky, která letošní “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” zdobí. Raději se všem “kdyby” elegantně vyhnu a jen konstatuji, že Blut aus Nord nahráli výbornou desku, kterou sice úplně devítkově nevidím, ale na osm to stačí s přehledem.
Skvrn